úterý 30. prosince 2008

Selfish Cunt - English Chamber Music (Sparrow's Tear Records)



V úplných začátcích, tedy v době nástupu (elecro)post-punkových revivalů, je opěvovali v The Guardian, Time Out, hudební měsíčník Q otiskl jejich „žhavý“ profil, mluvilo se o kontraktu s vydavatelstvím Mute Records (VA - Counter Culture) a najednou přišel na úkor hodně přísných vystoupení a především kontroverzních textů ponor až na samé dno protékající Temže. To však divadelní kulisák Mr. Cunt (Martin Tomlinson) a Patrick Constable, bývalý kytarista Dirty Snow hrajících často před The Libertines, přešli s naprostým nadhledem a na schizoidním newyorském labelu Horseglue Records vydali koncem roku 2003 v papírovém svačinovém pytlíku debutový 7“ Britain Is Shit / Fuck The Poor (jo, to je to moje žlutý tričko). V policií používaném evidenčním PVC sáčku následoval singl Authority Confrontation / Full Swing a v září 2004 se konečně objevilo pětatřicetiminutové album No Wicked Heart Shall Prosper, na které zařadili i předělávku Bobbyho Browna My Prerogative.

Další „bulvární“ potyčky (asi nejznámější „shit“ před Buckinghamským palácem) a mediální nepoužitelnost kapely (nepomohlo ani Selfish C**t, ani Rough Trade), posunuly dvojici téměř do zapomění, ze kterého se vloni vynořili už jako kvartet s virtuálními singly Avocado a The Mechanic u LoveHowlMuse. Automatického bubeníka nahradil Joao Pires, baskytary se ujal Mattew Saw a přesně po čtyřech letech od debutového alba vydali pod titulem English Chamber Music (Sparrow's Tear Records) dvanáct novinek, na kterých se podíleli Beatrice Brown (Whip Goes The Crack), Jimmy Crossfire (intro), John Parlom (outro) a o obal, zahrnující poslední tři roky Selfish Cunt, se postaral Martinův přítel a filmový režisér Daniel Figarito. Nejedná se sice už o tolik „originální“ nahrávku jako No Wicked Heart Stall Prosper, ale svým „živějším“ provedením mi připadá jejich destrukční propojení The Stooges, Primal Scream a Sex Pistols mnohem pevnější, zajímavější a chytlavější.

Kolik návštěvníků by si případně Selfish Cunt nenechalo na chystaném evropském turné ujít v některém z našich klubů nedokáži vůbec odhadnout, ale když už se tady někteří nechali lapit na jejich dnes už „týmové“ kolegy Dead Kids, jejichž aktuální singl Into The Fire / Arm (vocals recorded in Homerton Hospital) právě soupeří s kundím England Made Me II / Mr. Brown, mohlo by se jednat o jeden z největších (hudebních) bordelů roku 2009, do kterého tímto přiji všem jen to nejlepší(!!!).



Into The Fire - DEAD KIDS from Daniel Nicholson on Vimeo.

neděle 28. prosince 2008

Pocahaunted - Chains (Teardrops)



Na časově nepříliš dlouhou, ovšem na tituly neobvykle bohatou řadu titulů losangelského duchařsky-podivínského dua Pocahaunted mě upozornila někdy v polovině minulého roku kazeta Beast That You Are (Night People), natočená dnes díky Health a No Age ve vyhlášeném klubu The Smell. Po tomto Amanda Brown & Beathany Cosentino šoku připluly kromě několika splitů (Charalambides - Christina Carter, Robedoor, Orphan Fairytale) ještě alba Petite Road (Woodsist), Mirror Mics (Weird Forest) a Island Diamonds (Argot / Not Not Fun) a aktuální, do dnešní doby u mě nejvíce bodující Chains.
Tato démonická čtyřicetiminutová nahrávka bez konkrétních textů, připomínající spíše hlasově trpící a vykřikující dvojici pomatených divoženek na jejich poslední cestě, doprovází halucigenní soundtrack šamanské hudby, který otevírá bránu do psychedelického ráje opuštěných duší a "melodií" (Sonic Youth, Raccoo-oo-oon).
Do zlatova zabarvený průhledný čtyřskladbový (The Weight, No More Women, Oh Woe, Chains) 12“ v počtu 550 kusů, částečně inspirovaný třináctým albem Fleetwood Mac Rumours (The Chain), podpořili producent Bobb Bruno (The For Carnation) a spoluhráč Johna Fruscianteho (RHCP) z kapely Ataxia Josh Klinghoffer. Obal si poslepovali sami Pocahaunted a pokud čekáte na dolisování 450 zelených vinylů, pak v nejbližších dnech sledujte jejich premiérový label Teardrops a třeba se i dočkáte.

pátek 26. prosince 2008

The Declining Winter - rmxs (DIY)



Mimokatalogovým a vánočně baleným přírůstkem projektu The Declining Winter (Richard Adams - Hood) s odlišnou polaroidovou dokumentací je limitovaná rmxs edice (75) dvanácti remixů skladby York City Three, zařazené na letošním debutovém albu Goodbye Minnesota (Rusted Rail). Přestože většina skladeb se již objevila na 3“CD The Future Sound Of Hip Hop Parts 1 And 2 a Moteer::Remixes, najdete zde dvě (od Bracken a The Declining Winter) z mp3 downloadingu dopňujícího Five Declining Winter Remixes (Mobeer) a dvě doposud nezveřejněné úpravy.
O první se postaral Fieldhead (Paul Elam) z Leedsu, disponující zatím jen svým DIY Introductions EP, kterého však můžete zastihnou ve společnosti „Ágætis Byrjun“ dvojice Glissando (Elly May Irving, Richard Knox), využívané coby předkapely nám dobře známými Stars Of The Lid.
No a druhou neznámou je portlandský DJ a bývalý bubeník Emergency a The Cold War Paul Dickow aka Strategy, mj. zapsaný u labelu Kranky LP Drumsolo’s Delight (2004) a Future Rock (2007), jehož prozatím poslední album Music For Lamping vyšlo letos v dubnu na značce Audio Dregs.
Orazítkovaný a ručně popsaný papírový digipack s přilepeným vánočním přáním, navíc obsahující kouzelný downtempový CD-R (Chris Adams – Ears Hoping) je jedním z těch dárečků, na které se ani po letech nezapomíná.
Moc a moc díky!!!

úterý 23. prosince 2008

Loner Deluxe - Must Not Slep, Must Warn Others / Lost & Found (Rusted Rail)



Nové mini album Must Not Slep, Must Warn Others jednočlenného irského faketronic-laptopového projektu Loner Deluxe, doplněné v PVC obalu stejně formátovým 3“CD Lost & Found s doposud nevydanými nahrávkami, představil pod #14 začátkem tohoto měsíce micro independent record label Rusted Rail. Přestože nahrávka vyšla původně v rámci The Sound of a Gentle Word series tree na tokijském labelu Duotone, nezní ani s roční prodlevou nikterak „opotřebovaně“, ba naopak, dokládá svým nadpozemským propojením elektroniky s akustickými nástroji svou nadčasovost a naprosto skvělé Weihnachtsüberraschung. Na jedné ze sedmi křehkých zimních pohlednic objevíte ambientní razítko Port-Royal (Listen To The Machines), navštívíte bretaňské pobřeží (The Beatch At St. Malo) a stejně jako v úvodní zvonivé Frozen Grass vás Loner Deluxe a hosté z Phantom Dog Beneath the Moon (Aaron Hurley – piano, Scott McLaughlin – klávesy) a Agitated Radio Pilot (Dave Colohan – piano) dostanou po dvaceti minutách tam, kam pomáhaj snad jen návykový chemie.
Z osmiskladbového časovou stopu kopírujícího bonusového disku bych rád upozornil na upravenou Summer Turns To God v podání The Declining Winter a Dorset Sound od Michaela Tannera, který pod pseudonymem Plinth stál u zrodu předchozí nádherné nahrávky Loner Deluxe The Plinth Tapes, vydané Rusted Rail začátkem roku 2007.
Jinak s tímto snad už třicátým nejlepším albem právě finišujícího roku přeji příjemné prožití vánočních svátků, pevné zdraví atd. a zítra pod stromečkem třeba něco od magického labelu Rusted Rail.

pondělí 22. prosince 2008

Svarte Greiner (NOR), Elegi (NOR), Metrom (SVK) - 24.1.2009 Roxy NOD, Praha

Tuto(vou) pro všechny naprosto povinnou akci pořádají Letmo Production!
Druhé album Kappe vyjde 16.2.2009 opět na značce Type Recordings a bude obsahovat následující skladby:
Tunnel Of Love (07:10)
Where Am I (12:30)
Candle Light Dinner Actress (16:22)
Last Light (08:22)


sobota 20. prosince 2008

Donaufestival 2009


Další (5.) ročník rakouského Donaufestivalu proběhne ve dnech od 22.4. – 2.5.2009 a již dnes, ač vstupenky půjdou do předprodeje až 6. března (resp. 15.1.) prozradím první hvězdu, která vystoupí na hlavním pódiu v předposlední den tohoto vyjímečného festivalu a přiveze s sebou lednovou novinku The Crying Light (Her Eyes Are Underneath the Ground, Epilepsy Is Dancing, One Dove, Kiss My Name, The Crying Light, Another World, Daylight and the Sun, Aeon, Dust and Water, Everglade), produkovanou Bernardem Butlerem (ex-Suede).

