Po dvou letech dnes vyplulo nové album irská hudebnice,
skladatelky a analogové filmařky Hilary Woods (ex-JJ72), které začalo vznikat na
různých místech světa (Irsko, Lotyšsko, Virginie, ..) již v době vydání předchozí
desky Acts of Light (11/2023 Sacred Bones Records). Čtvrté sólové album najdete
pod názvem Night CRIÚ (Night Crew) a od poslední dvojice instrumentálních „experimentů“
se liší návratem k „vokálnímu písničkářství“, ač jinému, než jaké známe v podání
její původní kapely.
Mimo prostor a čas vložených sedm skladeb promlouvá
starými filmovými scénáři, odkazujícími na anotaci „příběhu“, ovlivněného
aspekty československé nové vlny a rané italské kinematografie. Místy trochu
strašidelné pocity vyrovnávají ostrůvky bezpečí a klidu, ve kterých naleznete fascinující
zážitek, prezentující jednu z nejkrásnějších „nočních“ (Night CRIÚ) nahrávek tohoto roku. Potemnělý
folk-pop s éterickými vokály, dětským sborem, smyčcovými a dechovými nástroji. Intimně snivá jedinečnost, podpořená producentem Deanem Hurleym a brooklynským labelem Sacred Bones Records.
Signifikantní 13. ročník Grauzone festivalu nabídne na
začátku února další porci rozmanitého programu, který v srdci nizozemského
Haagu opět propojí hudbu, film a další formy umění. Vedle hvězd jako DITZ (EP Don Enzo Magic Carpet Salesman vyšlo včera), Warmduscher či Sixth June, vystoupí i
poměrně mladá kapela THE NONE, složená ze starých pák.
U jejího zrodu stál zakládající člen Bloc Party a Young LegionnaireGordon Moakes (bas), který po návratu z Ameriky potkal kytaristu
punkových CasselsJima Becka a s vidinou založit něco neúnavného a hlučného,
položili základ THE NONE. Na začátku roku 2023 přibrali bubeníka Chrise
Francombeho (ex-Namasté) a nejviditelnější osůbku kapely Kai Whyte (aka Blue Ruth), někdejší zpěvačku Youth Man z birminghamského kolektivu QUE.E.F.
Letos v červnu vydali na vlastní značce Zennor Records debutový 7“ At Hope / In Civic Pride, kterému předcházela dvojice
digitálních EP Matter (8/2024) a Care (2/2025), odrážející post-hardcorové
vzory. Její syrový a temně humorný projev nyní najdete na společném 12“ MATTER
and CARE, který stejně jako zmiňovaný singl produkoval Tom Hill, známý např. ze
spolupráce s ĠENN - padesátikusový 7“ Reverberations vyšel dnes a na jeho
vzniku se podílel i Johnny Hostile od Jehnny Beth).
V současné době THE NONE pracují na debutovém LP,
jehož část dost možná uslyšíme už na únorovém Grauzone. Tuhle punkovou
naléhavost si tam rozhodně nenechte ujít!!
Site-specific FM rádio THE DARK OUTSIDE vydalo
v srpnu 2021 soundtrack Rendlesham (80 kazet), kterým multiinstrumentalista
Adam Leonard alias A Farewell To Hexes, frontman artrockových Invaderband, připomněl
asi nejznámější setkání Britů s UFO, ke kterému dle očitých svědků došlo v noci
27. prosince 1980 na základně RAF Woodbridge. Tehdy se v nejtemnějším
Suffolku objevil zhruba dvou až třímetrový trojúhelníkový objekt s pulzující
červenou signalizací, osvětlující les bílým světlem. Ráno ve stejné lokalitě
byly nalezeny tři prohlubně a zaznamenány zvýšené hodnoty beta/gama záření.
Následující noc zde poletovaly tři hvězdicové objekty, které se zhruba ve
stometrové výšce proměnily v plné kruhy a na obloze setrvaly kolem hodiny.
Tolik z oficiální zprávy vydané 13. ledna 1981, kterou sepsal zástupce velitele
základny Charlese I. Halta (USAF), jehož fotografii a vzorek jehličí z Rendleshamského
lesa přináší CD reedice Rendlesham Expanded.
Po vinylové edici Rendlesham (7/2022) realizované
famózním labelem Polytechnic Youth, se limitovaná (50 ks) nahrávka s douskladbovým
bonusem pohybuje v kruhovém objektu na vlnách Tectona Grandis. Strašidelná
radiofonika evokující undergroundovou britskou elektroniku, do které A Farewell
To Hexes připojil záznam podplukovníka Halta (Halt Tape) v čase pozorování neznámého
objektu a projev právníka Patricka Frascogny z líčení
tohoto případu v roce 2011 (Aftermath).
Senzační svědectví, jehož unikátnost si můžete rozšířit o
charitativní projekt (Hope & Play) podporující život dětí v G/\ZEEchoes for Palestine (Cities
and Memory), na kterém Adam Leonard připomíná skladbou The Ghosts of Lifta palestinský
exodus v roce 1948, resp. evakuaci jediné arabské vesnice v dnešní západní
části Jeruzaléma.
Album o kterém se nemluví, ale brzy pronikne mezi
nejpřekvapivější tituly tohoto roku. Jmenuje se HUMANISE, vyšlo na legendární
značce MUTE a jeho autorkou je někdejší frontman/ka shoegaze tria Dark BellsTeneil
Throssell alias HAAi. V londýně usazená australská producentka a DJ, která
se nové role ujala zhruba před deseti lety a svá první EP vydala na vlastní
značce Coconut Beats (Bee Good / DaDaDa - 9/2017, Motorik Voodoo Bush Doof Musik 7/2018). Širšího zájmu se jí dostalo ale až s EP Systems Up, Windows Down
(11/2019), po kterém přišla smlouva s Mute Records a vytlačení nahrávky do
vinylu, stejně jako v případě následujícího Put Your Head Above The Parakeets (9/2020).
Debutové album Baby, We’re Ascending vyšlo v květnu 2022
a mezi hosty vynikli producent Jon Hopkins (Coldplay, Brian Eno, ..), Alexis Taylor z Hot Chip či zpěvačka a multiinstrumentalistka Obi Franky, které
najdete i na aktuální „techno-popové“ poctě lidstvu HUMANISE. Na cestě z transcendentní a
euforické zvukové krajiny do zkoumání napětí mezi digitálním odstupem a lidským
spojením, ve kterém HAAi nachází krásu ve střetu syntetických textur a osobního
vyjádření. V tom jí opět nemálo vypomohla řada hostů, a to nejen z trans a queer rodiny, ze kterých bych
vyzdvihl queer básníka Kaidena Forda a zástupce London Contemporary Voices –
londýnskou umělkyni pracující na průsečíku kvantové počítačové hudby, umělé
inteligence a lidského hlasu ILĀ a „její“ TRANS VOICES, propojující meditativní
zvukové krajiny se sborovou tradicí a experimentálními vokály. Nádherný souzvuk
emotivní elektroniky a „lidského“ hlasu s jedinečnou identitou, který je
zde oproti debutu posunut do popředí. Úžasně dokonalý „kancl“ zážitek,
dobíjející lidskou energii nejen transformací „obsahu“ generovaného umělou
inteligencí.
Byla nebyla irská kapela The Sunshine Factory, ve které bubnoval zakladatel Sunshine Cult Records Mark Waldron-Hyden, jedna z nejvýraznějších postav undergroundové scény v Corku. Před čtyřmi lety absolvoval uměleckou rezidenci nedaleko Lisabonu, kde na něho narazili Mykle „Ollie“ Oliver Smith (kat/zp) a Joe Armitage (bas). Po několika společných jamech vznikl název pôt-pot, debutové EP Ode To A (5/2023) a nápad pozvat Markovu irskou kamarádku Elaine Malone (zp/harmonium), se kterou nahráli EP Going Insine (4/2024 Socorro / Blowtorch Records). Kritikou velice kladně přijatý titul, po kterém následovala šňůra vyprodaných koncertů (Irsko, Británie, Portugalsko) a letos v létě podpis s brooklynským labelem usazeným v Los Angeles FELTE. Pro ten si pôt-pot připravili kolekci vycházející z Markových demonahrávek, odrážejících jeho cestování a nepříliš šťastné období. S nahrávkou pojmenovanou dle silniční směrovky z německo-polského pohraničí Warshaw 480 km, přijíždí do lisabonského studia i druhá Cork-členka souboru Sara Leslie (zp/tamburína/kyt), se kterou „tradiční“ psychedelický krautrock prochází od hluboké bolesti do nádherně zasněných krajin, kde ztráty začnete přijímat s lehkostí a pochopením vlastní (i autorovy) přirozenosti.
Po včerejší performanci pražských RAFANŮ (Gril Flame - Signal
Festival) proběhl kousek vedle v Café V lese koncert vynikajících BIG SPECIAL z Birminghamu, který považuji za jeden z vůbec nejlepších,
které jsem letos navštívil. Coby jejich support vystoupila londýnská dvojice producentů
Good Health Good Wealth, která už dávno není vzorem jen tamních dvacátníků, protože
letos ohromila uznávané festivaly, jako Glastonbury, Reading, Leeds či oxfordshirský
Truck.
Kapelu tvoří zpěvák Bruce Breakey a kytarista s litevskými
kořeny Simon Kuzmickas, jehož nejranější hudební vzpomínky pocházejí z poznávání
postsovětského undregroundu. Původní punkové základy Good Health Good Wealth zásadně
proměnil lockdown, což se odrazilo jak v hledání nových inspirací (Duft Punk,
The Streets, ..), tak i v názvu odrážejícího ztrátu blízkého přítele kvůli
zdravotním problémům z nezdravého životního stylu.
Po digitálním LP HappyValley (1/2022) a EP Everyone Feels Like This (6/2023) přišla řada singlů,
které 17. listopadu posbírá 12“ kompilace This Time Next Year We’ll Be
Millionaires, zahrnující i včerejší hřeb večera – nejnovější singl Beautiful
Boy, napsaný již v době Brucovo lockdownového pochlastávání a odkazující na
Groeningenův stejnojmenný snímek Krásný kluk (2018). Oficiálně tak půjde o
debutové album doplněné hlasovými poznámkami GHGW a jejich přátel, kde vedle
aktuálního singlu Beautiful Boy najdete i titulní a doposud nevydanou skladbu This Time Next Year We’ll Be Millionaires. V tomto případě nesmíme zapomenout na
titulu "ukrytého" londýnského skladatele a producenta Josepha Wandera, který
začínal jako zvukař u Miloco Studios a pracoval např. s The 1975, Kasabian či
Måneskin. Takže všechny palce nahoru, jako včera s BIG SPECIAL v Krymské 12.
AFAR je okouzlující berlínské duo, které před devíti lety (KB) spojilo zpěvačku Elenu Gniß (Miss Gniss) s producentem a spolumajitelem CUTOFF ProductionsJosephem Varschenem (Hey Joe). Už od debutového alba Music From Afar (2/2019 Drossel) mísí experimentální analogovou elektroniku s psychedelií
a krautrockem, čímž vytvářejí pocit propojující přírodní prostředí s industriálním.
Ambientně meditativní a expanzivní zvuk, který po první desce přešel pod
kolínské Laut & Luise Records, kde okamžitě zaujala dvojice EP (Rational Ecstasy - 10/2021, Tell Me More - 12/2022) a nádherné druhé album The Refuge
(10/2023), doprovázené remixovou verzí.
To prozatím poslední Changing Rules vyšlo před pár dny a
dle AFAR jde o romantickou vzpouru proti každodenním zvukům, které otupují a
rozptylují. Návrat do reality, nabádající k porušování „zavedených“ pravidel a vstupu
do nového, doposud neprobádaného prostoru. Jemná a přitom syrová cesta,
vzdalující se všudypřítomnému pohodlí. Pohlcující zážitek s introspektivní a
filmovou atmosférou, který považuji za jejich doposud „nejsrozumitelnější“ dualitu
temnoty a světla. Naživo určitě zažít a dopochopit ústřední koncept celého alba. Na cestě z Grazu do Berlína pojedou přes Budějce i Prahu!! Tedy zatím bez koncertní zastávky. Jistě výzva podzimu!!
Rok a půl po strhujícím debutu Letter To Self (1/2024
City Slang) přicházejí dublinští SPRINTS s novým albem All That Is Over,
které představí společně s amsterdamskou partičkou MARATHON 21. března v Paláci Akropolis. Ač předprodejní anotace
přisuzují desce image „béčkové“ nahrávky pořízené během turné, tak jim určitě
nevěřte. Protože právě neúprosná síla jejich živých vystoupení žene desku
rozmanitější zvukovou krajinou a přitom stále zůstává ve své niterné podstatě,
odrážející i jednu personální změnu. Zhruba tři měsíce po vydání debutu opustil
kapelu kytarista Colm O’Reilly, a tak SPRINTS prostřídali řadu náhradníků, než
si sedli se Zacem Stephensonem (aka lil cis) od multiinstrumentalisty Aarona
Corcorana (aka Skynner).
