Bruise Control (BCR / Dinked Edition)

 

V pátek zažil oficiální UK Independent Album Chart punk-hardcorové zemětřesení, které způsobilo eponymní album/EP Bruise Control s ložiskem v Manchesteru. Z nuly na 22 příčku (Rock&Metal album Chart pozice 11, Album Breakers Chart #6, Records Store Chart #7) vystřelila DIY nahrávka, vycházející z napětí mezi soucitem/vyčerpáním, nadějí/vyhořením a z každodenní reality, spočívající v apatii a hněvu. Katarze sociální, finanční a emociální přítomnosti, kterou po debutovém albu Useless For Something (4/2023 TNS Records), nahraném ještě s původním kytaristou Devonem Cryerem (Bombstrap), vzniklo během rychlé a zuřivé cesty do nové éry „radostného hardcoru“.

Za volatem káry Bruise Control, vyrážející začátkem března na RELEASE TOUR, najdete zpěváka a producenta Jima Taylora, místo spolujezdce obsadil spoluzakladatel BC Tommy Victor Morris (bicí/zp) a na zadních sedačkách v klidu pochrupávají Niall Griffin (kyt/zp/synt) a Devona „suplující“ Ruby Gilfillan bas/zp). Ve zpětném zrcátku pak zahlédneté i mávajícího producenta nahrávky Luka Stanilanda, který se zapsal např. coby spolutvůrce česrstvé desky MKII od The Spitfires.

Tak až někde tyhle divochy potkáte na silnici, uhněte jim z cesty a raději vyhledejte nejbližšší klub, ve kterém BC smutek o rozložení společnosti naservírují surovou naštvaností.   

BRUISE CONTROL EP

B1. Be Like You (02:30)

B2. Left Behind (02:46)

B3. Spinners Mill (02:37)

B4. Gone To Ground (02:54)

B5. If Yr Not Mine (02:13)

B6. Jumping Ship (03:08)

(bonus vinyl)

C1. Nostalgia (Demo)

C2, Bruise Control (Live in Manchester)

C3. Dead On Arrival (Live in Manchester)

C4. No More

C5. Left Behind (Single Version)

VLNO-BYTÍ (Ladislav Vlna, AJG MMK Bechyně)

 

Výtvarník Ladislav Vlna nevyniká jen metalurgickou malbou (kresba ohněm na ocel), ilustrací knih a pozoruhodným množstvím technik a projektů, ale především jako sochař, jehož doposud nejrozsáhlejší projekt TVOR můžete navštívit až do 5. dubna v trutnovském centru současného umění EPO1.

O něco déle, konkrétně do 17. května, zastihnete mistrův návrat do AJG (MEN – Polarita nevědomí) v bechyňském Mezinárodním muzeu keramiky, kde byla včera zahájena výstava VLNO-BYTÍ (kurátor Petr Vaňous), prezentující výběr sochařských děl doplněných monumentálními kresbami a propojující archetypální motivy s odkazy na současnou literární a filmovou imaginaci. A jak už název prozrazuje, jde o propojení existence, jména a všudypřítomného VLNO-BYTÍ lidského jedince, vzdorujícího osudu „stoupání a klesání“. Z tohoto důvodu byla do výstavy zařazena také drobnější dílá Ladislava Šalouna, Františka Bílka a dalších.

Současně s VLNOU byla v AJG-MMK otevřena nová stálá expozice Porta Ceramica, vycházející z tendencí moderní japonské keramiky (kurátorky Alžběta Kočvarová a Nikola Špůrová).

Lorelle Meets the Obsolete – Corporal (Sonic Cathedral)

 

Pokud jsem byl před pár lety ďábelsky překvapený ze šesté studiovky mexického dua Lorelle Meets the Obsolete, pak její nástupce Corporal překonává téměř vše, co tohle mexické duo doposud vytvořilo.

Krátce po zmiňovaném LP Datura (6/2023 Sonic Cathedral) se Lorelle (aka Lorena Quintanilla - zp) a The Obsolete (aka Alberto González – kyt/bicí) začali přehrabovat ve své „dystopické“ budoucnosti, kde si pohrávali s psychedelickým post-punkem a pulzující elektronikou. Vypustili basové kytary, upřednostnili syntezátory, samply a varhany, a z nádherných vln noise-psych-rocku hodili „melancholickou“ šipku do špinavé noise elektroniky, vycházející z jamování a z nepřipomínání vlastní minulosti. I když Daturu občas zaslechnu i na novince.

Proto bude velmi lákavé vyrazit na některý z trip-květnových koncertů s novou deskou Corporal, během kterých mají zaznít i starší skladby, ale co nejvíce odpovídající náladě nových zvuků. V této rovině navíc přichází netrpělivé očekávání, zda si tohle nepředvídatelné duo vystačí už jen samo, či jejich „politicky“ nabitý neklid zkreslený taneční/klubovou formou ještě doprovodí bubeník Alvaro Castro a nový baskytarista Eric Curiel.

 

A1. Regresar / Recordar (05:56)

A2. Ker (06:26)

A3. Dilación (03:25)

A4. Casi no estar (06:05)

B1. Palabra (06:01)

B2. Riesgo (05:02)

B3. Reanimar el cuerpo (03:42)

B4. Control (06:34)

Blízká budoucnost s Corporal

Vzdálená minulost se Sýčkem

Hayden Calnin & Orange Oak (Café V lese, 20.02.2026 Praha)

 

U příležitiosti probíhajícího evropského turné vystoupil v pátek u nás vůbec poprvé australský zpěvák, skladatel a producent Hayden Calnin, zkoumající hluboké filozofické a existencionální otázky, na které neexistují žádné jednoznačné odpovědi.

Své hledání smyslu v chaosu, kterým je naše existence, představil před pár lety na strhujícím třetím albu What It Means to Be Human (9/2021), na které navázalo několik EP (Something/Anything - 5/2022, A Turning of the Tide: Side A - 3/2023, A Turning of the Tide: Side B - 9/2023), deska All Kinds of Light (8/2024) a doposud nejosobnější EP Middle Night (11/2025). Společně s doprovodným multiinstrumentalistou Justinem Lewisem (Sons Of May) pootevřeli pražským "zvědavcům" dveře do svého atmosférického světa, který je zároveň rozlehlý a hluboce lidský. Filmově podmanivá folktronica, kterou v Café V lese uvedlo švédské indie-folkové duo Orange Oak (Filippa Frisell a Erik Olsson), mísící syrové vyprávění s komplexními harmoniemi, což vede ke zvuku, který je zároveň nadčasový a bezprostřední. Další nádherné překvapení večera, které oproti hlavním „hvězdám“ našlo společnou řeč teprve loni během cestování mezi Stockholmem a Nashvillem.

Voka Gentle - Domestic Bliss (The state51 Conspiracy)

 

Voka Gentle je rodinné trio skladatelů, producentů a multiinstrumentalistů, které se poprvé blýsklo hudbou ve snímku o znepokojivě tajemném vztahu mezi matkou a dcerou À Table (2014) od edinburské performativní společnosti Stasis (režie Aniela Piasecka). Tehdy ještě coby experimentální folkové uskupení Wovoka Gentle, stojící za trojicí EP (Žluté, Modré, Červené) a nahráním debutového alba Start Clanging Cymbals (11/2020 Nude Records), které ale už vyšlo pod zkráceným názvem Voka Gentle.

Nyní po čtyřech letech od pro mnohé nejlepší undergroundové desky dekáty WRITHING! (10/2021 Leafy Outlook), přicházejí Voka Gentle se třetí a doposud nejvyzrálejší nahrávkou Domestic Bliss (The state51 Conspiracy), odkazující na žalm „Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu". Snad proto některé postavy procházejí scénami formovanými historií, literaturou, popkulturou a zneužíváním tak „voňavé“ moci. Ač jejich žánrová otevřenost přináší směsici psychedelie, beatů, kolážových zvukových krajin a harmonizovaných vokálů, tak s novinkou přikreslili excentrické detaily, proměňující „intiminitu“ do podivně nových a pro soubor neslýchaných „tvarů“, plných synt-džemované hravosti. V DINKED Domestic Bliss edici navíc rozšířené o CD s remixy a dalšími bonusy (Sonic Boom, Goat Girl, Jonathan Snipes, Bo Ningen, ..).

Děsivě chytrý, divoký a ostrý pop, který Masonova dvojčátka Ellie s Imogen (ta s vidličkou na obalu uprostřed) a její manžel William J. Stokes spoluvytvořili s bubeníkem Ollie Middletonem a producentem Samem Petts-Daviesem. Hvězdami, stojícími např. za posledním The Smile titulem Cutouts (4/2024 XL Recordings), které po vizuální stránce doplnila designerka a fotografka Louise Mason.

 

A1. Cheddar Man - 04:03

A2. Creon I - 03:19

A3. Torpedo Mike 04:03

A4. Battle Sequence (I'm Atomic) - 04:04

A5. You Deserve It! - 04:07

B1. Kinema feat. Josh Flowers - 05:20

B2. The Creature - 05:00

B3. K Sees The Deal Go Down - 04:24

B4. Jude Law For Vogue (1995) - 04:26

B5. Ultra Aura Glow feat. Hamish Hawk - 05:44

Bonus CD (remixes & exclusive live sessions)

01 – 06:44

02 – 04:23

03 – 04:56

04 – 04:49

05 – 02:43

06 – 05:05

07 – 03:21

WATERBASED – FLOOR JE LÁVA (Deadred Records)

 

Bratislavské Rádio_FM i letos udělí hudební ceny Radio_HeadAwards, a to již poosmnácté. Dnes ráno byly prozrazeny finálové nominace s hlasováním do 8. března, ve kterých coby nahrávka roku v kategorii Elektronická hudba figuruje album FLOOR JE LÁVA v podání art-popového projektu Julie Julls Mihalyiové WATERBASED.

Po třech letech od debutu Silent Regions (3/2023 Deadred Records) ještě sólovější nahrávka FLOOR JE LÁVA odkazuje svým názvem ke známé dětské hře, související s relativním přechodem dětství z amorfního stádia života do definovaného časového období s vlastními pravidly a hledání bezpečného prostředí. V dospělosti pokračující level hry formující vzpomínky z minulosti, balancují mezi vnitřním monologem a upřímnou zpovědí, ve které se autorka dotýká strachu a hledání nového a bezpečného „světla“.  

Album obsahuje devět „novinek“, z nichž některé skladby dozrávaly i několik let. Asi nejstarší Silence and Sirens vznikla zhruba už před šesti lety ve spolupráci s americkým producentem Joshem Frigem, singl Negativity zde překvapuje v nové a mnohem krásnější verzi a se šuplíkovou Episodic Memory si Julls pohrála po vzoru kalifornské písničkařky Sofie Iselly, kterou 15. května přivítáme v pražském SaSaZu. Nakonec nemálo inspirací nalezených právě u téhle americké „divošky“ dělá z desky FLOOR JE LÁVA, uvedené v říjnu singlem Take it Away, I Eat Everything I Can, jistou demonstraci proti naleštěné bídě současného světa.

Tak pokud vás nahrávka zaujala, můžete už tento čtvrtek 19. února vyrazit do Café V lese, kde WATERBASED v doprovodu labelového kolegy BULP (Samo Štefanec) pokřtí tohle nádherné a na Radio_Head Awards 2025 nominované album.  

 

A1. Take it Away, I Eat Everything I Can (03:16)

A2. glued (02:06)

A3. VELOCIRAPTORS (05:42)

A4. Episodic Memory (04:11)

A5. Negativity (03:38)

B1. Dlhý deň (03:55)

B2. full capacity feat. Jakub Krajňák aka Kub0 (03:48)

B3. Silence and Sirens (04:05)

B4. Perfect Host (03:14)

             

Mandy, Indiana – URGH (Sacred Bones Records)

 

Tento týden asi nebylo možné přehlédnou obal druhého studiového alba manchesterské čtveřice Mandy, Indiana (název dle města Gary v Indianě), které si propůjčilo RGB dílo Vesalio Carpet od milánské umělecké a designérské dvojice Carnovsky (Francesco Rugi & Silvia Quintanilla). Jeho překrývání tří různých obrazů (každý v jedné primární barvě) umožňuje prostřednictvím barevného filtru (světlého nebo průhledného materiálu) vidět jasně vrstvy, ze kterých je obraz složen. Barvy filtru jsou červená, zelená a modrá, přičemž každá z nich slouží k odhalení jedné ze tří vrstev. Ideální „anotace“ k aktuálnímu titulu URGH (Sacred Bones Records), které vychází tři roky po až příliš famózně přijatém debutu i've seen a way (5/2023 Fire Talk).

Na svět kolem agresivně nahněvané album URGH vzniklo během intenzivní rezidence na okraji Leedsu (Greenmount Studios) a k jeho dokončení došlo v Berlíně (Flow Studios) a „rodném“ Manchesteru (Airtight Studios). Ve spolupráci s úchvatnou Heba Kadry zachycuje kapelu ve fúzi klubově industriálního napětí, které k naprosté dokonalosti žene drsný a niterný vokál Valentiny Caulfield a její rodná francouzština. Konfrontuje mocenské struktury, osobní ubližování, systémovou lhostejnost, vč. probíhající genocidy v Gaze. „Budoucnost patří nám a naše lidskost zničí jejich smrtící ideologie,“ burcuje jedna ze solidárních skladeb „ist halt so“.

Na celé desce jich najdete deset a jejich neklidně vzdorovitá přímočarost vytváří jedinečný katarzní zážitek, na kterém s Valentinou spolupracovala od první desky usazená sestava - kytarista a producent Scott Fair, Simon Catling (synt) a bubeník Alex Macdougall, který nahradil Liama Stewarta. Oproti LP debutu mnohem příjemnější nahrávka s jistou dávkou naděje, i když její vzrušující (alarmující) nálada „mluví“ o opaku. Podobně jako v „kobercové“ instalaci, kde výsledné obrazy z různých úrovní jsou nečekané a matoucí. Promíchávání bolestivých témat, která se stávají jednobarevnými a ne zcela jasnými, přitom bravurně zpracovanými. 

Společné EU turné s experimentální no wave post-punkovou dvojicí z Kanady DELILUH je tak nemalou výzvou, proč si vymodlit ještě jeden termín pro Česko.

 

A1. Sevastopol (02:22)

A2. Magazine (03:30)

A3. try saying (02:32)

A4. Dodecahedron (03:22)

A5. A Brighter Tomorrow (03:05)

B1. Life Hex (04:19)

B2. ist halt so (03:58)

B3. Sicko! ft. billy woods (03:25)

B4. Cursive (04:26)

B5. I'll Ask Her (03:29)

James Adrian Brown – Forever Neon Lights (Castles In Space)

 

James Adrian Brown, do covidu kytarista leedské kapely Pulled Apart By Horses, představuje debutové album Forever Neon Lights, potvrzující silné pouto s výtečným labelem Castles In Space. 

Ve spolupráci s dlouholetým producentem Jamesem Mottersheadem vytvořil svou doposud nejosobnější instrumentální krajinu, vykreslenou pulzující analogovou elektronikou s detailem na vzpomínky z dětství, představivost a transformaci. Intimně konceptuální snímek prolínající minulost s hledáním budoucnosti, pevně zakotvený v současnosti. V aktuálním umělcově světě, který od post-hardcorových zkušeností prošel světlem věčnosti do tajuplné elektroniky, zkreslené snad dle vzoru Board Of Canada.

Neviditelná síla, oslňující vlastní krásou - Forever Neon Lights.

A1. Forever Neon Lights (03:02)

A2. Generator (03:06)

A3. Sidestep (03:01)

A4. The Firing Range (03:07)

A5. Promenade (03:28)

B1. Northwestern (05:05)

B2. Poster Child (03:11)

B3. Up In The Nest (03:08)

B4. Somewhere I'm Not (03:39)

B5. Remember (03:32)

Ceny české filmové kritiky za rok 2025

 

Absolutním vítězem/vítězkou dnešního večera je režisérka a scénáristka snímku OTEC Tereza Nvotová se svým děkovným projevem za záchranu kultury a především demokracie!!

NEJLEPŠÍ FILM

Karavan – Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín

Otec – Veronika Paštéková, Anton Škreko, Karel Chvojka, Miloš Lochman, Marta Gmosińska, Mariusz Włodarski

Sbormistr – Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský

NEJLEPŠÍ DOKUMENT

Dům bez východu – Tomáš Hlaváček

Ta druhá – Marie-Magdalena Kochová

Velký vlastenecký výlet – Robin Kvapil

NEJLEPŠÍ REŽIE

Karavan – Zuzana Kirchnerová

Otec – Tereza Nvotová

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ

Letní škola, 2001 – Dužan Duong, Jan Smutný, Lukáš Kokeš

Otec – Tereza Nvotová, Dušan Budzak

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ HEREC

Karavan – David Vodstrčil

Otec – Milan Ondrík

Sbormistr – Juraj Loj

NEJLEPŠÍ HEREČKA

Karavan – Aňa Geislerová

Otec – Dominika Morávková

Sbormistr – Kateřina Falbrová

AUDIOVIZUÁLNÍ POČIN

Nahoře nebe, v dolině já, kamera – Tomáš Kotas

Otec, kamera – Adam Suzin

Tony má plán, set design – Beáta Kuraj

CENY INNOGY PRO OBJEV ROKU

Dužan Duong – Letní škola, 2001

Kateřina Falbrová – Sbormistr

Katarína Gramatová – Nahoře nebe, v dolině já

MIMO KINO

Medvěd – Miro Remo, Juro Šlauka

Potížistky – Bibiana Beňová, Kateřina Kořínková Sobotková

Studna – Tereza Kopáčová, Miro Šifra, Kristina Májová

NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM

I Died in Irpin – Anastasia Falileieva

Kámen Osudu – Julie Černá

malý film o znásilnění – Nebe Motýlová

The Molotovs - Wasted on Youth (Marshall Records)

