Ceny české filmové kritiky za rok 2025

 

Absolutním vítězem/vítězkou dnešního večera je režisérka a scénáristka snímku OTEC Tereza Nvotová se svým děkovným projevem za záchranu kultury a především demokracie!!

NEJLEPŠÍ FILM

Karavan – Dagmar Sedláčková, Jakub Viktorín

Otec – Veronika Paštéková, Anton Škreko, Karel Chvojka, Miloš Lochman, Marta Gmosińska, Mariusz Włodarski

Sbormistr – Jiří Konečný, Ivan Ostrochovský

NEJLEPŠÍ DOKUMENT

Dům bez východu – Tomáš Hlaváček

Ta druhá – Marie-Magdalena Kochová

Velký vlastenecký výlet – Robin Kvapil

NEJLEPŠÍ REŽIE

Karavan – Zuzana Kirchnerová

Otec – Tereza Nvotová

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ

Letní škola, 2001 – Dužan Duong, Jan Smutný, Lukáš Kokeš

Otec – Tereza Nvotová, Dušan Budzak

Sbormistr – Ondřej Provazník

NEJLEPŠÍ HEREC

Karavan – David Vodstrčil

Otec – Milan Ondrík

Sbormistr – Juraj Loj

NEJLEPŠÍ HEREČKA

Karavan – Aňa Geislerová

Otec – Dominika Morávková

Sbormistr – Kateřina Falbrová

AUDIOVIZUÁLNÍ POČIN

Nahoře nebe, v dolině já, kamera – Tomáš Kotas

Otec, kamera – Adam Suzin

Tony má plán, set design – Beáta Kuraj

CENY INNOGY PRO OBJEV ROKU

Dužan Duong – Letní škola, 2001

Kateřina Falbrová – Sbormistr

Katarína Gramatová – Nahoře nebe, v dolině já

MIMO KINO

Medvěd – Miro Remo, Juro Šlauka

Potížistky – Bibiana Beňová, Kateřina Kořínková Sobotková

Studna – Tereza Kopáčová, Miro Šifra, Kristina Májová

NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM

I Died in Irpin – Anastasia Falileieva

Kámen Osudu – Julie Černá

malý film o znásilnění – Nebe Motýlová

The Molotovs - Wasted on Youth (Marshall Records)

 

Agresivní Molotovův koktejl Wasted on Youth je debutové album sourozenecké dvojice The Molotovs, která tuhle směsku britského rocku 70. let a namyšlených retro-kapel à la The Strokes či Arctic Monkeys nahrála s producentem Jasonem Perrym, frontmanem anglické legendy A. Za bicí tentokrát usedl Noah Riley a vedle oficiálního obalu s pohovkou najdete nahrávku i v černobílých MC verzích, na kterých mistr Nick Benoy, frontman belgických Hulder, zachytil ústřední dvojici jednotlivě. Osobně jsem šáhl po pro mě přitažlivější Issabelle Cartlidge (bas/zp), i když její bráška Mathew (zp/kyt) je autorem všech skladeb. 

Na desce jich najdete celkem jedenáct a naprosto skvěle/nenánásilně kombinují řadu hudebních žánrů a velikánů. Od The Beatles přes Oasis až třeba k našim Visáčům. Cílené propojení hluboké minulosti (new wave, punk, indie, garage, ..) se současným „popem“, ve kterém Molotovci zmiňují špínu hudebního průmyslu, nástrahy současnosti (chlast, sociální sítě, ..) či vlastní dospívání. Zapomeňte na energeťáky typu Red Bull a dejte si Wasted on Youth od Marshall Records, které během prvního týdne nakoplo oficiální žebříčky a stalo se třetím nejprodávanějším albem ve Velké Británii.

The Molotovs sice odrážejí pohled mladé generace, ale jejich společenské požadavky a tvůrčí instinkty jsou adresované každému, kdo odmítá apatii a pro vlastní nezávislost udělá víc, než že tiše mlčí a v koutku se krčí. Skvělá mod-punk výzva a ještě lepší deska!!

 

A1. Get a Life (01:54)

A2. Daydreaming (03:09)

A3. More More More (02:07)

A4. Come on Now (03:59)

A5. Nothing Keeps Her Away (03:09)

A6. Wasted on Youth (02:31)

B1. Geraldine (02:52)

B2. Newsflash (03:03)

B3. Rhythm of Yourself (03:50)

B4. Popstar (02:09)

B5. Today’s Gonna Be Our Day (03:29)

                                                                    

Stella Rose v Bike Jesus s Eternity Again (3.2.2026 Praha)

 

Z mlhy pražského undergroundu Bike Jesus se včera o půl desáté vynořila newyorská hudebnice Stella Rose Gahanová, spojující ve své tvorbě melancholické kytary, niternou lyriku a filmové zvukové krajiny inspirované Patti Smith, PJ Harvey a Nickem Caveem. „Tímhle pánem“ také zahájila v doprovodu baskytaristy Adama a bubeníka Attily zhruba hodinové vystoupení složené z debutového alba Eyes of Glass (5/2023) a EP Hollybaby (10/2024), podpořených kalifornskou značkou KRO Records. 