Jejich první společný singl Feast vyšel loni v září,
ale v základní sestavě tuhle skladbu na nové desce nenajdete. Tedy pokud
si nepořídíte DINKED edici, kde je navíc v upravené La Frette Version na
sedmipalci.
All That Is Over převyšuje debut nejen větší „přístupností“,
ale především chytlavějším (melodičtějším) rozkročením nad „konzervativní“ punkovou
energií opěvovaného debutu. Ač o tenhle základní (bouřlivý) charakter SPRINTS
nepřijdete ani zde (hlavně B-strana = FAMÓZNÍ), kapela působí mnohem
opravdověji a pevněji než dříve. Emotivní touha přežít těžké časy, která se
plným právem tlačí do velkých klubů, jako je třeba pražská Akropole. Tohle VÝZVU v produkci Daniela Foxe (Gilla Band) si
naživo nenechte určitě ujít!!
To si takhle plánujete víkend na chalupě, když najednou
zjistíte, že kousek od vás začne za hodinku nový mezinárodní festival krátkých a podivných
filmů s ještě podivnějším názvem WIGU. Navíc když jeho zakladatelem je
slavný spisovatel, pedagog, režisér, hudební skladatel a zvukový performer
Lukáš „Pali“ Palán (1flfsoap, post-hudba, Havelka/Havel), stojící společně s Never Sol (nové album již brzy!) za scénickou hudbou inscenace Fairy Tales (Johana
Pecková & Sabina Bočková). Jeho režijní debut o jedné z nejvýraznějších
postav (massive cunt, něco jako Turek) 20. století The Painter (hudba Stéphane Clor) vznikl v nedaleké Křemži a do hlavních rolí obsadil Terezu Danihlíkovou
a Jana Hofmana. A právě The Painter stojí za vznikem WIGU festivalu (ví o něm
vůbec rezidenti EHMK?), protože podobně jako v případě Filmové renesance
ve Slavonicích, tak si jeho autoři také přáli vidět svůj snímek v kině, a
tak si založili festival.
První či nultý ročník objevitelského WIGU festivalu představil na 70
snímků rozdělených do několika bloků (drama, horor, experimentální film, česká
sekce, mikro krátké snímky), uzavřených retrospektivou věnovanou dvojici experimentálních
brazilských filmařů (Karen Akerman & Miguel Seabra Lopes). Kromě soutěžních
snímků (ukrajinské, palestinské a iránské měly přihlášky zdarma) mohli diváci
navštívit i doprovodný program, jehož součástí byl i lektorský talk Nicholase Hudace o jeho „lásce“ k filmovým žánrům, či českobudějovická premiéra živé
filmové show publicistů Civala, Hlada a spol. MovieZone Live, kterou pravidelně
sledují fanoušci filmového umění v pražském Divadle pod Palmovkou.
Ač netuším jaký snímek získal diváckou cenu, já hlasoval
pro irský A Day in the Sun režiséra a šéfa We Are WaveWalkerEdwina Mullana, který si z Budějovic odváží hned dvě ceny, a to v
kategoriích Nejlepší herec (Lalor Roddy jako David) a Nejlepší zahraniční film.
Nejlepší Dark komedii získal Hoku Uchiyama za snímek Whitch, soundtrack
festivalu si připsalo společné dílo DOUBLE DANGER (Douglas Cavanna & Xavier
Caux) pro film In The Shadows (režie Jérémy Barlozzo), nejlepší herecký výkon v ženské
kategorii získala Pia Zessin za roli Leo Waldstein ve snímku Wurst (režie
Valentina Schütz), v kategorii tuzemských snímků zabodovala Nevěsta (Lucie
Nicole Canzoniero & Mackenzie Camp), nejlevněji natáčel režisér Clint Galea
(Missing), mezi experimentálními snímky exceloval Dynamics (režie Teo Baehler) a poslední
ocenění které si pamatuji, je kategorie Nejlepší studentský film, udělený jihokorejskému dramatu Heavy Weight
(režie Sea-Hoon Jeon).