 

Agresivní Molotovův koktejl Wasted on Youth je debutové album sourozenecké dvojice The Molotovs, která tuhle směsku britského rocku 70. let a namyšlených retro-kapel à la The Strokes či Arctic Monkeys nahrála s producentem Jasonem Perrym, frontmanem anglické legendy A. Za bicí tentokrát usedl Noah Riley a vedle oficiálního obalu s pohovkou najdete nahrávku i v černobílých MC verzích, na kterých mistr Nick Benoy, frontman belgických Hulder, zachytil ústřední dvojici jednotlivě. Osobně jsem šáhl po pro mě přitažlivější Issabelle Cartlidge (bas/zp), i když její bráška Mathew (zp/kyt) je autorem všech skladeb. 

Na desce jich najdete celkem jedenáct a naprosto skvěle/nenánásilně kombinují řadu hudebních žánrů a velikánů. Od The Beatles přes Oasis až třeba k našim Visáčům. Cílené propojení hluboké minulosti (new wave, punk, indie, garage, ..) se současným „popem“, ve kterém Molotovci zmiňují špínu hudebního průmyslu, nástrahy současnosti (chlast, sociální sítě, ..) či vlastní dospívání. Zapomeňte na energeťáky typu Red Bull a dejte si Wasted on Youth od Marshall Records, které během prvního týdne nakoplo oficiální žebříčky a stalo se třetím nejprodávanějším albem ve Velké Británii.

The Molotovs sice odrážejí pohled mladé generace, ale jejich společenské požadavky a tvůrčí instinkty jsou adresované každému, kdo odmítá apatii a pro vlastní nezávislost udělá víc, než že tiše mlčí a v koutku se krčí. Skvělá mod-punk výzva a ještě lepší deska!!

 

A1. Get a Life (01:54)

A2. Daydreaming (03:09)

A3. More More More (02:07)

A4. Come on Now (03:59)

A5. Nothing Keeps Her Away (03:09)

A6. Wasted on Youth (02:31)

B1. Geraldine (02:52)

B2. Newsflash (03:03)

B3. Rhythm of Yourself (03:50)

B4. Popstar (02:09)

B5. Today’s Gonna Be Our Day (03:29)

                                                                    

Stella Rose v Bike Jesus s Eternity Again (3.2.2026 Praha)

 

Z mlhy pražského undergroundu Bike Jesus se včera o půl desáté vynořila newyorská hudebnice Stella Rose Gahanová, spojující ve své tvorbě melancholické kytary, niternou lyriku a filmové zvukové krajiny inspirované Patti Smith, PJ Harvey a Nickem Caveem. „Tímhle pánem“ také zahájila v doprovodu baskytaristy Adama a bubeníka Attily zhruba hodinové vystoupení složené z debutového alba Eyes of Glass (5/2023) a EP Hollybaby (10/2024), podpořených kalifornskou značkou KRO Records. 

Vedle osvědčených hitů zazněly i dvě novinky (Cruel, Miss America) z na konec roku chystaného druhého alba My Favorite 8, které bylo nahráno v pařížském sklepení starého domu La Frette. A právě mystika a krása tohoto místa, které pamatuje i Marianne Faithfull, jeden z velkých vzorů Stelly Rose, zabalily nové skladby do temně zamyšlené atmosféry, odkazující tentokrát k triphopové scéně (Massive Attack, Portishead, ..). Takže určitě je nač se těšit.

Beznadějně vyprodaný večer s diváckou převahou „starých“ depešáků a depešaček, uvedl pražský shoegaze projekt Eternity Again, za kterým stojí zpěvačka a songwriterka Barbora Cihak.

Intro, Pray, Hollybaby, MS.45, Faithful, Cruel, Miss America, Beautiful Twentysomethings, Maid, Muddled Man

---

Angel, Drugstore Romeo

PETICE proti stavbě hokejové haly na Štvanici

YARD - The Self Titled EPs YARD I & YARD II (Dinked Early Doors)

 

YARD je electropunková kapela z Dublinu, míchající už asi sedm let industriální techno, elektronický rock a drsný post-punk. Díky svým živelným koncertům patří mezi nejodvážnější projekty na současné irské scéně a ten kdo je viděl naživo, točil se prý na hlavě ještě hodně dlouho do noci. Minimálně pak po fantastické „předehře“ Auto Erotic, uzavírající reinterpretační EP II (11/2025). Tomu v květnu předcházelo současnou zvukovou identitu upevňující debutové EP I (už bez čtvrtého z YARD party Bena O'Neilla - zp/synt/kyt), které s DVOJKOU spojili hledači pokladů z Dinked Early Doors a společně s ilustrátorkou Claire Schorman připravili uchvacující album The Self Titled EPs YARD I & YARD II, smíchané Jamesem Eagerem a Ivanem Jackmanem v dublinských Hellfire Studios. Začátek a konec chaoticky radikálního cyklu, zkoumajícího s punkovou energií a avantgardním experimentováním psychologii života.

Naprosto výtečná záležitost, která v rámci 23. ročníku tradičního festivalu UNITED ISLANDS připluje 2. května ke břehům pražské Štvanice. Za pár korun potkat tuhle trojku (Emmet White - zp/synt, Dan Malone - kyt, George Ryan - bicí/synt), kterou jistě znáte ze Surfaře s Nicolasem Cagem (2024, režie Lorcan Finnegan) či z netflixové série Rod Guinnessů (2025, režie Mounia Akl & Tom Shankland), je více než lákavá povinnost.

 

YARD I (5/2025)

A1. Trevor (05:31)

A2. Appetite (05:05)

A3. Slumber (05:00)

A4. Sunlight (06:13)

YARD II (11/2025)

B1. Essential Tremor (03:21)

B2. Big Shoes (03:33)

B3. Friction (02:49)

B4. Lawmaker (03:41)

B5. Auto Erotic (05:40)

Westside Cowboy – So Much Country 'Till We Get There (ADVENTURE Recordings)

 

V pátek 13. března dorazí do pražského Lucerna Music Baru newyorští Greese, kteří zde kromě dlouho očekávaného třetího alba Getting Killed (9/2025 Partisan Records) představí i fantastickou předkapelu Westside Cowboy, která si z Manchesteru přiveze právě vydané EP So Much Country 'Till We Get There. To stejně jako v případě Greese produkoval americký živočich Loren Humphrey, kterého můžete znát z u nás velmi oblíbených Florence And The Machine či The Willowz.

Deska vznikla s Toddem Carderem v newyorských Diamond Mine Studios v polovině srpna a dle slov kapely zachycuje okamžik v čase. Tedy dobu, která byla pro Westside Cowboy definována poměrně rychlými a místy ohromujícími změnami. Odraz nových a posluchače mnohem více pohlcujících momentů, které zaštítil čerstvý label ADVENTURE Recordings (Island Records), debutující krátce před Vánocemi s multitalentovaným Seanem Trelfordem.

V pořadí již druhé EP So Much Country 'Till We Get There rozšiřuje charakteristicky nádherný styl této „jiné“ indie rock-folkové skupiny, jejíž náladu už zachycuje snímek na obalu v podání londýnského fotografa a režiséra Paula J. Rojase (aka POLOCHO).

A1. Strange Taxidermy (04:52)

A2. Can't See (02:26)

B1. Don't Throw Rocks (03:01)

B2. The Wahs (02:24)

B3. In The Morning (01:52)

Kid Kapichi – Fearless Nature (Spinefarm Records)

 

Tam kde asi před tisíci lety proběhla významná bitva o Anglii, vznikla v roce 2013 punk rocková čtveřice Kid Kapichi, která spíš připomínala hodně naštvané Arctic Monkeys, The Libertines či rappera Mikea Skinnera (aka The Streets).

Po svépomocí realizovaném debutu This Time Next Year (2/2021) kapela podepsala smlouvu s finským labelem Spinefarm Records (Here's What You Could Have Won - 9/2022, There Goes The Neighbourhood - 3/2024), se kterým spolupracuje dodnes. Tedy jen s tím rozdílem, že krátce po loňském vystoupení na Mighty Sounds v Táboře si Ben Beetham (kyt/kl/zp) s Georgem Macdonaldem (bicí) sbalili svý cajky a z Kid Kapichi ve všem dobrém, a víceméně v tom nejlepším odešli. Tím myslím po natočení čtvrtého alba Fearless Nature, k jehož aktuální live prezentaci si Jack Wilson (zp/kyt) s Eddie Lewisem (bas) přizvali kytaristu Lee Martina a bubeníka Milese Gilla.

Deska vyšla minulý týden a dokonale zachycuje konec jedné éry a odvážný (hitový) začátek další. Vedle tradičně politického okénka rozebírá především Wilsonovo krizové období a ukazuje duo v novém světle, a to nejen „zranitelných“ textů. Po zvukové stránce Fearless Nature navíc honosně vyčnívá nad minulostí, což do jisté míry zařídil spoluproducent nahrávky Mike Horner (Placebo, Hot Chip, The XX, ..). 

Pro někoho možná vyměknutí, pro mě nová a nejpevnější cesta v Hastingsu, po jaké mě kdy Kid Kapichi svou punkovou umíněností tahali. VYNIKAJÍCÍ

 

A1. Leader Of The Free World (04:35)

A2. Intervention (02:37)

A3. Shoe Size (02:55)

A4. Stainless Steel (03:24)

A5. Worst Kept Secret (04:18)

A6. Dark Days Are Coming (04:39)

B1. Patience (03:48)

B2. If You've Got Legs (03:53)

B3. Head Right (02:55)

B4. Saviour (04:07)

Sophia Djebel Rose + Sunwell + Kailas (17. března Punctum Praha)

 

Velice rád a s láskou k terapeutické skupině pražských (ne)závislých promotérů JEDNOTA přeposílám tiskovou zprávu, lákající na druhou pražskou návštěvu francouzské písničkářky Sophie Djebel Rose. Její minimalistický šanson zalitý dark-folkem očaruje žižkovský prostor Punctum těsně před prvními jarními paprsky. V balíčku za úžasných 250 Kč získáte navíc i další dva hosty večera – Sunwell a domácí Kailas. 

                                                                             

***  

Po dvou letech přivítáme nazpět francouzsko-marockou umělkyni Sophii Djebel Rose. Sama tento čas vyplnila nespočtem koncertů a novou deskou Sécheresse (v překladu Sucho), kde dále rozvíjí svůj hudební jazyk v linii inspirací Catherinou Ribeiro, Nico, Diamandou Galás a Emmou Ruth Rundle. Tahle linka by se dala vzhledem k výrazné akcentaci temné a invokační stránky protáhnout i přes jména jako Buffy Sainte-Marie, Jarboe a Chelsea Wolfe. Sophia je aranžérsky střídmá, ale působivá: více než jako písničkářka působí jako zaříkávačka, u které hudba, ať už jde o kytaru nebo dronové podmazy, posiluje hlavně její vokální projev, což jde ruku v ruce s její touhou psát básně, když jako dítě často migrovala mezi dvěma rozdílnými krajinami. Její hlas je dalek pouhým deklamacím, obsáhne sametové hloubky i vypjaté výšky, a stejně jako jí v hudbě lze přiřknout vlivy středomořského folku či gotiky, aniž by tím byl plně vystižen výsledný charakter, svým zpěvem se dotýká nepojmenovaného.

Za aliasem Sunwell najdete francouzskou multiinstrumentalistku Elyi, která je součástí plejády místních experimentálních kapel (Deûle, Death By Fog, Ladeûlas, Otto Ruth, Brutal Beatnik, Anastaise nebo Songe-Creux), jejichž stylový rozptyl je řádný. Zde se ale poprvé realizuje sólově a na debutu připomene již zmíněné dámy jako Rundle či Wolfe, aniž by bezduše opakovala stejné vzorce. Žánrově se vetkla do klíčových slov folk/doom/gaze, přičemž překvapí, jak vyzrále a autenticky její tvorba působí, zvlášť pokud má jít v zásadě o gotické love songy. Jeden z mnoha důkazů, jak je frankofonní scéna opomíjená, potažmo nedoceněná.

Hodně skloňovaný projekt Kailas tvoří trojice Eva Porating, která je známá především jako agilní DJka (třeba na Rádiu 1, Rádiu Punctum nebo jako rezidentka Ankali), ale kořeny má též v slovenském hardcoru, Arash Ghasemi, který nedávno vydal i své první sólové album na labelech Řehole a Xion a má vynikající projekt Gnäw se Simem Hakalistem (aka Shakali), a bubenice Daria Samo. Jejich tvorba na pomezí mlžného ambientu a zkreslených kytarových ploch slibuje zatěžkanou zvukovou pouť.

BAREETLBLAD x TAYMOUR – NOS INSAN (diy records)

 

Že lze v hudbě najít stále něco „neobjeveného“, dokládá pozoruhodné minialbum o rozchodu a emociálním vyprázdnění NOS INSAN (نص انسان), za kterým stojí palestinský rapper a zpěvák Bareetlblad. Ve spolupráci s jordánským producentem Taymourem, propojeným s londýnskou komunitou a labelem diy records, vznikla kolekce šesti skladeb, míchající arabský emo-rap se „západními“ styly. Od chladně „kjůrovských“ textur přes shoegaze, hip hop až někam k hypnagogickému popu. To vše v podmanivě rozostřené elektronice, ve které blízkovýchodní tradice a Bareetlbladův procítěný vokál povyšují tamní indie scénu na hodně vysokou úroveň. Proto nebude asi tajemstvím, že za masteringem najdete v Brooklynu žijící Heba Kadry, která vypilovala i velmi oceňovanou novinku Secret Love (4AD) od úspěšně rostoucích Dry Cleaning.

Pokud bych si měl ale vybrat, tak určitě šáhnu po NOS INSAN, a to nejen z důvodu vinylové limitky. Navrávka totiž nebude dostupná v digitálních formátech a každý ze 300 artefaktů (vůbec první 12“ společnosti diy records) doprovází snímek Ahmada Zaghmouriho v artworkové úpravě MOONI Studia.

100%

 

A1. SORT AKRHEK / AD MA BA7EBEK (02:12)    

A2. ES2ALI 7ALEK (03:58)

A3. T2DDAMET (02:47)

B1. BDOUNEK (01:30)   

B2. MSAFREH (02:29)

B3. 3ISHNA WSHOFNA (03:11)

Komu se líbí NOS INSAN, ten přijme i propalestinskou neziskovku Sa7ten 

Sleaford Mods - The Demise of Planet X (Rough Trade Rocords)

 

Jedna z pódiově nejnudnějších (textově ale jedna z nejnaléhavějších) „kapel“ světa Sleaford Mods je zpět, a to rovnou v postapokalyptické „konspiraci“ The Demise Of Planet X, kolem které už nějakou dobu poletuje pět hitparádových družic (Megaton 16/9, The Good Life 21/10, Bad Santa 20/11, No Touch No Touch 16/12, Elitest G.O.A.T. 12/1 - Aldous Harding vystoupí 22. června v Roxy). Pochopitelně že hvězdně obsazených družic, z nichž ta první Megaton podpořila charitativní organizaci War Child.

The Demise of Planet X je v pořadí už 13. studiové album (čtvrté pro Rough Trade Records), které tahle elektro-punková dvojka s Nottinghamu stačila zplodit během téměř dvaceti let od první zmínky o That's Shit, Try Harder, tedy od nultých let Sleaford Mods. Jejich jak jinak než ufňukaně jedovaté nadávky podávané s inteligentní satirou i zde směřují na nejaktuálnější sračky současného světa (zbrojení, genocida, krajní pravice či ču**k Trump), které tentokrát bratři fucku rozdělili mezi doposud nejpočetnější skupinu hostů a dali prostor novým myšlenkám. Navíc tento tah nahrávku zvukově posouvá novými směry, čímž kapela konečně překonává mnoho let unuděný vzorec – vždy jiní, vždy stejní. 

Pro mě osobně probuzení starých Sleford Mods, kteří před vlastním „zakuklením“ přinášeli nadšení z čehosi „nového“, co dnes sice působí komerčně nejpřístupněji, ale zároveň jako dosud nejambicióznější album této konfrontační dvojice. Skvělý počin, odrážející atmosféru nottinghamského studia JT Soar.   

 

A1. The Good Life feat. Gwendoline Christie & BIG SPECIAL (03:00)

A2. Double Diamond (04:18)

A3. Elitest G.O.A.T feat. Aldous Harding (03:25)

A4. Megaton (02:52)

A5. No Touch feat. Sue Tompkins (03:03)

A6. Bad Santa (03:23)

B1. The Demise of Planet X (02:23)

B2. Don Draper (04:17)

B3. Gina Was (03:25)

B4. Shoving the Images (02:26)

B5. Flood the Zone feat. Liam Bailey (03:21)

B6. Kill List feat. Snowy (03:11)

B7. The Unwrap (02:25)