Desinteresse – Onschuld (Fabrika Records)

 

Tento týden byla zveřejněna poslední jména, která začátkem února vystoupí v centru Haagu na multižánrovém festivalu Grauzone 2026 (R.I.P. Luise), zaměřeném na umělce ovlivněné undergroundovou hudbou. Mezi zástupci nizozemské coldwave scény zahraje i původně duo Desinteresse (dříve Robby's Song) z limburgské provincie (textař Sem van den Munckhof – zp/kyt/synt, Bart Vranken – bas), které společně s bubeníkem Joppe de Swartem debutovalo na kazetě Voor Altijd (4/2023 Decadence, 150 ks). Koncem uplynulého roku Desinteresse vydali své oficiálně první LP Onschuld, podpořené řeckým labelem Fabrika Records a uvedené sedmipalecem Grijze Dromen / De Helse Poort (8/2024, 520 ks), který opět připomněl značku Decadence, provozovanou přímo kapelou.

Ač už první momenty nizozemštinou promlouvající Onschuld nemohou minout vzpomínky na rané The Cure, tak právě analogový komfort amsterdamského studia The Lullabye Factory umožnil navodit jedinečnou atmosféru z přelomu 70. a 80. let, kdy vznikaly naprosto legendární desky pouze za využití magnetonových pásek, nástrojů, efektů a zesilovačů. Střet „pravěku“ s neoptimistickou současností v podání Desinteresse přináší snivou naději o neexistujících pocitech ztracených v čase, jehož ponurá nálada připomíná snění o chůzi po vodě od Polar Noire. Cestu "průmyslové kultury" přes Rúrský viadukt u německého Herdecke.

8/8

A1. Onschuld (04:35)

A2. Silhouet (03:28)

A3. Niets Te Zeggen (04:14)

A4. Brekend Glas (05:39)

B1. Zwart Wit (02:39)

B2. Grijze Dromen (02:14)

B3. Fantomen (04:07)

B4. Denkt U? (06:36)

Fuzz Lightyear – Zero Guilt (Nice Swan Records)

 

Letos v říjnu uplyne 60 let od velšské tragédie v hornické vesnici Aberfan, během které sesuv důlní haldy zasypal základní školu a připravil o život 144 lidí, z toho 116 dětí. Ač se jednalo o jednu z největších britských tragédií ve 20. století, tak přeživší dodnes pronásledují děsivé vzpomínky a pocit naprosté beznaděje a nespravedlnosti, protože viníci neštěstí nebyli nikdy potrestáni. Tohle arogantní pohrdání „dělnickou třídou“ připomněl loni v říjnu dojemný singl Aberfan, propojující nedávnou historii se současností a varující před nenažranými korporacemi a politickými šmejdy.

Empatické zpracování jednoho z mnoha otřesných příběhů zároveň předznamenalo vydání debutového minialba původně leedského tria (free EP Fuzz II 10/2020) Fuzz Lightyear, které pod názvem Zero Guilt začalo vznikat už po covidové pandemii. Postupem času skladby jako Aberfan a Berlin 1885 (regulace kolonizace Afriky) prošly hlučnějšími a destruktivnějšími proměnami, ke kterým se přidal mnohem mladší „zbytek“, doplňující šestiskladbové album. To vše ve spolupráci s producentem Alexem Greavesem a londýnským labelem Nice Swan Records. 

Drsně strhující směs industriálního noise rocku a post-punkového brutalismu, která dává vzpomenout na chaotické „začátky“ Sonic Youth či Idles. A pokud se nemýlím, tak obě kapely dosáhly nemalých úspěchů. Fuzz Lightyear (Ben Parry – zp/kyt, Josh Taylor - bicí, Alex Calder – synt/kyt, Varun Govil – bas) mají tohle všechno teprve před sebou. Tedy aspoň podle alba Zero Guilt!!  

 

A1. White & Green (03:30)

A2. Sit Awake (03:30)

A3. Aberfan (06:29)

B1. /// (01:17)

B2. Berlin 1885 (04:24)

B3. Christ Alive (04:04)

The Final Age – New Hallucinations (Tesla Tapes)

 

Tesla Tapes je „spolek“ současných i bývalých přátel legendární anglické kapely GNOD, jejíž experimentální plochy založené na krautrockových kytarách, syrové elektronice, industriálu či hardcoru tlačí z poza bicích také jistý Jesse Webb. Bristolská legenda, na kterou kromě zmíněných GNOD narazíte v různých oblastech britského hudebního undergroundu (EP/64, Big Naturals, Anthroprophh, ..).

Zhruba před deseti lety Jesse sestrojil improvizační projekt signovaný eponymním albem The Final Age (2/2018 Cardinal Fuzz), koncipovaný jako doprovod k imaginárnímu filmu o překonání destruktivních emocí. Témata ztráty, úzkosti, hledání, naději či izolaci najdete i na jeho druhém a debut překračujícím albu New Hallucinations (Tesla Tapes), k jehož nahrávání sezval opět asi patnáct hudebníků. Vedle nejvěrnějšího Mikea Kingstona (aka Rollerhands) tak pozvání neodmítli ani Otto Willberg, Aonghus Reidy, Dylan Mallett (aka Silver Waves) či naprosto skvělá Annette Berlin, boxující za bristolské Shoun Shoun. A právě její vokály působící během promítání jako meditace o nestálosti existence, vytvářejí jistý dojem reálného vjemu bez působení příslušného podnětu, ke kterému mě předchozí nahrávka nedovedla. Soužití se světem krásy a hrůz, ve které psych-noisová atmosféra vypráví o nepřítomnosti žijící s námi - The Final Age.  

 

A1. Individuation Point (05:47)

A2. Winter In My Soul (03:42)

A3. Synth 2 feat. Annette Berlin (03:35)

A4. Penetralium (06:32)

A5. Bones Don't Lie (03:03)

B1. Another Hundred Years feat. Annette Berlin (06:27)

B2. Outpost (04:43)

B3. Pleasures feat. Annette Berlin (05:20)

B4. Beneath The Underdog (07:29)

UNDERTHESKIN - Never | Return (Young & Cold Records)

 

Jestli se cítíte sami v mrazivých světlech/dnech či nedůvěře a hodláte tančit nebo zemřít, vyražte v sobotu 24. ledna do pražského Chapeau Rouge, kde vystoupí varšavské „trio“ UNDERTHESKIN. Od prvního singlu Cold (2/2015) sólový projekt MariuszeΔVOIDΔŁuniewskiho, jinak frontmana slavných Deathcamp Project. Po včerejším tragicky zrušeném vystoupení na německém Owls n Bats Winterfestu tak půjde o druhý naplánovaný koncert ke třetímu studiovému albu Never | Return, které po stokusové edici kazet vyjde 16. ledna na vinylech a CD nosičích u Young & Cold Records.

Navázání na temné časy zoufalství a nejistot předchozích titulů (NEGATIVE - 3/2019 Oráculo Records, UNDERTHESKIN - 12/2015 Alchera Visions), ze kterých novinka vystupuje s jistou nadějí. Temná analogová atmosféra s emociální hloubkou ledově chladných osmdesátek, kterou už od druhého alba podporuje multiinstrumentalista a producent Tom Tyler (kyt/synt), někdejší součást Controlled Collapse a koncertně baskytarista Maciej Dąbrowa. 

Never | Return (artwork Jarek Kubicki) je silně osobní a doposud „nejvyzrálejší“ nahrávka UNDERTHESKIN, jejíž textové zaměření na konec vztahu, osamělost a touhu rozšiřuje aktuální „rychlost světla“ o další rozměr, rozmazávající v ledové kře základní okamžiky lidské existence.

Společně s UNDERTHESKIN vystoupí v Chapeau Rouge temně dunivá dvojice českého undergroundu StyXdivE, pro kterou to má být vůbec první živé nebo mrtvé vystoupení.

 

A1. Freezing | Lights (04:57)

A2. End This | Summer (04:07)

A3. Dance | Die (03:34)

A4. Always | Never (03:33)

B1. Exit | Wounds (04:18)

B2. Never | Return (04:11)

B3. End This | Winter (05:54)

Rude Films (Rude Films Records)

 

Protože poslední dobou vycházejí z manchesterské hudební scény spíš smutné zprávy (Mani, Simon Parker), tak si pusťte třeba Rude Films, odkazující na tamní post-punkovou minulost. Kontrast mezi světlem a tmou, který tohle kvarteto hrne nekompromisní silou proti společenským pravidlům.

Jeho počátky lze ztotožnit s rozpadem několika projektů v roce 2018 a covidovým marastem, kdy vyšel dodnes volně dostupný singl Antonio the Great (6/2020). V té době původem chorleyští Rude Films chystali už v ustálené sestavě (Aaron Hill-Southern – zp/kyt, Liam Miro – kyt, James Platt – bas/synt, Rick Ryding – bicí) EP Statements of Fear (9/2022), po kterém se loni v březnu objevil velmi očekávaný LP debut Rude Films. Desetidílný noise-rockový seriál zahalený shoegaze tajemstvím a atmosférickou altrockovou úzkostí, jehož produkce se ujal Michael Whalley (Grave Diggers Union, Brock n Broll Records). „Netflixová“ hitovka, jejíž jedinečnost potvrdil krátce před Vánocemi během dvaceti minut vyprodaný sedmipalec Through the Light / Horseshoe, dokončený u George Atkinse v 80 Hertz Studios. Pro „neznámou“ kapelu více než velké zviditelnění a šance proniknout do manchesterské extraligy (The Smiths, Joy Division, The Stone Roses, James, The Verve, The Fall, Happy Mondays, Inspiral Carpets a ještě třeba bři Gallagherové). Nakonec neodolatelný LP debut Rude Films o tom mluví už několik měsíců.

 

A1. Where Have You Been Lately? (02:30)

A2. Mort Subite (03:03)

A3. Death Hex (05:10)

A4. Serenity (06:36)

A5. Blood on the Tracks (06:03)

B1. Religion (03:49)

B2. Wide-Eyed Boy (04:44)

B3. You're the Image I Can't Forget (04:46)

B4. A Lonely Moon (03:40)

B5. Black Snow (06:40)

Hydroplane – A Place In My Memory Is All I Have To Claim (Efficient Space)

 

Hydroplane je australská dreampopová kapela s „tradičními“ ženskými vokály, která vznikla kolem roku 1996 během pauzy lo-fi indiepopové čtveřice The Cat's Miaow. Paralelně s touto elegantní krásou, spojenou např. na splitovém flexi-discu se Stereolab (1995 Wurlitzer Jukebox), vzlétl atmosférický Hydroplane, ovládaný mezzosopranistkou Kerrie Bolton a dalšími dvěma členy kočičího mňoukání, kteří se tamní undergroundové scéně věnují už od osmdesátých let - Andrew Withycombe (Blairmailer, Driving Past, Fog And Ocean, Hanshalf Trio, Huon, The Ampersands, Safari Dogs) a Bart Cummings (Bart & Friends, Blairmailer, Girl Of The World, Pencil Tin).

Jejich první „bokovka“ Hydroplane (8/1997) vyšla pod americkým labelem Drive-In Records, kde se nakonec objevila i naprosto neplánovaná pokračování Hope Against Hope (10/1999) a The Sound Of Changing Places (9/2001). Od té doby bylo o této naprosto výjimečně vystupující partičce slyšet jen v souvislosti s několika kompilacemi The Cat's Miaow a reedicí debutového „snu“ Hydroplane pro melbournskou značku Efficient Space, kde najdete i nejnovější dílo A Place In My Memory Is All I Have To Claim. Devět melancholických skladeb „sledujících“ let Hydroplane od startu na sklonku devadesátek až po současnost. Jemné kytary, bicí automaty, smyčková elektronika a především magický vokál Kerrie Bolton, tématizující historii, nenaplněné sny a beztížnou nejistotu. 

Na této palubě budete mít pocit nesmrtelnosti, létající nad tornádem vzpomínek s ospalou přítomností - „přehraj si dnes zítřejší zvuk.“

 

A1. Houdini’s Plane (04:19)

A2. Incident at Westall (04:35)

A3. Aspen Blues (02:45)

A4. On the Mountain (03:55)

B1. Solar Flare (04:32)

B2. Valley of Sorrows (03:03)

B3. The Loneliest Astronaut (03:32)

B4. To the Lighthouse (02:09)

B5. I've Got a Buzz (03:09)

Insecure Men – A Man For All Seasons (Fat Possum Records)

 

Svět mezi světlem a tmou, kterou do života Saula Adamczewskiho přinesly „společenské drogy“, přibližuje všudypřítomná temnota jeho druhého alba A Man For All Seasons, natočeného pod hlavičkou Insecure Men. Téměř osm let od eponymního debutu Insecure Men (2/2018 Fat Possum Records) se spoluzakladatel „anarchistických“ Fat White Family a někdejší člen dalších kapel (The Moonlandingz, Warmduscher) vrací s okouzlující nahrávkou, ke které jej dokopali kumpáni z mokrý čtrti Lawrence Hayward, Bobby Gillespie a kámoši z výše uvedených kapel (Ben Romans Hopcraft - bas, Rupert Brown - bicí, Victor Jakeman - kyt, Marley Mackey - kl, Vincent Curson Smith - trubka, Alex White - sax, ..).  