Takže..........

Antony Hegarty aka ANTONY AND THE JOHNSONS, jehož letošní pětiskladbové EP Another World se třemi novinkami (Another World, Sing For Me, Hope Mountain) vyšlo začátkem října na značkách Secretly Canadian a Rough Trade!

Zombie Zombie - A Land For Renegades (Versatile Records)



Ač se v Londýně právě objevilo zajímavé eponymní EP projektu Zomby (Hyperdub Records) a na únor přislíbili pittsburghští Zombi novinku Spirit Animal (Relapse Records), já se vrátím do první poloviny právě končícího roku, kdy u Versatile Records vyšlo debutové album electro-krautrockových Zombie Zombie. Bubeník Néman Herman Düne (zde Neman Cosmic), známý strahovské Sedmičce z FRANCOUZSKÉ kapely Herman Düne, společně s elekro-intelektuálem Etiennem Jaumetem (Flóp, The Married Monk) nahráli A Land For Renegades během léta 2006 v Saint-Ouen (Mains d’Œuvres), na které z předchozího jediného 12“ EP (Boomboomtchak Records) zařadili pouze skladbu Psychic Harmonia. První singl Driving This Road Until Death Sets You Free (12“) ze září ’07 dopnil svým remixem Joakim Bouaziz a pro následující Dog Walker, s Drums & vocals verzí a upravenou Texan Rangers (Danton Eeprom remix), se mohli fanošci natáhnout až letos v říjnu. Padesát odsýpacích minut sice může vyvolat na tvářích příznivců Neu!, Air a Propellerheads škodolibé úsměvy, ale po tak dlouhém odstupu se jedná o docela svěží příjemné album, jehož „nejlepší“ kousek Nightclubbing pochází z prvního sólového alba Jamese Newella Osterberga alias Iggyho Popa The Idiot (RCA), které natočil před třemi dekádami s Davidem Bowiem.
Pokud vás folkovější ulítlost Herman Düne kdysi v Praze oslovila (páté studiové album Next Year In Zion (10/2008 - Everloving Records / City Slang),

pak budete mít určitě pochopení i pro Zombie Zombie, i když typickou aktuální francouzskou kuchyni (vč. Kitsune) zrovna nemusíte.

No a pokud někoho Zombie Zombie oslovili, může je mj. doprovodit na lednovém Transmediale (09) festivalu v Berlíně. Toť vše.

středa 17. prosince 2008

Nejlepší česká punk-folková skupina ČEZ




Dejme najevo nespokojenost!!

Lidé, nenechávejme s sebou neustále vláčet! Nepřidávejme bez řečí ze svých
kapes peníze na nestydaté platy několika manažérů, kteří se na tak vysoké
výdělky nikterak nenadřou. Mají jen více štěstí, než my, protože sedí v čele
obrovského monopolu, který si s námi, prostými občany, dělá naprosto, co chce.
Mluvím o ČEZ a nyní už i o jeho "konkurentovi" E.ON. Je nehorázné s jakou
arogancí, hraničící až s drzostí a výsměchem, si z nás tyto společnosti dělají
blázny a dojné krávy. Ze sdělovacích prostředků na nás každou chvíli křičí
titulky o tom, jak je třeba šetřit energiemi, jak naše planeta trpí lidskou
činností a jak si lidstvo podřezává větev na které sedí. Citelně to poznáváme na
klimatických změnách a ti, kteří nejsou úplnými zabedněnci, jistě chápou, že je
skutečně nutné něco začít dělat, aby naše děti mohly vůbec žít. Zateplujeme
domy, měníme okna, kupujeme úspornější spotřebiče, zkrátka snažíme se energiemi
šetřit, jak se dá. Jak je už ale u nás zvykem, dobrá vůle se dá zneužít - podlým
a sobeckým způsobem, stylem, že dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Za to
že šetříme, budeme mít elektřinu ještě dražší. Páni manažeři si totiž zvykli na
nějaký standard, který se rok od roku zvyšuje. Nehodlají se svého rostoucího
blahobytu vzdát jen proto, že lidé nejsou úplní magoři a šetří proudem.
Potřebují další a další milionové platy a stamilionové odměny a nikdy nebudou
mít dost. Pojďme, dejme jim vědět, že nejsme ovce, které jen zabečí, skloní
hlavu a dál dělají, jak páni kážou. Dejme jim najevo, že máme rozum a vůli.

V poslední adventní neděli, 21. prosince, si v 18:00 hodin rozsviťme všechny čtyři
svíčky na adventních věncích a zhasněme a vypněme na 30 minut všechna světla a
elektrické spotřebiče ve svých domovech.


Nechme běžet jen to skutečně nejnutnější zařízení. Poseďme s rodinou při svíčkách. Tato chvíle může být velice krásná s těmi, které máme rádi, ale velice nepříjemná těm, kteří na elektrickém proudu
vydělávají. Vyjádřeme tím svůj protest a dejme výstrahu. Ukažme, že pro nás
nebude těžké si tyto milé chvíle zopakovat, třeba i každou další neděli.
Zhasněme světla, aby se několika lidem rozsvítilo v hlavách!!! Prosím, rozešlete
tento text všem svým známým, aby se naše řady co nejvíce rozšířily. Udělejte to
co nejrychleji, nejlépe hned.

Poznačte si datum 21.12 a hodinu 18:00 v kalendáři nebo se nechte upozornit svým
mobilem, aby nikdo z nás na tuto důležitou chvíli nezapomněl.


(převzato)

úterý 16. prosince 2008

The Smiths – The Smiths Singles box set 12x7“ (Rhino Records)



Zabodovali jste vloni pod stromečkem s discboxem In Rainbows (40£)? Pak tu mám pro vás, kromě fanoušky (3700, z toho 16 z ČR!) podpořené limitované edice (72€) Með suð í eyrum við spilum endalaust od Sigur Rós, remasterovaný box set dvanácti sedmipalců manchesterských The Smiths. Kapely, která sice tento svět opustila (1982 – 1987) po pouhých (a skvělých) čtyřech albech (02/1984 - The Smiths, 02/1985 - Meat Is Murder, 06/1986 - The Queen Is Dead, 09/1987 - Strangeways, Here We Come, vše Rough Trade), ale svým indie-pop-rockem a nezaměnitelným hlasem narcisního S. P. Morrisseyho ovlivňuje dodnes řadu „nejlepších kapel …“.
Jedná se o prvních (1/2) deset 7“ v původních obalech z časového období 13.5.1983 – 19.5.1986, doplněných o promo Still Ill / You’ve Got Everything Now tehdy kolující s debutovým albem The Smiths a amsterodamský pozdrav Megadisc The Headmaster Ritual / Oscillate Wildly (06/1985). Všech 10000 kopií The Smiths Singles box set (Rhino Records) je opatřeno kódem pro v ceně (38£) zahrnuté a tedy volně stažitelné mp3, plakát s jednotlivými obaly, placky a titulku Joela Fabianiho, ztvárňujícího na konci 60. let minulého století postavu Stewarta Sullivaniho v televizní science-fiction Department S. Navíc první stovku čtyřiadvacetiskladbové kompilace vylepšovalo CD promo druhého singlu This Charming Man.
Komu ovšem ceny v závorkách připadají v tomto čase předvánočním značně nekřesťanské, nechť vezme alespoň nabídkou Silber Records a zdarma si stáhne Various Friends of Silber – Winterizing, ochráňující duše před vtíravými pouličními koledami.

neděle 14. prosince 2008

Český slavík Mattoni 2008 (13.12.2008 Státní opera Praha)

Vážená Rado pro rozhlasové a televizní vysílání.

Předem mého dalšího upozornění Vám chci velice moc poděkovat za správné(í) kroky učiněné v případě předchozích tipů týkajících se Radia Wave (Primal Scream – Svastika Eyes), Krásky v nesnázích (14.9. ČT1) a nechutného sci-fi seriálu Soukromé pasti (TV Nova).
Ale k věci. Včerejším neobyčejným nováckým přenosem z vyhlášení výsledků ankety Český slavík Mattoni 2008 netrpěly jen prostory Státní opery v Praze, ale celá splendidní podívaná se nepříznivě podepsala i na mých dvou dospívajících dcerách, čímž se domnívám, že byl opět porušen zákon č. 231/2001 Sb. (část pátá, hlava 1, §32 odst.1 – c, d, e, g, h). Chápu, že o pořadí interpretů rozhodovaly většinou silné fanouškovské základny, ale na druhé straně soutěž neobjektivně vypovídá o hudební (ne)vzdělanosti (atd.) tohoto národa.
Celý večer moderovala těžkopádná dvojice sběratelů zásadních projevů, která společně s někdy až dementním projevem jednotlivých interpretů (All X, Jiří Zonyga, Targeo Iši, Jarek Figas, Iveta B., Dalibor Janda) putovala po historicky magických osmičkách, které k překvapení nás všech má doma díky své těhotné choti také Leoš Mareš. Gratulujeme!
Přestože neobyčejnému večeru předcházely tvrdé dva dny zkoušek, nepřinesl ex-Zlatý slavík kromě dvou nových kategorií (Nejoblíbenější písnička Rádia Impuls a Slavíci bez hranic) žádná výrazná překvapení. Karel má od včerejška doma 34. (stále skvěle fungujícího) ptáka, Jirka si někde půjčil Ivetě na Skokana roku, Lucka B. se svěřila, že jako zpěvačka má nádherné zaměstnání, druhá Lucka V. v horečkácha blouznila jen nepatrně, a dvojice skutečným mistrů slova dokázala, že skutečně patří maximálně mezi regály některého ze supermarketů.
Prostě hrůza, děs a věřím, že osudová osmička ve složení dvou čtyřek (+1) se v příštím roce na televizních obrazovkách již neobjeví - čímž Ti chci Rado předem poděkovat.

S pozdravem Váš věrný informátor z lidu českého

P.S.
Jediným rozumným okamžikem více jak dvouhodinové estrády patřící spíše na Silvestra, se vtipně stala mezi cikorky se zařazující skupina Gipsy.cz, která společně s „nominační“ romskou cimbálovkou byla možná tím pravým důvodem pro omluvenou absenci antifašisty a dobrodince Daniela Landy, odpočívajícího v těchto dnech kdesi ve Španělsku.

Zpěvačka
1. Lucie Bílá
2. Lucie Vondráčková
3. Ewa Farna

Zpěvák
1. Karel Gott
2. Petr Kolář
3. Daniel Landa

Skupina
1. Kabát
2. Chinaski
3. Divokej Bill

Objev
Marek Ztracený

Skokan
-zpěvák- Jarek Filgas (Argema)
-zpěvačka- Iveta Bartošová
-skupina- Gipsy.cz

Slavíci bez hranic (nejlepší slovenská skupina)
1. No Name
2. Elán
3. Horkýže Slýže

Nejoblíbenější písnička Rádia Impuls
Petr Kolář – Jednou nebe zavolá

Absolutní Slavík (nejvíce získaných bodů bez ohledu na kategorii)
Lucie Bílá aka Hana Zaňáková

sobota 13. prosince 2008

Nelson – Revolving Doors (Diamond Traxx / Ctrl Alt Del)




Zatímco se před dvěma lety prali hudební kritici na internetu s uniklou dvojkou A Weekend in the City londýnských Bloc Party, v naprosté tichosti a bez „zbytečné“ pozornosti médií vydal label Benjamina Diamonda (aka Benjamin Cohen, Stardust) Diamond Traxx album mladých „spasitelů“ francouzského (indie)rocku Revolving Doors . Snad dle Rickyho Nelsona propůjpůjčené příjmení se zprvu objevovalo pouze po klubech v Paříži a její těsné blízkosti (středeční Bar Three), odkud John-Baptiste Devay, Gregory Kowalski, David Nichols a Thomas Pirot dorazili po Bangkok Riot EP a 12“ I say you can't stop až k jihoanglickému Chichesteru na kótu Ctrl Alt Del, podporující z La France dále Brooklyn a Souria. Tam se letos v červnu objevil i první UK singl I say you can't stop / Dämmerung, následovaný The (Over) Song, o jehož remixové verze se podělili Chicken Lips, Black Mike (aka Mark Rankin), The Shoes a zakladatel Skint Records Midfield General (aka Damian Hartus).
„Čerstvou“ a zatím poslední nahrávkou Nelson je jedenáctiskladbový debut Revolving Doors (Ctrl Alt Del) s bonusovým videem I say you can't stop, jehož stopy začínající u Joy Division nás dovedou až k současnějším Radio 4, či Interpol a nestojíte-li na straně Roling Stones (Verve), Josepha Satrianiho (Coldplay), či Jeníka Kalousků (Support Lesbians), pak téměř padesát minut temnějšího a velice chytlavého post-punku je směřováno právě k vám. Po poslechu nabydete správného dojmu, že o třídu nižší kvality dosahují mnohem známější a úspěšnější kapelky, které naopak čerpají od Nelson. Směšné, ale taková už je doba. Tak zanechte těch trapných soudních sporů a pokuste se raději tvořit dál, vy smutné a vyprahlé studničky.

čtvrtek 11. prosince 2008

Zdeněk Jecelín - Dr. Jekyll a Mr. Hyde (10.12.2008 - Studiová scéna Malé divadlo, Č. Budějovice)

Příběh úspěšného a váženého plastického chirurga, kterému na sobě testující experimenty pomáhají na úkor dramatických situací odkrýt vlastní netušené touhy a vášně, představila včera večer třetí reprízou vyprodaná scéna Malého divadla v Č. Budějovicích.

Původní novelu Roberta Luise Stevensona Dr. Henry Jekyll a Mr. Edward Hyde zasadili Pavel a Zdeněk Jecelínovi do současného velkoměsta, kde parta přátel z lepších kruhů zažívá za fuckující hudby, ambientních videosekvencí, prvků béčkových „evropských“ filmů a loutek masakrující sexy-horor. Ve dvouhodinovém pohledu na aktuálně směšný a prohnilý systém plný nechutností, podvodů a řady dalších neřestí, předvedl vynikající výkon v psychicky a fyzicky odlišné dvojroli Lukáš Langmajer a s komickou jedničkou pódium opouštěl Jiří Šponar (mafián Lennon).
Další dvě reprízy prověhnou sice až v lednu, ale tady vůbec neváhejte.

pondělí 8. prosince 2008

Vincent van Gogh - Albertina Wien (5.9. - 8.12.2008)



Takže jenom v krátkosti – holandský expresionista Vincent van Gogh se narodil 30.3.1853 v Groot- Zundert a po „studiích“ teologie začal díky svému sociálnímu strádání, ovlivněném počátečními příznaky závažné nemoci, pomáhat nejchudším v hornickém městěčku Borinage.
Unglück ist immer zu etwas gut.
Miloval ovdovělou sestřenici, domů si nastěhoval starou prostitutkou i s dětmi, třetí láska se pokusila o sebevraždu, alkoholismus, syfilida, roztržka s Paulem Gauguinem, po které si uřízl „to svoje“ pravé ucho a stále se rozšiřující schizofrenie, dovedly van Gogha několikrát za stěny psychiatrických léčeben. Největší oporou v jeho nešťastném, ale velice tvůrčím (900 maleb, 1100 kreseb) životě mu byl jeho o čtyři roky mladší bratr Theo, který stál jak u vlastní rukou zastřeleného sedmatřicátníka (27.7.1890), tak i u zrodu tohoto fenomenálního uměleckého jména, jehož z mého pohledu silně nadhodnocená díla s nepříliš dokonalým prostorovým viděním, přiblížila v devíti procentech v cenách od 7 do 9.50 € vídeňská galerie Albertina.
V těchto okamžicích se po 96 dnech uzavírá jedna z nejimpozantnějších výstav tohoto roku, kterou kromě dvouhodinových front (včera), dokonalého technického zajištění, drobných strkanic (+ chybějící Slunečnice) a „přídavku“ Monet bis Picasso (do 21.12.2008 – Monet, Kasimir, Kokoschka, Kupka, Picasso ..), zdobí též kýčovitá prodejna se suvenýry, nabízející Vincenta van Gogha nejen na propiskách, hračkách, přívěšcích atd., ale dokonce i na ponožkách. Chyběly už jen prezervativy, které však pro násilné odstranění sluchového orgánu prý neprošly přísným kontrolním úřadem EU.

P.S.
Jediné skutečné mínus této nezapomenutelné návštěvy putuje za již vyprodaným katalogem (Zn. Koupím)


Autoportrét (1.polovina 1887 - Paříž)


The Prison Courtyard (2/1890 - St. Rémy)

sobota 6. prosince 2008

Maria Procházková - Kdopak by se vlka bál (Bionaut Films, ČT)

Po úspěšném celovečerním debutu Žralok v hlavě (2005), přichází v těchto dnech takřka „uvolně-ně (-te se, prosím)“ Maria Procházková s pozvánkou pro celou rodinu, jejíž základy sice zapsal již někdy v 17. století Charles Perrault, ale do našich krajů doputovala až jako hororová pohádka o Červené karkulce s německými sbírkami Jakoba a Wilhelma Grimmů.
Nenásilný, pevný a velice přesvědčivý příběh šestileté Terezky (Dorotka Dědková), promíchávající dětskou fantazii, nevinost, víru a upřímnost s přetvářkou, lhostejností a sobectvím „neuvěřitelně“ reálného světa dospělých, zasáhne však dle mého v tomto čase (záměrně předvánoční premiéra? – NEVĚŘÍM!), resp. v této době „jen“ děcka přemýšlivá a na nic si nehrající citově dospělou populaci.
V roli „pravé“ maminky (sopranistky) se představila Jitka „Stock“ Čvančarová, milujícího nevlastního tatínka (leteckého technika) si nemohl vystřihnout snad nikdo jiný než profi prima pilot Pavel Řezníček a role biologického, lehce labilního otce (violončelisty) se zhostil Martin Hofmann (Patrik).
Až na nepatrné unáhlené střihy (lokace - Koněpruské jeskyně, ..) se devadesátiminutovému snímku Kdopak by se vlka bál (O červené Terezce) s animačním „odlehčením“ režisérky Procházkové (Piktogramy 2000, Bubáci 2002) nedá vlasně nic vytknout. Rodinných trháků s Tomášem Holým sice nedosáhla, snad (určitě) pro svou vyspělost (filmu), ale docela zdárně se jí podařila zacelit „kamenitá“ jizva, kterou v tomto žánru "nechtěně" zavinila Velvet Revolution.

P.S.
Nebojte se vlka nic!


KDOPAK BY SE VLKA BAL kino trailer from Bionaut Films on Vimeo.

středa 3. prosince 2008

Lovvers - Think (Wichita Recordings) + Europe tour 2008



6 Dec 2008 4AD Diksmuide
7 Dec 2008 Hafenklang Hamburg
8 Dec 2008 West Germany w/ Abe Vigoda + Mika Miko Berlin
9 Dec 2008 Tsunami w/ Abe Vigoda + Mika Miko Cologne
11 Dec 2008 Primavera Club w/ Mika Miko + Boss Hog Madrid
13 Dec 2008 Primavera Club w/ Boss Hog + Mogwai DJs Barcelona
14 Dec 2008 Mogambo w/ Fucked Up San Sebastian
15 Dec 2008 Saint-Ex Bordeaux
17 Dec 2008 Le Sambre Rennes
18 Dec 2008 La Maroquinerie Paris
-
10 Jan 2009 Ekko Utrecht
11 Jan 2009 Paradiso Amsterdam
12 Jan 2009 tbc
14 Jan 2009 Debaser Malmo
15 Jan 2009 Garage Oslo
16 Jan 2009 Debaser Stockholm
17 Jan 2009 Lades Kalder Copenhagen
20 Jan 2009 Semifinal Helsinki
21 Jan 2009 Klubi Turku
24 Jan 2009 Rotown Rotterdam
25 Jan 2009 013 (Batcave) Tilburg

Ať koukám jak koukám, Prahu, či jiné naše krásné městečko Lovvers na svém prvním evropském turné nejspíš minou, a to prosím pěkně už kopou za stejný tým jako Bloc Party – no vlastně, ti tu taky ještě nehráli, co?
Kapelu založil v květnu 2006 zpěvák (megafon?) a kytarista Shaun Hencher (The Murder Of Rosa Luxemburg) během nultého koncertu, připravujícího kvartet (Michael Drake – basa, Henry Whithers – kytara, Steve Rose – bicí) na Soho vystoupení 26. téhož měsíce v The Annexe. Od března do prosince minulého roku natočili pro tamní label Jonson Family Records tři sedmipalce (Lovvers EP, Near Enough For Jazz / Special Needs, Laughing Man / Search For Gold), OIB Records z Brightonu přispěli vedle Knyfe Hyts, Best Fwends, The Death Set na třetí řadu OIB Split Series a začátkem letošního října se na značce Wichita Recordings objevilo kromě vinylu i na CD sedm novinek pod štítkem Think. Ač se celé mini album svým mixem hardcore a rave music sotva doplazí na minutu třináctou, v některých momentech dá velice mile zavzpomínat na americké staříky z The Replacements, či Flipper.
Lovvers jsou mladí, draví, snad i krásní, coby předskokani sklízejí od slavnějších (u nás?) No Age a Mika Miko zasloužené pochvaly a snad jedinou výhradou z mé strany je chybějící datum, které mohlo našemu publiku představit výborně fungující partičku „špinavých“ punkerů.

Human Hair


No Romantics

pondělí 1. prosince 2008

The Pistil Cosmos - For Trees (Dead Pilot Records)




Těžký první advent, děsivá noční blouznění a fleshback diskuze o nedotknutelnosti (nej)HIM a (nej)The Rasmus na předloňském Love Planet / Planet Festivalu (*) mě donutily šáhnout po jedné z téměř nekonečné řady (ne)vynikajících nahrávek, které polehoučku a bez povšimnutí proplouvají kolem hranic a sluchových orgánů našich spoluobčanů. Za jejím autorstvím stojí Vincent Caylet z podivínských folkařů Monks Of The Balhill (Akoustic Desease, RulalFaune) a svému aktuálnímu dílku o jedné skladbě v délce 35 minut dal jméno For Trees (Dead Pilot Records). Po doma natočeném splitu s Black Eagle Child, kanadském 3“CD Half Wing Bee (CloudValley) a pětiskladbovém opusu Wandering In The Dark (The Great Pop Suplement), je aktuální psycho-ambientní putování za indiánskými totemy, doprovázené řadou akustických nástrojů a strašidelných zvuků, Cayletovo zatím(!) posledním CD-R (50 kusů) pod přezdívkou The Pistil Cosmos. Výborné, na depky blahodárně působící (ne však opačně –ha ha ha) a pokud zaujme, pak doporučuji z Francie jeho dalšího schizofrenního přítele V (Peasant Magik, Blackest Rainboe, Housecraft, Palustre, …) …





(*)
od 1. 12. 2008 do 10. 1.2009 - 450 korun + poplatky
od 11. 1.2009 do 30. 3.2009 - 690 korun + poplatky
od 1. 4.2009 do 4. 6.2009 - 890 korun + poplatky
na místě 5.6. a 6.6.2009 - 1100 včetně poplatků

pátek 28. listopadu 2008

What's Up? - Seasoning's Greeting (Caff/Flick)



Čerstvou CASS/FLICK edici s technologií magnetických pásek minulé století, představili tento týden v Belfastu majitelé maličkého vydavatelství CAFF/FLICK prostřednictvím debutového singlu Seasoning’s Greeting, jehož se protagonisté What’s Up? dočkali v nákladu 150 audiokazet. Ústřední postavu kapely, skladatele Robbyho Moncrieffa, mj. kytaristu (zde i klávesistu) hardcových Who'sYour Favorite Son, God? (KDVS Recordings / Holy Mountain) a math rockových the aDvANtaGe (5 Rue Christiane), který letos na několika pódiích podpořil také progresivní folkařku Marnie Stern (Kill Rock Stars), doplňují v portlandské partičce Brian Marshall (baskytara) a Teddy Briggs (bicí). Dle slov What’s Up? se v jejich acid-skate tvorbě odráží odpor k tradičně nudnému instrumentálnímu provedení skladeb a trapným video sekvencím a snad právě proto nahráli Seasoning's Greetings jako instrumentálku, dopněnou videoklipem a remixem kratším než originál. Obal kazety pochází od Katelyn Reeves a stejnou verzi A-strany naleznete na chystaném, a mnou velmi očekávaném březnovém albu Content Imagination vydavatelství Obey Your Brain, kam svěřil svou novinku March Of The Zapotec i Zach Condon aka Beirut.

-Seasoning's Greetings
-Seasoning's Greetings (Cropped and Subdued Mix)

středa 26. listopadu 2008

Snow White + ddd - Drown / Concentration / Spiral EP (Hansard Records)




Krátce po volně dostupném demu zveřejněném začátkem roku 2004, se londýnští noise-punkeři Snow White, kryti značkou Click Click Bang!, dočkali prvních dvou singlů Barbarico a Bored Somewhat Detached / It’s Not Art It’s Paedophile Porn. Díky společné pitce a snaze amerických Comanechi někde vydat první nahrávky, založil zpěvák Oliver Parker White Heat Records, kde pod katalogovým číslem 007 vypustilil v listopadu ’05 také vlastní Snow White EP, kterému ještě předcházel záznam koncertu 15.02.05 (b_a01), kompletující jejich nosičové nahrávky plus Preoccupation With Cruelty. Poté se kapela značně podporována tamními Rough Trade rozchází, bubeník Ryan Barkataki začíná spolupracovat jako spousta jiných s dnes už světoznámým Lightspeed Champion (ex-Test Icicle Devonte Hynes) a s Ollym dávají dohromady Mae West. Parkerovo aktivity se rozrůstají o další nový label Hansard Records, kde koncem léta vyšel vynikající 10“ EP severolondýnských (Hackney) ddd.
Po demu Can't Explain / Hard To Talk To a dvou sedmipalcích, vydaných kde jinde než u White Heat Records (Knives / Jealous, Trojan Horse / Wall to Wall), se jedná o „nejčistší“ nahrávku tohoto původně jednočlenného projektu, který založil Daryl Woollastone. Toho doplnil až vloni po festivalu ve Francii, odkud mj. pochází jeho matka, (také) kytarista John Kontos, jejichž společných hlučných kytarových nájezdů a electro-beatů z oblasti Hüsker Dü, Einstürzende Neubauten a Liars si na třískladbovém EP (Drown / Concentration / Spiral) užijete dosytnosti. Jednostranný vinyl v nákladu 300 kusů plus mp3 formáty, navíc skvěle doplňují trumpetista One More Braun Andrew Blick a výtvarnice Hannah Sharpe.

úterý 25. listopadu 2008

Vladimír Drha - Anglické jahody (First Film 2008)



Ač jsem milovník a příznivec dnes již téměř na „pivní“ mapě vymazaných IV. a klidně i nižších cennových skupin, v oblasti umění, resp. filmu, se má tolerance otáčí (s)práv(n)ě směrem opačným. Ovlivněn částečně reklamou, rokem ‘68 a soucitem nad recenzenty nepříliš pochvalně hodnoceným snímkem Anglické jahody (First Film), jsem vyrazil do jednoho z předražených popcornových multiplexů, abych si po téměř dvou hodinách mohl zaslouženě nafackovat. První podezřelé obavy se začaly vynořovat hned po v poslední minutě mnou zakoupené vstupence, kde se na letáčku v roli režiséra objevilo prima jméno Vladimíra Drhy, zastupující zatuchlý kanál velmi křehkých sraček, obeplouvající např. jeden slovenský panelák(!).
Příběh mladého Tomáše (Ivan Lupák), kterému vpád „spřátelených“ vojsk Varšavské smlouvy na naše území 21. srpna 1968 znemožnil útěk na západ, rozehrává dvoudenní, dramaticky laděnou romantickou Davle trojku, zachraňující jednoho z jejich aktérů – sovětského nadrženého zběha Lebeděva (Alexej Barbukov). Okouzlující Táňa (Marie Štípková) s hlasovou intonací Simony Stašové nám sice ukáže pro mladší ročníky nepřístupné křivky, ale jinak nedokázala obstát ani ve srovnání s filmovými kulisami, které se „skutečně“ před čtyřiceti lety objevily vedle českých herců (Karel Mareš, Vít Olmer, …) v americkém filmu režiséra Johna Guillermina The Bridge At Remagen, dokončeného z důvodu invaze ve Francii.
Osvěžení a úsměv do téměř dvouhodinové v kruhu se motající nudy přináší kromě střihači uniklých současných vymožeností především suchým humorem disponující Tomášova rodinka (babička - Nina Divíšková, matka - Pavla Tomicová, otec - Viktor Preiss), otcův kolega a informátor Vrána (Miloslav Majzlík) a hudba Tomáše Kluse pod taktovkou DJ Miloše Skalky. Ovšem korunu celému filmu, nestojícího ani za dvacetikorunu, nasadil hrdina normalizačního seriálu Třicet případů majora Zemana Vladimír Brabec, jak jinak, než rolí kamarádského estébáka v civilu.
Více než Anglické jahody doporučuji na zapomnění pořádnou IV, nebo nějakou věrnější holku, třeba tu Ferrari Dino.

neděle 23. listopadu 2008

Kill The Dandies!, Drain, 100% - 22.11.2008 Č. Budějovice, Velbloud (live)

Za tři kopy, resp. 15 tuctů, či 12 mandelů v českých, se včera večer dala pořídit celkem slušně vyvedená taneční zábava Wake Up! Budějice Party vol. 2 v klubu Velbloud, kde se představila trojice relativně mladých českých kapel, ovlivněná hudební minulostí přelomu 70. a 80. let.


Z důvodu následné daleké cesty vystoupila jako první dvojice 100%, která se po deseti letech odtrhla od rodného londýnského kvintetu a v roce 2006 zakotvila u pražských břehů. Ač původního bubeníka musel letos na jaře nahradit mladý Petr Mori z pardubických Double Bubble, na stoprocentně fungující tornádový trychtýř unášející bordel punku, ska, reggae i pinfloydovského progresu, si zpěvák, baskytarista a showman Marco Frangos stěžovat nemůže. Jeho grimasové vyjádření a energické poletování (bongo) mezi publikem ve výborně šlapající padesátiminutovce dává veliká očekávání na jejich v současné době připravovaný debut.


To samé se však nedá říci o místní „gymplácké“ indi-rockové partičce Drain, poslepované z dnes již asi už neexistujících oblastních kapel Muchslet, Daisy Rain a Živá Hudba. Výhoda domácího prostředí se sice odrazila v jejich silné fanouškovské podpoře zastoupené převážně pelíškovskými děvčátky (nechť prominou) obdivujícími svého přitažlivého Eliena, ale po hudební stránce si v těžké konkurenci sáhli pouze pro bronzovou.


Velkým očekáváním a snad i důvodem jak a kde potkat velblouda na sněhu, byla ex-trojice Mojmir Papalescu & The Nihilists, rozšířená o baskytaristu žižkovských The Ritchie Success Martina Růžičku a zpěváka a kytaristu výborných Take Death Richarda Fišera. Půlnoční písčité vykročení do nového dne a zároveň následujících Shooby a I Want It, potvrdilo Hankovu „odvázanou“ slabost pro The Birthday Party a při pohledu na interpretaci smyslné klávesistky se mi vybavovala Wandy James z osmdesátkových Transvision Vamp, dnes snad ještě vystupující s Racine. Mix garážového punku a westernového rock’n‘ rollu s novou vlnou B-52’s, kteří se letos po šestnácti letech vrátili s osmou studiovkou Funplex (Astralwerks), působí velice silně a věrohodně, i když v závěrečné Motorpsycho si šáhli (tentokrát) do vlastní nihilistické minulosti (Analogue Voodoo). Kill The Dandies! stejně jako řada dalších „aktuálních“ retro projektů sice oprašují staré desky (jsou hezké, staré desky nepatří do popelnice, staré desky patří na gramofon), ale na naší hudební scéně se vyjímají jako čerstvé, ze zahraničí dovezené sněženky, sponzorované značkou Atticus – a padá a padá.

Sand
Shooby
I Want It
Come To My Home
Killer
Jesus Blues
Mohawk
Drug Me
Soldier
Meet Your Friend
Hangover
Motorpsycho




sobota 22. listopadu 2008

Psí vojáci - 20.11.2008 Č. Budějovice, Velbloud (live)



Tradiční podzimní zastaveníčko si ani tentokrát v Budějcích neodpustilo na naší hudební scéně stále ještě vyjímečně skvěle fungující uskupení Psí vojáci (P.V.O.), jejichž tří křížků se i s novinkami dočkáme možná v roce následujícím.
Ač kapela okolo skladatele a pianisty Filipa Topola vydala prozatím své poslední album Těžko říct (Indies Records) před pěti lety, dokázala nacpanému velbloudímu břichu prostřednictvím magicky silných kompozic nahlédnout až ke kořenům své bohaté tvůrčí historie. Mezi polovinou odehraných skladeb, pocházejících z kompilace Národ Psích vojáků (*) – The Best Of (1996), zazněly i zásadní níže „přiložené“ Žiletky, které vynesly stejnojmennému filmovému snímku Zdeňka Tyce v sekci Nejlepší hudba nominaci na Českého lva 1994. „Předpremiérově“ se mj. ozvala mezi řadou zaručených evergreenů brutálně (Houpačka, Kruhy) víno usrkávající (Bílá a studená) sestra (Cestou), o jejíž jiných příbězích (Krasobruslař, Představy) může kdokoli a cokoli těžko říct (Napsal jsem píseň) i dnes. Trojice Topol / Horký / Skála nás sice během devadesátiminutového vystoupení provázela kouzelnou až nostalgickou minulostí, s textem neznámého německého autora v překladu od Ivana Wernische (Žiji) se dostala až do 12. století, ale o kroku vpřed nepadl ve čtvrtek večer ani jediný verš, což v případě Psích vojáků je asi také jediným receptem na jejich dlouhověkost.

Napsal jsem píseň
Houpačka
Protínání
Krasobruslař
Představy
Cestou
Bílá a studená
Chce se mi spát
Černý sedlo
Hospoda
Nebe je zatažený
Kruhy
Sbohem a řetěz
-
Žiletky
Žiju
I’m lucky

(*) Druhé rozšířené knižní vydání Národ Psích vojáků (MAŤA) vyšlo k 25. výročí kapely v roce 2004.

středa 19. listopadu 2008

Lvmen - Heron (Day After)



Tam kde před dvěma lety končila „numerologie“ alba Mondo, tam v klidném intru s kroužkem Day After (M5) vzlétla minulý týden vzpurně sporná volavka (nejen) pražských démonů Lvmen. Ač se kapela právě nachází kdesi na koncertech ve Španělsku a sympaticky „nejeví“ (účelově? - nevěřím!) zájem týkající se "propagace" prozatím své nejdokonalejší nahrávky, objevují se u nás doma první konfrontace. Oproti předchozím Lvmen (12“) a Raison d'etre, společně remasterovaných pod titulem An Anthology Of Previously Released Songs, a Šatrovu Mondu, se v patriciálním lakem zdobeném obalu 2LP sice nedočkáme češtiny, ale zato mnoha překvapujících stimulací, hnajících Heron zcela kompaktním prostorem, plného magicky fascinujících zvuků. Padesátiminutový let temně těžkou atmosférou, kterou ve správných úhlech protíná optimisticky se tvářící střemhlav, po jehož „zacelené“ dráze by jednomu i palice ulítla (XX), odměňuje pouze na vinylové (+9‘) verzi pan Bourek (Sporto) svými remixy oběžnic XVIII a XXI.
Díky Ondřeji Ježkovi (jáMOR) jsme se od Lvmen dlé mého nejlepšího vědomí a svědomí dočkali naprosto dokonalé nahrávky až nyní s vydáním opusu Heron, kterému kromě (záměrně?) zanedba(tel)né matematické posloupnosti (B,C) chybí videoprojekce, doprovázející kapelu na živých vystoupeních a diváky k totálně božské destrukci.

pondělí 17. listopadu 2008

Mogwai, The Twilight Sad, Four Tet / Steve Reid - 15.11.2008 Praha, Divadlo Archa (live)



Jazzový bubeník Steve Reid (Miles Davis, James Brown) a představitel progresivní elektronické hudby Four Tet (Kieran Hebden), jejichž čtvrté společné album NYC (Domino) vychází již zítra, zahájili v sobotu večer ve slušně zaplněném Divadle Archa další sérii Stimul Festivalu, spolupořádanou agenturou Charm Music.

Po pro mě sice nepříliš záživné, ale publikem vřele odměněné divoké hodinovce nastoupil o deváté hodině na pódium glasgowský kvartet The Twilight Sad, rozšířený o klávesistu z Aerogramme Iana „Dok“ Cooka. Po startovní Cold Days From The Birdhouse nás zpěvák James Graham, který se mj. objeví (Keep Yourself Warm) na chystaném live albu Liver! Lung! FR! (Fat Cat) indie-rockerů Frightened Rabbit omylem přivítal ve Vídni, kde ovšem hráli předchozí den (WuK). Lehce (víc) propařenou noc, díky které by ani nevznikl upravený obal mého tour CD Killed My Parents And Hit The Road (Fat Cat), vyrovnávali mládenci až na bosého baskytaristu Graiga Orzela (aka Orzelda) sousedovic dvanáckou a během pětačtyřicetiminutového kytarového vzpomínání na počátky devadesátek, představili v premiéře domácímu publiku loňský debut Fourteen Autumns & Fifteen Winters (Fat Cat). Závěrečným noisovým chaosem But When She Left, Gone Was The Glow z amerického EP TTS nastal pro Prahu (ne)jeden z nejočekávanějších okamžiků tohoto abnormálně na hudbu plodného roku.

Po třinácti letech od svého vzniku k nám totiž poprvé zavítal v rámci probíhajícího turné k šesté studiovce The Hawk Is Howling (Wall Of Sound / PIAS / Matador) post-rockový kvintet Mogwai. Již úvodní Yes! I Am A Long Way From Home z debutu Young Team (Chemical Underground) nám ortodoxní fanoušci Celtic Glasgow naznačili břehy, kam až nás mohou během nadcházejících okamžiků donést jejich fascinující (Scotland’s Shame) zvukové koláže, z nichž nejstarší patřily dvojici zaznamenané na kolekci Ten Rapid (Rock Action) - Ithica 27ø9 pochází ze singlu Summer (Love Train) a New Paths To Helikon Pt.1 z dalšího dvojáčka (Pt.2), vydaného Wurlitzer Jukebox. Svůj domácí Celnic si kytarista Stuart Braithwaite v dresu argentinské fotbalové asociace s týmem kromě tapety notebooku připomněli i skladbou We’re No Here uctívající zmiňovaný klub, využitou též seriálem Miami Vice a Cyberwomenem (Torchwood) a která také uzavřela základní část jejich sobotního vystoupení. Prvním přídavekem Like Herod se Mogwai vrátili opět k nahrávce z úvodu večera, po němž následoval „už jen“ první singl aktuálního alba Batcat (video), který po stopěti červeno-modrých realitu nevnímajících minutách uzavřel pro mě další z koncertů roku, bohužel znovu ovlivněného tou trapnou „osudovou“ osmičkou.
Tímto Stimulu a všem okolo se pohybujícím přeji s přicházející devítkou spoustu dalších, stejně kvalitních rozhodnutí jako tomu bylo v případě "duchařských" Mogwai (škoda těch islandských skřítků) a více i když naší budoucnost netvořících návštěvníků.


Yes! I Am A Long Way From Home (Young Team 1997)
The Precipice (THIH 2008)
Hunted By A Frak (HSFHP 2003)
I Love You, I'm Going To Blow Up Your Schoul (THIH 2008)
I Know You Are But What Am I? (HSFHP 2003)
Scotland's Shame (THIH 2008)
Ithica 27ø9 (Ten Rapid 1997)
I'm Jim Morrison, I'm Dead (THIH 2008)
Ex-Cowboy (Come On Die Young 1999)
Thank You Space Expert (THIH 2008)
New Paths to Helicon, Pt. 1 (Ten Rapid 1997)
We’re No Here (Mr. Beast 2006)
-
Like Herod (Young Team 1997)
Batcat (THIH 2008)



Na závěr dovolte pro zasmátí pár řádek ze sobotní pozvánky otištěné v pražském vydání MF Dnes, díky kterému se možná autor slátaniny (post)ro(c)ku dostal na koncert zcela zadarmo – upřímná závist, děkuji.

Postrockeři Mogwai v Arše
Jedna z nejvýraznějších kapel alternativní scény – postrockoví Mogwai – dnes vystoupí v rámci Festivalu Stimul. Zahraniční kritikou vysoko hodnocená čtveřice z Glasgowa proslula svým loňským debutem Fourteen Autumns & Fifteen Winters, na němž dokonale zkombinovala indie-rockovou dramatičnost a postrockovou zálibu v detailu. Netradiční hudbu přinese projekt mísící elektroniku s postrockovými kořeny Kierana Hebdena (známého spíše pod jménem Four Tet) s bubeníkem Milese Davise Stevem Reidem.

pátek 14. listopadu 2008

Why?, Anathallo - 13.11.2008 Praha, Klub 007 (live)



Prostřednictvím Bohemian Like You zavítala včera večer na Sedmičku oaklandská partička Why?, kterou na své předposlední evropské zastávce doprovázela křehká písničkářská šestice hudebníků plus jedna Anathallo z Michiganu, přivážející až 18. listopadu vycházející novinku Canopy Glow (Anticon). V časově „omezeném“ a snad až překvapivě zaplněném prostoru 007 odstartovali Why? ve čtvrt na deset skladbami z březnového třetího alba Alopecia (Song Of The Sad Assassin, The Vowels Pt.2, Good Friday), tvořícího až na čtyři věcičky z předchozí nahrávky Elephant Eyelash (Anticon 2005) základ svého setu, mnou považovaného za nejhitovější večer tohoto strahovského suterénu v tomto tisíciletí. Dvanáct jednoduchých skladeb míchajících indie rock, folk, pop, melancholii a hip-hop s elektronikou znělo naprosto fantasticky - zkrátka dvanáct totálních hitů v jednom večeru po vykrácení (12:12) s výsledkem 1 (výborný) jsem snad ještě nezažil. Zakládající postavička, zpěvák, klávesista a bubeníka Jonathan Avram (Yoni ) Wolf, jehož starší bratr Josiah seděl za bicími a na baskytaru zazářil ve skladbě The Hollows, potvrdil včerejším vystoupením nejen obrovský skladatelský talent, se kterým dotáhl trio plus jeden (live) k silné melodické lince a tím i širšímu zájmu, ale také svou charismatickou energii, kterou drží Why? a jejich fanoušky stále pevně v podzemí, jako to dokázal včera na mé ex-koleji.

Song Of The Sad Assassin
The Vowels Pt.2
Good Friday
Waterfalls
Gemini (Birthday Song)
The Fall Of Mr. Fifths
Brook & Waxing
The Hollows
Yo Yo Bye Bye
A Sky For Shoeing Horses Under
By Torpedo Or Crohn’s

Rubber Traits

úterý 11. listopadu 2008

Sestra - Jáchym Topol, Psí vojáci, Vít Pancíř



20. listopadu vystoupí v českobudějovickém klubu Velbloud po krátké pauze pražská undergroundová kapela Psí vojáci (150/180 kč), jejíž hudba bude hrát významnou roli ve filmovém zpracování románu Jáchyma Topola Sestra (Atlantis 1994), který v jedenácti kopiích přijde 11. prosince do našich kin.

Po zhudebnění veršů zaznamenaných na stejnojmenném albu Jáchyma Topola & Psích vojáků (Indies Records 1994), se tak díky jejich dlouholetému spolupracovníkovi Vítu Pancířovi (scénář, režie) promění Sestra v jen tak nezapomenutelný hudebně-vizuální zážitek bez „zbytečných“ slov. V časově neurčitém světě pozoruhodných obrazů se seznámíme s „osudovou“ láskou ztraceného třicátníka Potoka v podání animátora a výtvarníka divadla Minor Jakuba Zicha s krasavicí a dračicí Černou, kterou představuje půvabná, původem makedonská herečka Verica Nedeska.

Produkce sedmdesátiminutového snímku, kvůli kterému si opět najděte důvod proč zajít do kina, se ujal Jiří Konečný z Endorfilmu společně s Českou televizí a Avion Filmem.

Koncerty Psí vojáci (2008-2009)
14.11. Písek
20.11. Č. Budějovice
26.11. Plzeň
27.11. Praha
28.11. Jablonec n. N.
20.12. Česká Lípa
26.12. Praha
28.01. Praha
25.02. Praha
25.03. Praha
16.04. Brno
21.04. Praha

neděle 9. listopadu 2008

Mogwai, The Twilight Sad, Four Tet - Praha, Divadlo Archa 15.11.2008 (Stimul + Charm Music)



V sobotu 15. listopadu se českému publiku představí poprvé po dlouhých třinácti letech od svého založení jedna z pro mě nejdůležitějších post-rockových kapel současnosti - skotští Mogwai, kteří do pražského Divadla Archa dorazí v rámci turné, propagující aktuální šesté studiové album The Hawk Is Howling (Wall Of Sound / PIAS). Krom hostů jako Four Tet (Domino) a The Twilight Sad (Fat Cat), jejichž limitovaná edice raritek The Twilight Sad Killed My Parents And Hit The Road vznikla právě díky podpoře probíhajících společných vystoupení, bych rád upozornil i na bonusové DVD, jež je součástí The Hawk Is Howling (limited edition).




Zde naleznete dvě videa pilotního singlu Batcat v režii londýnského režiséra Dominica Hailstoneho a chilského animátora Fernanda Alberta Mena Rojase a pětadvacetiminutový dokument z červencového výletu do italského přímořského městečka Roseto degli Abruzzi, kde na tamním fotbalovém stadionu Fonte dell’Olmo proběhl již 12. ročník SoundLabs Festivalu (Port-Royal, Blonde Redhead, Micah P. Hinson, Enon,…). Ve snímku (Vincent Moon + Teresa Eggers) se krom jiného seznámíte s devadesátiletou babičkou (Adelia Proieto) organizátora festivalu Vincenza Andriettiho, působící oproti Tatakluckám tak nějak opravdověji a během krátké charakteristiky kvintetu navíc i se šesticí (*) skladeb z fantastického díla nazvaného The Hawk Is Howling, produkovaného Andy Millerem (Arab Strab, The Delgados).
Takže mi nezbývá nic víc, než vám všem popřát krásný koncertní zážitek.

(*)
Scotland’s Shame
Kings Meadow
I Love You, I’m Gong To Blow Up Your School
The Precipice
Thank You Space Expert
I’m Jim Kortison, I’m Dead

sobota 8. listopadu 2008

Hush Arbors - Hush Arbors (Ecstatic Peace!)



Zatímco na loňském Donau Festivalu vystupoval Hush Arbors (aka Keith Wood) ještě jako jednočlenný projek, už o pár týdnů později jej na pódiu v Newcastlu doplňoval mladý Australan Leon J. Dufficy, mj. člen The Zebras a Winter Drones, kterým by se měla zanedlouho objevit po březnovém Death Moon mnou hodně očekávaná novinka Blood In The Coffin (Wolfking Of Brick Lane Records).



První společnou spolupráci zaznamenali v březnu na oranžovo-zeleném 7“ splitu Mr. Bones / I Cannot Radiato Without You s Jerusalem and the Starbaskets (The Great Pop Supplement) a koncem října nabídli posluchačům eponymní debutové album u amerického labelu Ecstatic Peace!, ač v desetileté tvorbě (jako Hush Arbors od roku 2003) najdeme nejméně pět dalších. Dvaatřicet minut ohraničených jedinou instrumentální skladbou Water a Water II, vystihuje stejně jako autorka obalu digipacku Nicole Poppi psycho-folkovou atmosféru konce šedesátých let, obměkčenou sametovou hrubostí Velvet Underground, ke které přispěl také kytarista Ben Chasy ze Six Organs Of Admittance (Follow Closely). Prozatím nejlepší album Hush Arbors vzniklo za pomoci Grega Hughese (Rue Hollow, Gone) v Londýně a mezi osmičkou podzimně oděných vychytávek se stále se vynořujícími tajemstvími nenajdete jedinou, která by svým kouzlem klesla pod 98%. Hodně povedená nahrávka!

středa 5. listopadu 2008

Grace Jones - Hurricane (Wall Of Sound)




Ke contralto vokalistce jamajského původu Grace Jones mě zcela náhodou dovedla někdy v polovině osmdesátých let minulého století novoromantická kapelka Duran Duran, která pro pohádkový příběh o James Bondovi XIV. z klubu 007 složila společně s Johnem Barrym titulní skladbu A View To Kill. A právě v tomto snímku, ač se jednalo již o její osmý film (debutovala v r. 1973 s Gordon’s War – Ossie Davis), jsem asi metr osmdesát vysokou a krásnou černošku, mimochodem za roli May Day nominovanou na Saturn Awards, zaregistroval poprvé.





Na podzim téhož roku podpořila ještě 3/5 DD, tedy trio Arcadia ve skladbě Election Day (album So Red The Rose), …………….a až letos, po dlouhých 23 letech na modelku a vystudovanou herečku (SU) „upozornil“ britský hudební měsíčník Q, který Grace Jones ocenil první příčkou v kategorii Q Idol. Kolik na tom mají podíl v květnu oslavené kulatiny, či prozíravost periodika k aktuální novince Hurricane nechám profi-spekulantům, ale v pondělí na značce Wall Of Sound vyšlechtěné desáté studiové album stojí rozhodně za pozornost. Jednak se jedná o první desku po devatenácti letech, disco z počátku její kariéry (Portfolio 1977, Fame 1978, Muse 1979) nahradil trip-hop Massive Attack, jejichž červnové společné vystoupení na Meltdown Festivalu v Londýně dalo nahlédnout do čtyřech GJ NEWS a ve spojení s bondovským soul-funkem zní devět z původně uvažovaných třinácti skladeb na výbornou. Video k prvnímu singlu Corporate Cannibal natočil Nick Hooker, na začátek prosince je slibovaná dvojka Williams Blood, ale osobně upřednostňuji skladby Hurricane, Sunset Sunrise, Devil In My Life a především „moji“ nejoblíbenější Love You To Lie.
Produkce se ujal Ivor Guest a o partičce spolutvůrců se dočtete níže.
Takže kromě Q Idol přidávám bezkonkurenčně i cenu Největší návrat roku 2008!



1.This Is (Grace Jones, Marc van Eyck)
2.Williams' Blood" (Lisa Coleman, Jones, Wendy Melvoin)
3.Corporate Cannibal" (Adam Green, Ivor Guest, Jones, van Eyck)
4.I'm Crying (Mother's Tears)" (Guest, Jones)
5.Well Well Well" (Jones, Barry Reynolds)
6.Hurricane" (Jones, Tricky)
7.Love You to Life" (Jones, van Eyck, Bruce Woolley)
8.Sunset Sunrise" (Paulo Goude, Jones, Woolley)
9.Devil in My Life" (Guest, Jones, Leopold Ross, van Eyck)

pondělí 3. listopadu 2008

Ekca Liena - Slow Music For Rapid Eye Movement (Dead Pilot Records)



Dušičkový víkend (13 mrtvých na silnicích už působí stejně komicky jako volební sídlo KSČM v ulici Politických vězňů), témná tichá noční tajemství opuštěných stínů (připadám si jako Old Ocean) a k tomu ambientní soundtrack, post-rock a elektronika debutového alba Slow Music For Rapid Eye Movement projektu Ekca Liena, za nímž se ukrývá čtyřiadvacetiletý Daniel W J Mackenzie (Plurals) z Londýna. Že se asi bude jednat o vyjímečně zajímavé dílo, naznačila koncem září i jeho maximální edice u anglického labelu Dead Pilot Records, proslulého svými striktně omezovanými náklady (20 – 100) a věřte nevěřte, dle mého se jedná opravdu o to nejlepší, co v Buckinghamshire (DIY) vzniklo. Přitažlivě melodickou atmosféru pětasedmdesáti minut v průsečíku Stars Of The Lid a Mogwai (15.10. v Arše) dopňuje v počtu skromných dvaceti CD-R trojice raných nahrávek s odlišnou verzí albové Post Altitude a celý tento opus, včetně samolepky a malé placičky najdete v plechové krabičce s plastovým průhledem. Nahrávku si sežeňte a jen tak asi uši neodtrhnete. Věřte (mi). Je to (asi) boží práce (a co není - a co je – a co těch 13?) o devíti dějstvích.

středa 29. října 2008

Our Brother The Native - Parting Marrows EP (Fat Cat Records)



Osm měsíců po dramatickém albu Make Amends For We Are Merely Vessels nabídl minulý týden (snad) všem kvalitu zaručující label Fat Cat Records na svých stránkách za příjemné 4 £ aktuální EP Parting Marrows nadějných mládenců Our Brother The Native. Pětiskladbový opus vznikl během letních měsíců v hlavě Joshua Bertrama a odráží se v jeho touze o vyretušování „dovolenkových“ osamění a obnovení starých přátelství. Oproti zmiňovanému albu doprovází Parting Marrows svěží letní uvolněná atmosféra plná optimistických vyhlídek, reálnějších zvuků a „nových“ kultur, připomínajících jak výtečné letošní album Paavoharju, tak i na dohled se přibližující královský přístav. Perkusí, bicích a klaviru se ujal John Michael Foss, dvě skladby (Augural Wraith, Seminal Paws) vokálem dobarvil Joe Akers z psychedelického tria Creepy Crawl a níže zařazený klip má na svědomí Greg DeLiso. Téměř dvaadvacetiminutové EP Parting Marroes stále úspěšnějších Our Brother The Native berte jako návnadu na jejich třetí dlouhohrající počin Sacred Psalms, očekávaný v dubnu příštího roku.
5/5

úterý 28. října 2008

SPORTO - My jsme budoucnost, oni minulost

Nechtˇmi SPORTOvci (Travolta) prominou, ale jejich pro mě sympatický postoj k neuvěřitelně trapnému a tupému jednání členů Rady Českého rozhlasu ve věci Radia Wave, připomínající situaci před listopadem '89, mě přinutil jej zcizit a podělit se s ostatními. Třeba s těmi deseti jedinými návštěvníky českobudějovického klubu Velbloud, kde 17.10.2008 SPORTO vystoupili. Budějce - styďte se!!!
Pro jistotu a krásnou podívanou uvádím také link na Coutry Girl, kde se jenom chlastá a (ne)fetuje
http://www.youtube.com/watch?v=HfGpewSktuk


Nelibi se nam, ze verejnopravni Cesky Rozhlas ridi rada slozena z diletantu, ignorantu a demagogickych cenzoru. Povazujeme za znepokojive, ze instituci, financovanou z nasich dani, ridi lide, kteri si ke svemu jednani nedokazou sehnat ani zakladni informace nebo verny preklad textu. Urazi nas ton, kterym se mluvi o posluchacich Radia Wave i o cele alternativni kulture. A v neposledni rade nas znepokojuje fakt, ze zatimco radni nesmyslne osocuji Radio Wave a Primal Scream z fasismu, Radiozurnal pousti skladby Dana Landy.

Nahrali jsme cover SWASTIKA EYES, protoze se nam nelibi fasisticke tendence Rady CRo. Udelejte to taky.
MY JSME BUDOUCNOST, ONI MINULOST.

SPORTO, 27.10.
2008

SPORTO - SWASTIKA EYES
http://sporto.krasnej.net/se.mp3

Vyzva k odstoupeni rady CRo
www. digizone. cz/tiskove-zpravy/vyzva-k-odstoupeni-predsedovi-rady-cro

Více zde a nejvíc tady