Vedle osvědčených hitů zazněly i dvě novinky (Cruel, Miss America) z na konec roku chystaného druhého alba My Favorite 8, které bylo nahráno v pařížském sklepení starého domu La Frette. A právě mystika a krása tohoto místa, které pamatuje i Marianne Faithfull, jeden z velkých vzorů Stelly Rose, zabalily nové skladby do temně zamyšlené atmosféry, odkazující tentokrát k triphopové scéně (Massive Attack, Portishead, ..). Takže určitě je nač se těšit.

Beznadějně vyprodaný večer s diváckou převahou „starých“ depešáků a depešaček, uvedl pražský shoegaze projekt Eternity Again, za kterým stojí zpěvačka a songwriterka Barbora Cihak.

Intro, Pray, Hollybaby, MS.45, Faithful, Cruel, Miss America, Beautiful Twentysomethings, Maid, Muddled Man

---

Angel, Drugstore Romeo

PETICE proti stavbě hokejové haly na Štvanici

YARD - The Self Titled EPs YARD I & YARD II (Dinked Early Doors)

 

YARD je electropunková kapela z Dublinu, míchající už asi sedm let industriální techno, elektronický rock a drsný post-punk. Díky svým živelným koncertům patří mezi nejodvážnější projekty na současné irské scéně a ten kdo je viděl naživo, točil se prý na hlavě ještě hodně dlouho do noci. Minimálně pak po fantastické „předehře“ Auto Erotic, uzavírající reinterpretační EP II (11/2025). Tomu v květnu předcházelo současnou zvukovou identitu upevňující debutové EP I (už bez čtvrtého z YARD party Bena O'Neilla - zp/synt/kyt), které s DVOJKOU spojili hledači pokladů z Dinked Early Doors a společně s ilustrátorkou Claire Schorman připravili uchvacující album The Self Titled EPs YARD I & YARD II, smíchané Jamesem Eagerem a Ivanem Jackmanem v dublinských Hellfire Studios. Začátek a konec chaoticky radikálního cyklu, zkoumajícího s punkovou energií a avantgardním experimentováním psychologii života.

Naprosto výtečná záležitost, která v rámci 23. ročníku tradičního festivalu UNITED ISLANDS připluje 2. května ke břehům pražské Štvanice. Za pár korun potkat tuhle trojku (Emmet White - zp/synt, Dan Malone - kyt, George Ryan - bicí/synt), kterou jistě znáte ze Surfaře s Nicolasem Cagem (2024, režie Lorcan Finnegan) či z netflixové série Rod Guinnessů (2025, režie Mounia Akl & Tom Shankland), je více než lákavá povinnost.

 

YARD I (5/2025)

A1. Trevor (05:31)

A2. Appetite (05:05)

A3. Slumber (05:00)

A4. Sunlight (06:13)

YARD II (11/2025)

B1. Essential Tremor (03:21)

B2. Big Shoes (03:33)

B3. Friction (02:49)

B4. Lawmaker (03:41)

B5. Auto Erotic (05:40)

Westside Cowboy – So Much Country 'Till We Get There (ADVENTURE Recordings)

 

V pátek 13. března dorazí do pražského Lucerna Music Baru newyorští Greese, kteří zde kromě dlouho očekávaného třetího alba Getting Killed (9/2025 Partisan Records) představí i fantastickou předkapelu Westside Cowboy, která si z Manchesteru přiveze právě vydané EP So Much Country 'Till We Get There. To stejně jako v případě Greese produkoval americký živočich Loren Humphrey, kterého můžete znát z u nás velmi oblíbených Florence And The Machine či The Willowz.

Deska vznikla s Toddem Carderem v newyorských Diamond Mine Studios v polovině srpna a dle slov kapely zachycuje okamžik v čase. Tedy dobu, která byla pro Westside Cowboy definována poměrně rychlými a místy ohromujícími změnami. Odraz nových a posluchače mnohem více pohlcujících momentů, které zaštítil čerstvý label ADVENTURE Recordings (Island Records), debutující krátce před Vánocemi s multitalentovaným Seanem Trelfordem.

V pořadí již druhé EP So Much Country 'Till We Get There rozšiřuje charakteristicky nádherný styl této „jiné“ indie rock-folkové skupiny, jejíž náladu už zachycuje snímek na obalu v podání londýnského fotografa a režiséra Paula J. Rojase (aka POLOCHO).

A1. Strange Taxidermy (04:52)

A2. Can't See (02:26)

B1. Don't Throw Rocks (03:01)

B2. The Wahs (02:24)

B3. In The Morning (01:52)

Kid Kapichi – Fearless Nature (Spinefarm Records)

 

Tam kde asi před tisíci lety proběhla významná bitva o Anglii, vznikla v roce 2013 punk rocková čtveřice Kid Kapichi, která spíš připomínala hodně naštvané Arctic Monkeys, The Libertines či rappera Mikea Skinnera (aka The Streets).

Po svépomocí realizovaném debutu This Time Next Year (2/2021) kapela podepsala smlouvu s finským labelem Spinefarm Records (Here's What You Could Have Won - 9/2022, There Goes The Neighbourhood - 3/2024), se kterým spolupracuje dodnes. Tedy jen s tím rozdílem, že krátce po loňském vystoupení na Mighty Sounds v Táboře si Ben Beetham (kyt/kl/zp) s Georgem Macdonaldem (bicí) sbalili svý cajky a z Kid Kapichi ve všem dobrém, a víceméně v tom nejlepším odešli. Tím myslím po natočení čtvrtého alba Fearless Nature, k jehož aktuální live prezentaci si Jack Wilson (zp/kyt) s Eddie Lewisem (bas) přizvali kytaristu Lee Martina a bubeníka Milese Gilla.

Deska vyšla minulý týden a dokonale zachycuje konec jedné éry a odvážný (hitový) začátek další. Vedle tradičně politického okénka rozebírá především Wilsonovo krizové období a ukazuje duo v novém světle, a to nejen „zranitelných“ textů. Po zvukové stránce Fearless Nature navíc honosně vyčnívá nad minulostí, což do jisté míry zařídil spoluproducent nahrávky Mike Horner (Placebo, Hot Chip, The XX, ..). 

Pro někoho možná vyměknutí, pro mě nová a nejpevnější cesta v Hastingsu, po jaké mě kdy Kid Kapichi svou punkovou umíněností tahali. VYNIKAJÍCÍ

 

A1. Leader Of The Free World (04:35)

A2. Intervention (02:37)

A3. Shoe Size (02:55)

A4. Stainless Steel (03:24)

A5. Worst Kept Secret (04:18)

A6. Dark Days Are Coming (04:39)

B1. Patience (03:48)

B2. If You've Got Legs (03:53)

B3. Head Right (02:55)

B4. Saviour (04:07)

Sophia Djebel Rose + Sunwell + Kailas (17. března Punctum Praha)

 

Velice rád a s láskou k terapeutické skupině pražských (ne)závislých promotérů JEDNOTA přeposílám tiskovou zprávu, lákající na druhou pražskou návštěvu francouzské písničkářky Sophie Djebel Rose. Její minimalistický šanson zalitý dark-folkem očaruje žižkovský prostor Punctum těsně před prvními jarními paprsky. V balíčku za úžasných 250 Kč získáte navíc i další dva hosty večera – Sunwell a domácí Kailas. 

***  

Po dvou letech přivítáme nazpět francouzsko-marockou umělkyni Sophii Djebel Rose. Sama tento čas vyplnila nespočtem koncertů a novou deskou Sécheresse (v překladu Sucho), kde dále rozvíjí svůj hudební jazyk v linii inspirací Catherinou Ribeiro, Nico, Diamandou Galás a Emmou Ruth Rundle. Tahle linka by se dala vzhledem k výrazné akcentaci temné a invokační stránky protáhnout i přes jména jako Buffy Sainte-Marie, Jarboe a Chelsea Wolfe. Sophia je aranžérsky střídmá, ale působivá: více než jako písničkářka působí jako zaříkávačka, u které hudba, ať už jde o kytaru nebo dronové podmazy, posiluje hlavně její vokální projev, což jde ruku v ruce s její touhou psát básně, když jako dítě často migrovala mezi dvěma rozdílnými krajinami. Její hlas je dalek pouhým deklamacím, obsáhne sametové hloubky i vypjaté výšky, a stejně jako jí v hudbě lze přiřknout vlivy středomořského folku či gotiky, aniž by tím byl plně vystižen výsledný charakter, svým zpěvem se dotýká nepojmenovaného.

Za aliasem Sunwell najdete francouzskou multiinstrumentalistku Elyi, která je součástí plejády místních experimentálních kapel (Deûle, Death By Fog, Ladeûlas, Otto Ruth, Brutal Beatnik, Anastaise nebo Songe-Creux), jejichž stylový rozptyl je řádný. Zde se ale poprvé realizuje sólově a na debutu připomene již zmíněné dámy jako Rundle či Wolfe, aniž by bezduše opakovala stejné vzorce. Žánrově se vetkla do klíčových slov folk/doom/gaze, přičemž překvapí, jak vyzrále a autenticky její tvorba působí, zvlášť pokud má jít v zásadě o gotické love songy. Jeden z mnoha důkazů, jak je frankofonní scéna opomíjená, potažmo nedoceněná.

Hodně skloňovaný projekt Kailas tvoří trojice Eva Porating, která je známá především jako agilní DJka (třeba na Rádiu 1, Rádiu Punctum nebo jako rezidentka Ankali), ale kořeny má též v slovenském hardcoru, Arash Ghasemi, který nedávno vydal i své první sólové album na labelech Řehole a Xion a má vynikající projekt Gnäw se Simem Hakalistem (aka Shakali), a bubenice Daria Samo. Jejich tvorba na pomezí mlžného ambientu a zkreslených kytarových ploch slibuje zatěžkanou zvukovou pouť.

BAREETLBLAD x TAYMOUR – NOS INSAN (diy records)

 

Že lze v hudbě najít stále něco „neobjeveného“, dokládá pozoruhodné minialbum o rozchodu a emociálním vyprázdnění NOS INSAN (نص انسان), za kterým stojí palestinský rapper a zpěvák Bareetlblad. Ve spolupráci s jordánským producentem Taymourem, propojeným s londýnskou komunitou a labelem diy records, vznikla kolekce šesti skladeb, míchající arabský emo-rap se „západními“ styly. Od chladně „kjůrovských“ textur přes shoegaze, hip hop až někam k hypnagogickému popu. To vše v podmanivě rozostřené elektronice, ve které blízkovýchodní tradice a Bareetlbladův procítěný vokál povyšují tamní indie scénu na hodně vysokou úroveň. Proto nebude asi tajemstvím, že za masteringem najdete v Brooklynu žijící Heba Kadry, která vypilovala i velmi oceňovanou novinku Secret Love (4AD) od úspěšně rostoucích Dry Cleaning.

Pokud bych si měl ale vybrat, tak určitě šáhnu po NOS INSAN, a to nejen z důvodu vinylové limitky. Navrávka totiž nebude dostupná v digitálních formátech a každý ze 300 artefaktů (vůbec první 12“ společnosti diy records) doprovází snímek Ahmada Zaghmouriho v artworkové úpravě MOONI Studia.

100%

 

A1. SORT AKRHEK / AD MA BA7EBEK (02:12)    

A2. ES2ALI 7ALEK (03:58)

A3. T2DDAMET (02:47)

B1. BDOUNEK (01:30)   

B2. MSAFREH (02:29)

B3. 3ISHNA WSHOFNA (03:11)

Komu se líbí NOS INSAN, ten přijme i propalestinskou neziskovku Sa7ten 

Sleaford Mods - The Demise of Planet X (Rough Trade Rocords)

 

Jedna z pódiově nejnudnějších (textově ale jedna z nejnaléhavějších) „kapel“ světa Sleaford Mods je zpět, a to rovnou v postapokalyptické „konspiraci“ The Demise Of Planet X, kolem které už nějakou dobu poletuje pět hitparádových družic (Megaton 16/9, The Good Life 21/10, Bad Santa 20/11, No Touch No Touch 16/12, Elitest G.O.A.T. 12/1 - Aldous Harding vystoupí 22. června v Roxy). Pochopitelně že hvězdně obsazených družic, z nichž ta první Megaton podpořila charitativní organizaci War Child.

The Demise of Planet X je v pořadí už 13. studiové album (čtvrté pro Rough Trade Records), které tahle elektro-punková dvojka s Nottinghamu stačila zplodit během téměř dvaceti let od první zmínky o That's Shit, Try Harder, tedy od nultých let Sleaford Mods. Jejich jak jinak než ufňukaně jedovaté nadávky podávané s inteligentní satirou i zde směřují na nejaktuálnější sračky současného světa (zbrojení, genocida, krajní pravice či ču**k Trump), které tentokrát bratři fucku rozdělili mezi doposud nejpočetnější skupinu hostů a dali prostor novým myšlenkám. Navíc tento tah nahrávku zvukově posouvá novými směry, čímž kapela konečně překonává mnoho let unuděný vzorec – vždy jiní, vždy stejní. 

