Budějovický Majáles láká na špičku nezávislé hudební scény (Meowlau, Dukla, něco něco, FVLCRVM, Media Service, ...)

 

Dnes v poledne ožijí České Budějovice jednou z nejočekávanějších studentských a kulturních akcí roku. Budějovický Majáles 2026 nabídne bohatý program plný hudby, zábavy, studentských aktivit a jedinečné atmosféry, která každoročně přitahuje tisíce návštěvníků. Z mimořádně kvalitně sestaveného hudebního programu vybírám největší hvězdy, které byste rozhodně neměli přehlédnout ani přeslechnout. Vstup volný!!

Sokolák – Beduín (středa 3. června)

Eternity Again je pražská alternativní formace, která se profiluje jako jeden z nejvýraznějších současných objevů české shoegaze, dream pop a indie scény. Projekt původně vznikl jako čistě sólové „ložnicové“ DIY úsilí zpěvačky a songwriterky Barbory Cihak, která se později obklopila trojicí zkušených instrumentalistů – Erikem Petrinou (kyt), Vojtěchem Kouřilem (bas) a Mikim Papežem (bicí). Kapela mistrně kombinuje melancholii, nostalgický hluk 80. a 90. let s moderní produkcí, čímž si vysloužila srovnání se světovými ikonami jako Slowdive, My Bloody Valentine či tuzemskou legendou The Ecstasy of Saint Theresa. Debutové album Prophecy vyšlo loni v srpnu a před pár měsíci uvedli v pražském klubu Bike Jesus naprosto skvělou Stellu Rose, dceru Davida Gahana (Depeche Mode).

Good Times Only je pětičlenná pražská alt-popová a synthpopová kapela, která se do širšího povědomí zapsala jako „česky zpívající boyband“. Skupina tvořená Filipem Černým, Zdeňkem Prokopcem, Kryštofem Volkmanem, Matějem Boudou a Lukášem Klavrzou kombinuje chytlavé melodie, přímočarý songwriting a citlivé, melancholické texty. Své třetí studiové album Tohle mi ještě nikdy nikdo nedělal (X Production) vydali symbolicky 1. května 2026 na svátek zamilovaných. Deska představuje zásadní milník v jejich kariéře, odrážející zralost/dospělost a temnější témata.

Sokolák – Beduín (čtvrtek 4. června)

Kosmetik Institut je brněnský avantgardní hudební projekt, který se pohybuje na pomezí experimentální elektroniky, lo-fi popu, mluveného slova a post-punkové syrovosti. Skupina je charakteristická svým ironickým odstupem, minimalismem a schopností transformovat banální reality všedního dne do absurdních uměleckých výpovědí. Jejich album Lhal jsem v motivačním dopise (5/2026) představuje generaci uvězněnou v koloběhu korporátního odcizení, syndromu vyhoření a přetvářky moderního trhu práce. Název desky funguje jako ústřední metafora pro každodenní masky, které lidé nosí, aby uspěli v systému orientovaném na výkon. Hudebně i textově projekt na tomto albu kombinuje chladné syntetizátorové plochy s kousavým humorem a existenciální úzkostí. Výsledkem je trefný, generační manifest, který s nadsázkou reflektuje nesoulad mezi naším vnitřním já a očekáváním okolního světa.

Pokoj25 je autorský hudební projekt producenta a skladatele Vojtěcha Grabače (aka Scorn, SEBE), pohybující se na pomezí alternativního rapu, elektroniky a melancholického indie-popu. Jeho tvorba propojuje osobní výpovědi, městskou poetiku a atmosférické produkce, ve kterých se střídá intimita s taneční energií. Na albu Taneční (5/2025) rozvíjí svůj charakteristický zvuk směrem k výraznějším rytmům a klubové estetice, aniž by ztratil cit pro introspektivní texty a obrazotvorné vyprávění. Výsledkem je kolekce skladeb oscilující mezi nočním městem, vzpomínkami a potřebou pohybu – hudba pro tanec i zamyšlení zároveň.

