neděle 4. května 2014

Pojedeme k moři (režie Tomáš Hrobský , resp. Jiří Mádl)




Popravdě řečeno/napsáno, po pochvalných reakcích Mirky Spáčilové a její dcerky Terky (spolupracovnice snímku) se mi režijní debut Jirky Mádla zdál ještě falešnější, než jejich subjektivní recenze. Přesto coby rezident nedalé vsi od Českých Budějovic, kde převážná část filmu Pojedeme k moři loni vznikala, jsem exteriérní zvědavosti (zda mě někde inflagranti nezabrala skrytá kamera) neodolal a vyvezl celou rodinku do kina. A právě zde mohou mnozí diváci narazit na distributorem filmu (Falcon) uváděnou mírně zavádějící informaci, že jde o rodinný snímek. První dvě třetiny z celkových devadesáti minut obsadil filmařsky naivní amatérismus dětí školou povinných (např. Ambrozia) a zbytek připadl sociálně dramatickým tématům, které pochopí zase spíše jejich starší sourozenci (ti však v pupertálním věku "nepůjdou s fotrem do kina na takovou kravinu") a vyšší ročníky.
Celý děj je postaven na snaze mladého Tomáše "Formana" Hrobského (nadaný Petr Šimčák) natočit (Edita Kainrathová - kamera) se svým polochorvatským kamarádem Harisem Kubálkem (ostřílený Jan Maršál) film o své rodině a spolužácích, přičemž narazí na podezřelé chování (ne)vlastního otce (Odřej Vetchý). Výsledkem detektivní akce se nakonec stane odhalení Tomášovy skutečné identity, ke které dojde v centru pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením ARPIDĚ, kde jako fyzioterapeutka pracuje jeho (ne)biologická matka (Lucie Trmíková).
V Šmídmajerovo produkci (Bio Illusion) tak sice na domácí poměry vznikl pozoruhodný dětský příběh (a snad i naplnění Mádlova snu natočit film - o sobě?) o problémech dospělých (a to nejen pro Budějovičáky), ale jeho podstatu až příliš často zastiňují excelentní výkony ve vedlejších rolích - především fotbalově trenérská guma v podání Romana Nevěčného a domácí trýznitel Harisovo matky (Michaela Majerníková, sestra Karolíny alias Liny Mayer) a čórkař Ondřej Veselý.

85% (průměr za celou naší rodinu)

Žádné komentáře: