Čtveřice skladeb vyvěrajících ze skalních dutin řecké
mytologie, hledajících pravdu skrze probuzení v současnosti. Návrat k dávným
„evolučně“ překonaným znakům, vlastnostem a instinktům po vzdálených „DNA“ předcích.
Příběhy o hledání duše, znovuzrození, svobodě, válkách a smrti, zabalené do atmosférického
dance-popu ze sklonku 80. let, který ve svém studiu upravil Russell Haswell. Odkrývání
zaniklých míst, kde romantickou krásu a moudrost nahradily exodus a dvojznačné
pohledy/nepoučitelnost, aby společně nalezly „věčný život“.
Toulonské duo POTOCHKINE registruji už pár let, ale
rozhodně mě jejich kombinace darkwave, techna a francouzského šansonu nikdy
příliš nebavila. Od jejich vzniku v roce 2016 mě tak vzájemně dost odlišná
alba Potochkine (5/2018 Data Airlines), Mythes (5/2019 DIY) a Sortilèges (2/2021
Young & Cold Records) víceméně míjela. Tedy než přišel videoklip
Endorphines (6/2024) režírovaný samotnou Pauline Alcaïdé, kterou od počátku POTOCHKINE
doprovází producent Hugo Sempé. Už následující singl BI (9/2024) napověděl že
se chystá něco velkého, což potvrdil prozatím poslední klip Pénurie de Larmes
(11/2025). Oficiální uvedení čtvrté studiovky Sang d'Encre, zachycující POTOCHKINE
v novém, pronikavě expresivním „světle“. Oproti předchozí tvorbě zde "Secred Twins" sází
na precizní coldwave a EBM linky, které působí chladně a horkokrevně zároveň. Ostré
syntezátory, neúprosná rytmika a nad tím vším se vznáší teatrální projev
zpěvačky, přecházející od ledového šepotu až po exaltovaný křik, čímž do
elektronické strohosti vnáší ještě sevřenější a dramatičtější podoby.
Největší překvapení pak naleznete v samém závěru
alba, kde se tiše až děsivě vznáší téměř sedmnáctiminutová La Source,
dodávající celé nahrávce další rozměr, který tohle původně divadelní duo
doposud ukrývalo. Zda jde o další nápovědu netuším, ale Sang d'Encre překonala
všechna má očekávání a zároveň zkrátila čekání na letošní Prague Gothic Treffen,
kde se s účastí POTOCHKINE počítá.
Českobudějovický festival Literatura žije! patří už 14
let mezi výrazné literární akce v ČR a i letos propojil literaturu s hudbou,
divadlem a komunitním životem. Jeho multižánrový koncept nelákal jen na „nejviditelnější
a nejoblíbenější“ stan na náměstí Přemysla Otakara II., kam lidé mohli přinést
knihy které už nechtějí a jiné si naopak odnést, ale tradičně i na řadu „neviditelných“
míst.
Hlavní novinkou byl přesun BookFestu do bývalého dominikánského kláštera, kde probíhaly autorská čtení, besedy a hudební vystoupení (Rajská
zahrada, Čítárna, Klubovna, Křížová chodba, Zahrada). Za mnohé připomenu polskou
performerku a básnířku mluveného slova Weroniku M. Lewandowskou, pracující s
novými médii a imerzivními zážitky, která dokáže předpovídat „počasí
budoucnosti“ (Hey Siri, do you have a body?). Hudební novinář Miloš Hroch
představil v doprovodu Jana Kašpara (Obelisk of Light, Sítě) skorovítěze výročních
knižních cen Magnesia Litera (ČRo Plus Litera za publicistiku) knihu Šeptej nahlas s podtitulem „Český shoegaze mezi Východem a Západem“, která dostane
všechny pamětníky „klubové scény“ z přelomu let, kdy znovunabytá svoboda pohřbila
aspoň naoko bolševický režim. Díky za nejednu slzu.
Ale za naprosto výjimečnou událost považuji vystoupení slovenských
mistrů Božské Soaré v kostele Svaté Rodiny, kde se propojily dva hudební
světy (Richard Grimm, Dominik Novák) a vytvořily organický celek, ve kterém ústřední roli hrály
klavír a modulární syntezátor. Taková budějcká Machina Bristronica, která v této "nekulturní" KUBAdestinaci snad ještě nikdy neožila. Naprostá senzace, vycházející
v těchto dnech coby debutové albumBožské Soaré na vinylech u společnosti Slnko Records. Uťatý Vilagosh pak nemohli být lepší tečkou za tímto budějckým zjevením.
The Grievance je název dlouhoočekávaného debutového alba
anglické kapely IRKED vycházející stejně jako oba předchozí vinyly (The Hardest Man In Billingham - 2/2025, EP - 7/2024) u Wrong Speed Records, které na vrcholu covidové
pandemie založil baskytarista londýnských Hey ColossusJoe Thompson.
Na desce najdete čtrnáct zuřivě povznášejících kousků
čerpajících ze syrové energie moderního garage punku, 80’s hardcoru a
post-punku, odrážející radost a nadšení ze živých vystoupení. V této „strategii“
postavené na chytlavosti a zároveň politickém obsahu, řešícím osobní i společenskou
frustraci, sálá tanečně nas*aná přitažlivost, fungující nejlíp nahlas a ideálně
naživo. Špinavý zvuk a naléhavost drží desku od začátku do konce, který nenabere
konce, pokud ucítíte autentičnost, ironii a hlavně upřímnost. Minimálně tu vám
zaručí producent a kytarista 7xPigsSam Grant, v jehož Blanc Studios dostali
jeho newcastlovští sousedé prostor k natočení více než hodně dobré desky,
kterou na CD nosiči doplňuje obsah předloňského EP. Vykopněte dveře a vstupte,
potížisté - The Grievance!!
Jiří Votruba je český výtvarník, malíř a populizátor
klasiky, jehož ilustrace jsou dost často spjaty s dětskou literaturou
(Albatros). Velký úspěch zaznamenala ale i jeho grafická tvorba v oblasti vážné
hudby, a to až v dalekém Japonsku, kterou zhruba před dvanácti lety
přenesl díky novému řediteli Jihočeské filharmonieOtakaru Svobodovi i do
Českých Budějovic. Jeho práce tak můžete znát právě z plakátů JF-CB, pro kterou
autor namaloval bezpočet portrétů.
V této souvislosti aktuálně vznikla dvojvýstava ART
TODAY, rozdělená mezi 19 ilustrací portrétů významných hudebních osobností
(Jihočeská filharmonie otevřena v době koncertů) a volnou tvorbu,
zastoupenou díly v multifunkčním prostoru ARTOVNA. Zde více než o
retrospektivní výstavu jde o tématické cykly, reagující v klidu a s humorem
na „konzumní“ situaci ve společnosti. Zaručenost svobody, snadnou dostupnost
věcí, povrchnost či svůdnost mainstreamových značek, odrážejících podstatu/reakci
pop-artu. Jisté „symboly“ masové kultury a komerčních produktů, ukazujících s citem
pro detail a jasné barvy na současnou dobu zbytečností, hanebně nazývanou „spotřební
kultura“.
Výstavu ART TODAY můžete navštívit až do 12. června 2026.
Na svatého Jiří nevylezou letos jen hadi a štíři, ale také
třetí studiové album producentky a zpěvačky Never Sol (Sára Vondrášková). To
dostalo název Rest Your Wound On Mine a oproti předchozím supraphonským titulům
(Chamaleo 10/2018, Under Quiet 9/2013) opouští pro autorku typické „písničkářství“
a proplouvá abstraktnějším prostorem/vesmírem, složeným z temné energie syntezátorů
a dalších modulárních zařízení. Tento „disociáční“ proces nakonec nastínila
již na atmosferickém EP skvostu Tell The Sea I’m Coming Back (12/2024), který vznikl
během jejího rezidenčního pobytu v barokním kostele Povýšení sv. Kříže,
postaveného na počátku 18. století uprostřed morového hřbitova. Dnes toto
unikátní místo známe především pod označením Atrium Žižkov.
Rest Your Wound On Mine už nyní považuji za jednu z nejkrásnějších
desek tohoto roku, a to nejen na tuzemské scéně, což dokládá jak úvodní videoklip Accord režisérky Anežky Horové s vokální podporou Moniky Khot (aka Nordra), tak i další „uvolněné“
skladby Swamp a Patti, která v delší verzi uvedla zmiňované EP (MC 80 ks).