Něco něco patří k nejvýraznějším jménům současné české indie scény. Trio ve složení Alžběta Tkáč Trusinová, Tomáš Tkáč (majitel labelu Divnosti) a Vašek Švestka kombinuje energické kytary, chytlavé melodie a osobité české texty na pomezí indie rocku, synth popu a post-punku. Po albech Začíná (2020), Útržky (2021) a Třetí (2023) přichází s novou deskou Majonéza (5/2026 Divnosti), která nabízí syrovější zvuk, přímočařejší texty a pořádnou dávku humoru, nadsázky i emocí. Osm skladeb sevřených do krátké, hlasité a intenzivní nahrávky potvrzuje, že kapela umí být zároveň drzá, citlivá i nekompromisně autentická.

Malá stage / Velká stage (pátek 5. června)

Cringe Prince je pražský bedroom projekt pohybující se na pomezí alternativního popu, elektroniky a temné klubové estetiky. Jeho tvorba kombinuje osobní výpovědi, ironický nadhled i syrové emoce, které reflektují témata současné digitální generace. Album TOXIC XII (5/2026 Zombrex Music) představuje dosud nejucelenější výpověď projektu – dvanáct skladeb propojených atmosférou vnitřních konfliktů, toxických vztahů a hledání vlastní identity. Deska spojuje výraznou produkci s introspektivními texty a potvrzuje charakteristický rukopis Cringe Prince: autentický, zranitelný a zároveň provokativní.

Meowlau je sólový projekt slovenské hudebnice a autorky Laury Jaškové, známé mimo jiné z působení v kapele Billy Barman a projektu Meowlau x Val. Ve své sólové tvorbě se představuje jako osobitá autorka, která propojuje indie a postpunkové vlivy s intimními, autentickými texty o zranitelnosti, vztazích a hledání vlastní identity. Její fantastický debut KVETY (2/2026) představuje vrchol této umělecké proměny. Deset skladeb na desce funguje jako osobní hudební deník zachycující turbulentní období života autorky a její cestu k nalezení vlastního hlasu. Album je syrovou, introspektivní a zároveň odvážnou výpovědí, která potvrzuje Meowlau jako výrazný nový hlas současné slovenské alternativní scény.

Media Service (dj ema & mahr junior) z jihočeského kolektivu Posh Boys Creative Club se pohybují na pomezí dream popu, elektroniky a současné alternativní hudby. Jejich tvorba propojuje zasněnou atmosféru, intimní melodie a moderní produkční postupy, díky nimž vytvářejí osobitý zvuk odrážející městskou estetiku i generační citlivost. Debutové album My Key Is The Last Sword (5/2025) představuje ucelenou kolekci jedenácti skladeb, které spojují melancholii, nostalgii a jemně experimentální přístup k písňové formě. Nahrávka navazuje na dřívější singl Common Cold a potvrzuje Media Service jako výrazný nový hlas české nezávislé scény. Album bývá charakterizováno jako „podzimní soundtrack nočního velkoměsta“ – zvuková krajina plná křehkých emocí, snových nálad a citlivě vystavěných hudebních detailů.

Dukla je pražská indie kapela, která ve své tvorbě propojuje kytarový pop s vlivy nové vlny, post-punku, devadesátkových kytarovek i současné klubové hudby. Typické jsou pro ni chytlavé melodie, nostalgické texty a atmosféra městského života (LP Stejný lepší 2/2024). Na loňském EP Další rok se kapela vrací k výraznějším kytarám, zároveň ale pracuje s moderní produkcí a inspiracemi ze současné alternativní scény. Nahrávka vznikla ve spolupráci s londýnským producentem Davidem Žbirkou (Mouth Ulcers, Sunnbrella) a tematicky zachycuje bilancování po intenzivním období koncertování, hledání jistot a autentických emocí.

Punkinson je výrazný slovenský alternativní rapový a producentský projekt, který se pohybuje na pomezí hip-hopu, elektroniky a punkové estetiky. Charakteristický je žánrovou nevyhraněností, osobitou produkcí a texty, které propojují osobní výpověď se společenským komentářem. Projekt si získal pozornost i díky podpoře slovenské undergroundové scény a vystoupením na akcích jako Pohoda. Album Kľud! (3/2026) navazuje na Punkinsonovu tendenci experimentovat s výrazovými prostředky a nabízí kontrast mezi názvem evokujícím klid a energií skladeb, které reflektují městské prostředí, vnitřní napětí i současnou společenskou realitu.

FVLCRVM je umělecký projekt slovenského producenta a multiinstrumentalisty Štefana Královiče, který se dlouhodobě pohybuje na pomezí elektroniky, indie popu a klubové hudby. Jeho tvorba se vyznačuje žánrovou neukotveností, výraznou vizuální identitou a snahou propojovat taneční energii s osobními výpověďmi. Po více než desetiletí působení na scéně představil debutové album EEST (9/2025) , které chápe jako sonický portrét současné východní Evropy. Název odkazuje na „Eastern European Summer Time“ a reflektuje společné kulturní zkušenosti regionu, pocit blízkosti i vzájemného odcizení. Album vzniklo jako reakce na uniformitu digitální doby a algoritmy formovaný hudební vkus, přičemž staví na nepředvídatelnosti, žánrové rozmanitosti a silné atmosféře. Skladby jako Quit Playing, Shawty či Daily Routine ukazují FVLCRVM-ovu schopnost propojovat moderní pop, elektroniku a experimentální přístup do osobitého a současného zvuku. časové pásmo, ve kterém mluvíme podobným jazykem, ale v podstatě jsme si cizí.

František Štorm: Věčný návrat (Muzeum a galerie Třeboň)

 

Aktuální výstava Věčný návrat renomovaného českého typografa, grafika, malíře a hudebníka Františka Štorma (Jihosound Records), instalovaná v prostorách loni zrekonstruovaného historického muzea v Třeboni, představuje jeden z nejvýraznějších uměleckých počinů letošní sezóny v jižních Čechách. Projekt, který kurátorsky zaštítila historička umění Kristýna Jirátová, nabízí ucelený průřez Štormovou volnou tvorbou za poslední čtyři roky a demonstruje sílu autorova tvůrčího procitnutí po jeho odchodu z rušné Prahy na samotu nedaleko Domanína.

Expozice je hlubokou reflexí tohoto životního zvratu. Návrat do divoké přírody a každodenní práce v ateliéru s výhledem na lesy a vodní hladiny vtiskly vystaveným obrazům, kresbám a grafikám specifickou, zemitou a zároveň silně spirituální atmosféru. Štorm se v posledním desetiletí systematicky věnuje volnému umění, v němž mistrovsky navazuje na dekadentní tendence. Tyto motivy jsou pro něj typické i v hudební sféře – ať už v legendární black metalové kapele Master's Hammer, nebo v jeho novějším projektu Maldorör Disco. Právě hudební stopa tohoto „bochnatkového alba“, realizovaného prostřednictvím německých Darkness Shall Rise Productions, je s vizuální částí výstavy organicky propojena a jednotlivé skladby nacházejí přímou odezvu v prezentovaných dílech.

Ústředním a divácky nejfascinujícím motivem výstavy jsou bochnatky, které Štorm s nadsázkou označuje za „mozky rybníků“. Tito bizarní podvodní tvorové se v jeho podání stávají okouzlujícími bytostmi z jiných světů. Autor jim věnoval ucelené série pláten inspirované jihočeskou krajinou (např. rybníkem Děkanec). Dominantou expozice jsou velkoformátová plátna jako Zjevení bochnatek nebo monumentální Velká bochnatka, která diváka pohlcují svou syrovou barevností a expresivním výrazem.

Geniálním krokem bylo umístění části děl vytvořených přímo na míru renesančním prostorám bývalé radnice na Masarykově náměstí. Propojení historické architektury s moderním temným expresionismem vytváří vznosný, a přitom patřičně tísnivý kontrast, který sílu Štormova sdělení ještě umocňuje.

Velkou zásluhu na úspěchu výstavy má kurátorka Kristýna Jirátová. Expozici vtiskla jasnou strukturu a logický narativ. Návštěvník není zahlcen, ale je citlivě provázen od realistických krajinných odkazů a fragmentů autorova nového domova až k čisté, nefalšované mystice a podvodnímu surrealismu. Věčný návrat Františka Štorma je vizuálně podmanivá, myšlenkově ucelená a atmosféricky strhující výstava, která dokazuje, že odchod do ústraní může paradoxně zrodit jedno z nejvnitřnějších a nejenergetičtějších děl současné české scény.

Temný expresionismus v srdci Třeboně, spojující mystiku jihočeských rybníků, renesanční architekturu a disco-metalové bochnatky, můžete v MGT navštívit až do konce července. 

DOPORUČUJI!!

Za autorem olej na plátně: Velká bochnatka a Frankenstein, použitý na obalu bochnatkového "doprovodu" k výstavě

                                                                                   

Holubí letka se zvukem

NO YOU (VP TEXI)

 

VP TEXI je umělecký projekt nizozemsko-belgické dvojice, který se původně zaměřoval na experimentální módu a oděvní design. Od stavby vlastních lodí a práce se sklolaminátem se tvůrci posunuli k tvorbě oblečení s důrazem na texturu, detaily a přirozené stárnutí materiálů. Postupně značka rozšířila svou působnost také do oblasti vydávání hudby, kde režíruje vizuální a uměleckou stránku projektů.

Jejich vůbec prvním titulem je aktuálně vycházející eponymní debut projektu NO YOU, za kterým stojí hvězdní producenti Diego Herrera (aka Suzanne Kraft) a Davy Kehoe. V jejich společné tvorbě se Herrerův cit pro zasněnou melodiku a nostalgickou texturu prolíná se syrovou spontánností mistra Kehoea, který je spjatý s dublinským labelem Wah Wah Wino. Nahrávka vznikla mezi jarem 2023 a létem 2024 ve skromných podmínkách v Los Angeles. K nahrávání často sloužil jen jednoduchý čtyřstopý kazetový magnetofon, což dokonale naplnilo záměr stvořit krásu z nedokonalosti. Hudebně se album pohybuje na pomezí dream popu, lo-fi indie, shoegazu, post-punku a rozostřené elektroniky. Připomíná tak jamování jemně rozladěných syntezátorů, melancholických kytar a vokálu rozpuštěného v mlhavém oparu.

Jde o jednoduše výtečnou nahrávku, která obchází trendová i sofistikovaná pravidla a umocňuje sílu přirozenosti „neznámých“ VP TEXI. S opakovaným poslechem odkryjete neviditelnou dokonalost, reflektující izolaci v městské aglomeraci a vybízející k naprosté svobodě a spojování nespojitelného - NO YOU. 

 

A1. Decisions (04:28)

A2. High Dive (03:52)

A3. Speaking Parts (05:26)

A4. Side Effect (03:55)

A5. Invisible (03:35)

B1. Baby (03:55)

B2. So Far Gone (04:15)

B3. Put Up A Dream (06:11)

B4. [Untitled] (00:28)

B5. 79 (02:01)

B6. Miracle Mile (04:58)

Ida The Young - Tell Me When You Pass The Sun (Korobushka Records)

 

Iris Hobson-Mazur - zp 

Pavel Kielberger – kyt/bas/kl 

Marek Koliha – kyt/bas 

Jakub Richtárech – kl/bas/perkuse 

Filip "Slimer" Simon - bicí/perkuse

Před pár dny Kubův (ex-ODS, Naše Česko) poskok Bauer (ex-ODS, Naše Česko) oživil přeložku silnice II/141, Těšovice – Prachatice, Nebahovská, která by měla zhodnotit „jisté“ pozemky, se kterými prachatický starosta Bauer nemá dle „oficiálních“ informací nic společného. Na základě „doptání“ kompetentních úředníků pan Bauer předal „svým divákům“ (komunální volby 9. a 10. října) žhavou informaci, že dokument posouzení vlivů na životní prostředí EIA (v Bauerově klipu opakovaně EA) vypracuje společnost EIA Service s.r.o., se kterou hejtman Kuba udržuje "nadstandartní" vztahy a smlouvu podepsal už v listopadu 2025 (720 tis. Kč bez DPH, o rok mladší smlouva za 373 tis. ZDE).

