Silk Flowers - Cass/ Flick podcast

Až z dalekého NY přilétá už třináctý mix „objednaný“ londýnským labelem Cass/Flick (dříve Caff/Flick). Tvůrci této „vypalovačky“ si říkají Silk Flowers, v červenci debutovali s eponymním albem u Deana z No Age a na 10. listopadu mají plánovánu zastávku v Berlíně (Festaal Kreuzberg), kde zahrají vedle Six Organs of Admittance, pravděpodobnými hosty pražského Chapeau Rouge (11.11.2009).
Tak hurá do KáeFka!

01. Flipper - Life is Cheap
02. Black Mass Lucifer - The Ride Of Aida
03. Patrick Cowley - Sea Hunt
04. Mr. Fingers - Stars
05. Black Uhuru - World Is Africa
06. Cat Stevens - Was Dog A Donut
07. Wreckless Eric - Take The Cash
08. Faith - In the Black
09. The Soft Machine - Dada Was Here
10. Culture - Pirate Days
11. Future World Orchestra - I'm Not Afraid of the Future
12. Space - Tender Force
13. Earth, Wind & Fire - That's the Way of the World
14. Felt - Sunlight Bathed the Golden Glow

Bleeding Heart Narrative – Tongue Heart Narrative (Tartaruga Records)

Bleeding Heart Narrative je sólový projekt londýnského hudebníka, filmaře a ilustrátora Olivera Barretta. Vloni v březnu debutoval u hojně se rozmnožujících papírových želviček se sbírkou skladeb All That Was Missing We Never Had In The World pořízených v letech 2004 – 2007, kterou po téměř okamžitém rozebrání (200 ks) podpořila reedice na labelu Cold Spring. V srpnu v nákladu 100 CD-R vyšlo celkem slušně dlouhé EP This Octopus Is Going To Eat Your Face paralelně zdarma uvolněné Distance Recordings, jehož energie využilo i volně navazující a samostatně distribuované 22 minutové DVD Sourpuss.



V srpnu letošního roku Barrett překvapil, ač pouze digitální formou, vynikajícím osmi trackovým splitem Wire And String natočeným s nadějnou australskou songwriterkou polských kořenů Gosia Winter (Basinska), jejíž desetiletou píli lze rozhodně ocenít na LP Small Inconsistent Truths (Firestarter Music). Aktuální a do současné doby dle mého srdce nejsilnější nahrávka Bleeding Heart Narrative nese název Tongue Tangled Hair a vedle Brassica, Max Bondi a Quinta zastupuje londýnské Tartaruga Records již počtvrté. Omračující, s posluchačem volně si pohrávající melodie založené na smyčcových nástrojích, piánu, kytarách a balzámovém vokálu Olivera Barretta, po hodinovém snění vybízejí k jedinému – ke kroku následovat siluety už v tak zajímavě provedené kresbě, dopňující s mini plakátkem vnitřní tajemství této nádherné podzimní palety příběhů.

Bleeding Heart Narrative - Colours Turn Colours from Tartaruga Records on Vimeo.

O Children – Dead Disco Dancer / Dead Eye Lover (Deadly People Recordings)

O Children – skladba uzavírající 2CD Abattoir Blues / The Lyre of Orpheus (2004 Mute) opět na scéně. Tentokrát však ne v podání Nicka Cavea & The Bad Seeds, ale jako název nové kapely ovlivněné právě The Birthday Party, Joy Division a mladými posluchači často opomíjených Bauhaus.
O Children založili v březnu minulého roku po rozpuštění dvouletých Bono Must Die (singl Trafalgar / Emily - Explicit) alias oRPHANS [FKABMD] Andrew Sleath (bicí) se zpěvákem a skladatelem Tobi O’Kandim, začínajícím v The Go Naturals a dnes již dobře zavedených Ox.Eagle.Lion.Man. Týden starý, během několika hodin u Deadly People Recordings vyprodaný 7“ Dead Disco Dancer / Dead Eye Lover (300 ks) spoluprodukoval James Rutledge (Radiohead, Bloc Party, Four Tet) a jako debut nemohl dopadnou lépe. Tobiasovo hluboký vokál a „jasné“ post-punkové melodie zařazují O Children na stejnou (novou) vlnku, po které už nějaký ten čas surfují Interpol, či Editors, kteří by si u nás měli 28. listopadu v Lucerně Music Baru odbýt svou českou premiéru. Jen škoda, že u této příležitosti nebudou O Children. Přijdeme tak o začátky velkých londýnských hvězd!