To stejně jako dlouhoočekávané album (spoluprodukce Maurizio „Icio“ Baggio ze
studia La Distilleria) naleznete na nezávislém labelu Stoned To Death kdesi v Pardubicích.
Představte si syrové industriální prostředí poskládané z kovových
součástek, soch a světelných instalací, ve kterém se mezi tepem/teplem lidských
duší prodírá k pódiu za cinkotu zvonku temná postava s usměvavou a
nalíčenou tváří, zdravící se s jednotlivými návštěvníky zvukového rituálu.
Tak takhle nějak vypadal úvod posledního klubového večera evropského turné Lili Refrain, které tahla římská čarodějka/experimentátorka věnovala holešovickému
CROSSu a hlavně novému, naprosto fantastickému albu Nagalite (3/2026 Subsound Records). Jeho nadpozemská, ale zároveň hluboce pozemská spiritualita pronikla během večera i do stařších skladeb splývajících ve vícevrstvém smyčkování, ve kterém jsem zcela
ztratil pojem o čase/světě a seřazení setlistu. Pulzující rytmy, bubnové/pohybové
rituály, kytary a hypnotický vokál připomínající nebeskou operu či nadpozemské
nářky, vytvořily pocit nesmrtelné blaženosti, ve kterém se snoubí šílenství s uměním.
Euforický a naprosto pohlcující mimoprostor, končící opět s osobním navázáním
usměvaného „spojení“ s dušemi svědků mystického zážitku, během kterého se
Lili Refrain podařilo přenést i část svého make-upu na tvář Rachele Fabozzo,
stojící v davu i s dalším protagonistou z videoklipu NagalLeonardem
Salanim.
Koncert pořádala agentura Obscure Promotion a role "předkapely" se ujal dark ambientní projekt Hibernant.
Když loni CHALK uzavřeli EP trilogii Conditions (NiceSwan Records), po které tohle belfastské trio opustil bubeník Luke Niblock,
přistála na stole smlouva s novým newyorským labelem ALTER Music LLC, jehož
majitely jsou pánové z 300 EntertainmentRob Stevenson a Matt Signore. Pro
CHALK vstup do „CRYSTALPUNKového světa“, ve kterém dnes už jen duo (Ross Cullen – zp/kl/synt/bas/kyt,
Benedict Goddard – kyt/zp) přenáší své zkušenosti z dospívání uprostřed
konfliktů a sociopolitické složitosti do napjatého a dynamického „konfliktu“ s industriální
elektronikou a dance-punkem. Emociálně nabitá nahrávka, jejíž obrovská dávka
energie čerpala jak od Underworld, tak určitě také u NIN či The Prodigy.
Hodně,
ale hodně dobrý "rave-punk", který ocení především ročníky, které v době uvedených
„originálů“ nebyly ještě na světě. Pro nás „ostatní“ skvělý tip na vynikající
desku se skvěle natočenými videoklipy, pro kterou bych neváhal vyrazit do nějakého
„stísněného“ klubu. Ale já to mám fakt těžký, když už i LIDO je pro mě obrovský
a tenhle CRYSTALPUNK je tak přitažlivě neodolatelný.
Festival politické písně Sokolov, součást oslav „Vítězného
února“, patřil od 70. let mezi nejdůležitější kulturní události bolševického
režimu a jeho obsah byl věnován komunisticky orientovaným politicky angažovaným
písním. Prostřednictvím tehdejší ideologie docházelo k ohýbání pohledu na
lidská práva, svobodu a demokracii. Po pádu režimu a překabátění "významných" bolševických agentů (Bureš, Pávek, Olda, …), vznikla řada nových/svobodných kulturních
akcí, mezi které patří i vyhlašování výročních cen.
Jedním z mainstreamových
podniků v této oblasti jsou i Ceny Anděl, které od roku 1991 prošly
několika názvy. Od Výročních
československých hudebních cen přes Gramy (1992-1995), Česká Gramy (1996), Ceny
Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000) či Anděl
Allianz (2003-2007) až po současnou verzi, kterou od roku 2019 doprovází značka
Coca-Cola. Proto je velice důležité, že v prozatím svobodné a demokratické
České republice nedochází k podobným snahám umlčovat kulturu jako před
Listopadem 1989, či jak k tomu aktuálně dochází na Slovensku pod
diktátorem Ficem.
Včerejší galavečer na pražském Výstavišti ale považuji za
úplně ten nejvýznamnějším v celé historii Andělů. Vedle oceněných umělců totiž došlo
i k několika politickým proslovům, reagujících na alarmující situaci v česko-slovenské
kultuře, na jejíž destrukci má největší podíl současná vláda Andreje Babiše
(ANO), resp. idiotská „organizace“ Motoristé sobě. Za mě s nejdůležitějšími
projevy přišli písničkář Jan Běták, rapper Josef Změlík (aka Idea), kapela Ida The Young a v Berlíně usazený hudebník Jáchym Kovář (Yasha 96), který získal cenu
za videoklip ke skladbě Shake You Off, režírovaného Jakubem Jiráskem z vynikajících
Cold Cold Nights.
Važme si svobody a odmítejme nastupující fašismus, diktaturu
a všude přítomnou manipulaci, a to jak ze strany současné vlády a její opozice,
tak i ze strany prezidenta ČR!!
„Směr kterým se ubírá současná reprezentace české kultury
není úplně správný a byl bych vděčný, kdyby ty 3,5 roku byly maximum, který
musíme vydržet a aby se to brzy změnilo. Tak držme si palce.“
(Jan Běták),
„Náš kámo Oto Klempíř je v kanceláři asi víc než by
měl. Doufám, že bude v kanceláři čím dál míň. Chová se jako idiot.“
„FU*K Okamura, FU*K Babiš, FU*k Turek a Motoristi, FU*K Klempíř.“
(Yasha 96)
„Žijeme ve světě, ve kterém kvůli honu za mocí a výdělky
politiků, oligarchů a korporátů umírají nevinní lidé. Genocida v Palestině,
kterou páchá Izrael, vzala život přes 73 tisícům obětí. Izrael spolu s USA pokračují
dál ve válečných zločinech, a to i s podporou naší vlády. Hlavní partner
dnešního večera Coca-Cola provozuje jednu ze svých výroben na území Palestiny,
které je v mezinárodním právu považováno za nelegálně okupované Izraelem.
Tím nejenže vydělává na nelegální okupaci, ale také ji to činí komplicem největších hororů naší
generace, a to právě genocidy v Gaze. Umění vždy bylo a bude politické a
také zůstává prostorem k boji za svobodu a rovnoprávnost. Tímto vyzýváme
Ceny Anděl, aby přehodnotilo spolupráci s Coca-Colou a vyzýváme vás
všechny co tady sedí, aby svůj hlas využili pro dobro. Hlavně pro ty, co žijí v nouzi
a bezpráví.
Děkujeme.
FREE PALESTINE!“
(Iris Hobson-Mazur, Ida The Young)
Ten kdo vědomě/kariérně sloužil bolševismu se zbraní v ruce, nemá co pohledávat v nejvyšších patrech české politiky. Tahle kolaborace se nedá nikdy odpracovat, jak je nám manipulativně podsouváno z fanatických klubů sociálních bublin demokratů/nedemokratů!!
New German Cinema je sólový projekt zpěvačky a
skladatelky Jess Weiss, která před patnácti lety založila s Danielem Falveyem dream-popovou
kapelu Fear of Men. Ač tohle brightonské duo až trio funguje s mnoholetými
přestávkami dodnes, Jessica přesto vylétla z hnízda strachu a začala se prohrabovat
v klaustrofobních vztazích a osamělosti, ze kterých vznikl meditativní
památníček emociálních krajin. Filmově oživlé listy bolestných vzpomínek,
zabarvených vrstvami syntezátorů, kytar a nezaměnitelným vokálem, prolínajícím
intimitu s kontrolou.
Tichá, krásná a do sebe "sebedestrukčně" ponořená nahrávka, kterou produkoval Alex DeGroot, jehož zvuková kouzla vynesla až někam do nebes arizonskou pěnici Zolu Jesus. Především její přelomové album Stridulum (8/2010 Souterrain Transmissions). A protože Alex tuhle „německou hérečku“ vůbec nešetřil, můžeme
s deskou Pain Will Polish Me očekávat podobně neodolatelné zážitky. Zvlášť když album vyšlo na kvalitu zaručující kalifornské značce Felte Records a nabídku ke spolupráci neodmítl ani frontman znovudýchajících
MerchandiseCarson Cox (Too Free).
Ve druhé polovině 80. let působilo v Západním Německu
„sourozenecké“ duo MOVEMENT (Gernot Bramkamp / Gernot Bridges – zp/kyt, Stephan
Brüggenthies / Matt Bridges – hudba/texty), kterému tehdejší klubová scéna
přiřadila nálepku münsterští New Order. A to nejen dle názvu debutového alba
manchesterských ikon, realizovaného v listopadu 1981 prostřednictvím legendární
značky Factory Records.
Ve spolupráci s manažerem tamních Fun Factory!Alexem Seitzem, kde vyšla i první deska Pink Turns Blue (If Two Worlds Kiss 10/1987),
vznikl bílý 12“ maxi-singl New Harbour's (6/1988, 1000 ks), produkovaný Grazianem
Mallozzim (Kirlian Camera, Invisible Limits, ..). Ač z plánovaného alba
nakonec sešlo, tak po více než třech dekádách se „bratři“ znovu spojili s Alexem
a oživili několik doposud nezveřejněných skladeb (1987 - 1991), doplněných o 80’s
klubový hit New Harbour's, uvedený hned v několika verzích.
Po mnoha a mnoha letech se tak můžeme konečně ponořit do nového
alba „New Order“ a znovuobjevovat jedinečnou „vintage“ krásu osmdesátkového
synthpopu. V tomto případě pod názvem +, oprášeného španělskou značkou Dead Wax Records.
9/9
A1. New Harbour's (Radio Mix) - 04:35
A2. New Harbour's (Demo - Instrumental) - 04:52
A3. New Harbour's (Demo - Guitar Mix) - 06:52
A4. New Harbour's (Unplugged) - 03:34
B1. Goodbye Love - 05:01
B2. A Winter's Tale - 04:56
B3. Kind Of True - 04:33
B4. Not The End - 03:30
B5. Dreams (Demo - Fast Version - 2nd Mix) - 03:24
Na slavnostním zahájení festivalu vystoupila primátorka města Dagmar Škodová Parmová z Kubova populistického hnutí NAŠE Česko (dříve ODS), které se prášilo od huby víc než legendárnímu Prášilovi.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů o porušování
lidských práv a aktuálním světovém dění JEDEN SVĚT míří po pražské přehlídce do
regionů. V Českých Budějovicích proběhne od 7. dubna na čtyřech
festivalových místech a hostem zahajovacího večera bude i ředitel organizace
Člověk v tísniŠimon Pánek, který společně se sinologem Ondřejem Klimešem uvedou
snímek o důmyslném systému čínských represí Čína tě sleduje. One-women dokument
nizozemské multimediální umělkyně Dayy Cahen, která ve své tvorbě přibližuje formy
politického vlivu a systematickou manipulaci s lidskou bytostí. Jejím hlavním
zájmem je síla masmédií a jejich využití při konstrukci a prezentaci propagandy
a zkoumání toho, jak se projevy indoktrinace, radikalizace a strachu z „jinakosti“
(např. názoru) mohou objevit ve společnosti. Po snaze českobudějovické Rady města
(ODS/Naše Česko) seškrtat rozpočet pro festival JEDEN SVĚT na polovinu a
veřejně šířit lživé/manipulativní informace, dost velký důvod, proč vyrazit do
Biografu Kotva na zahajovací Čínu, rozšířenou o debatu s Ondřejem Klimešem.
Z dalších 22 titulů bych rád vyzdvihl hrané drama tuniské
režisérky a scenáristky Kaouther Ben HaniaHlas Hind Radžab, propojené s
dokumentem. Hlavní roli totiž sehrál autentický hlas šestileté dívenky, který
se objevil mezi telefonáty na tísňovou linku palestinského Červeného kříže, kde
dobrovolníci pomáhají Palestincům v nouzi s nasměrováním účinné pomoci. Mrazivé
a zdrcující svědectví nevinné oběti, která uvízla v autě pod palbou v Gaze a
prosí o záchranu.
Pochopitelně nesmím zapomenout ani na čerstvého držitele
Oscara v kategorii Nejlepší dokumentární filmPan nikdo proti Putinovi, který
vznikl v dánsko-české koprodukci a zahajoval loňský ročník festivalu. Režisérská
dvojice David Borenstein a Pavel Talankin (hlavní hrdina snímku) v něm ukazují
už téměř ničím nepřekvapující režim současného Ruska, který systematicky,
tedy i ve školách šíří propagandu a prosazuje zavedení militaristických praktik
do výuky. Další důvod k zamyšlení, proč také u nás podobně jako před
Listopadem 1989 dochází k „plazivé“ militarizaci společnosti (vč. studující
mládeže), za kterou stojí okolí prezidenta Petra Pavla (ex-KSČ, agent Petr
Pávek) a i jeden ze vzácných hostů festivalu Martin Ondráček z pro mě
nedůvěryhodné iniciativy Dárek pro Putina.
Pokud prezident Petr Pavel a celý Parlament ČR oficiálně
neodsoudí Trumpovo vyvražďování světa, povážuji všechny tyto „instituce“ za
spojence novodobého Hitlera!!
(Brahadma Patachuli, Píseň poutníka, Ed. Paulaner)
Z kamene do svlékajícího se hada coby duch
minulosti, reagující na temné časy současnosti. Ceremoniálně a hluboce lidské
„znovuzrození“ italské multi-instrumentalistky a performerky Lili Refrain (LT), poletující od
léta 2007 v atmosférických žánrech kolem dark ambientního ritual folku a lidových
kultur. To a mnohem více bez předem nahraných skladeb a počítačových programů
znovu promítla i do nového alba/suity Nagalite (artwork Nicola Alessandrini - The Seeker), otevírajícího další archetypální
rozměr její umělecké vize.
Ve společnosti imaginárního „kamenného hada“, propojujícího starý
indický jazyk (NAGA/had) s řečtinou (lithos/kámen), vytváří mytologickou
představu o polobožské bytosti s tváří člověka a hadím ocasem, která by uzdravovala
náš svět svými posvátnými tajemstvími. Konkrétně čtveřicí „alchymistických“
skladeb, jejichž hypnotická experimentálně zvuková a operně omračující krajina
nevybízí k návratu do reálného marastu kolem nás.
Fascinující dílo s transformačním příběhem (násilí, smutek a bezmoc proměněny v akt lásky a radosti) se kterým dnes
Lili Refrain vyraží na britsko-evropské turné, zahrnující i holešovické multikulturní
centrum CROSS CLUB. Pro tuhle "antickou divoženku" se srdcem tepajícím především pro živá vystoupení, půjde již o třetí návštěvu
Prahy, kterou poprvé absolvovala s předchozím pátým a do té doby světově nejviditelnějším albem Mana (4/2022) před
čtyřmi lety v Modrý vopici, kde ji doprovodili The Devil's trade a Forndom.
Ve stejném roce ještě uvedla ve Foru KarlínHeilung a předloni v Underdogs’ norské cinematic
folkaře Kalandra.
Nejnovější a pro
mě absolutně nejmagičtější desku Nagalite, vycházející za asistence producenta Stefana Morabita (16th Cellar Studio) opět na římském labelu Subsound Records, představí (jistě nejen) českému publiku 16. dubna a uvaděčské role do „hadí
temnoty“ se ujme dark ambientní projekt Hibernant, což je sólový vedlejšák
Loqa z brněnského ansámblu Jeden kmen.
Zapomělsem je nefolkový písničkář s indie-folktronickými
syntíky, samplery a třeba i kytarami, který se dnes připomněl všem co nezapomněli
na jeho zímní EP ze září minulého roku Byla tehdy zima, vokálně podpořené
jesenickým démonem Jaromírem Švejdíkem (ex-Priessnitz).
V pořadí třetí až
čtvrté album dostalo docela normální název docela normální lidé a oproti
předchozí dvojici LP (Jesnou 2/2023, Měsíc ve váze 3/2021) postrádá známku Indies
MG. Na druhé straně coby spoluproducent zde vystupuje baskytarista brněnského
projektu PrazdninyMichael Schnaubert a mladý umělec z Kremnice Adam Žňava
(aka Adam the World), jehož záliba v nostalgii, hněvu a únavě přidává docela
normálním lidem pochopení pro sebe sama a svět kolem. Melancholický prostor,
který Aleš Macenauer (aka Zapomělsem) připisuje vztahům, ztrátám a opuštění. I
zde platí, že v jednoduchosti je krása, překračující na novince DNL autorovy oceňované
tituly z let minulých.
01. Levantské moře (02:31)
02. Myslím na tebe ve Scale (02:47)
03. Měla dvě kočky (02:56)
04. HALO0o (01:46)
05. Už to nechme bejt (02:04)
06. na levým spánku jsme měli totožnou díru po kulce
(02:38)
Včerejší galavečer Radio_Head Awards 2025 proběhl opět ve
Velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu a přinesl překvapení v kategorii
Album roku, kde byly oceněny hned dva projekty. Kapela hudebníka Jureše LíškyFallgrapp
(LP Anthropos 3/2025), spojující elektroniku, živé nástroje a výrazný ženský
vokál, a Denis Bango aka Fvck_Kvlt s „manifestem“ Mŕtva Revolúcia, který uspěl
také v kategorii Novinářské ocenění, čímž navázal na svůj předchozí úspěch.
V hlavních kategoriích dále uspěli producent, zpěvák
a audiovizuální kouzelník Pišta Královič alias FVLCRVM s albem EEST (Debut
roku) a jedna z nejvýraznějších osobností nejen 18. ročníku RádiohlavMeowlau,
což je sólový projekt Laury Jaškové z dua Meowlau x Val a kapely Billy Barman, která získala ocenění Objev roku a vyhrála i v kategorii Skladba roku s
nahrávkou Ruksak (10/2025). Tu najdete na hodně moc dobrém albu Kvety (2/2026),
které tenhle mimořádně autentický projekt pokřtí už 11. dubna v Petržalke (DK Zrkadlový háj).
Celý záznam z páteční akce mohou diváci zhlédnout
ještě zítra 29. března od 20:40 na Dvojce a těšit se mohou na výtečná
vystoupení Puding paní Elvisové, FVLCRVM, Meowlau, Besna, Fallgrapp a Nina
Rosa. Tedy pokud záznam nazakážou odvysílat, jak už se šeptá v zákulisí/níže.
Prostitute je americká noise rocková kapela z Dearbornu, kterou před pěti lety spoluzaložili Moe Kazra (zp/kyt/kl) a Andrew
Kaster (bicí/sampling). Autoři víceméně všech textů, které postupem času
doplnili Dylan Zaranski (bas), Ross Babinski (kyt) a Bret Wall (kyt/bas). V říjnu
2024 vydali prostřednictvím Deadair Records debutové album Attemped Martyr, napsané
v období globálního a osobního napětí, pramenícího v xenofobních stereotypech
namířených proti Arabům.
Kazrovy osobní zkušenosti s antiarabským rasismem a
životem ve městě s největší muslimskou populací v Americe, ovlivnily
tvorbu Prostitute zásadním způsobem, který dále formovaly motivy Blízkého
východu, Afriky a východní Asie. Ve spolupráci s producentem a majitelem High Bias RecordingsChrisem Koltayem vytvořili naléhavé a velmi kladně přijímané „groteskně“
koncepční dílo, reflektující rozklad současného světa. Ač deska vznikla ještě
před „Gazou“ a podobnými zvěrstvy, tak se silně vyznačuje náboženskými a
politickými vlivy, a to nejen ve válce proti terorismu a izraelským útokům na
Libanon. Snad i proto drsný a zároveň hypnotický Attemped Martyr najdete na libanonských
vinylech „nasvícených“ sluneční září, které coby arabská edice vyšly v reedici
u „světových“ Mute Records. S těmi kapela podepsala smlouvu loni v prosinci
a jejich vzájemná spolupráce prozatím funguje i na připravovaném druhém albu,
které se má hlouběji ponořit do elektronických a arabských tanečních vlivů,
inspirovaných probíhajícími konflikty v Gaze a Libanonu.
Termíny plánovaného EU/UK turné sice vidíte níže, ale údajně
se přihlašují další a další místa, kde by tohle fantastické album chtěli vidět
a především slyšet naživo. Tak třeba ......
