Marathon – Fading Image (V2 Records)

 

SPRINTS je post-punková kapela z irského Dublinu, která včera v rámci probíhajícího turné k druhému albu All That Is Over (9/2025 City Slang) vystoupila v pražském Paláci Akropolis, kde její první headlinový koncert v České republice doprovodili stejně vynikající MARATHON. Amsterdamská kapela spojující náboj post-punku, atmosféru shoegaze a indie introspekci, kterou co do názvu inspirovala asi nejvýznamnější běžecká událost v Evropě TCS Amsterdam Marathon.

Její první fázi tvořili středoškoláci Kay Koopmans (zp/kyt), Nina Lijzenga (bas/zp) a Lennart van Hulst (bicí), ke kterým se během živých vystoupení připojovali dnes už stálí „maratonci“ klávesistka Sofie Ooteman a kytarista Victor Dijkstra. Díky vítězství v soutěži Amsterdam Pop Prize, kde si vysloužili přirovnání k post-punkovým CROWS či IDLES, získali v září 2022 smlouvu s V2 Records, kde vyšel první singl Age (1/2023), zařazený na eponymní minialbum Marathon (5/2023). Stejně „dopadlo“ i debutové album Fading Image (4/2025), zkoumající témata pomíjivosti a odolnosti, zachycující chaotickou krásu moderní existence. Umělecké spojení temné přítomnosti a naděje, dávající příležitosti k novým začátků, světlé budoucnosti.

Tak pokud jste si oblíbili MARATHONů krajany TRAMHOUS, kteří se dnes vracejí do Bike Jesus, tak s poslechem výtečné desky Fading Image budete litovat, jestli vás včerejší koncert na Žižkově minul. Ve společnosti stále lepších SPRINTS šlo totiž o jeden z nejdivočejších večerů, jaký jsem kdy v Akropoli zažil. Vzpomene si ještě někdo na březen 2002, kdy se pod vysílačem zastavili téměř neznámí The Strokes?

 

A1. Out Of Depth (04:32) 

A2. Gold (03:31)

A3. For The Better (03:25)

A4. Shot Away (02:04)

A5. Fall  (02:13)

B1. Shadow Raised A Star (05:38)

B2. Dh22 (03:56)

B3. Idiocy (03:52)

B4. Disorder (04:01)

B5. Away From Home (04:08)

GRAIL GUARD - STILL NO FUTURE (TNS Records)

 

Padesát let po pistolnickém NO FUTURE přichází „volné“ pokračování STILL NO FUTURE, reagující na stále přetrvávající systém, nahrávající zkorumpovaným politikům, krajní pravici a v neposlední řadě stále rostoucím sociálním rozdílům. Autory této aktualizované minulosti je levicová hardcore-punková čtveřice z Coventry GRAIL GUARD, zkoumající témata neschopnosti vlády, rasismu, britsko-indiánského kulturního dědictví a prohnilé elity, která až příliš jednoduše ovládá celou společnost. „Moje rodina je v této zemi od roku 1952 - můj táta se narodil v této zemi v roce 1963 - narodil jsem se v této zemi v roce 1985,“ vyřvává v nelítostné skladbě Our Streets frontman a textař Riaz Rawat, čelící od dětství rasistickým útokům, které přetavil do aktivit v DIY punkových, antifašistických a antirasistických hnutí. Jeho agresivní a politicky trefné vyprávění o rasové nenávisti a osobní biografii pohánějí další tři vetérání tamní HC scény (Adam Yarnall – bicí/kyt, Phil Wilson - kyt, James Rodger – bas), vyzývající stejně jako sex-pradědové před půl stoletím ke společenským změnám. Jak dlouho budeme stále tiše přihlížet finančnímu a politického chaosu, který aktuálně drží v otěžích psychopati a nenažraní Trumpové, Putinové či Netanjahuové? Je ten náš současný svět tak příšerný, jak jej popisují GRAIL GUARD na svém debutovém albu STILL NO FUTURE, které právě vyšlo pod manchesterskou záštitou TNS Records? Odpověď je mnohem děsivější, protože na tuhle VYNIKAJÍCÍ desku se dostal jen zlomek zrůdností, které si lidé destruktivně vytvářejí pro „LEPŠÍ BUDOUCNOST“.

 

Fuck you, you fascist scum!

Fuck you, you fascist scum!

You fucking fascist scum!

 

A1. People Just Like You (01:41)

A2. Our Streets (03:19)

A3. Insomnia (01:42)

A4. Cruel Britannia (02:12)

A5. Still Fucked Up (02:43)

B1. Anxieties (02:02)

B2. Safe Space (01:43)

B3. Alan (02:07)

B4. The Rotten (03:00)

B5. Rats (02:40)

Sunwell – I‘m looking at the light (Arsenic Solaris / Araki / Stellar Frequencies)

 

Část probíhajícího turné Sophie Djebel Rose, kterým tahla francouzsko-marocká multiinstrumentalistka a básnířka pokrývá i země východní Evropy, doplňuje witch-projekt Sunwell z Lille. Pod černým závojem ukrytá Elya Bernard, kterou tamní kulturní scéna, ovlivněná údajně tím nejlepším z francouzského a vlámského umění, zná z několika temných čtvrtí hudebního života (Death By Fog, Brutal Beatnik, DEÛLE, ..). V polovině listopadu Sunwell vydala debutové album o lásce I‘m looking at the light (Arsenic Solaris / Araki / Stellar Frequencies), kde tento pozitivní vztah prochází její doposud nejmystičtější inkarnací, poháněnou soumrakem zvukových vrstev, promíchaných kytarovými smyčkami s proměnlivými texturami a éterickým vokálem, připomínajícím Dead Can Dance, Slowdive či majestátní melancholii Sigur Rós. 

Ideální prah mezi peklem a nebem, který včera v Punctum obýváku otevřel vesmír geniální desce Sécheresse (2/2025 WV Sorcerer Productions / Oracle / Ramble Records), ve které se Sophia Djebel Rose zabývá smrtí, samotným životem a spojováním temně "příbuzných" duší.

 

01. The beginning of what's to come (02:38)

02. Sleep forever (05:55)

03. Carry us (09:35)

04. Little heart's lament part.1 (03:08)

05. Little heart's lament part.2 (07:02)

06. Segment (02:29)

07. Nothing bothers me (06:20)

08. I give you (04:22)

09. Pure (04:03)

10. In the afterlife (05:14)

Úvod večera patřil pražskému triu KAILAS

Kobereček pro Sophii Djebel Rose

Marie Ann Hedonia – Lunar Eclipse EP (Paul and Marie’s Country Kitchen)

 

Marie Ann Hedonia alias modulární Marie je baltimorská videografička, zvuková designerka a spolumajitelka labelu Paul and Marie’s Country Kitchen, který provozuje stejně jako Operation Bingo s manželem Paulem M’Olivem. Kromě sólové tvorby ji najdete i v dark ambientní projektu Void Stasis, spojeného s tamní subkulturou Cryo Chamber.

S hardwarovými syntezátory a bicími automaty pracuje zhruba sedm let, v roce 2021 vydala debutové album The Inevitable Collapse a známá je též spolupráce s elektronickým audiovizuálním umělcem, skladatelem a spoluzakladatelem Luminous Abstract Grantem Bouvierem na ambientním synthwave albu Kenopsia (8/2021). Krátce po druhé desce Marie Ann Hedonia Presents Marie Ann Hedonia (11/2022) posunula svou tvorbu přes EP Temporal Dysmorphia (1/2023) k do té doby nejpropracovanější a nejrozmanitější nahrávce Solar Eclipse (9/2025), kterou svou účastí podpořili The Galaxy Electric, Black Kite či Delia Liederschuh.

V pátek 13. března Marie Ann Hedonia vydala „autobiografickou“ novinku s pěti emočně syrovými skladbami Lunar Eclipse, ponořenou do pocitů hrůzy, osamělosti a osobních zranění, ze kterých povstává hněv a zároveň naděje. Industriálně ambientní transformace při „zatmění měsíce“, reflektující destrukci reálného světa/života.

 

01. Aneska’s Song (03:19)

02. Family Trauma (04:00)

03. Husband Stitch (04:23)

04. Free Delivery (02:33)

05. Malleus Maleficarum (04:10)

HIHIHAHAHOLKY – SSSCREAM (Stojíme za kulturou / Umění trvá)

 

Po holko-rapových titulech Pinky Winky Life (12/2023) a Dobrodružství Jessicy a Angie (2/2025), HIHIHAHAHOLKY přilétají s koncepčním albem SSSCREAM, které tématicky transformuje čarodějnické procesy do současného vnímání spravedlnosti a lidských práv. Coby základ zde posloužil historický román o zneužívání moci a fanatismu Kladivo na čarodějnice (1963) od Václava Kaplického, popisujícího hon na domnělé čarodějnice v 17. století, který si jenom u nás vyžádal zhruba 200 obětí.

