Getdown Services tvoří bristolští krasavci Josh Law a Ben
Sadler, jejichž propocený a žánrově všestranný „job“ opraví snad vše od
art-rocku, post-punku, new wave až třeba po dicco indie-pop. Tenhle svůj byznys odstartovali už na škole a první velké ovace se dostavily hned po realizaci
debutového alba Crisps (11/2023), podpořeného tamním „bistrem“ Breakfast Records. Po loňské sbírce „b-stran“ Crumbs vydali v listopadu výtečné EP Your Medal's
In The Post, na které navázali aktuálním EP Primordial Slot Machine. Obě nahrávky
nyní najdete na společném dvanáctipalci, který by neměl chybět na žádném
lo-fi tanečním parketu, který tihle sebeironičtí „mizerové“ tak milují. Tedy pokud se zrovna nekoupou.
Hayden Silas Anhedönia je americká písničkářka a
majitelka Daughters of Cain Records, jejíž řadu přezdívek (Atlas, Miss
Anhedönia, Tommy, White Silas, אשמדאי) proslavilo především alter ego Ethel
Cain. Ve své tvorbě kombinuje „ambientní“ atmosféru jižanských gotických
románů, amerického folku, dream popu a jak dokázala v lednu vyšokovat slowcoreové
posluchačstvo titulem Pervers (1/2025), tak jí není cizí ani experimentální drone či dark ambient. Snad
proto bych si tuhle nepředvídatelnou umělkyni dokázal představit spíš v hradebním
sklepení než na hlavním pódiu Lucerny, kam byl její listopadový koncert
přesunut pro velký zájem z ROXY.
Po sérii volně dostupných demo nahrávek (2017-2019) a
trojici EP (Carpet Bed 9/2019, Golden Age 12/2019, Inbred 4/2021), debutovala
více než vřele přijatým albem Preacher’s Daughter (5/2022), kterému po "časové ose" předchází aktuální perla Willoughby Tucker, I'll Always Love You
(8/2025). Prostřední část z plánované trilogie, ponořená do snivosti, shoegazu a
folk metalových póz Chelsea Wolfe. Příběh její první lásky, odvíjející se v
dusné atmosféře a emocionálním rozkladu, který Ethel Cain napsala a nahrála v
domácích studiích v Pensylvánii a na Floridě. Úchvatně vizionářské dílo, hodné
stísněných a tmavých prostor ke své prezentaci. V tom sklepě bych si přál
být s Hayden klidně sám.
Zhruba před deseti lety vznikl v Bedfordu, nyní v Londýně
usazený kvintet Dog Race, který si vybudoval značnou reputaci díky své gothicky
zabarvené elektronice, propletené operním vokálem Kathryn Healy. První singl s pre-covidovými
kořeny Terror vyšel před třemi lety v produkci znamenité Jessicy Winter,
po kterém se kapely ujala ještě známější ikona nezávislé hudby Ali Chant,
stojící jak za skladbou There's A Mouse In My House (2/2023), tak i za debutovým
EP Return The Day a labelem Fascination Street Records (Pem, Oslo Twins).
Z původně tříčlenného souboru inspirovaného pravěkem
(Bauhaus, Kraftwerk, Xmal Deutschland, The Cure) i žhavou současností (Boy
Harsher, ..), vás „noví“ Dog Race (Káti bráška Jed Finkelstein - bicí, James Kelly - kyt, William
Macnab - bas, Dillon Willis - synt) vtáhnou hluboko do mlhy vyhoření a odhalí pomalou
hrůzu slábnoucí radosti a roztříštěné identity, kde nespavost krvácí do denního
světla a osobní růst je obětován, aby se ostatní cítili dobře. Nepříjemně
upřímný a zároveň fantasticky chytlavý Return The Day střídá post-punkovou
naléhavost s elektronickým experimentováním a odráží vnitřní duševní boj s vnímáním
„široké“ veřejnosti. Snad i proto přispěl artworkem londýnský výtvarník Joshua Raz, jehož díla zobrazují stejné okamžiky v rámci stejných krajin, které
zažívají různé postavy.
Learning Greek je název debutového alba glasgowského
kvinteta Humour, zrozeného v době lockdownové. Ač se hoši rádi distancují od
současné vlny skotských kytarovek a jejich politických témat, tak podobně
čerpají z avant-punku, post-hardcoru a devadesátkového alternativního rocku,
což dokládá i producent alba Rod Jones, kytarista edinburských Idlewild.
Svůj první koncert odehráli v srpnu 2021 v legendární
„startovačce“ King Tuts’ Wah Wah Hut a hned po pár dalších vystoupeních
přiletěla smlouva od londýnských So Young Records, u kterých pokud nezemřeli,
žijí dodnes.
Learning Greek tak přichází po dvojici ípíček A Small Crowd Gathered to Watch Me (12/2023) a Pure Misery (11/2022), a tak trochu
jinak od konkurence zkoumá minulost, nostalgii, plynutí času a obavy ze smrti,
paranoie a úzkosti. Každá ze skladeb přichází plně zformovaná s vlastní
jedinečnou estetikou, kombinující syrovou expresivní hudbu se surrealistickým
a temně vtipným pohledem na svět, vykresleným texty zpěváka Andrease Christodoulidise. Jeho „podivný“ rukopis zde navíc „oživuje“ řecký básník, fotograf a v neposlední
řadě psychoanalytik Andreas Embirikos, z jehož knihy "In the Philhellenes Street" recituje Andreasův tatík v titulní skladbě Learning Greek. Chvála Řeků, kteří
jako první ze všech v tomto pokorném světě proměnili svůj strach ze smrti v
touhu po životě. Úchvatný zápas s identitou a smrtelností, ve kterém „našeho“
frontmana jistí kytaristé Ross Patrizio a Jack Lyall, bubeník Ruairidh Smith a
baskytarista Lewis Doig.
"Toto hoření je nutné k tomu, aby takové světlo existovalo."
11/11
A1. Neighbours (02:45)
A2. Memorial (02:22)
A3. Plagiarist (03:12)
A4. Learning Greek (00:59)
A5. Dirty Bread (03:19)
B1. Die Rich (02:54)
B2. I Knew We'd Talk About It One Day (03:27)
B3. Aphid (03:10)
B4. I Only Have Eyes For You feat. The Bleak (02:21)
heavenphetamine je hudební „hnutí“ dua Hirokiho a Sary
Ody založené před sedmi lety v Tokiu, které od roku 2021 žije v gruzínském
hlavním městě Tbilisi. Po ruské invazi na Ukrajinu heavenphetamine podnikli charitativní
turné po Evropě a iniciovali projekt Not Only Money, bojující proti krutému
chování lidí, kteří jsou hladoví po válce a svůj jediný cíl vidí ve finančním zisku.
Jejich mix krautrocku, new wave, post-punku a psychedelického rocku ztělesňuje
sílu hudby, která překračuje hranice a spojuje srdce. V době, kdy dvě největší
gumy světa Putin s Trumpem rozehrály za tichého přihlížení zbytku světa nejabsurdnější
divadlo od konce 2. světové války, nám heavenphetamine nabízejí introspektivní
zážitek natočený v prosinci 2022 během náletů v Kyjevě, který pod
názvem The Sun On A Winter Day vyšel loni v srpnu na ukrajinské značce Kontrabass Promo.
Veškerý zisk z prodeje zvukových zdrojů, merche a živých vystoupení heavenphetamine
věnují na potřebnou pomoc pro své ukrajinské přátele, na které se včera složili
i účastníci naprosto skvělého festivalu Filmová renesance, jehož nultý ročník
končí právě dnes v jihočeských Slavonicích.
Ve Slavonicích včera začal nový multižánrový festival Filmová renesance, odkazující svým názvem jak na perlu západomoravské renesance, tak
především na „znovuzrození“ světa filmu v této příhraniční obci.
Po
loňském odchodu Slavonice Festu do Litomyšle, vznikla v dubnu myšlenka zaplnit
„uvolněné“ místo po „Pražácích“, za kterou stál ředitel a umělecký šéf akce
Milan Mrázek. Režisér, kameraman a jeden ze sociálních aktérů dokumentu Na Ukrajině po Ukrajině, ke kterému se svou kapelou The Inseminátors nahrál i hudbu.
DIY přirozenost realizačního týmu si tak prostřednictvím nultého (punkového)
ročníku zkouší pořádat filmový festival, jehož projekce i doprovodné akce
(koncerty, autorská čtení, ..) se odehrávají v kulturních institucích,
kostelech, galeriích, restauracích, na nádvořích, ve stodolách i zahradách.
Site-specific přístup tak propojuje dramaturgii s konkrétními místy, které jsou
doplněny dočasným mobiliářem mmcité.
Odhoďte předsudky a dejte šanci novému festivalu Film Renesance Slavonice, jehož bohatou programovou nabídku si můžete užívat až do
neděle 17. srpna. Přirozená krása je ZPĚT!!
I když je asi zbytečné identifikovat první vteřiny chytlavého
singlu Pirouette, tak i následudující AA strana Jude potvrzuje loňskou sázku na
jiholondýnské Ain’t, jejichž druhý sedmipalac vyšel opět u Fear Of Missing Out Records. Tentokrát s producentem Theem Verneym (Public Body, English Teacher, Lime Garden) vznikl další důkaz o růstu kapely, která zde své kytarové
90’s inspirace a vlastní podoby posunula do temnější a náladové atmosféry,
pozlacené Haninným hlasitým vokálem.
Pirouette / Jude vyvolává velká očekávání,
a to nejen na londýnské nezávislé scéně. Prý se něco málo rýsuje na podzim, turné
a tak.
