Představte si syrové industriální prostředí poskládané z kovových
součástek, soch a světelných instalací, ve kterém se mezi tepem/teplem lidských
duší prodírá k pódiu za cinkotu zvonku temná postava s usměvavou a
nalíčenou tváří, zdravící se s jednotlivými návštěvníky zvukového rituálu.
Tak takhle nějak vypadal úvod posledního klubového večera evropského turné Lili Refrain, které tahla římská čarodějka/experimentátorka věnovala holešovickému
CROSSu a hlavně novému, naprosto fantastickému albu Nagalite (3/2026 Subsound Records). Jeho nadpozemská, ale zároveň hluboce pozemská spiritualita pronikla
i do stařších skladeb splývajících ve vícevrstvém smyčkování, ve kterém jsem zcela
ztratil pojem o čase/světě a seřazení setlistu. Pulzující rytmy, bubnové/pohybové
rituály, kytary a hypnotický vokál připomínající nebeskou operu či nadpozemské
nářky, vytvořily pocit nesmrtelné blaženosti, ve kterém se snoubí šílenství s uměním.
Euforický a naprosto pohlcující mimoprostor, končící opět s osobním navázáním
usměvaného „spojení“ s dušemi svědků mystického zážitku, během kterého se
Lili Refrain podařilo přenést i část svého make-upu na tvář Rachele Fabozzo,
stojící v davu i s dalším protagonistou z videoklipu Nagal Leonardem
Salanim.
Koncert pořádala agentura Obscure Promotion a role "předkapely" se ujal dark ambientní projekt Hibernant.
100%
Žádné komentáře:
Okomentovat