Násilí na ženách, sexismus či genderová nerovnost ve spojení např. s čarodějnickými sabaty na Petrových kamenech (Hrubý Jeseník), si HIHIHAHAHOLKY (Alena Novotná - zp, Štěpánka Todorová - zp, Matěj Šíma - beaty) upravili pro současný a místy až hodně vulgární jazyk, ale úměrně reagující na odporné citáty z původního "kladivářského zákoníku". Podobně se přizpůsobila i hudební současnost k témné "nové vlně" chorálů ze 17. století. Výtečná byla i volba hlasu inkvizičního soudce (Hynek Chmelař), čímž tenhle „obraz“ o nespravedlnosti a pokrytectví získal i divadelní rozměr, posouvající SSSCREAM už nyní na titul Nejlepší domácí album roku 2026.

Tak pokud si budete chtít užít křest této „čarodějnické mše“, můžete vyrazit 26. a 27. dubna do pražského Divadla X10, kde vám HIHIHAHAHOLKY odehrají scénický rapový koncert SSSCREAM: blažené budeme až po smrti.

 

01. Prolog (04:16)

02. Boblig (04:35)

03. Výslech (04:44)

04. Pálení (03:38)

05. Hon (03:51)

06. Lautner (04:00)

07. Zuzana (04:57)

08. Hranice (05:20)

09. Outro (05:30)

P.S.

V souvislosti s přibližováním Babišovy vlády ke kulturní negramotnosti na Slovensku, vyjadřuji plnou podporu středeční iniciativě studentů uměleckých vysokých škol STOJÍME ZA KULTUROU, na kterou dnes od 16:00 naváže dlouhodobá performance před ministerstvem kultury UMĚNÍ TRVÁ. Tu organizuje iniciativa umělectva více oborů a má upozornit na dlouhodobé podfinancování kultury v České republice a na rostoucí obavy z politických zásahů do svobody umělecké tvorby.

Alarm: Přejet se nenecháme

PVA - No More Like This (It's All For Fun)

 

Když už jsem v souvislosti s londýnskými Shelf Lives zmínil Joshe Baxtera (kl/zp), tak si připomeňme i zbytek PVA (Ella Harris – zp/kl, Louis Satchell - bicí) a především jejich druhé studiové album No More Like This, jehož otisk v kůži (foto: Jak Payne) drží hvězdy na obloze a zároveň zpochybňuje původ jejich záře.

Tímto způsobem trio opouští jistoty mezinárodně uznávaného debutu BLUSH (10/2022 (Ninja Tune) a natahuje ruku do euforického prostoru, ve kterém mísí trip hop s alternativou a ambientní elektroniku s indie. Neklidně bohatá fúze odrážející témata transformace, vnímání těla a genderové identity. Intimně experimentální album s důrazem na texturu a smyslnost, které považuji za mnohem odvážnější a naléhavější, než tomu bylo u předchozí nahrávky. Navíc jeho zvuk posouvá PVA do nových světů, ve kterých se touha překresluje do nezapomenutelné krajiny jistot, oddělujících všudypřítomnou lež od pravdy.

No More Like This vychází na PVA vlastní značce It's All For Fun a coby spoluproducent zde vystupuje elektronický improvizátor Kwake Bass (Mica Levi, Sampha, ..). Společně s deskou přichází s některými edicemi i dvanáctistránková básnická sbírka Elly Harrisové, naživo uvedena s violoncellistou Ruby Kyriakidesem.

 

A1. Rain (05:47)

A2. Enough (03:13)

A3. Mate (03:22)

A4. Send (03:45)

A5. Anger Song (04:57)

B1. Peel (03:13)

B2. Boyface (03:16)

B3. Flood (03:39)

B4. Okay (07:05)

B5. Moon (03:29)

Shelf Lives - HypernormaL (Not Sorry Mom Records)

 

S nepředvídatelností SHELF ⅃IVƎƧ  počítá asi každý, kdo tuhle londýnskou dvojici kdy potkal. Od groove post-punkových a electro-bassových kousků přes čistě chytlavé melodie a zařaditelné tabulky/škatulky až k současnému techno-industriálnímu stylu. Tolik k „profilu“  Shelf Lives, které uprostřed covidové pandemie vytvořili původem kanadská zpěvačka Sabrina di Giulio a kytarista/producent Jonny Hillyard (aka imdead) z Northamptonu.

Jejich nekompromisní texty jsou vykreslovány s punkově pokřiveným úsměvem a nastolují témata společenského kolapsu a hyperkonzumerismu. To jak zku**enost vypadá „zábavně“, prezentovali už na několika singlech, EP (Yes, offence - 4/2022, You Okay? - 10/2023, No Idea - 10/2024) a na debutovém albu HypernormaL to dotáhli do nejnekompromisnější (po)doby.

Desku najdete opět na Jonnyho značce Not Sorry Mom Records, kde až na EP You Okay? (Modern Sky UK) vyšly snad všechny doposud realizované nahrávky Shelf Lives. Produkce se tak nepřekvapivě ujal Jonny „imdead“ Hillyard a coby spoluproducenti se zde zapsali Josh Baxter (aka TechnoDaddy666) z výtečných PVA (A8 – FrissoN) a za Husky Loops jejich frontman Pier Danio Forni (A3 - 60K). Několik dalších hostů vidíte níže, a to vč. bonusového sedmipalce. 

Znepokojivě taneční a sebeuvědomělé dílo, které široká veřejnost pochopí stejně jako řadu dalších věcí až postupem času. Proto buďte u HypernormaL první!

 

A1. 2 phoneS (02:21)

A2. PLEASE HOLD (0:36)

A3. 60K (02:30)

A4. baby sonG (02:13)

A5. don’t laugH (01:59)

A6. sycophanT feat. NIXER (02:57)

A7. Gr33bo interludE feat. GREEBO (00:51)

A8. frissioN (02:53)

B1. i’m a producer (00:14)

B2. try harD feat. TATYANA (02:14)

B3. like heR (03:10)

B4. psychO (02:37)

B5. tone deF (02:43)

bonus 7“ POVERTY PORN

A1. MondaY 2 SundaY NFG (02:18)

A2. don’t laugH (Party Mix) (02:43)

B sidE – wrong sidE

Jim Jarmusch And Anika - Father Mother Sister Brother (Sacred Bones Records)

                                                                       

 

Ve středu 4. března vystoupila v pražském prostoru MeetFactory v Berlíně žijící bristolská umělkyně a aktivistka ANIKA, kterou kromě jejího skvělého alba ABYSS (4/2025 Sacred Bones Records) zviditelňuje i spoluautorství na soundtracku k Jarmuschově třípovídkové novince o rodinných vztazích Otec Matka Dcera Syn. Naprosto skvělý a doporučeníhodný filmový triptych pojednávající o vztazích mezi dospělými dětmi a jejich poněkud „vzdálenými“ rodiči, který získal Zlatého lva za nejlepší film na 82. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách.

Spolupráce Jima a Anniky započala během oslav 15. výročí Sacred Bones Records (2022), kde oba hudebníci vystupovali. Hendersonová coby ANIKA a Jarmusch se svojí kapeleu SQÜRL. Jejich první spolupráci, navíc k filmu „bez hudby“, uvedla coververze skladby These Days od německé hvězdy Christy Päffgen alias NICO (LP Chelsea Girl - 10/1967 Polydor), jejíž autorem byl ve své době teprve šestnáctiletý Jackson Brown. Každopádně NICO byla první, kdo skladbu These Days zveřejnila (původní název I've Been Out Walkin). Smutný a světem unavený text si od té doby propůjčila řada hudebních hvězd, ale tu úplně poslední verzi si ve středu vyslechli návštěvníci MeetFactory v úplném závěru večera, které předcházela ještě jedna předělávka Yang Yang od Yoko Ono. 

Kompletní FMSB sadu „improvizačních zvukomaleb“, formovaných spíše instinktem a atmosférou než narativním zaměřením, najdete opět u brooklynských Sacred Bones Records, resp. přímo TADY.

A01. Spooky (02:11)

A02. Disorder (01:01)

A03. Skaters (Short Version) (00:45)

A04. The Lake 1 (00:55)

A05. The Lake 2 (00:32)

A06. The World In Reverse (01:08)

A07. Afterwards (01:08)

A08. Order (01:09)

A09. Twins (01:14)

A10. Skaters (03:38)

A11. Return (01:34)

B01. Emptiness (00:47)

B02. These Days (03:35)

B03. Jetlag (03:42)

B04. Paris Bleu (04:21)

B05. These Days (Berlin Version) (03:31)

ANIKA a polovina předkapely PLATTENBAU (Sally & Lewis)

Plattenbau – CURSED (Swish Swash Records / DedStrange)

 

V rámci zítřejšího „berlínského“ koncertu experimentální umělkyně, zpěvačky a novinářky Anniky Henderson, vystupující zhruba patnáct let coby „The First Lady of Invada“ ANIKA (plus Tomás Nochteff, Adriano Redoglia a Lozenge Loz Lorenzo), připlachtí s hněvem proti hroutící se realitě také soubor ghost-punkových písní a tanců 𝕻𝖑𝖆𝖙𝖙𝖊𝖓𝖇𝖆𝖚, který ve smíchovském prostoru MeetFactory představí část z od poloviny února probíhajícího RELEASE TOUR. Konkrétně ke čtvrté studiovce CURSED (10/2025 Swish Swash Records / DedStrange), probouzející přitleskávače světového chaosu. Oproti předchozí tvorbě „ukončené“ albem Net Prophet (9/2023 DeadStrange) vkročíte do místy až doom-hardcorových temnot, ztělesňujících vzdor proti většinovou společností stále v klidu přijímané sebedestrukci světa, navíc ovládané psychopaty. Mimochodem, další z mnoha Trumpem „vyhraných“ válek začala o uplynulém víkendu, ke které mi právě CURSED vytvořila ideální hororový soundtrack.  

Lewise Lloyda (zp/synt) by i v Praze měli doprovodit věrní spolutvůrci této skvělé nahrávky - Sally Brown (bas/zp), Jesper Munk (kyt/synt) a Brandon Walsh (bicí).

 

A1. Spell (05:38)

A2. Held In A Curse (06:31)

A3. Hell Screen (03:32)

A4. Hungry Ghosts (02:35)

B1. Jewel (04:04)

B2. Paywall (04:11)

B3. Offshore (04:16)

B4. Rest In Power (06:10)

Bruise Control (BCR / Dinked Edition)

 

V pátek zažil oficiální UK Independent Album Chart punk-hardcorové zemětřesení, které způsobilo eponymní album/EP Bruise Control s ložiskem v Manchesteru. Z nuly na 22 příčku (Rock&Metal album Chart pozice 11, Album Breakers Chart #6, Records Store Chart #7) vystřelila DIY nahrávka, vycházející z napětí mezi soucitem/vyčerpáním, nadějí/vyhořením a z každodenní reality, spočívající v apatii a hněvu. Katarze sociální, finanční a emociální přítomnosti, kterou po debutovém albu Useless For Something (4/2023 TNS Records), nahraném ještě s původním kytaristou Devonem Cryerem (Bombstrap), vzniklo během rychlé a zuřivé cesty do nové éry „radostného hardcoru“.

Za volatem káry Bruise Control, vyrážející začátkem března na RELEASE TOUR, najdete zpěváka a producenta Jima Taylora, místo spolujezdce obsadil spoluzakladatel BC Tommy Victor Morris (bicí/zp) a na zadních sedačkách v klidu pochrupávají Niall Griffin (kyt/zp/synt) a Devona „suplující“ Ruby Gilfillan bas/zp). Ve zpětném zrcátku pak zahlédneté i mávajícího producenta nahrávky Luka Stanilanda, který se zapsal např. coby spolutvůrce česrstvé desky MKII od The Spitfires.

Tak až někde tyhle divochy potkáte na silnici, uhněte jim z cesty a raději vyhledejte nejbližšší klub, ve kterém BC smutek o rozložení společnosti naservírují surovou naštvaností.   