Tobi O’Kandi – zp.
Gauthier Ajarrista – kyt.
Harry James – bask.
Andrew Sleath – bicí
Sam Coldy - obal

BRUME – The Sun / The Moon (Elsie and Jack Recordings)

U příležitosti oslav 40. výročí přistání Apolla 11 na Měsíci, přichystali americko-britští Elsie and Jack Recordings pozoruhodnou koncepční práci, vracející pod pseudonymem BRUME na hudební scénu pařížského umělce Christiana Renoua.
Zatímco první část The Sun, vzývající Slunce coby základ a motor života zahrnuje „pouze“ remasterovanou reedici audiokazet původně zaznamenaných v roce 1991 italským labelem Old Europa Café, druhé kapacitně plně využité CD The Moon vznikalo letos na jaře. Zde za spolupráce Jamese a Phila Rodriguezových z michiganských Monera, mimochodem zakladatelů Elsie and Jack (pojmenováno po prarodičích) se Renou pokusil oživit sci-fi elektro-akustický duševní obraz ohrožené posádky, inspirovaný právě Apolem 11. V tomto případě naprosto bezchybný a fascinující (vý)let ukrytý navíc v nádherně upraveném balíčku nepřekvapí pouze prvních sto (signature edition) nejrychlejších, pyšnících se od autora podepsanou mini olejomalbou, ale i každého z dalších 671 zájemců o tuto vyjímečnou limitku.
Sugestivní poselství k budoucím, resp. neznámým civilizacím.

Kdo je Annik? – 25.9.2009 Č. Budějovice, Bazilika

Pro jihočeskou metropoli nepřekvapující (ne)zájem publika doprovázel v pátek premiéru celovečerního představení nadějné slovenské choreografky Petry Fornayové, vzniklé za spolupráce tanečního divadla NANOHACH a tamní Baziliky.
Znamenitý výkon zúčastněných protagonistek schizofrenních představ Iana Curtise o neuskutečněném setkání manželky Deborah (Marta Trpišovská) a jeho milenky Annik Honoré (Eliška Kašparová), navíc emotivně podporován vynikající hudbou Tomáše Procházky, Joy Division a New Order, dotančil téměř do pater nejvyšších. Záměrně uvádím téměř, protože díky diváky smutně neobsazenému prostoru, navozujícímu TY správné pocity strachu a opuštění kontrované výpadky vášně a lásky, vybízejí k přemístění tohoto pozoruhodného projektu na „industriálnější prkna“. Detail, jehož autorem se po výběru z několika možností může stát kdokoliv z návštěvníků, rozšifrujících samotný název taneční inscenace Kdo je Annik? (Who is Annik?).

A Grave With No Name - Mountain Debris (Lefse Records / No Pain In Pop)

Začátkem roku na sebe sedmadvacetiletý Alexander Shields (AGWNN) upozornil stokusovou kazetou (Silver, The Underpass), sdílenou společně s o čtrnáct let mladším Trevorem Fitzhughem a jeho noisovým projektem z Indiany Natural Numbers. Koncertní (Tom King – bas., Anupa Madawela – bicí) podpora Lucky Dragons, These New Puritans, či The Big Pink v dubnu propašovala skladbu And We Parted Wals at Mt. Jade na kompilaci londýnského labelu No Pain In Pop, po které o dva měsíce později debutoval na vlastní značce Popular Recordings s EP A Grave With No Name. Pětice skladeb (02,06,10,11,12) ovlivněná z části atmosférou pokoje u rodičů a v té době Alexem obývaného kostelíka, vykresluje prostřednictvím znamenitě zastřeného vokálu a v londýnské mlze se ztrácejících zpětných vazeb pietní setkání Health s Animal Collective u hrobu Kurta Cobaina, známého fanouška islandských Sigur Rós.
Na téměř vyprodaný 7“ s obalem od Ferryho Gouwa z Celestial Bodies navázali v červenci s volně dostupnou kompilací, zahrnující výbornou Open Water kalifornští Lefse Records, kteří vydání prvního LP Mountain Debris slibují k „našemu“ 17. listopadu. Jak příznačné – vztah mezi melodií, zvukem, vlastním výkladem a nenávratnými ztrátami … Předcházet by mu měl v polovině října japonský 12“ Sofia / Khonnor / Open Water / Stone Setting (Big Love Records).



01. The Sun Rises
02. And We Parted Ways at Mt. Jade
03. Sofia
04. Open Water
05. Pacific
06. Ghosts & Stones
07. Lavender
08. Silver
09. Zachary
10. The Passing of a Day (Interlude)
11. Stone Setting
12. Horses
13. Fire Island
14. Chimes
15. The Underpass
16. The River Path to Mt. Jade

Klaxons / Alan Vega / No Bra – Sweetheard / Speedway / Super Subway Comedian (Blast First Petite)

Jednu z deseti 10“ vzpomínek na newyorské legendy Suicide, vycházejících pro manažery Blast First / Mute Records na nezáživné (nezávislé) značce Paula Smithe Blast First Petite, právě přináší znamenitý split Klaxons / Alan Vega / No Bra.
Zatímco s prostředním uměleckým jménem patřícím Alanu Bermowitzovi, vokalistovi a polovině Suicide se za doprovodu kytary Phila Hawka vracíme k jeho první sólové desce do roku 1980 (PVC Records), současnou hudební scénu zastupující dvojice přispěla „už jen“ vlastní úpravou klasických skladeb. Hvězdy letošního Planet Festivalu Klaxons šáhli po Sweetheard na The Second Album (1980 ZE Records) a na Offset Festivalu „zářící“ No Bra (Dale Cornish, Susanne Oberbeck) přidali Super Subway Comedian, zaznamenanou na 2LP reedici The Second Album / The First Rehearsal Tapes (1999 Blast First). A pokud No Bra, debutující před třemi lety u Muskel Records s Dance And Walk ještě neznáte, tak se prosím s nimi co nejdříve seznamte: