BAREETLBLAD x TAYMOUR – NOS INSAN (diy records)

 

Že lze v hudbě najít stále něco „neobjeveného“, dokládá pozoruhodné minialbum o rozchodu a emociálním vyprázdnění NOS INSAN (نص انسان), za kterým stojí palestinský rapper a zpěvák Bareetlblad. Ve spolupráci s jordánským producentem Taymourem, propojeným s londýnskou komunitou a labelem diy records, vznikla kolekce šesti skladeb, míchající arabský emo-rap se „západními“ styly. Od chladně „kjůrovských“ textur přes shoegaze, hip hop až někam k hypnagogickému popu. To vše v podmanivě rozostřené elektronice, ve které blízkovýchodní tradice a Bareetlbladův procítěný vokál povyšují tamní indie scénu na hodně vysokou úroveň. Proto nebude asi tajemstvím, že za masteringem najdete v Brooklynu žijící Heba Kadry, která vypilovala i velmi oceňovanou novinku Secret Love (4AD) od úspěšně rostoucích Dry Cleaning.

Pokud bych si měl ale vybrat, tak určitě šáhnu po NOS INSAN, a to nejen z důvodu vinylové limitky. Navrávka totiž nebude dostupná v digitálních formátech a každý ze 300 artefaktů (vůbec první 12“ společnosti diy records) doprovází snímek Ahmada Zaghmouriho v artworkové úpravě MOONI Studia.

100%

 

A1. SORT AKRHEK / AD MA BA7EBEK (02:12)    

A2. ES2ALI 7ALEK (03:58)

A3. T2DDAMET (02:47)

B1. BDOUNEK (01:30)   

B2. MSAFREH (02:29)

B3. 3ISHNA WSHOFNA (03:11)

Komu se líbí NOS INSAN, ten přijme i propalestinskou neziskovku Sa7ten 

Sleaford Mods - The Demise of Planet X (Rough Trade Rocords)

 

Jedna z pódiově nejnudnějších (textově ale jedna z nejnaléhavějších) „kapel“ světa Sleaford Mods je zpět, a to rovnou v postapokalyptické „konspiraci“ The Demise Of Planet X, kolem které už nějakou dobu poletuje pět hitparádových družic (Megaton 16/9, The Good Life 21/10, Bad Santa 20/11, No Touch No Touch 16/12, Elitest G.O.A.T. 12/1 - Aldous Harding vystoupí 22. června v Roxy). Pochopitelně že hvězdně obsazených družic, z nichž ta první Megaton podpořila charitativní organizaci War Child.

The Demise of Planet X je v pořadí už 13. studiové album (čtvrté pro Rough Trade Records), které tahle elektro-punková dvojka s Nottinghamu stačila zplodit během téměř dvaceti let od první zmínky o That's Shit, Try Harder, tedy od nultých let Sleaford Mods. Jejich jak jinak než ufňukaně jedovaté nadávky podávané s inteligentní satirou i zde směřují na nejaktuálnější sračky současného světa (zbrojení, genocida, krajní pravice či ču**k Trump), které tentokrát bratři fucku rozdělili mezi doposud nejpočetnější skupinu hostů a dali prostor novým myšlenkám. Navíc tento tah nahrávku zvukově posouvá novými směry, čímž kapela konečně překonává mnoho let unuděný vzorec – vždy jiní, vždy stejní. 

Pro mě osobně probuzení starých Sleford Mods, kteří před vlastním „zakuklením“ přinášeli nadšení z čehosi „nového“, co dnes sice působí komerčně nejpřístupněji, ale zároveň jako dosud nejambicióznější album této konfrontační dvojice. Skvělý počin, odrážející atmosféru nottinghamského studia JT Soar.   

 

A1. The Good Life feat. Gwendoline Christie & BIG SPECIAL (03:00)

A2. Double Diamond (04:18)

A3. Elitest G.O.A.T feat. Aldous Harding (03:25)

A4. Megaton (02:52)

A5. No Touch feat. Sue Tompkins (03:03)

A6. Bad Santa (03:23)

B1. The Demise of Planet X (02:23)

B2. Don Draper (04:17)

B3. Gina Was (03:25)

B4. Shoving the Images (02:26)

B5. Flood the Zone feat. Liam Bailey (03:21)

B6. Kill List feat. Snowy (03:11)

B7. The Unwrap (02:25)

Desinteresse – Onschuld (Fabrika Records)

 

Tento týden byla zveřejněna poslední jména, která začátkem února vystoupí v centru Haagu na multižánrovém festivalu Grauzone 2026 (R.I.P. Luise), zaměřeném na umělce ovlivněné undergroundovou hudbou. Mezi zástupci nizozemské coldwave scény zahraje i původně duo Desinteresse (dříve Robby's Song) z limburgské provincie (textař Sem van den Munckhof – zp/kyt/synt, Bart Vranken – bas), které společně s bubeníkem Joppe de Swartem debutovalo na kazetě Voor Altijd (4/2023 Decadence, 150 ks). Koncem uplynulého roku Desinteresse vydali své oficiálně první LP Onschuld, podpořené řeckým labelem Fabrika Records a uvedené sedmipalecem Grijze Dromen / De Helse Poort (8/2024, 520 ks), který opět připomněl značku Decadence, provozovanou přímo kapelou.

Ač už první momenty nizozemštinou promlouvající Onschuld nemohou minout vzpomínky na rané The Cure, tak právě analogový komfort amsterdamského studia The Lullabye Factory umožnil navodit jedinečnou atmosféru z přelomu 70. a 80. let, kdy vznikaly naprosto legendární desky pouze za využití magnetonových pásek, nástrojů, efektů a zesilovačů. Střet „pravěku“ s neoptimistickou současností v podání Desinteresse přináší snivou naději o neexistujících pocitech ztracených v čase, jehož ponurá nálada připomíná snění o chůzi po vodě od Polar Noire. Cestu "průmyslové kultury" přes Rúrský viadukt u německého Herdecke.

8/8

A1. Onschuld (04:35)

A2. Silhouet (03:28)

A3. Niets Te Zeggen (04:14)

A4. Brekend Glas (05:39)

B1. Zwart Wit (02:39)

B2. Grijze Dromen (02:14)

B3. Fantomen (04:07)

B4. Denkt U? (06:36)

Fuzz Lightyear – Zero Guilt (Nice Swan Records)

 

Letos v říjnu uplyne 60 let od velšské tragédie v hornické vesnici Aberfan, během které sesuv důlní haldy zasypal základní školu a připravil o život 144 lidí, z toho 116 dětí. Ač se jednalo o jednu z největších britských tragédií ve 20. století, tak přeživší dodnes pronásledují děsivé vzpomínky a pocit naprosté beznaděje a nespravedlnosti, protože viníci neštěstí nebyli nikdy potrestáni. Tohle arogantní pohrdání „dělnickou třídou“ připomněl loni v říjnu dojemný singl Aberfan, propojující nedávnou historii se současností a varující před nenažranými korporacemi a politickými šmejdy.

Empatické zpracování jednoho z mnoha otřesných příběhů zároveň předznamenalo vydání debutového minialba původně leedského tria (free EP Fuzz II 10/2020) Fuzz Lightyear, které pod názvem Zero Guilt začalo vznikat už po covidové pandemii. Postupem času skladby jako Aberfan a Berlin 1885 (regulace kolonizace Afriky) prošly hlučnějšími a destruktivnějšími proměnami, ke kterým se přidal mnohem mladší „zbytek“, doplňující šestiskladbové album. To vše ve spolupráci s producentem Alexem Greavesem a londýnským labelem Nice Swan Records. 

Drsně strhující směs industriálního noise rocku a post-punkového brutalismu, která dává vzpomenout na chaotické „začátky“ Sonic Youth či Idles. A pokud se nemýlím, tak obě kapely dosáhly nemalých úspěchů. Fuzz Lightyear (Ben Parry – zp/kyt, Josh Taylor - bicí, Alex Calder – synt/kyt, Varun Govil – bas) mají tohle všechno teprve před sebou. Tedy aspoň podle alba Zero Guilt!!  

 

A1. White & Green (03:30)

A2. Sit Awake (03:30)

A3. Aberfan (06:29)

B1. /// (01:17)

B2. Berlin 1885 (04:24)

B3. Christ Alive (04:04)

The Final Age – New Hallucinations (Tesla Tapes)

 

Tesla Tapes je „spolek“ současných i bývalých přátel legendární anglické kapely GNOD, jejíž experimentální plochy založené na krautrockových kytarách, syrové elektronice, industriálu či hardcoru tlačí z poza bicích také jistý Jesse Webb. Bristolská legenda, na kterou kromě zmíněných GNOD narazíte v různých oblastech britského hudebního undergroundu (EP/64, Big Naturals, Anthroprophh, ..).

Zhruba před deseti lety Jesse sestrojil improvizační projekt signovaný eponymním albem The Final Age (2/2018 Cardinal Fuzz), koncipovaný jako doprovod k imaginárnímu filmu o překonání destruktivních emocí. Témata ztráty, úzkosti, hledání, naději či izolaci najdete i na jeho druhém a debut překračujícím albu New Hallucinations (Tesla Tapes), k jehož nahrávání sezval opět asi patnáct hudebníků. Vedle nejvěrnějšího Mikea Kingstona (aka Rollerhands) tak pozvání neodmítli ani Otto Willberg, Aonghus Reidy, Dylan Mallett (aka Silver Waves) či naprosto skvělá Annette Berlin, boxující za bristolské Shoun Shoun. A právě její vokály působící během promítání jako meditace o nestálosti existence, vytvářejí jistý dojem reálného vjemu bez působení příslušného podnětu, ke kterému mě předchozí nahrávka nedovedla. Soužití se světem krásy a hrůz, ve které psych-noisová atmosféra vypráví o nepřítomnosti žijící s námi - The Final Age.  

 

A1. Individuation Point (05:47)

A2. Winter In My Soul (03:42)

A3. Synth 2 feat. Annette Berlin (03:35)

A4. Penetralium (06:32)

A5. Bones Don't Lie (03:03)

B1. Another Hundred Years feat. Annette Berlin (06:27)

B2. Outpost (04:43)

B3. Pleasures feat. Annette Berlin (05:20)

B4. Beneath The Underdog (07:29)

UNDERTHESKIN - Never | Return (Young & Cold Records)

 

Jestli se cítíte sami v mrazivých světlech/dnech či nedůvěře a hodláte tančit nebo zemřít, vyražte v sobotu 24. ledna do pražského Chapeau Rouge, kde vystoupí varšavské „trio“ UNDERTHESKIN. Od prvního singlu Cold (2/2015) sólový projekt MariuszeΔVOIDΔŁuniewskiho, jinak frontmana slavných Deathcamp Project. Po včerejším tragicky zrušeném vystoupení na německém Owls n Bats Winterfestu tak půjde o druhý naplánovaný koncert ke třetímu studiovému albu Never | Return, které po stokusové edici kazet vyjde 16. ledna na vinylech a CD nosičích u Young & Cold Records.

Navázání na temné časy zoufalství a nejistot předchozích titulů (NEGATIVE - 3/2019 Oráculo Records, UNDERTHESKIN - 12/2015 Alchera Visions), ze kterých novinka vystupuje s jistou nadějí. Temná analogová atmosféra s emociální hloubkou ledově chladných osmdesátek, kterou už od druhého alba podporuje multiinstrumentalista a producent Tom Tyler (kyt/synt), někdejší součást Controlled Collapse a koncertně baskytarista Maciej Dąbrowa. 

Never | Return (artwork Jarek Kubicki) je silně osobní a doposud „nejvyzrálejší“ nahrávka UNDERTHESKIN, jejíž textové zaměření na konec vztahu, osamělost a touhu rozšiřuje aktuální „rychlost světla“ o další rozměr, rozmazávající v ledové kře základní okamžiky lidské existence.

Společně s UNDERTHESKIN vystoupí v Chapeau Rouge temně dunivá dvojice českého undergroundu StyXdivE, pro kterou to má být vůbec první živé nebo mrtvé vystoupení.

 

A1. Freezing | Lights (04:57)

A2. End This | Summer (04:07)

A3. Dance | Die (03:34)

A4. Always | Never (03:33)

B1. Exit | Wounds (04:18)

B2. Never | Return (04:11)

B3. End This | Winter (05:54)

Rude Films (Rude Films Records)

 

Protože poslední dobou vycházejí z manchesterské hudební scény spíš smutné zprávy (Mani, Simon Parker), tak si pusťte třeba Rude Films, odkazující na tamní post-punkovou minulost. Kontrast mezi světlem a tmou, který tohle kvarteto hrne nekompromisní silou proti společenským pravidlům.

Jeho počátky lze ztotožnit s rozpadem několika projektů v roce 2018 a covidovým marastem, kdy vyšel dodnes volně dostupný singl Antonio the Great (6/2020). V té době původem chorleyští Rude Films chystali už v ustálené sestavě (Aaron Hill-Southern – zp/kyt, Liam Miro – kyt, James Platt – bas/synt, Rick Ryding – bicí) EP Statements of Fear (9/2022), po kterém se loni v březnu objevil velmi očekávaný LP debut Rude Films. Desetidílný noise-rockový seriál zahalený shoegaze tajemstvím a atmosférickou altrockovou úzkostí, jehož produkce se ujal Michael Whalley (Grave Diggers Union, Brock n Broll Records). „Netflixová“ hitovka, jejíž jedinečnost potvrdil krátce před Vánocemi během dvaceti minut vyprodaný sedmipalec Through the Light / Horseshoe, dokončený u George Atkinse v 80 Hertz Studios. Pro „neznámou“ kapelu více než velké zviditelnění a šance proniknout do manchesterské extraligy (The Smiths, Joy Division, The Stone Roses, James, The Verve, The Fall, Happy Mondays, Inspiral Carpets a ještě třeba bři Gallagherové). Nakonec neodolatelný LP debut Rude Films o tom mluví už několik měsíců.

 

A1. Where Have You Been Lately? (02:30)

A2. Mort Subite (03:03)

A3. Death Hex (05:10)

A4. Serenity (06:36)

A5. Blood on the Tracks (06:03)

B1. Religion (03:49)

B2. Wide-Eyed Boy (04:44)

B3. You're the Image I Can't Forget (04:46)

B4. A Lonely Moon (03:40)

B5. Black Snow (06:40)