BRUISE CONTROL EP

B1. Be Like You (02:30)

B2. Left Behind (02:46)

B3. Spinners Mill (02:37)

B4. Gone To Ground (02:54)

B5. If Yr Not Mine (02:13)

B6. Jumping Ship (03:08)

(bonus vinyl)

C1. Nostalgia (Demo)

C2, Bruise Control (Live in Manchester)

C3. Dead On Arrival (Live in Manchester)

C4. No More

C5. Left Behind (Single Version)

VLNO-BYTÍ (Ladislav Vlna, AJG MMK Bechyně)

 

Výtvarník Ladislav Vlna nevyniká jen metalurgickou malbou (kresba ohněm na ocel), ilustrací knih a pozoruhodným množstvím technik a projektů, ale především jako sochař, jehož doposud nejrozsáhlejší projekt TVOR můžete navštívit až do 5. dubna v trutnovském centru současného umění EPO1.

O něco déle, konkrétně do 17. května, zastihnete mistrův návrat do AJG (MEN – Polarita nevědomí) v bechyňském Mezinárodním muzeu keramiky, kde byla včera zahájena výstava VLNO-BYTÍ (kurátor Petr Vaňous), prezentující výběr sochařských děl doplněných monumentálními kresbami a propojující archetypální motivy s odkazy na současnou literární a filmovou imaginaci. A jak už název prozrazuje, jde o propojení existence, jména a všudypřítomného VLNO-BYTÍ lidského jedince, vzdorujícího osudu „stoupání a klesání“. Z tohoto důvodu byla do výstavy zařazena také drobnější dílá Ladislava Šalouna, Františka Bílka a dalších.

Současně s VLNOU byla v AJG-MMK otevřena nová stálá expozice Porta Ceramica, vycházející z tendencí moderní japonské keramiky (kurátorky Alžběta Kočvarová a Nikola Špůrová).

Lorelle Meets the Obsolete – Corporal (Sonic Cathedral)

 

Pokud jsem byl před pár lety ďábelsky překvapený ze šesté studiovky mexického dua Lorelle Meets the Obsolete, pak její nástupce Corporal překonává téměř vše, co tohle mexické duo doposud vytvořilo.

Krátce po zmiňovaném LP Datura (6/2023 Sonic Cathedral) se Lorelle (aka Lorena Quintanilla - zp) a The Obsolete (aka Alberto González – kyt/bicí) začali přehrabovat ve své „dystopické“ budoucnosti, kde si pohrávali s psychedelickým post-punkem a pulzující elektronikou. Vypustili basové kytary, upřednostnili syntezátory, samply a varhany, a z nádherných vln noise-psych-rocku hodili „melancholickou“ šipku do špinavé noise elektroniky, vycházející z jamování a z nepřipomínání vlastní minulosti. I když Daturu občas zaslechnu i na novince.

Proto bude velmi lákavé vyrazit na některý z trip-květnových koncertů s novou deskou Corporal, během kterých mají zaznít i starší skladby, ale co nejvíce odpovídající náladě nových zvuků. V této rovině navíc přichází netrpělivé očekávání, zda si tohle nepředvídatelné duo vystačí už jen samo, či jejich „politicky“ nabitý neklid zkreslený taneční/klubovou formou ještě doprovodí bubeník Alvaro Castro a nový baskytarista Eric Curiel.

 

A1. Regresar / Recordar (05:56)

A2. Ker (06:26)

A3. Dilación (03:25)

A4. Casi no estar (06:05)

B1. Palabra (06:01)

B2. Riesgo (05:02)

B3. Reanimar el cuerpo (03:42)

B4. Control (06:34)

Blízká budoucnost s Corporal

Vzdálená minulost se Sýčkem

Hayden Calnin & Orange Oak (Café V lese, 20.02.2026 Praha)

 

U příležitiosti probíhajícího evropského turné vystoupil v pátek u nás vůbec poprvé australský zpěvák, skladatel a producent Hayden Calnin, zkoumající hluboké filozofické a existencionální otázky, na které neexistují žádné jednoznačné odpovědi.

Své hledání smyslu v chaosu, kterým je naše existence, představil před pár lety na strhujícím třetím albu What It Means to Be Human (9/2021), na které navázalo několik EP (Something/Anything - 5/2022, A Turning of the Tide: Side A - 3/2023, A Turning of the Tide: Side B - 9/2023), deska All Kinds of Light (8/2024) a doposud nejosobnější EP Middle Night (11/2025). Společně s doprovodným multiinstrumentalistou Justinem Lewisem (Sons Of May) pootevřeli pražským "zvědavcům" dveře do svého atmosférického světa, který je zároveň rozlehlý a hluboce lidský. Filmově podmanivá folktronica, kterou v Café V lese uvedlo švédské indie-folkové duo Orange Oak (Filippa Frisell a Erik Olsson), mísící syrové vyprávění s komplexními harmoniemi, což vede ke zvuku, který je zároveň nadčasový a bezprostřední. Další nádherné překvapení večera, které oproti hlavním „hvězdám“ našlo společnou řeč teprve loni během cestování mezi Stockholmem a Nashvillem.

Voka Gentle - Domestic Bliss (The state51 Conspiracy)

 

Voka Gentle je rodinné trio skladatelů, producentů a multiinstrumentalistů, které se poprvé blýsklo hudbou ve snímku o znepokojivě tajemném vztahu mezi matkou a dcerou À Table (2014) od edinburské performativní společnosti Stasis (režie Aniela Piasecka). Tehdy ještě coby experimentální folkové uskupení Wovoka Gentle, stojící za trojicí EP (Žluté, Modré, Červené) a nahráním debutového alba Start Clanging Cymbals (11/2020 Nude Records), které ale už vyšlo pod zkráceným názvem Voka Gentle.

Nyní po čtyřech letech od pro mnohé nejlepší undergroundové desky dekáty WRITHING! (10/2021 Leafy Outlook), přicházejí Voka Gentle se třetí a doposud nejvyzrálejší nahrávkou Domestic Bliss (The state51 Conspiracy), odkazující na žalm „Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu". Snad proto některé postavy procházejí scénami formovanými historií, literaturou, popkulturou a zneužíváním tak „voňavé“ moci. Ač jejich žánrová otevřenost přináší směsici psychedelie, beatů, kolážových zvukových krajin a harmonizovaných vokálů, tak s novinkou přikreslili excentrické detaily, proměňující „intiminitu“ do podivně nových a pro soubor neslýchaných „tvarů“, plných synt-džemované hravosti. V DINKED Domestic Bliss edici navíc rozšířené o CD s remixy a dalšími bonusy (Sonic Boom, Goat Girl, Jonathan Snipes, Bo Ningen, ..).

Děsivě chytrý, divoký a ostrý pop, který Masonova dvojčátka Ellie s Imogen (ta s vidličkou na obalu uprostřed) a její manžel William J. Stokes spoluvytvořili s bubeníkem Ollie Middletonem a producentem Samem Petts-Daviesem. Hvězdami, stojícími např. za posledním The Smile titulem Cutouts (4/2024 XL Recordings), které po vizuální stránce doplnila designerka a fotografka Louise Mason.

 

A1. Cheddar Man - 04:03

A2. Creon I - 03:19

A3. Torpedo Mike 04:03

A4. Battle Sequence (I'm Atomic) - 04:04

A5. You Deserve It! - 04:07

B1. Kinema feat. Josh Flowers - 05:20

B2. The Creature - 05:00

B3. K Sees The Deal Go Down - 04:24

B4. Jude Law For Vogue (1995) - 04:26

B5. Ultra Aura Glow feat. Hamish Hawk - 05:44

Bonus CD (remixes & exclusive live sessions)

01 – 06:44

02 – 04:23

03 – 04:56

04 – 04:49

05 – 02:43

06 – 05:05

07 – 03:21

WATERBASED – FLOOR JE LÁVA (Deadred Records)

 

Bratislavské Rádio_FM i letos udělí hudební ceny Radio_HeadAwards, a to již poosmnácté. Dnes ráno byly prozrazeny finálové nominace s hlasováním do 8. března, ve kterých coby nahrávka roku v kategorii Elektronická hudba figuruje album FLOOR JE LÁVA v podání art-popového projektu Julie Julls Mihalyiové WATERBASED.

Po třech letech od debutu Silent Regions (3/2023 Deadred Records) ještě sólovější nahrávka FLOOR JE LÁVA odkazuje svým názvem ke známé dětské hře, související s relativním přechodem dětství z amorfního stádia života do definovaného časového období s vlastními pravidly a hledání bezpečného prostředí. V dospělosti pokračující level hry formující vzpomínky z minulosti, balancují mezi vnitřním monologem a upřímnou zpovědí, ve které se autorka dotýká strachu a hledání nového a bezpečného „světla“.  

Album obsahuje devět „novinek“, z nichž některé skladby dozrávaly i několik let. Asi nejstarší Silence and Sirens vznikla zhruba už před šesti lety ve spolupráci s americkým producentem Joshem Frigem, singl Negativity zde překvapuje v nové a mnohem krásnější verzi a se šuplíkovou Episodic Memory si Julls pohrála po vzoru kalifornské písničkařky Sofie Iselly, kterou 15. května přivítáme v pražském SaSaZu. Nakonec nemálo inspirací nalezených právě u téhle americké „divošky“ dělá z desky FLOOR JE LÁVA, uvedené v říjnu singlem Take it Away, I Eat Everything I Can, jistou demonstraci proti naleštěné bídě současného světa.

Tak pokud vás nahrávka zaujala, můžete už tento čtvrtek 19. února vyrazit do Café V lese, kde WATERBASED v doprovodu labelového kolegy BULP (Samo Štefanec) pokřtí tohle nádherné a na Radio_Head Awards 2025 nominované album.  

 

A1. Take it Away, I Eat Everything I Can (03:16)

A2. glued (02:06)

A3. VELOCIRAPTORS (05:42)

A4. Episodic Memory (04:11)

A5. Negativity (03:38)

B1. Dlhý deň (03:55)

B2. full capacity feat. Jakub Krajňák aka Kub0 (03:48)

B3. Silence and Sirens (04:05)

B4. Perfect Host (03:14)

             

Mandy, Indiana – URGH (Sacred Bones Records)

 

Tento týden asi nebylo možné přehlédnou obal druhého studiového alba manchesterské čtveřice Mandy, Indiana (název dle města Gary v Indianě), které si propůjčilo RGB dílo Vesalio Carpet od milánské umělecké a designérské dvojice Carnovsky (Francesco Rugi & Silvia Quintanilla). Jeho překrývání tří různých obrazů (každý v jedné primární barvě) umožňuje prostřednictvím barevného filtru (světlého nebo průhledného materiálu) vidět jasně vrstvy, ze kterých je obraz složen. Barvy filtru jsou červená, zelená a modrá, přičemž každá z nich slouží k odhalení jedné ze tří vrstev. Ideální „anotace“ k aktuálnímu titulu URGH (Sacred Bones Records), které vychází tři roky po až příliš famózně přijatém debutu i've seen a way (5/2023 Fire Talk).

Na svět kolem agresivně nahněvané album URGH vzniklo během intenzivní rezidence na okraji Leedsu (Greenmount Studios) a k jeho dokončení došlo v Berlíně (Flow Studios) a „rodném“ Manchesteru (Airtight Studios). Ve spolupráci s úchvatnou Heba Kadry zachycuje kapelu ve fúzi klubově industriálního napětí, které k naprosté dokonalosti žene drsný a niterný vokál Valentiny Caulfield a její rodná francouzština. Konfrontuje mocenské struktury, osobní ubližování, systémovou lhostejnost, vč. probíhající genocidy v Gaze. „Budoucnost patří nám a naše lidskost zničí jejich smrtící ideologie,“ burcuje jedna ze solidárních skladeb „ist halt so“.

Na celé desce jich najdete deset a jejich neklidně vzdorovitá přímočarost vytváří jedinečný katarzní zážitek, na kterém s Valentinou spolupracovala od první desky usazená sestava - kytarista a producent Scott Fair, Simon Catling (synt) a bubeník Alex Macdougall, který nahradil Liama Stewarta. Oproti LP debutu mnohem příjemnější nahrávka s jistou dávkou naděje, i když její vzrušující (alarmující) nálada „mluví“ o opaku. Podobně jako v „kobercové“ instalaci, kde výsledné obrazy z různých úrovní jsou nečekané a matoucí. Promíchávání bolestivých témat, která se stávají jednobarevnými a ne zcela jasnými, přitom bravurně zpracovanými. 

Společné EU turné s experimentální no wave post-punkovou dvojicí z Kanady DELILUH je tak nemalou výzvou, proč si vymodlit ještě jeden termín pro Česko.

 

A1. Sevastopol (02:22)

A2. Magazine (03:30)

A3. try saying (02:32)

A4. Dodecahedron (03:22)

A5. A Brighter Tomorrow (03:05)

B1. Life Hex (04:19)

B2. ist halt so (03:58)

B3. Sicko! ft. billy woods (03:25)

B4. Cursive (04:26)

B5. I'll Ask Her (03:29)