Ve dnech české premiéry dramatického snímku režiséra
Olivera LaxeSIRĀT, sledujícího pátrání otce po zmizelé dceři v divoké krajině
jižního Maroka, vyšel k filmu u Invada Records oficiální soundtrack, jehož autorem je francouzský
producent žijící v Berlíně David Letellier alias Kangding Ray. Vy kdo
sledujete tohoto umělce již od debutového alba Stabil (8/2006), spojeného s jeho
obdobím u věhlasných Raster-Noton, tak vás asi nepřekvapí Letellierův pečlivý a
neustále se rozvíjející přístup ke zvukovému designu a koncepční závažnosti,
který kromě vlastních nahrávek vložil i do založení labelu ARA. Jeho prozatím
poslední (v pořadí už asi desáté) zkoumání hranic zvukové estetiky doprovází
rave-apokalypsu SIRĀT, i když nevím, zda to není spíš naopak. Protože hudba se
zde stává průvodcem i duchem, ženoucí příběh do spalující izolace pouště a hor.
Pulzující srdce „kočovnické“ rave scény, kterou zde zastupují téměř všichni
učinkující. Tedy až na otce pohřešované dcery (Sergi López) a jeho syna, o
kterém si dovoluji tvrdit, že je také neherec. Ač neherec, tak ale s famózním
výkonem, který předvedli i všichni ostatní účastníci tohoto dvouhodinového „techno-zájezdu“.
Úchvatný vizuál s fascinující fúzí elektronického minimalismu a
severoafrických zvukových textur, podtrhující mizení, spojení a osvobození
skrze zvuk. Sázka na skutečné ravery, kterých prý dorazilo na patnáct set, se
rozhodně vyplatilo.
Za mne adept na vítěze 98. Oscarů. Tím ale nemyslím jen VYNIKAJÍCÍ
soundtrack SIRĀT, který už uspěl na letošním filmovém festivalu v Cannes. Tahle tenká hranice, resp. mystický most spojující život s "druhým" břehem, stojí určitě za nemalou pozornost!!
100% + 100%
01. Sirāt (04:18)
02. Horizon (03:04)
03. En La Noche (04:46)
04. Katharsis (06:07)
05. Desierto (04:08)
06. La Route (03:21)
07. The Fall (03:39)
08. Ritual (03:13)
09. Les Marches (09:24)
10. Surah Maryam Excerpt - Recited by Ali Keeler (01:50)
Ve čtvrtek 9. října proběhne v tančírně Ilses Erika křest
debutového alba lipského tria Twins in Colour, které pod názvem We’ve Been To The Future vyšlo na tamní značce All My Ghost. Tedy stejně jako předchozí EP In Event of Moon Disaster, realizované na jaře 2023. Tentokrát se ale ocitnete
v časech připomínajících naše víkendové volby, během kterých vylézaly z děr
a sklepů předlistopadové příšery, vyzývající opět k lepším zítřkům.
Ponořeni do melancholických nálad psychedelického indie-popu
nahlédnete do spravedlivé budoucnosti, věnované solidaritě se všemi živými
bytostmi. Přesun v čase naplněný emociální hloubkou a prostorem kolem,
který v nás neviditelně žije a oživuje ty, co nás již opustili.
Pokud se chystáte do Ilses Erika, tak vedle skvělých Twins in Colour tam potkáte i producentku XKat, vystupující též jako DJ mellon collic.
Ve čtvrtek se do Prahy vrátilo kalifornské „dívčí“ trio L.A.
WITCH, známé svým „filmovým“ psych-garage zvukem, podmazaným temně hypnotickými
melodiemi. Do Bike Jesus přivezlo své třetí studiové album DOGDOG (4/2025), které střídalo
se skladbami z předchozích titulů Play With Fire (8/2020) a L.A. WITCH (9/2017),
realizovaných taktéž u Suicide Squeeze Records. Pro aktuální britsko-evropské
turné si L.A. WITCH (Sade Sanchez - zp/kyt, Irity Pai - bas, Ellie English - bicí)
pozvaly francouzskou kamarádku Taru Clamart (kyt/kl), kterou můžete znát ze
spolupráce s legendárními The Telescopes či coby lídryni post-punkových YAR.
Snad i proto její účast v Bike Jesus přidávala především do skladeb z doposud
nejlepší desky DOGDOG další atmosférickou hloubku, přinášející v syrovém napětí euforické uvolnění.
Této temně vzrušující náladě předcházelo vystoupení pro
mě neznámé a o to víc překvapující pražské čtveřice NOIX, kterou vede uhrančivá
multiinstrumentalistka a zpěvačka Alisa Safo. Pokud tohle jméno někde
zachytíte, určitě neváhejte zajít na klubový koncert, protože ten čtvrteční mi v mnohém
připomínal nesmrtelnou tetu Siouxie. Debutové a stejně krásné album najdete pod
názvem Fragile Skies (4/2025).