Pro mě osobně probuzení starých Sleford Mods, kteří před vlastním „zakuklením“ přinášeli nadšení z čehosi „nového“, co dnes sice působí komerčně nejpřístupněji, ale zároveň jako dosud nejambicióznější album této konfrontační dvojice. Skvělý počin, odrážející atmosféru nottinghamského studia JT Soar.   

 

A1. The Good Life feat. Gwendoline Christie & BIG SPECIAL (03:00)

A2. Double Diamond (04:18)

A3. Elitest G.O.A.T feat. Aldous Harding (03:25)

A4. Megaton (02:52)

A5. No Touch feat. Sue Tompkins (03:03)

A6. Bad Santa (03:23)

B1. The Demise of Planet X (02:23)

B2. Don Draper (04:17)

B3. Gina Was (03:25)

B4. Shoving the Images (02:26)

B5. Flood the Zone feat. Liam Bailey (03:21)

B6. Kill List feat. Snowy (03:11)

B7. The Unwrap (02:25)

Desinteresse – Onschuld (Fabrika Records)

 

Tento týden byla zveřejněna poslední jména, která začátkem února vystoupí v centru Haagu na multižánrovém festivalu Grauzone 2026 (R.I.P. Luise), zaměřeném na umělce ovlivněné undergroundovou hudbou. Mezi zástupci nizozemské coldwave scény zahraje i původně duo Desinteresse (dříve Robby's Song) z limburgské provincie (textař Sem van den Munckhof – zp/kyt/synt, Bart Vranken – bas), které společně s bubeníkem Joppe de Swartem debutovalo na kazetě Voor Altijd (4/2023 Decadence, 150 ks). Koncem uplynulého roku Desinteresse vydali své oficiálně první LP Onschuld, podpořené řeckým labelem Fabrika Records a uvedené sedmipalecem Grijze Dromen / De Helse Poort (8/2024, 520 ks), který opět připomněl značku Decadence, provozovanou přímo kapelou.

Ač už první momenty nizozemštinou promlouvající Onschuld nemohou minout vzpomínky na rané The Cure, tak právě analogový komfort amsterdamského studia The Lullabye Factory umožnil navodit jedinečnou atmosféru z přelomu 70. a 80. let, kdy vznikaly naprosto legendární desky pouze za využití magnetonových pásek, nástrojů, efektů a zesilovačů. Střet „pravěku“ s neoptimistickou současností v podání Desinteresse přináší snivou naději o neexistujících pocitech ztracených v čase, jehož ponurá nálada připomíná snění o chůzi po vodě od Polar Noire. Cestu "průmyslové kultury" přes Rúrský viadukt u německého Herdecke.

8/8

A1. Onschuld (04:35)

A2. Silhouet (03:28)

A3. Niets Te Zeggen (04:14)

A4. Brekend Glas (05:39)

B1. Zwart Wit (02:39)

B2. Grijze Dromen (02:14)

B3. Fantomen (04:07)

B4. Denkt U? (06:36)

Fuzz Lightyear – Zero Guilt (Nice Swan Records)

 

Letos v říjnu uplyne 60 let od velšské tragédie v hornické vesnici Aberfan, během které sesuv důlní haldy zasypal základní školu a připravil o život 144 lidí, z toho 116 dětí. Ač se jednalo o jednu z největších britských tragédií ve 20. století, tak přeživší dodnes pronásledují děsivé vzpomínky a pocit naprosté beznaděje a nespravedlnosti, protože viníci neštěstí nebyli nikdy potrestáni. Tohle arogantní pohrdání „dělnickou třídou“ připomněl loni v říjnu dojemný singl Aberfan, propojující nedávnou historii se současností a varující před nenažranými korporacemi a politickými šmejdy.

Empatické zpracování jednoho z mnoha otřesných příběhů zároveň předznamenalo vydání debutového minialba původně leedského tria (free EP Fuzz II 10/2020) Fuzz Lightyear, které pod názvem Zero Guilt začalo vznikat už po covidové pandemii. Postupem času skladby jako Aberfan a Berlin 1885 (regulace kolonizace Afriky) prošly hlučnějšími a destruktivnějšími proměnami, ke kterým se přidal mnohem mladší „zbytek“, doplňující šestiskladbové album. To vše ve spolupráci s producentem Alexem Greavesem a londýnským labelem Nice Swan Records. 

Drsně strhující směs industriálního noise rocku a post-punkového brutalismu, která dává vzpomenout na chaotické „začátky“ Sonic Youth či Idles. A pokud se nemýlím, tak obě kapely dosáhly nemalých úspěchů. Fuzz Lightyear (Ben Parry – zp/kyt, Josh Taylor - bicí, Alex Calder – synt/kyt, Varun Govil – bas) mají tohle všechno teprve před sebou. Tedy aspoň podle alba Zero Guilt!!  

 

A1. White & Green (03:30)

A2. Sit Awake (03:30)

A3. Aberfan (06:29)

B1. /// (01:17)

B2. Berlin 1885 (04:24)

B3. Christ Alive (04:04)

The Final Age – New Hallucinations (Tesla Tapes)

 

Tesla Tapes je „spolek“ současných i bývalých přátel legendární anglické kapely GNOD, jejíž experimentální plochy založené na krautrockových kytarách, syrové elektronice, industriálu či hardcoru tlačí z poza bicích také jistý Jesse Webb. Bristolská legenda, na kterou kromě zmíněných GNOD narazíte v různých oblastech britského hudebního undergroundu (EP/64, Big Naturals, Anthroprophh, ..).

Zhruba před deseti lety Jesse sestrojil improvizační projekt signovaný eponymním albem The Final Age (2/2018 Cardinal Fuzz), koncipovaný jako doprovod k imaginárnímu filmu o překonání destruktivních emocí. Témata ztráty, úzkosti, hledání, naději či izolaci najdete i na jeho druhém a debut překračujícím albu New Hallucinations (Tesla Tapes), k jehož nahrávání sezval opět asi patnáct hudebníků. Vedle nejvěrnějšího Mikea Kingstona (aka Rollerhands) tak pozvání neodmítli ani Otto Willberg, Aonghus Reidy, Dylan Mallett (aka Silver Waves) či naprosto skvělá Annette Berlin, boxující za bristolské Shoun Shoun. A právě její vokály působící během promítání jako meditace o nestálosti existence, vytvářejí jistý dojem reálného vjemu bez působení příslušného podnětu, ke kterému mě předchozí nahrávka nedovedla. Soužití se světem krásy a hrůz, ve které psych-noisová atmosféra vypráví o nepřítomnosti žijící s námi - The Final Age.  

 

A1. Individuation Point (05:47)

A2. Winter In My Soul (03:42)

A3. Synth 2 feat. Annette Berlin (03:35)

A4. Penetralium (06:32)

A5. Bones Don't Lie (03:03)

B1. Another Hundred Years feat. Annette Berlin (06:27)

B2. Outpost (04:43)

B3. Pleasures feat. Annette Berlin (05:20)

B4. Beneath The Underdog (07:29)

UNDERTHESKIN - Never | Return (Young & Cold Records)

 

Jestli se cítíte sami v mrazivých světlech/dnech či nedůvěře a hodláte tančit nebo zemřít, vyražte v sobotu 24. ledna do pražského Chapeau Rouge, kde vystoupí varšavské „trio“ UNDERTHESKIN. Od prvního singlu Cold (2/2015) sólový projekt MariuszeΔVOIDΔŁuniewskiho, jinak frontmana slavných Deathcamp Project. Po včerejším tragicky zrušeném vystoupení na německém Owls n Bats Winterfestu tak půjde o druhý naplánovaný koncert ke třetímu studiovému albu Never | Return, které po stokusové edici kazet vyjde 16. ledna na vinylech a CD nosičích u Young & Cold Records.

Navázání na temné časy zoufalství a nejistot předchozích titulů (NEGATIVE - 3/2019 Oráculo Records, UNDERTHESKIN - 12/2015 Alchera Visions), ze kterých novinka vystupuje s jistou nadějí. Temná analogová atmosféra s emociální hloubkou ledově chladných osmdesátek, kterou už od druhého alba podporuje multiinstrumentalista a producent Tom Tyler (kyt/synt), někdejší součást Controlled Collapse a koncertně baskytarista Maciej Dąbrowa. 

Never | Return (artwork Jarek Kubicki) je silně osobní a doposud „nejvyzrálejší“ nahrávka UNDERTHESKIN, jejíž textové zaměření na konec vztahu, osamělost a touhu rozšiřuje aktuální „rychlost světla“ o další rozměr, rozmazávající v ledové kře základní okamžiky lidské existence.

Společně s UNDERTHESKIN vystoupí v Chapeau Rouge temně dunivá dvojice českého undergroundu StyXdivE, pro kterou to má být vůbec první živé nebo mrtvé vystoupení.

 

A1. Freezing | Lights (04:57)

A2. End This | Summer (04:07)

A3. Dance | Die (03:34)

A4. Always | Never (03:33)

B1. Exit | Wounds (04:18)

B2. Never | Return (04:11)

B3. End This | Winter (05:54)

Rude Films (Rude Films Records)

 

Protože poslední dobou vycházejí z manchesterské hudební scény spíš smutné zprávy (Mani, Simon Parker), tak si pusťte třeba Rude Films, odkazující na tamní post-punkovou minulost. Kontrast mezi světlem a tmou, který tohle kvarteto hrne nekompromisní silou proti společenským pravidlům.

Jeho počátky lze ztotožnit s rozpadem několika projektů v roce 2018 a covidovým marastem, kdy vyšel dodnes volně dostupný singl Antonio the Great (6/2020). V té době původem chorleyští Rude Films chystali už v ustálené sestavě (Aaron Hill-Southern – zp/kyt, Liam Miro – kyt, James Platt – bas/synt, Rick Ryding – bicí) EP Statements of Fear (9/2022), po kterém se loni v březnu objevil velmi očekávaný LP debut Rude Films. Desetidílný noise-rockový seriál zahalený shoegaze tajemstvím a atmosférickou altrockovou úzkostí, jehož produkce se ujal Michael Whalley (Grave Diggers Union, Brock n Broll Records). „Netflixová“ hitovka, jejíž jedinečnost potvrdil krátce před Vánocemi během dvaceti minut vyprodaný sedmipalec Through the Light / Horseshoe, dokončený u George Atkinse v 80 Hertz Studios. Pro „neznámou“ kapelu více než velké zviditelnění a šance proniknout do manchesterské extraligy (The Smiths, Joy Division, The Stone Roses, James, The Verve, The Fall, Happy Mondays, Inspiral Carpets a ještě třeba bři Gallagherové). Nakonec neodolatelný LP debut Rude Films o tom mluví už několik měsíců.

 

A1. Where Have You Been Lately? (02:30)

A2. Mort Subite (03:03)

A3. Death Hex (05:10)

A4. Serenity (06:36)

A5. Blood on the Tracks (06:03)

B1. Religion (03:49)

B2. Wide-Eyed Boy (04:44)

B3. You're the Image I Can't Forget (04:46)

B4. A Lonely Moon (03:40)

B5. Black Snow (06:40)

Hydroplane – A Place In My Memory Is All I Have To Claim (Efficient Space)

 

Hydroplane je australská dreampopová kapela s „tradičními“ ženskými vokály, která vznikla kolem roku 1996 během pauzy lo-fi indiepopové čtveřice The Cat's Miaow. Paralelně s touto elegantní krásou, spojenou např. na splitovém flexi-discu se Stereolab (1995 Wurlitzer Jukebox), vzlétl atmosférický Hydroplane, ovládaný mezzosopranistkou Kerrie Bolton a dalšími dvěma členy kočičího mňoukání, kteří se tamní undergroundové scéně věnují už od osmdesátých let - Andrew Withycombe (Blairmailer, Driving Past, Fog And Ocean, Hanshalf Trio, Huon, The Ampersands, Safari Dogs) a Bart Cummings (Bart & Friends, Blairmailer, Girl Of The World, Pencil Tin).

Jejich první „bokovka“ Hydroplane (8/1997) vyšla pod americkým labelem Drive-In Records, kde se nakonec objevila i naprosto neplánovaná pokračování Hope Against Hope (10/1999) a The Sound Of Changing Places (9/2001). Od té doby bylo o této naprosto výjimečně vystupující partičce slyšet jen v souvislosti s několika kompilacemi The Cat's Miaow a reedicí debutového „snu“ Hydroplane pro melbournskou značku Efficient Space, kde najdete i nejnovější dílo A Place In My Memory Is All I Have To Claim. Devět melancholických skladeb „sledujících“ let Hydroplane od startu na sklonku devadesátek až po současnost. Jemné kytary, bicí automaty, smyčková elektronika a především magický vokál Kerrie Bolton, tématizující historii, nenaplněné sny a beztížnou nejistotu. 

Na této palubě budete mít pocit nesmrtelnosti, létající nad tornádem vzpomínek s ospalou přítomností - „přehraj si dnes zítřejší zvuk.“

 

A1. Houdini’s Plane (04:19)

A2. Incident at Westall (04:35)

A3. Aspen Blues (02:45)

A4. On the Mountain (03:55)

B1. Solar Flare (04:32)

B2. Valley of Sorrows (03:03)

B3. The Loneliest Astronaut (03:32)

B4. To the Lighthouse (02:09)

B5. I've Got a Buzz (03:09)

Insecure Men – A Man For All Seasons (Fat Possum Records)

 

Svět mezi světlem a tmou, kterou do života Saula Adamczewskiho přinesly „společenské drogy“, přibližuje všudypřítomná temnota jeho druhého alba A Man For All Seasons, natočeného pod hlavičkou Insecure Men. Téměř osm let od eponymního debutu Insecure Men (2/2018 Fat Possum Records) se spoluzakladatel „anarchistických“ Fat White Family a někdejší člen dalších kapel (The Moonlandingz, Warmduscher) vrací s okouzlující nahrávkou, ke které jej dokopali kumpáni z mokrý čtrti Lawrence Hayward, Bobby Gillespie a kámoši z výše uvedených kapel (Ben Romans Hopcraft - bas, Rupert Brown - bicí, Victor Jakeman - kyt, Marley Mackey - kl, Vincent Curson Smith - trubka, Alex White - sax, ..).  

Album vzniklo loni na jaře v legendárním The Kings studiu (Konk Studios) v Hornsey v severním Londýně s producentem Rafem Rundellem a ač jeho psych-indiepop se Saulovými country-jizvami z dětství zní značně depresivně, tak v prosakující sebejistotě je cítit nemalý způsob úniku. Touha po normálním fungování, které Saula aktuálně zastihlo v melancholické fázi, neomezující jeho charakteristický smysl pro temně komický humor. Tohle není placebo na chvilku, tohle je A Man For All Seasons (artwork opět Oscar Burnett).

9/9

01. Love Again (03:31)

02. Cleaning Bricks (03:06)

03. Krab (04:21)

04. Time Is A Healer (04:53)

05. Tulse Hill Station (03:55)

06. Alien (03:43)

07. Butter (03:28)

08. Graveyard (Of Our Love) (06:03)

09. Weak (02:49)

Deathbed Convert – Music For Wave States (Touch Sensitive Records)

 

Pokud už máte dost nepříliš povzbudivých událostí z uplynulého roku, vstupte právě dnes (kdy jindy, než právě dnes) na Nový rok do zvukových krajin alba Music For Wave States, které vzniklo z experimentů s binaurálními rytmy a léčivými tóny, které probíhaly při vývoji materiálu pro aplikaci pro zvukovou terapii. Třináct minisvětů odpočinku, léčícího úzkost, stres a s tím související poruchy. Meditační soubor terénních nahrávek pořízených v Belfastu, Donegalu, Clare, Wexfordu a u nás v České republice, jejichž autorem je irský hudebník Connor Dougan, vystupující pod jmény jako Defcon, A.i. Messiah a Deathbed Convert. A právě poslední uvedený ambientní pseudonym tohoto belfastského producenta přináší novoroční očistu Music For Wave States, které pro tamní Touch Sensitive Records předcházely tituly Inverse Field Vol.1 – Inishowen (11/2024) a Debris of Echoes (5/2020).

Více než hodinový poslech doporučený přes sluchátka, nabízí spojení mezi přírodním světem a různými stavy mysli, jak se používají ve zvukové terapii. Magnetické efekty vytvářející pískající, valící se vítr, fázované přílivy s odlivy, či ptačí zpěv zbarvující Douganovy zvonkohry a klávesy. Svět zvukových vln, které byly speciálně navrženy tak, aby přirozeně měnily způsob, jakým mozek zpracovává informace, resp. jak mozek vytvoří z binaurálních frekvenčních tónů tón třetí. Možná trochu složité, ale krásné a účinné.

Veškerý výtěžek z prodeje Music For Wave States je věnován charitativní organizaci Action Mental Health, která podporuje duševní pohodu v Severním Irsku. Jeho cílovkou jsou jak zaměstnaní tak i nezaměstnaní občané, trpící chronickou bolestí, dlouhodobými vysilujícími nemocemi a poruchami příjmu potravy.

Pomáhejte a milujte. Serte na kretény, kteří vás ohryzávají z politických pozic. Buďte silní a až vám bude blbě, nasaďte si sluchátka s krásou Music For Wave States.

 

01. Theta Surf 174Hz (04:59)

02. Delta Wash 417Hz (05:00)

03. Theta Sweep 417Hz (05:00)

04. Theta Birdsong 417Hz (05:00)

05. Delta Dusk 852Hz (05:00)

06. Theta Chant 852Hz (05:02)

07. Alpha Firewood 852Hz (05:01)

08. Delta Cloudburst 528Hz (05:06)

09. Gamma Meadow 639Hz (05:46)

10. Epsilon Shore 741Hz (05:11)

11. Epsilon Thunder 174Hz (05:12)

12. Delta Seabed 396Hz (05:00)

13. Alpha Sunset 174Hz (05:19)