Gichard - Chins For Lefty (Night School Records)

 

Chins For Lefty je debutové album glasgowského dua Gichard, které tvoří dva zkušení hudebníci z tamní undergroundové scény, působící v psych-garage kapele Dragged Up. Zpěvačka a textařka Lisa Jones s kořeny v poezii a mluveném slovu, připomínajícími u nás velmi oblíbené Dry Cleaning. Druhým z pachatelů je multiinstrumentalista Chas Lalli (VOM, Bad Aura), jehož hudební doprovod vytváří podmanivý a hypnotický doprovod plný minimalistických syntezátorů, automatických bubeníků a zkreslených kytar, balancující na hraně temné melancholie a syrového indie. Do tohoto zvonivého pozadí vstupuje Lisa se svým chladným, úsečným mluveným slovem, plným břitkého skotského humoru, existenciální úzkosti a surrealistických výjevů z každodenního života. Tím s naprosto ledovým klidem dokáže proměnit banální témata, jako jsou seznamovací rituály v písni Soft Face nebo absurdita pozdního kapitalismu, v hluboké a zároveň nesmírně vtipné sociální komentáře. Výsledkem je sevřené, analogově špinavé a hluboce lidské album o moderním odcizení, které s každým dalším poslechem odkrývá nové vrstvy skrytého optimismu i zdravého sarkasmu.

Chins For Lefty je mimořádně osvěžující a návykové dílo, které posouvá hranice současné post-punkové a lo-fi scény a bezpochyby se zařadí mezi nejlepší a nejzásadnější undergroundové desky tohoto roku. Už jen proto nemůže Chris For Lefty jít pod 10 z 10 a vy byste rozhodně neměli minout Night School Records.

 

A1. Cholesterol Test (03:40)

A2. Asking The Apes (02:48)

A3. Posthumous Hologram (04:39)

A4. Break Up With Johnny Dogbirth (05:21)

A5. Human Resources (03:35)

B1. Soft Face (05:09)

B2. Hamming It Up (06:38)

B3. Your Private Hell (06:07)

Federico Fusj – Olam, vy, kteří jezdíte na bílých oslících (AJG – Wortnerův dům České Budějovice)

 

Kadosh I, 2026 - socha z bílého onyxu, který zesiluje napojení na vyšší vědomí a pomáhá tak stahovat vědomosti z kosmické knihovny

Alšova jihočeská galerie zahájila ve svých reprezentativních prostorech Wortnerova domu fascinující výstavu italského umělce Federica Fusje (aka Fusi) s názvem „Olam, vy, kteří jezdíte na bílých oslících“. Vernisáž, která proběhla 17. června, otevřela dveře do světa autora, jenž zcela unikátním způsobem boří hranice mezi tradičním řemeslem a futuristickými vizemi.

Federico Fusj je mimořádně všestranný italský tvůrce, teoretik umění a pedagog. Jeho umělecký záběr sahá od klasického sochařství a malby přes grafiku a medailérství až po moderní instalace, performativní a rozhlasové umění. Mimo vlastní tvorbu je také aktivním hybatelem kulturního dění, což dokazuje jeho role zakladatele a redaktora platformy Radioarte či spoluzakladatele „první“ organizace současného umění v Itálii Inner Room, která svůj program realizuje kontinuálně v rámci řemeslné společnosti. Ve své práci sice pevně vychází z tradičního kamenosochařství, ale s odvahou do něj integruje moderní audiovizuální prvky, práci s architekturou a aktivní zapojení samotných diváků.

Ústředním motivem Fusjovy tvorby je hluboká fascinace materiálem. Autor detailně zkoumá jeho strukturu, historii i jednotlivé prvky, které výsledné dílo utvářejí. Jeho uměleckou praxi navíc doprovází specifická rychlá a elegantní „taneční chůze“, poháněná syntézou klasických a futuristických zvuků. Právě tato zvuková složka, která slouží jako dramatické pozadí i vnitřní energie jeho námětů, dává vzniknout zcela novému a svébytnému žánru, který lze popsat jako sci-fi sochařství.

Aktuální výstava byla stvořena jako site-specific projekt přímo pro historické prostředí Wortnerova domu. Pro Federica Fusje bylo klíčové pracovat s tímto konkrétním prostorem a navázat s ním blízký vztah. Jakmile do expozice vstoupíte, pohltí vás podmanivý dialog mezi architekturou, samotnými díly a přítomnými diváky. Vystavené malé sochy zde nepůsobí jako pouhé fragmenty, ale jako samostatné a úplné celky, které citlivě reagují na specifický charakter místa a navracejí celému prostoru jeho původní intimitu. 

Přijďte tento podmanivý dialog architektury a moderního umění zažít na vlastní kůži až do 18. října a nechte se pohlnit jedinečnou atmosférou, kterou Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích aktuálně nabízí.

něco něco – majonéza (MeetFactory 16.6.2026)

 

Dneska večer poteče v MeetFactory majonéza proudem. Vzpomínáte si ještě, co jste dělali, když propukly covidové uzávěry? Já jsem tehdy kromě hodně hnusné verze covidu poprvé chytil i kapelu něco něco. Živáky kvůli lockdownu nehrozily, a tak se tahle dvojka rozhodla odehrát koncert z domácího studia, který streamovala na YouTube – tedy jestli si to dobře pamatuji. Od té doby něco něco stihli vydat tři studiovky a dneska v pražské MeetFactory pokřtí své v pořadí čtvrté – a dle mého suverénně nejlepší – album s názvem Majonéza (5/2026). Na něm manželské duo Alžbětu Tkáč Trusinovou a Tomáše Tkáče doprovodil "metalový" bubeník Václav Švestka, který se objevil už na předchozí desce Třetí (9/2023 Divnosti).

Majonéza s příchutí přímočarého, hutného a totálně živelného dance-punku obsahuje osm skladeb, které svou bleskovou stopáží 23 minut připomínají spíše minialbum. V tomto případě opět platí, že méně znamená více, protože tahle deska dobíjí baterky mnohem intenzivněji než její předchůdci. Žádné zbytečné protahování, prostě čistá synt-rocková špína, syrové kytary a dravé, nekompromisní bicí. Obrovský skok dopředu udělaly i texty. Alžběta vyměnila starou melancholii za stoprocentní konkrétnost, drzost, humor a skvělý nadhled. Deska s naprostou lehkostí rýmuje vibrátory s reflektory, oslavuje lidskou tělesnost i ženskou sílu a pumpuje do lidí nakažlivou vlnu sebevědomí. Majonéza ukazuje něco něco v té nejkoncentrovanější formě – chytlavé popové melodie tu zabalili do špinavého post-punkového obalu, ze kterého vyčnívá famózni lo-fi hitovka Dýchej. Tohle album zkrátka nepotřebuje žádnou hlubokou analýzu, protože nejlépe chutná naživo, zpocené a uprostřed tančícího davu. 

Celý tenhle jedinečný večírek navíc odstartují dva skvělí hosté z domácí scény, které se vyplatí slyšet. Jako první nastoupí dvojice Kruh 19, která se zapsala do povědomí lidí virálním hitem Dinosaur (1/2024) a zrovna teď boduje s parádním, melancholickým nočním EP Noční tramvaj 93 (4/2026 Andel Sound Records). Program pak doplní děčínsko-olomoucká songwriterka Magdalena Trajerová, která debutovala na Den sesterství albem TO ONY (2/2024). Její tvorba skvěle balancuje na hraně indie folku, popu a rocku, přičemž v textech se nebojí otevřeně reflektovat queer vztahy i nástrahy imposter syndromu. Její poslední singl Píchavka (2/2026) je ale úplně nejvíc.

 

A1. noční plán (03:20)

A2. mám ráda (02:57)

A3. sama doma (02:28)

A4. záporná postava (02:29)

B1. ses zasek (02:37)

B2. dýchej (03:34)

B3. no a co (02:45)

B4. střepy (03:04)

DOUBLESPEAK (Blanc Check LTD / London Records)

 

Doublespeak je britská synth-popová (super)skupina, jejíž debutové, eponymní album právě vyšlo pod hlavičkou vydavatelství London Records. Projekt tvoří tři zásadní osobnosti elektronické scény: Vince Clarke (Depeche Mode, Yazoo, Erasure), frontman Blancmange Neil Arthur (ředitel společnosti Blanc Check LTD) a hudební producent i zvukový/analogový alchymista Ben Edwards, známý jako Benge, přičemž poslední dva jmenovaní jsou zároveň spolutvůrci elektronického dua Fader.

Myšlenka na vznik formace Doublespeak, resp. 11 coververzí mapujících čtyři desetiletí hudební historie, se zrodila v roce 2017. Tehdy Arthur oslovil Clarkea s nápadem na předělávky jejich oblíbených skladeb. Později duo přizvalo Bengeho. Album vznikalo "na dálku" a Clarke se s Bengem údajně nikdy osobně nepotkal. 

Deska balancuje mezi důvěrnou známostí a inovací a představuje promyšlený elektronický pohled na koncept sdíleného hudebního fondu. Pro milovníky klasického analogového zvuku jde o naprostý ráj, na druhou stranu ale nepřináší žádné šokující experimenty. Pro někoho může splývat s aktuální vlnou retro-synth revivalu, ale pro nás „depešáky“ jde o zásadní nahrávku redefinující různé hudební světy v autobiografickém programu DOUBLE-SPEAK.

 

A1. Back to Nature (Fad Gadget, 1979) 

A2. Brand New Life (Young Marble Giants, 1980)

A3. The Visitors (ABBA, 1981)

A4. I Can't Escape Myself (The Sound, 1980)

A5. Goodbye to Love (The Carpenters, 1972)

B1. Rock On (David Essex, 1973)

B2. Smoke and Mirrors (The Magnetic Fields, 1995)

B3. Day Breaks, Night Heals (Thomas Leer & Robert Rental, 1979)

B4. Gentle on My Mind (Glen Campbell, 1967)

B5. Richard! (Ed Dowie, 2017)

B6. End Credits (Laptop, 1997)

 

GAANZ (Dukla & Berlin Manson)

 

GAANZ je další superskupina spojující žánrově protichůdné světy, které se potkávají na společných pódiích současné česko-slovenské nezávislé scény. Na jedné straně stojí Lukáš Vydra z pražské kapely Dukla, který do spolupráce vnáší svou typickou melancholii, nostalgickou atmosféru osmdesátkového synth-popu a niterné texty reflektující městskou každodennost. Proti němu se staví tradice slovenské formace Berlin Manson, zastoupená Patrikem Nagym. Jeho doménou je nekompromisní post-punková energie, syrový projev a agresivnější elektronické beaty na pomezí "vyměklého" hardcoru a rapu.

Celkový dojem z dnes vydaného eponymního alba má ale blíže k zavedenému rukopisu indie-popové zadumanosti vinohradských patriotů, který krotí klubový bordel slovensko-maďarských „Berlíňáků“. Deska obsahuje celkem deset skladeb, jež vznikaly zhruba měsíc. Odráží se v nich různé emočně vypjaté momenty, což dost možná symbolizuje i zdvojené „A“ v samotném názvu kapely. Výsledná nálada nahrávky mi pak v několika momentech připomíná i specifické pražské punkové písničkářství Tří sester.

Zda GAANZ zůstanou jen studiovou záležitostí, netuším, ale společné koncerty dvojice prozatím odmítá. To je z mého pohledu před letní festivalovou sezónou velká škoda. Deska by si pár prázdninových vystoupení jistě zasloužila, stejně jako si zaslouží nemalou pozornost posluchačů. Z „ničeho“ totiž na naše poměry vzniklo opravdu hodně – GAANZ.

 

01. Kafe a cigára (02:19)

02. Závod míru (03:22)

03. Uleť (03:08)

04. Smútok storočia (03:11)

05. Dole to znám (02:37)

06. Jeřáby (02:45)

07. Máj (02:30)

08. Cos dělal dřív (02:18)

09. Temný aleje (01:46)

10. Outro (01:55)

Filmová Renesance Slavonice 2026

 

Filmová Renesance Slavonice, která proběhne od 13. do 16. srpna 2026, staví do svého středu bohatý filmový program rozdělený do několika tematických sekcí. Diváci se mohou těšit na Mezinárodní soutěž a Česko-rakouskou soutěž, v nichž o vítězných snímcích z uplynulého roku rozhodne svým hlasováním samotné publikum. Budoucnost kinematografie a nastupující autory představí sekce Next Generation, zatímco sekce Premiéry nabídne první festivalová uvedení za osobní účasti tvůrců. Praktický pohled do zákulisí tvorby přinese sekce Řemeslo, aktuální společenská témata otevře sekce Fokus a filmovou historii připomene Pocta Osobnosti spolu se sekcí Klasika, která ukáže významná díla v nových souvislostech. Pro milovníky napětí a hororu je připravena Půlnoční filmová sekce.

Vedle filmového programu nabídne festival také silnou hudební scénu. Za projektem Never Sol stojí producentka, zpěvačka a zvuková umělkyně Sára Vondrášková, která právě vydala nejlepší album letošního roku "Rest Your Wound On Mine". Budějovicko-slavonické duo Jadran nabídne performativní smršť na pomezí punku, screama, špinavého oldschool ravu a EBM, kde se dětská kytara a syntezátory propojují s českými texty do intenzivního rituálu. Z Berlína dorazí multiinstrumentalistka Teresa Riemann, jejíž tvorba na hraně jazzu, punku a no wave propojuje bicí, klavír a expresivní hlasový projev. Nová českobudějovická kapela Rande představí svůj osobitý styl shoemo, který kombinuje zasněné shoegaze kytary s emoční naléhavostí a tématy mezilidských vztahů. Berlínský underground dále reprezentuje i kapela ERRORR kolem Leonarda Kaageho, která přiveze strhující zvukovou stěnu postavenou na noise rocku, post-punku a masivních fuzzových kytarách. Minimalistické krautrockové trio Arcane Allies vtáhne publikum do hypnotických struktur psychedelického rocku a elektronické improvizace s thereminem, zatímco berlínské jazzem políbené trio 13 Year Cicada předvede nepředvídatelný experimentální pop plný rytmických změn a osobitého humoru.

Celý program doplňují diskuse, výstavy a divadlo v neopakovatelné kulise historického města. Kompletní informace a předprodej (zvýhodněných) vstupenek na DRUHÝ ročník festivalu najdete na právě aktualizovaných stránkách FRS.

BOŽSKÉ SOARÉ (Slnko Records)

 

Debutové a zároveň božské album formace Božské Soaré (Dominik Novák, Richard Grimm) vyniká radikální originalitou a překračuje hranice žánrů. Jeho zvuková paleta připomíná vlídný superpočítač, kde se klasické křídlo střetává s chladnou modulární syntézou a terénními nahrávkami deště, ptáků či vlaků. 

Pětice precizně vrstvených skladeb nahraných v pěti lokalitách (Praha, Bratislava, Berlín, Senica, Žilina) odmítá roli pouhé kulisy a vyžaduje plnou pozornost, za kterou se odměňuje intenzivním emocionálním zážitkem. Celá stopáž funguje jako sugestivní filmové vyprávění beze slov a soundtrack pro imaginární krajinu/planetu. Příběh sleduje dvě osamělé postavy, které opouštějí ráj a přes mlhavé stezky sestupují na zem. Zde objevují pozemské krásy i varování, usazují se v bohatých městech, ale brzy splývají s šedým davem. Každodenní shon, zákony a společenská očekávání je uzavírají do kruhu, který připomíná prázdnotu původního ráje. Zjišťují, že honba za zdánlivými hodnotami je jen jinou formou bezcílnosti. Opouštějí proto lidskou zkušenost a odcházejí tam, kde nacházejí skutečné naplnění. Tuto hlubokou meditaci o lidské existenci a fúzi ambientu s elektroakustickou hudbou ideálně reprezentuje skladba Sladká nevedomosť s hostujícím českým kytaristou Tomášem Niesnerem. Jeho unikátní doprovod si sice návštěvníci nedávného festivalu Literatura žije! v Českých Budějovicích nemohli vychutnat naživo, o to intenzivněji však promlouvá z této pozoruhodné nahrávky, jejíž obal zdobí podmanivá práce Eleny Špinerové z uměleckého projektu She Held Collective.

Album Božské Soaré vyšlo před pár dny na bratislavském labelu Slnko Records, a to ve spolupráci s Haluzeum Produkt a Sky Burial.

  

A1. Únik z rajskej záhrady (11:02)

A2. Jamakoši na lúke (05:21)

A3. Sladká nevedomosť feat. Tomáš Niesner (07:56)

B1. Unavený Félix (06:17)

B2. Ľahší ako obláčik (11:16)

GÖRL - Dark Silver Moon Light (Grönland Records)

 

Projekt GÖRL, který tvoří ikona elektronické hudby Robert Görl a uznávaná producentka Sylvie Marks, vydal své debutové studiové album s názvem Dark Silver Moon Light, a to pod vlastní značkou Grönland Records.

Robert Görl je celosvětově známý jako spoluzakladatel legendární NDW formace Deutsch Amerikanische Freundschaft (R.I.P. Gabi), která se zapsala do hudební historie revolučními skladbami jako Der Mussolini. Jeho hudební partnerka Sylvie Marks, producentka posledního/posmrtného DAF alba Nur Noch Einer (11/2021 Grönland Records), patří k průkopnicím elektronické scény a stala se historicky vůbec první ženou, která získala rezidentní djské místo ve slavném frankfurtském klubu Dorian Gray. Společně tvoří sehranou dvojici, která na právě realizované desce DSML kombinuje desítky let zkušeností z klubového prostředí i undergroundové scény.

Cestu k tomuto albu definitivně otevřel jejich v pořadí již třetí společný singl s názvem Wir brechen aus. Tato skladba hudebně staví na typických energických sekvencích Roberta Görla, které doplňuje nekompromisní beat a hypnotický text o touze vymanit se ze zajetých společenských struktur. Celé album Dark Silver Moon Light obsahuje celkem deset skladeb a jeho výsledný zvuk úspěšně propojuje odkaz klasického minimalistického elektro-punku a syrové EBM s moderní klubovou produkcí. Již od prvních ohlasů, se kterými budete jistě souhlasit, nejde o pouhý nostalgický pohled do legendární Görlovy tvorby, ale o hypnotický krok vpřed, transformující minulost. Odborné magazíny vyzdvihují nahrávku jako pozoruhodné dílo, které mistrně přemosťuje historický přínos DAF s moderním, hluboce introspektivním elektronickým zvukem, balancujícím na pomezí chladu a tepla, mechaniky a emocí. Zatímco Görlův hlas s sebou nese křehké lidství, Sylvie Marks dodává celému konceptu nečekanou klubovou hloubku a redukované texty fungují jako mantra, která se s každým opakováním zarývá hlouběji do vědomí posluchače.

Pro mne naprosto nečekané překvapení tohoto roku, ne-li to nejlepší ze „současné“ Neue Deutsche Welle.

 

A1. Irgendwann ist jetzt (03:08)

A2. So wie Du bist (03:57)

A3. Falscher Ton (03:54)

A4. Don´t stay at home (03:10)

A5. Dark Silver MoonLight (03:58)

B1. Der Fluss (03:23)

B2. Wir brechen aus (01:44)

B3. Bänder im Haar (03:20)

B4. Spiel mit mir (03:03)

B5. Es ist nie zu spät (02:58)

Seraphim - London Is Tired Of Me (Lost Domain)

 

Seraphim je britský enigmatický projekt, jehož debutové album London Is Tired Of Me právě vyšlo na značce Lost Domain Kirana Sandeho, zakladatele Silent Street či kultovního labelu Blackest Ever Black.

Identita členů projektu i pozadí vzniku jsou záměrně zahaleny tajemstvím, což tvoří klíčovou součást estetiky celého díla. Oficiální prezentace projektu vydavatelem navíc uvádí fascinující premisu, že Seraphim je skupina, jejíž členové se navzájem neznají, a vy sami už možná jste jejím členem. Album totiž vzniklo na principu surrealistické metody „exquisite corpse“, tedy řetězové hry, kdy každý umělec navazuje na tvorbu toho předchozího, aniž by znal celkový kontext či identitu ostatních. Hudební štafeta se tak v čase přelévala mezi mnoha neznámýma rukama, což desce dává neuchopitelný, snový a proměnlivý charakter.

Nahrávka působí jako halucinogenní tekutá směs nepojmenovaných skladeb, která posluchače dezorientuje a vytrhává z reality. Žánrově se tato kompilace nápadů pohybuje na pomezí abstraktního ambientu a psychedelického soulu se zpomalenými folkovými motivy temných a elektronických rytmů. Koláže podivných nahrávek a samplů, vyvolávající spekulace o zákulisí celého projektu. Dost často se na sítích zmiňuje Tarquin Manek (Act Now), John T. Gast či temně zamlžená atmosféra Deana Blunta. To vše by ale mohla potvrdit či vyvrátit jedna z klíčových postav britské experimentální elektronické scény 21. století Miles Whittaker, polovina temně ambientního dua Demdike Stare, který se postaral o finální zvukový mastering celé nahrávky. Já osobně bych začal s pátráním právě u něho.

Mezi klíčové momenty první části London Is Tired Of Me patří ústřední bod, kterým je silně deformovaná, narkotická a zneklidňující verze tradiční folkové skladby Bedlam Boys od Steeleye Span. Druhá strana vinylu je pak ještě zajímavější, protože se na ní objevují zatraceně povědomé vokály, které z ničeho nic mizí a následně se vracejí zkreslené až k úplné nepoznatelnosti.

Další ukázka nekonečnosti hudebních možností a fascinujících zážitků!!

 

part 1: antonia cleans the fridge

A1.____ (01:10)

A2.____ (06:16)

A3.____ (08:20)

A4.____ (02:15)

A5.____ (03:01)

part 2: last gold of expired stars

B1.____ (01:41)

B2.____ (07:53)

B3.____ (03:40)

B4.____ (04:06)

B5.____ (00:45)

B6.____ (03:34)

lostdomain · seraphim – london is tired of me [sampler]

Knives – Reglitter (Marshall Records)

 

Knives je britská noise-rocková kapela z Bristolu, která vznikla před čtyřmi lety a rychle se stala nepřehlédnutelným „ostřím“ na alternativní scéně. Ve své tvorbě divoce kombinuje prvky hardcoru, post-punku, alternativního rocku a experimentálního jazzu, což zaručuje velmi energický a nepředvídatelný hudební zážitek. Své kritikou oceňované debutové album Glitter (5/2025 Marshall Records) nahráli ve studiu Giant Wafer ve Walesu pod vedením producenta Dominica Bailey-Claye. Deska řeší toxickou maskulinutu, špatné zkušenosti s okolím a klade důraz na empatii a porozumění.

V listopadu Knives zařadili dvě upravené albové skladby na EP Reglitter I, které doplnili o dosud nevydané spolupráce s Carsonem Pacem z The Callous Daoboys a C.A. Francisem z DITZ. Další těžký zářez, na který aktuálně navázali čtveřicí předělávek z jejich úspěšného debutu Glitter. Zde kapela pro „zjemnění“ původního zvuku oslovila spřátelené umělce z britského undergroundu, kteří hlučný základ přetvořili do nových tvarů, zostřili celkovou náladu a do skladeb vnesli výrazné elektronické textury. Celá nahrávka je hluboce provázána se silnými tématy úniku, manipulace, korupce a společenského hněvu.

Úvodní skladba I See Them Fall v shoegazeové úpravě od Sunnbrella (David Žbirka / Mouth Ulcers) kombinuje snovou a neklidnou atmosféru, reflektující každodenní stagnaci. Následují písně You Think You Know v režii CLT DRP je zaměřená na manipulaci a Chroma od M/X ventiluje vztek vůči lhostejnosti elit a korporací. Nahrávku uzavírá syrová a komunitní skladba Rhinestone Cowboy, reagující na britskou bytovou krizi a chamtivost pronajímatelů (HLHYBD).

Celé EP tak upevňuje stále sílící pozici kapely Knives a společně s předchozími remixy Reglitter I ji najdete na prozatím jen digitálně zveřejněném albu Reglitter. Skvělá upoutávka před vydáním jejich druhé studiové desky plánované na začátek roku 2027 a především na velmi očekávané pražské vystoupení, ke kterému dojde ve čtvrtek 18. června v Café V lese. Za čtyři stovky tak poznáte kapelu, která funguje jako manifest pro inkluzi a diverzitu. Partičku pocházející z naprosto odlišných prostředí, vytvářející na svých koncertech bezpečné, rebelské a vítající zázemí pro lidi jiné barvy pleti, queer lidi a celou LGBTQ+ komunitu (Jay Schottlander – zp, Erin Cook – bicí, Ben Marshall – bas, Dan Farren – kyt, Josh Cook – kyt, Tegan O’Connor – sax).

 

A1. i see them fall - sunnbrella (04:46)

A2. you think you know - CLT DRP (02:24)

A3. chroma - M/X (02:20)

A4. rhinestone cowboy - How Long Have You Been Driving (03:54)

B1. CORAZÓN feat. Callum Francis (01:55)

B2. SUGAR feat. Carson Pace (02:39)

B3. the dagger - Death Goals (02:24)

B4. phd - chest. (02:17)