úterý 30. ledna 2018

D_rradio (DeathRowRadio) - Yummy (Distraction Records)



V rámci novoročních 95% slev newcastlového labelu Distraction Records, jste si za krásnou jednu libru, a při troše štěstí se 7" bonusem, mohli pořídit šesté a prozatím poslední album tamních D_rradio Yummy. Téměř čtyři roky starý vinyl (300 ks) vyčnívající mezi snad čtyřiceti dalšími tituly této instrumentální dvojice, kterou už patnáct let tvoří Chris Tate a Paul Christian Patterson. Pravda, někdy s výpomocí několika hostů, ale v případě této post-rokové dynamiky jde o jejich "odvážný", ale zároveň velice svěží posun od krásné downtempové folktroniky a ambietu do "drsnějších" zvuků. Sice stejně úchvatně atmosferických, ale zde mnohem "živějších".
Další důvod, proč nejen Distraction Records stále SLEDOVAT!!!   

A1. Hocus Pocus (08:01)
A2. Give Over (05:21)
A3. Super Good (05:35)

B1. A Little Lees (05:01)
B2. Big Wow (04:35)
B3. Yummy (04:30)
B4. Boneless (04:39)



pátek 26. ledna 2018

Starcrawler LP (Rough Trade Records)



Tak tahle tlačenka je fakt záviděníhodná. Dcerka věhlasné fotografky Arrow de Wilde (a její chlapci), legendární Rough Trade Records a k tomu ještě zde producent Ryan Adams. Losangelský rock n' roll​, který tahle mlaďoučká blogerka, hérečka a zpěvačka dala dohromady před třemi lety s Henri Cashem (kyt). Po loňském prvním singlu Ants / Used To Know (5/2017), na kterém se už spolupodíleli také Tim Franco (bas) s Austinem Smithem (bicí), právě vyšlo jejich eponymní album Starcrawler. Desetiskladbová hra na nejlepší debut roku 2018, navazující tak na sedmnáct let starý "objev" Is This It od newyorských mazánků The Strokes.

A1. Train (01:22)             
A2. Loves Gone Again (02:26)   
A3. I Love LA (03:18)     
A4. Different Angles (01:58)      
A5. Chicken Woman (03:57)      

B1. Pussy Tower (02:10)              
B2. Full Of Pride (01:55)               
B3. Let Her Be (03:46)   
B4. Tears (03:03)             
B5. What I Want (03:56)              


středa 24. ledna 2018

MALK - Death From a Love (Home Assembly Music)



MALK - druhé z pěti, ale vlastně nejnovější album Death From a Love

MALK - Death From a Love (Home Assembly Music)



Loni ve stejném čase vyšlo v urbanisticky nádherném Saltaire (Home Assembly Music) debutové album philadelphských Mahatma X, jehož třetinu tvoří skotský producent MALK. Součástka tamního labelu Sweet Chunk, kde si už nechal realizovat tituly w a t c h m e a s i l i e (6/2016) a LostReruns  (1/2017). Ač na Nový rok zveřejnil svou nejnovější kolekci  *sigh*, neměly by vás minout ani názvy REFLECTIONS (SHUT_INS, 11/2017) a především Death From a Love (12/2016), které vůbec poprvé najdete konečně na vinylech. 100 oranžových a 150 černých dvanáctipalců s downloadem vám tak nabídne zvukový kaleidoskop s dvaceti útvary/příběhy, v jehož víceméně temnějším obsahu se prolínají hypnagogický pop s experimentální elektronikou a pro autora typické hip-hopové žíly. Bez křečí a s melodií - Death From a Love pro Home Assembly Music!!

A01. Everything Must Change (03:26)
A02. Culture Vulture (02:35)
A03. International Headass Network (01:36)
A04. The Brightest Future (01:53)
A05. OK, Ham's Razor (01:16)
A06. White (Cassette) Nationalists (01:52)
A07. Nu Wave (01:20)
A08. When Times Get Hard (01:54)
A09. You Thought Wrong (02:24)
A10. White Guilt Rhythm (01:28)

B01. Doen Jy Praat?.....N Bietjie? (01:35)
B02. I've Ruffled My Feathers (02:17)
B03. The Way Out (01:43)
B04. "Get A Life Bro" (Interlude) (02:03)
B05. First Date (01:05)
B06. A Broken Dance (01:50)
B07. The Way You Look (01:50)
B08. Wasting Away (02:03)
B09. The Shakes (03:04)
B10. Electronic Hope (01:43)

neděle 21. ledna 2018

The Number Ones - Another Side of The Number Ones (Static Shock Records)



Na přelomu března a dubna se chystá evropské turné dublinských The #1s, kteří po více jak třech letech od eponymního alba The Number Ones (9/2014 Static Shock Records) právě vydali nové 7" EP Another Side of The Number Ones. Punkovými Buzzcocks nemálo ovlivněná čtveřice, kterou na sklonku roku 2011 založili spoluhráči z tamních The Pacifics Eddie Kenrick (kyt, zp) a Seán Goucher (kyt/zp), s jehož mladším bratrem Gerardem natočili třískladbovou kazetu Italia '90 (12/2011). Po několika personálních změnách základní dvojici nakonec ukotvilo další spoluhráčské duo Cian Nugent (bas, zp) a Conor Lumsden (bicí, zp), jejichž následující sedmipalce The #1s (11/2012 Art For Blind) a Sharon Shouldn't (10/2013 Alien Snatch!) zahrnuje už výše zmiňované debutové album The Number Ones. Naživo velice živá kapelka (WFMU), její tour nadhoz Another Side of The Number Ones a pro vás velká šance, zastihnou tuhle irskou naději na některé z těch lepších klubových adres.

A1. Lie To Me (02:46)
A2. Long Way To Go (02:59)

B1. You're So Happy I Could Cry (03:06)
B2. Breaking Loose (02:54)


pátek 19. ledna 2018

Tony Buck /Jon Collin (25.01.2018 Punctum - Krásovka, Praha 3)



Přeposílám pozvánku (text) pořádajících Letmo Productions / Punctum / Rachot

------------------------------------------------

Australské trio The Necks s pověstí těch nejzásadnějších z kultovních a stylově nezařaditelných kapel u nás koncertovalo několikrát a loni mu vyšlo excelentní dvojalbum Unfold na labelu Ideologic Organ Stephena O'Malleyho. Jeho bubeník Tony Buck doprovázel klasické jazzmany, ale i Johna Zorna, Keiji Haina, The Ex, Petera Brötzmanna nebo Otoma Yoshihide a přes dvacet let vede paralelní sólovou kariéru.
Navzdory jeho profesi Tonyho se nejedná ani o bubnová sóla či klasické sólové koncerty. V Buckově performanci se prolíná několik rovin. Zčásti je to audiovizuální instalace, tedy tvůrčí disciplína, k jejímž průkopníkům patřil Brian Eno. V časovém sledu, který je napůl určen autorem, napůl  náhodou, dochází k interakci mezi hudebníkem, širokou paletou nástrojů i objektů. Představení má epický ráz bohatý na dějové zvraty, vizuální proměny i zvukové kontrasty. Je tu i návaznost na stěžejní díla rockové avantgardy, včetně instrumentálních provokací Lou Reeda a Johna Cale z Velvet Underground, i dnes už klasických skladeb Johna Cage. Pokud ale tvorba těchto umělců deklarovala osvobození od konvencí, přístup Tonyho Bucka je odlišný. Jeho hudba je svědectvím o době, kdy konvence už nikoho nelimitují – a podobně jako koncerty jeho mateřské skupiny The Necks jsou jemně strukturovanou a detailně zvládnutou improvizací. Jakoby náhodný sled nápadů vytváří zcela neopakovatelné a magické hudební plochy.
Buck hraje sólové koncerty už dvě dekády, a v posledních letech vybrušoval jejich strukturu k dokonalosti. Důkazem je nové sólové album Unearth. Na povrch zde poprvé vystupuje jeho dosud utajená obliba kytary, elektroniky i terénních nahrávek. „S talentem, který by mu záviděl Picasso, dokáže malovat pomocí rytmu,“ píše kritika. Britského avantgardního skladatele Chrise Cutlera uchvátil způsob, jakým Buck užívá interaktivní systém sampler-perkuse značky STEIM. Buck je navíc známý spoluprací s holandskou skupinou The Ex. Se špičkovými japonskými improvizátory založil skupinu Peril a jeho tvorbu s The Necks srovnávají odborníci s průkopníky kraut-rocku Can či Faust – i s minimalistickými skladateli jako Philip Glass.

Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.
Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.
Collinova poctivost se neomezuje jen na hudbu. Ve svém vydavatelství Winebox Press dává podomácku dohromady limitované edice kazet v dřevěných schránkách. Celkově vzato je jeho přístup jakýmsi souhrnem nejlepších zásad hlubokého undergroundu, který se netrápí propagací, spory, „úspěchem“, ale pouze se snaží co nejlépe být sám sebou.