Pod titulem "Klidec nakonec!" proběhlo včera v
českobudějovickém kulturním centru Výměník1 zakončení týdeního festivalu "Literatura žije!", jehož vůbec první tématickou linkou v historii přehlídky se stal
NEKLID. Reakce na dění nejen ve světě, ale i na lokální "úrovni", kde
skvělý KUBA TÝM podporuje po svém prestižní událost EHMK 2028. Nechci předjímat
výsledek spolupráce s ódeesáckým klanem, ale snad prezentace zdejšího
kulturního života a rozvoje dopadnou líp, než Plzeň před deseti lety.
Ač včerejší sousedskou pop-up událost "narušil"
na udání policejní výsadek, nesla se celá akce v poklidném a přátelském módu.
Za sebe vyzdvihnu přednášku o pozitivních dopadech skateboardingu v sociální
oblasti a veřejném prostoru SKATEHOLDERS FÓRUMJakuba Novotného (KZW) a
vynikající koncert autorů dvou generací TASKENT - Tomáše Didunyka (zp, texty,
trombon), Petra Schovánka (hudba, produkce, beaty dj, trombon, zp) a jejich
doprovodu (Vojty Horala - bicí, Fandy Čepeláka - basa). Kapely míchající
elektronickou hudbu s trombony a sociálními tématy, která dva roky po debutu Kazue Kahoru je sociální detektiv (5/2023) vydala fantastické minialbum Na střeše hotelu (3/2025). A to bezpochyby patří na vinylovou desku!!
Kde je vlastně brácha? Šel pro med do JEDNOTY. A kdo by
neznal JEDNOTU, kde seženete pro naší destinaci nesehnatelné. Třeba na 12.
května nadržené Tristwch Y Fenywod, přesunuté pro velký zájem do smíchovského
prostoru Subzero (dříve Underdogs'), či oldhamskou skladatelku a zpěvačku
Keeley Forsyth, která po ukončení herecké kariéry (Chudáčci, Club Zero, Happy
Valley, The Casual Vacancy, ..) vydala kritiky i nekritiky opěvovaný LP debut Debris
(1/2020 Leaf). Na stejné značce se objevily i její další emociální zvukové krajiny
Limbs (2/2022), na které navázala u sublabelu Fat Cat Records130701 s další
nádherou The Hollow (5/2024), posouvající niterné skladby víc k dark
ambientnímu šeru s "vystupující" ANOHNIho siluetou.
Keeley Forsyth dorazí už 29. dubna do koncertního sálu
Pražské konzervatoře a pokud jsou vám sympatické kolaborativní nahrávky, pak ta
jedna Hand To Mouth aktuálně vyšla u zmiňovaných Fat Cat Records a jejím spoluautorem
je anglický skladatel Matthew Bourne (klavír, cello), nedílná součást především
prvních dvou LEAF desek Debris a Limbs.
Když vidím a v němčině našeptávajícím hlasem slyším
skladbu Leipzig 87, vybaví se mi hrůzy předlitopadové totality, které si mnozí
nedokáží ani představit. V horším případě jen připomenout a dostat do funkce prezidenta
bolševického noka v převleku. Lipsko 1987 pro mě vždy zůstane symbolem, kdy NDR
oficiálně zrušila trest smrti, který byl od roku 1960 vykonáván na "centrálním
popravišti" ve věznici na Alfred-Kästner-Straße, ležící uprostřed rušné
rezidenční čtvrti Lipska. Cela smrti s neočekávanou střelou zblízka do týla a
zhruba 64 obětí je dostatečným důvodem, proč si s bývalými bolševiky nic nezačínat
a krutost těhle šmejdů stále připomínat.
Leipzig 87 s plynule strašidelným přechodem do Afraid je
úvod do závěrečné části trilogie Condition (Jednička 5/2023, Dvojka 3/2024,
Trojka 2/2025 ), posouvající noise-industriální postpunkový zvuk belfastského
tria Chalk na jeho doposud nejvyšší úroveň. Mnohem více elektroniky, samplů a bušících
syntezátorů, které smyčkovitě vybízejí k vytancování z temných vzpomínek a
zároveň varují před návratem děsivé minulosti. V konextu se světovým
Trump-zemětřesením sice mrazivý pocit, ale o pohled do propasti chaosu nás
Chalk nechtěli připravit už od svých prvních nahrávek. I tentokrát s osvědčeným spoluproducentem
Chrisem M Ryanem a v nezměněné sestavě (Ross Cullen - zp/ky/bas/synt, Benedict
Goddard - kyt/synt, Luke Niblock - bicí/perkuse).
Condition III (Nice Swan Records) uzavírá první etapu existence kapely a
potvrzuje původní očekávání, že Chalk je skvěle promyšlené zvukové umění, které každým dalším
titulem překračuje vlastní hranice dokonalosti.
