HANK – Twist Grip / Spiralic (Dalliance Recordings)

 

Když jsem poprvé zahlédl název HANK is a band, tak se mi vybavil pražskej démon z Kill The Dandies! či Thee Lazy Eyes. Dnes už vím, že tenhle další HANK patří k nejlepším DIY objevům současného Londýna a na svých nahrávkách se pohybuje podobně jako třeba My Bloody Valentine mezi noisem a melodií, intimitou a disonancí, a díky svým andělským vokálům poletuje v blízkosti Cocteau Twins.

Již od svých nedávných počátků HANK neustále střídá hudebníky, z nichž tu nejpevnější část tvoří Lauren „Pearl2“ Stephen (zp/kyt), Charlie Read-Clarke (zp/kyt), Maddy O'Keefe (bas) a Ashley Cooper (bicí). Z těch „hostujících“ bych pak připomněl aspoň část skvělých SORRY (Asha Lorenz, Marco Pini), kytaristu Pip Indigo Russona, zpěváka Warmduscher (Ben Romans Hopcraft) a především producenta Jamie Nevilleho, který stojí za dvojicí EP Twist Grip (9/2024) a Spiralic (6/2025). Obě tyto prozatím jediné nahrávky podpořené Dalliance Recordings nyní vycházejí na společném vinylu, a to díky DINKED EDITIONS a jejich sérii exkluzivních edic EARLY DOORS, zaměřených na nejlepší nové kapely.

Chcete-li být u TOHO, tak HANK určitě nepřehlédněte / nepřeslechněte, stejně jako chystanou EP kompilaci dublinských electro-punkerů YARD.

TWIST GRIP EP (9/2024)

A1. Angel Says (03:55)

A2. Pull It Off (02:32)

A3. DYLM (03:54)

A4. RanThruBlue (04:03)

SPIRALIC EP (6/2025)

B1. Stand On Yr Star (03:00)

B2. Temp Fix (04:35)

B3. Trusted (04:44)

B4. Dogstar (05:39)

B5. Spiralic (04:15)

 

EMMON – ICON (Icons Creating Evil Art)

 

Před čtvrt stoletím vznikla ve Stockholmu indie popová čtveřice Paris, ve které účinkovala zpěvačka a klávesistka Emmy Nylén, paralelně vystupující jako EMMON. Od svých sólových začátků (EP Global - 10/2001, EP CasioN - 1/2002, …) přes založení vlastního studia ProDUCKtion, LP debut The Art and the Evil (2/2007 Wonderland Records) až po současnost, se vyznačuje chytlavými melodiemi, pulzujícími beaty a nostalgickými syntezátorovými zvuky, připomínajícími v novém nádechu elektronickou hudební scénu 80. let minulého století. Záměrně uvádím „minulého století“, protože tahle hudební nadčasovost zní slále víc než aktuálně.

V současné době EMMON produkuje veškerou hudbu společně se svým manželem Jimmym Monellem (Shooting Star, The April Tears), o čemž svědčí „návratové“ a dost možná až přelomové páté studiové album RECON (10/2022), prodloužené o vydařenou remixovou verzi RECONMIXED (10/2023), které vyšlo stejně jako aktuální hit ICON u ikonických Icons Creating Evil Art. Za mě ještě o level lepší a „tvrdší“ než tři roky staré „album roku“, působící velmi vzdušně a sebevědomě. Jeho temnota promítnutá do taneční radosti mě opět vrací do víkendových vzpomínek, kdy jsem zde připomínal Stellu Rose a nezapomenutelnou událost českých osmdesátek - Depeche Mode v Praze. Úchvatná nahrávka, na které se kromě třeba zpěváka Agent Side Grinder Emanuela Åströma autorsky spolupodílel i Conny Fornbäck alias Majestoluxe (B2).  

 

A1. Neon Brown (04:30)

A2. Decisions (04:47)

A3. Shades Of Blue feat. Annika Thorell (03:59)

A4. Cold Within (04:10)

A5. No Mans Land (04:48)

B1. Speak To Me feat. Jonas Thorell & Annika Thorell (3:52)

B2. Blood On The Ceiling (03:33)

B3. Relics feat. Emanuel Åström (03:44)

B4. DARK (04:16)

B5. Slow Running (03:22)

Stella Rose Gahanová v Bike Jesus (3. února 2026)

 

Když už jsem u těch depešáckých vzpomínek (PRAHA 1988), tak proč se trošku nepodívat do budoucna. Třeba na úterý 3. února, kdy do pražského klubu Bike Jesus přijede v rámci evropského headline turné dcerka Davida Gahana Stella Rose. V New Yorku usazená zpěvačka, básnířka a hudebnice, která ve spolupráci se spolumajitelem KRO Records Yvesem Rothmanem (Courtney Love, Warpaint, ..) natočila debutové album Eyes Of Glass (5/2023) a s následujícím EP Hollybaby (12/2024) vystoupila v doprovodu post-punkových A Place To Bury Strangers loni v Brně. Její temně podmanivý pop s neogotickými prvky a momentkami legendárních hvězd (PJ Harvey, Patti Smith), řadí „malou“ Stellu mezi nejzajímavější soušasná jména newyorské undergroundové scény, kterou dobarvuje intenzivní kreativitou, posouvající každou novou nahrávku do dalších směrů.

V Bike Jesus můžete Stellu Rose chytit v 1. vlně už za krásné TŘI stovky.

Filip Macháček - Depeche Mode Praha 1988 (Slovart)

 

Jedním slovem NÁDHERNÁ, a to nejen vzpomínka na nejzásadnější koncert před Listopadem 1989. Toť novinka z nakladatelství Slovart DEPECHE MODE PRAHA 1988, která s podtitulem 21 hodin za železnou oponou "setlistově" mapuje jeden jediný výjimečný den – 11. březen 1988. Autorem této třísetstránkové publikace je táborský rodák Filip Macháček, který během tří let nashromáždil stovky dodnes nepublikovaných fotografií, desítky rozhovorů a kompletní tiskový archiv z přelomového koncertu uprostřed železné opony, konaného v rámci The Music For The Masses Tour.

Pro mě osobně tohle bravurně zmapované nostalgické dílo začalo už před 37 lety v brzkých ranních hodinách jednoho mrazivého dne, kdy jsme si s „depešákama“ vystáli „nekonečnou“ frontu v pasáži na Václavském náměstí, ze které každý z nás s dvojicí šťastně ulovených lístků (max. počet pro jednoho) spěchal pro další dva do předprodeje Sparty.

Na tu dobu naprosto neuvěřitelná událost, kterou nemohla minout ani policejní buzerace přímo před holešovickou Sportovní halou. Tehdejší tisk šířil „zábavné“ rozhovory s organizátory koncertu, např. se zástupkyní ředitele Sportovní haly Danou Hálovou, která mluvila o extrémně mimořádných bezpečnostních opatřeních. Přímo od pořádkových sil Veřejné bezpečnosti (VB) vycházely katastrofické scénáře (dnes se tomu říká dezinformace), ve kterých fanoušky Depeche Mode označovaly za alkoholiky a drogově závislé idioty s divnými účesy, které připomínaly nepracující kapitalistické pankáče ze Západu. I tohle byla historie naší země, jejíž děravá paměť národa dokáže ještě dnes uctívat převlečené bolševiky, shlížející na prostý lid z Hradu či Poslanecké sněmovny.

DMP1988 vychází oficiálně 24. listopadu. Tak neváhejte!!

Behind the Wheel, Strangelove, Sacred, Something to Do, Blasphemous Rumours, Stripped, Pipeline, The Things You Said, Black Celebration, Shake the Disease, Nothing, Pleasure, Little Treasure, People Are People, A Question of Time, Never Let Me Down Again

A Question of Lust

Master and Servant

Everything Counts  

Moje dva nejlepší koncerty před Listopadem 1989

Negative Image – Confusion (Dead Wax Records)

 

Jubilejní 50. titul madrických Dead Wax Records patří nahrávce z roku 1989, kdy nás před podobnou západní kulturou bránili Pávek s Burešem. Vzorní to soudruzi, kteří v pondělí 17. listopadu půjdou opět pokrytecky slavit pád komunismu.

Dnes už nesehnatelná kazeta obsahovala šest skladeb a pod názvem Confusion si ji na vlastní značce Contorsic Dog Records vydala kalifornská kapela Negative Image, ovlivněná post-punkem, gothic rockem a darkwave. Aktuální verzi tohoto jediného alba, které tihle temně punkovější Duran Duran (Aaron Hope - zp, Terry Lundwall - bas, Julian Riskus - kyt, Glenn Thayer - kl, Jason „Shhadows“ Timothy - kyt) vydali, rozšiřují dvě stejně staré skladby, uzavírající jednotlivé strany vinylu. Hranice mezi temnotou a nadějí, kterou ti šťastnější překonali a zbabělci statečně převlékli. Pro mě soundtrack k TV událostem před 36 lety, kdy jsem se pořádně nadechl a bolševik vydechl. Zmatek v tom mám ale dodnes, kam se Česko ubírá a kdo stojí v jeho čele (Pávek, Bureš, Pitomio). 

Otevři dveře, manipulace je jejich povolání, demonstruj vlastní cestu. CONFUSION miluju!!  

 

A1. The Life We Lead (03:28)

A2. All I Was (SEX) (05:30)

A3. Take Another Drink (07:15)

A4. Melt The Ice (04:12)

B1. Not This Way (05:23)

B2. Swallow (05:09)

B3. She Flies Away (05:52)

B4. Something Pure (04:34)

FUNERAL FOLK / Jules Reidy (Festival Alternativa, 14. 11. 2025 Praha )

 

Pokud chcete zažít v hudbě něco naprosto výjimečného, vyražte v pátek na pražské Staré Město do kostela U Salvátora, kde se stanete svědky meditujícího rituálu o zármutku a umírající civilizaci FUNERAL FOLK. Vzácného a všepohlcujícího spojení spektrální skladatelky Mary W. Horn a folkové hudebnice Sary Parkman, jejichž téměř sesterské pouto je používáno jako základ pro zkoumání smrti, okultních a nadpřirozených hymnů. Dílo původně napsané pro taneční vystoupení FUNERAL (2020) Mattiase Lecha a Lisen Ellard je neseno krásnou úctou ke karelské tradici, švédské lidové hudbě a spektrálnímu minimalismu. Tenhle drone-folkový žalozpěv na housle s prvky black metalu, který si Mary vydala na vlastním stockholmském labelu XKatedral už v létě 2022, si naživo určitě nenechte ujít. Dle nemalých očekávání by měl obě dámy doplnit na kytaru a citeru Mats Erlandsson, dodávající jejich hluboce rezonančnímu zvuku další vrstvu. 

Kdo ale v rámci 33. ročníku festivalu ALTERNATIVA v pátek před FUNERAL FOLK vystoupí, tak to bude v Berlíně usazený/á Australan/ka Jules Reidy (S P O I L E R, Splitter Orchester) a vy kdo dorazíte včas (19:00), tak ambientnímu znovuzrození Ghost/Spirit (2/2025 Thrill Jockey) podlehnete určitě také.  

Summer Darling Tapes (PUBLIC CIRCUIT & TORTURETWINN)

 

Summer Darling Tapes je stuttgartský label někdejšího zpěváka ZERBIRST a The Hand of Glory Johna Mortona, který po provozování metalové značky Black Omega Recordings zaměřené na evropskou scénu, „dováží“ na starý kontinent i nová americká jména. Prostřednictvím svých kazet nám tak už tři roky umožňuje lovit v oblastech nezávislého post-punku, shoegaze a dream popu. Během nedávného zátahu mě v jeho SDT sítích zaujaly dvě čerstvé rybky od à La Carte Records a Wax Moon Records.

Tu první reprezentuje elektronické post-punkové trio PUBLIC CIRCUIT Ethana Biamonta, ke kterému se během nahrávání loňského debutu Lamb (3/2024) připojili bubeník Sean Holloway a programátor Nelson Fisher. Jejich ledově církevní projev zkoumá témata ztracené víry a identity v současném chaosu světa a proměňuje Ethanův brooklynský život ve stravitelnější a především emotivnější zážitek. Tak snad Modern Church potkáme naživo i my v příštím roce, a to nejen v rámci festivalového léta.

Druhým a dalším skvělým úlovkem je pak Andrew Devin Georgieff alias TORTURETWINN z Richmondu, jehož debutové album Blood Love inspirované 80‘s pop-rockovými a new wave hvězdami podpořil účastí producent Will Beasley, spolupracující např. s Goalkeeper či The Dangerous Summer. Po digitálním EP The Coldening (12/2023) se zde o krvavou romantiku uvězněnou v závislosti podělil Chaz Costello z dallaského tria Sculpture Club, kterého najdete v úplném závěru této nádherné nahrávky.

PUBLIC CIRCUIT – MODERN CHURCH

A1. Modern Church (02:33)

A2. Samson (03:28)

A3. Take The Blame (03:39)

A4. No Faith (02:40)

B1. Hymn 01 (01:45)

B2. To The Grave (03:36)

B3. Damager (01:34)

B4. Cost Of My Life (03:48)

 

TORTURETWINN – BLOOD LOVE

A1. RED LIGHT (03:22)

A2. DEATHLY IN LOVE (02:57)

A3. SEX TAPE (03:47)

A4. KNIFE PLAY (04:54)

B1. MY MORNING BLUES (02:45)

B2. PRETTY WHEN YOU CRY (04:13)

B3. EMILY FT. SCULPTURE CLUB (03:15)