Album vzniklo loni na jaře v legendárním The Kings studiu (Konk Studios) v Hornsey v severním Londýně s producentem Rafem Rundellem a ač jeho psych-indiepop se Saulovými country-jizvami z dětství zní značně depresivně, tak v prosakující sebejistotě je cítit nemalý způsob úniku. Touha po normálním fungování, které Saula aktuálně zastihlo v melancholické fázi, neomezující jeho charakteristický smysl pro temně komický humor. Tohle není placebo na chvilku, tohle je A Man For All Seasons (artwork opět Oscar Burnett).

9/9

01. Love Again (03:31)

02. Cleaning Bricks (03:06)

03. Krab (04:21)

04. Time Is A Healer (04:53)

05. Tulse Hill Station (03:55)

06. Alien (03:43)

07. Butter (03:28)

08. Graveyard (Of Our Love) (06:03)

09. Weak (02:49)

Deathbed Convert – Music For Wave States (Touch Sensitive Records)

 

Pokud už máte dost nepříliš povzbudivých událostí z uplynulého roku, vstupte právě dnes (kdy jindy, než právě dnes) na Nový rok do zvukových krajin alba Music For Wave States, které vzniklo z experimentů s binaurálními rytmy a léčivými tóny, které probíhaly při vývoji materiálu pro aplikaci pro zvukovou terapii. Třináct minisvětů odpočinku, léčícího úzkost, stres a s tím související poruchy. Meditační soubor terénních nahrávek pořízených v Belfastu, Donegalu, Clare, Wexfordu a u nás v České republice, jejichž autorem je irský hudebník Connor Dougan, vystupující pod jmény jako Defcon, A.i. Messiah a Deathbed Convert. A právě poslední uvedený ambientní pseudonym tohoto belfastského producenta přináší novoroční očistu Music For Wave States, které pro tamní Touch Sensitive Records předcházely tituly Inverse Field Vol.1 – Inishowen (11/2024) a Debris of Echoes (5/2020).

Více než hodinový poslech doporučený přes sluchátka, nabízí spojení mezi přírodním světem a různými stavy mysli, jak se používají ve zvukové terapii. Magnetické efekty vytvářející pískající, valící se vítr, fázované přílivy s odlivy, či ptačí zpěv zbarvující Douganovy zvonkohry a klávesy. Svět zvukových vln, které byly speciálně navrženy tak, aby přirozeně měnily způsob, jakým mozek zpracovává informace, resp. jak mozek vytvoří z binaurálních frekvenčních tónů tón třetí. Možná trochu složité, ale krásné a účinné.

Veškerý výtěžek z prodeje Music For Wave States je věnován charitativní organizaci Action Mental Health, která podporuje duševní pohodu v Severním Irsku. Jeho cílovkou jsou jak zaměstnaní tak i nezaměstnaní občané, trpící chronickou bolestí, dlouhodobými vysilujícími nemocemi a poruchami příjmu potravy.

Pomáhejte a milujte. Serte na kretény, kteří vás ohryzávají z politických pozic. Buďte silní a až vám bude blbě, nasaďte si sluchátka s krásou Music For Wave States.

 

01. Theta Surf 174Hz (04:59)

02. Delta Wash 417Hz (05:00)

03. Theta Sweep 417Hz (05:00)

04. Theta Birdsong 417Hz (05:00)

05. Delta Dusk 852Hz (05:00)

06. Theta Chant 852Hz (05:02)

07. Alpha Firewood 852Hz (05:01)

08. Delta Cloudburst 528Hz (05:06)

09. Gamma Meadow 639Hz (05:46)

10. Epsilon Shore 741Hz (05:11)

11. Epsilon Thunder 174Hz (05:12)

12. Delta Seabed 396Hz (05:00)

13. Alpha Sunset 174Hz (05:19)