Réka Csiszér je původem východoněmecká umělkyně s maďarsko-transylvánskými
kořeny žijící v Berlíně, jejíž hudební kariéra začala na počátku devadesátých let v rámci
studia hudby na vídeňské konzervatoři a vídeňské hudební střední škole. Coby
velmi plodná umělkyně je aktivní v mnoha multidisciplinárních projektech a
spolupracích, jako jsou různé hudební a divadelní produkce, performance, čtení
literatury, koncerty a turné nejen po celé Evropě, ale i v Japonsku a Jižní
Americe. Vedle hudebního oživování mnoha němých snímků (Filibus - Mario
Roncoroni 1915, ...) a řady výpomocí (Hora Lunga, Space Age Sunset, The Pussywarmers, ..), ji můžete potkat i v kosmickém projektu Bitter Moon a sólově
pod alter egem VÍZ. To užívá už zhruba pět let, kdy podpořila
libanonsko-kanadské duo Jerusalem In My Heart a debutovala s albem Veils
(12/2021 BlauBlau Records). Pro své druhé sólové album Danse des Larnes (řecký label Heat Crimes) zvolila mnohem strašidelnější cestu vycházející z industriální hudby a dark ambientu, na
které východoevropské motivy lidové hudby přepadla drone hororovým soundrackem a
dechberoucím vokálem. Jednou ze skladeb je i předělávka známé Kész Az Egész (Vali
2.0), jejíž původní verzi napsal maďarský skladatel Mihály Vig pro jednu ze tyř
filmových partitur ke snímkům Bély Tarra (Kárhozat), natočených v letech 1983
až 2001.
Danse des Larmes je temně nádherná a až hrůzu nahánějící
nahrávka, zkoumající nostalgický vztah k vlastním kořenům a multižánrové
svobodě. Pro mě osobně doposud nejlepší nahrávka, jakou kdy Réka Csiszér vytvořila.
Naživo se tak bude moci přesvědčit již 6. května ve vídeňském centru pro umění
a komunity FLUCC. Vřele DOPORUČUJI!!
Život uvnitř železné opony přibližuje další skvělý počin
německých labelů Tapetopia / aufnahme + wiedergabe, které si tentokrát
vzpomněly na východoberlínský punk-experiment Aufruhr zur Liebe. Trio kolem
multiinstrumentalisty Bernda Jestrama (zp/kyt/kl), který byl po problémech se
Stasi (původně člen zakázaných Rosa Extra a Ornament & Verbrechen)
deportován v roce 1986 do Západního Berlína, což pro Aufruhr zur Liebe znamenalo
ukončení činnosti. Ač kapela pokračovala pod novým názvem Electro Artist, tak o
rok později Jestramem zorganizovaná svatba dostala přes Berlínskou zeď i zbytek
kapely (Norbert Jackschenties - bas/zp, Martin Leeder - bicí), která od roku
1988 začala vystupovat ve čtyřčlenné sestavě pod názvem Four Roses. Po
personální proměně došlo k rozštěpení a do světa vyrazily metalárna Fleischmann
(Norbert Jackschenties, Martin Leeder, Gerrit Schultz) a pro nás mnohem
známější indie-elektronický projekt Tarwater (Bernd Jestram, Ronald Lippok),
jehož loňský návrat po deseti letech překvapil třináctým albem Nuts of Ay (11/2024
Morr Music) nejednoho pamětníka. A tím nemyslím jen ty, kteří se (ne)dobrovolně
rozešli se svým totalitním režimem, omezujícím základní lidská práva.
3 x 3 = NEIN je kompilace ze života mimouniformních
hudebníků, kteří v letech 1983-1986 odehráli koncerty mj. i v bytě u krásné malířky
Uty Hünninger, v klubu Krausnick či v márnici rummelsburgské farnosti. Své
nahrávky zaznaménávali skrz vlastní nezávislý/(ne)legální label Assorted Nuts,
který patřil k nejvyhledávanějšímu "zakázanému ovoci" v tehdejší NDR.
V době, kdy lidé řešili odejít či neodejít na Západ a zanechat doma rodiče a
kamarády, kteří by se stali cílem tajné policie (StB, Stasi, KGB, ..) a jistých perzekucí.
Je hrozné a ostudné, že i po tolika letech máme v Česku politiky spojené
s tehdejším režimem, ve kterém pomáhali udržovat "pořádek" se zbraní
v ruce. Jeden takový nám dokonce sedí na Pražském hradě, kde mu seKunduje někdejší
politručka, která tehdy školila vojsko bolševickou propagandou. Jak by asi
vypadala jejich společná Aufruhr zur Liebe dnes, kdyby nepřišel pád Berlínské
zdi a rozpad jejich snu o přátelství se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy
jinak?!! I o tom je tahle unikátní sbírka 3 x 3 = NEIN, na které mají podíl značky Iron Curtain Radio, Major Label, aufnahme + wiedergabe a především za komoušů coby tiskař pracující Henryk Gericke (The Leistungsleichen), majitel TAPETOPIA.