Dost často se mluví o superskupinách, ale dost často se
na ty výjimečné zcela zapomíná. Jedním z takových je i příběh dublinského
tria Poor Creature, které v době covidové dal dohromady multiinstrumentalista
a brácha legendárního DiarmuidaCormac Mac Diarmada (smyčce/kyt/zp/akordeon/otamatone).
Společně se svým spoluhráčem z folkových LankumJohny Dermodym (The Jimmy Cake, bicí/perkuse)
a zpěvačkou Ruth Clinton (Landless, synt/keytar/těremin) oživili po staletí
známé a nadčasové písně, jejichž témata reinterpretují do současného kontextu.
Již od původní Adieu Lovely Erin vyprávějící příběh o padělateli Williamu
Hillovi, který byl se svými komplici deportován v roce 1826 z Belfastu
do Austrálie až po závěrečnou směsici tradičních písní Willie-o odkazující na
očistu duše po smrti, vás Poor Creature ukotví v čase a připomenou kořeny. Dají
sbohem zkur**nostem současného světa a naopak připomenou jedinečnost irského
producenta Johna Murphyho (např. Caroline, co přijedou 12. října do MeetFactory).
Můj žhavý tip na desku roku dostal název The New Eve Is
Rising, jehož elektrizující zvuk zakořeněný ve folklóru, post-punku a
spirituální katarzi jde za brightonskou čtveřicí The New Eves. I když si
chvilkami připadáte jak v šapitó na vesnické slavnosti tradičních i netradičních řemesel
(Holašovice), tak alchymie tohoto divadelně zábavného a multižánrového debutu vás
odprostí od běžného života a vymrští do nové mytologické dimenze s příběhy
o stvoření, pohanství či obětních tancích. Naprosto strhující a niterné posouvání
hranic umění, rozkročené mezi starodávnými lidovými tradicemi a
experimentálním rock'n'rollem.
Povstaňte s těmito novými Evičkami – The New Eve Is Rising (Transgressive Records)!!!!
V pátek 1. srpna vyšlo nové EP pražského one-man
projektu Purpl Boi, za kterým stojí multi-instrumentalista Jakub Svoboda alias Nèro Scartch (MYDY, Mydy Rabycad). Jeho žánrovou různorodost nemálo ovlivněnou syrovou
elektronikou, ambientem a taneční interpretací poprvé zviditelnilo EP Purpl Summr (7/2023), na které v optimistické kráse s neomezenou vizuální
představivostí navazuje pětiskladbový obraz Something Between Aliens & Pop.
Nádherná kolekce s výrazným vokálem a introspektivními tématy, kterou
považuji za mé doposud největší překvapení letošního roku na tuzemské DIY
scéně. A nejen té!!
Návrat do let školních povinností, se kterými přišel vzestup
synth-popu a obarvených kštic s patkami, přibližuje aktuální kompilace All
The Young Droids: Junkshop Synth Pop 1978-1985, kterou proslavil průlom levných
syntíků jako Dream Plant Wasp, Arp či Korg. Začátek nové éry hitparád, které
ovládly přihrbené postavičky nad klávesami a podivně tančící
manekýni/manekýnky. Ač řada z nich neměla to štěstí jako mnohá dnes už "provařená" jména
(John Fox, OMD, Soft Cell, Depeche Mode, Visage, ..), tak právě výběr sestavený
někdejším baskytaristou LUSHPhilipem Kingem zaměřuje pozornost především na zapomenuté,
ale dodnes svou tvorbou inspirující legendy.
Dvojalbum All The Young Droids najdete na „nové“ značce School Daze Records,
kterou založilo pro účely objevování a sdlení minulosti glasgowské vydavatelství
Night School Records, přivážející 9. prosince do pražského prostoru FUCHS2
přitažlivou modelínu Molly Nilsson s jejím novým albem Amateur (10/2025). Tuhle nostalgii nejde nemilovat!!
A1. Design – Premonition (03:43)
A2. Vision - Lucifer's Friend (04:04)
A3. Richard Bone - Alien Girl (03:04)
A4. John Howard - I Tune Into You (03:28)
A5. Ian North - We're Not Lonely (02:13)
A6. Selwin Image - The Unknown (03:01)
B1. Harry Kakouli - I'm On A Rocket (03:26)
B2. Rich Wilde - The Lady Wants To Be Alone (03:38)
B3. Billy London - Woman (03:23)
B4. Alan Burnham - Science Fiction (03:50)
B5. The Microbes - Computer (02:40)
B6. The Goo-Q - I'm A Computer (03:21)
C1. Gerry & The Holograms - Gerry & The Holograms
(04:12)
C2. The Warlord - The Ultimate Warlord (03:29)
C3. Die Marinas - Fred From Jupiter (02:44)
C4. Dee Jay Bert and Eagle - I Am Your Master (02:41)
C5. Peta Lily & Michael Process - I Am A Timebomb
(03:19)
C6. Sole Sister - It's Not Who You Are But How You Are
(03:34)