Otevírá se tak další „předvolební“ kolo, které může odstartovat výstavbu dnes již zbytečné přeložky Prachatic, která by poslala k zemi Kralovu vilu. Funkcionalistický objekt, za jehož záchranu se postavilo občanské sdružení Živá vila se svým multižánrovým festivalem Vivat Vila.

Politickou linku můžete sledovat prostřednictvím uskupení Živé Prachatice a tu festivalovou právě skrz již šestý roční Vivat Vila. Zde kromě mnoha vynikajících skupin a interpretů vystoupí i plzeňská indie-folková formace Ida The Young, kterou mnozí zaregistrovali až díky propalestinskému vystoupení na letošních cenách Anděl, kde zkritizovali hlavního sponzora akce, společnost Coca-Cola. Kromě tohoto politického gesta kapela získala především ocenění za nejlepší album v kategorii Alternativa a elektronika. 

Deska s názvem Tell Me When You Pass the Sun vyšla loni v listopadu pod hlavičkou labelu Korobushka Records, který zaštítil i předchozí 10“ EP Silver Thing (5/2024). Aktuálně Ida The Young zvítězili ve 14. ročníku exportního projektu Radia Wave Czeching, který od roku 2013 pomáhá českým talentům prosadit se v zahraničí. Tento úspěch zaručuje kapele možnost natočit videosingl za finanční a mediální podpory Českého rozhlasu a v lednu 2027 vystoupení na evropském showcaseovém festivalu Eurosonic Noorderslag (ESNS) v nizozemském Groningenu, plus šanci odehrát koncerty i na dalších showcaseových festivalech napříč Evropou. Prachatice jsou ale nejvíc!!

 

A1. Decomposing (02:46)

A2. Lava Song (05:09)

A3. Shine On Me (04:09)

A4. Big White Nothing (05:51)

A5. What's Going On? (04:45)

B1. Ghost (06:50)

B2. The Nose (04:38)

B3. Stand Still (04:57)

B4. Common Knowledge (05:22)

Bonus 7“ 33rpm (Home fucking is killing prostitution)

C1. Upturn (03:53)

D1. Metal (04:40)

Ecca Vandal - Looking For People To Unfollow (Loma Vista Recordings)

 

Ecca Vandal je australská punk-rapová rebelka, která se narodila srílanským uprchlíkům v JAR, odkud společně zmizeli hned po pádu apartheidu. V Melbourne vyrůstala s gospelovou a jazzovou hudbou (Victorian College of the Arts) a vůbec první singl White Flag vydala před dvanácti lety u Poison City Records.  

Její eponymní debut Ecca Vandal (10/2017 Dew Process) získal řadu nadšených reakcí a mnozí mohli její jméno zaregistrovat už po boku slavných mainstreamových kapel, jako Queens of the Stone Age, Deftones, The Prodigy či Limp Bizkit, kterým bude 3. června předskakovat v Krakově. A světe div se, hned týden po Polsku zahraje na Rock For People (ČT art Stage), kam přiveze prozatím jen digitální „detox“ Looking For People To Unfollow, napěchovaný chaotickou energií a texty o zkoumání užívání návykových látek a emočního odpojení. Hluboce v přítomnosti a instinktu zakořeněné album, vnímané jako radikální očista od tlaku sociálních sítí, algoritmů a povrchních vztahů. Výsledek mnohaleté práce, které Ecca Vandal spoluvytvořila v malém pokojíčku se svým skejťáckým parťákem/partnerem a producentem Richiem Buxtonem (aka Kid Not, Squeak E. Clean Studios), „dočasným“ baskytaristou Limp Bizkit, mířících též na hradecký festival.

LFPTU obsahuje 17 skladeb, propojujících řadu žánrů (punk, hip-hop, jazz, trip-hop, R&B, synth-pop, ..) se záměrně strohým protředím Richieho dětského pokojíčku a drsně nepředvídatelným vokálním projevem. Vůči předchozímu debutu autorsky mnohem dospělejší deska, která by měla prostřednictvím Parkerových signálů Loma Vista Recordings dorazit na pulty až koncem července.  

 

01. AIRPLANE MODE (00:44)

02. EYES SHUT (02:33)

03. SORRY! CRASH! (03:09)

04. VERTICAL WORLDS (03:15)

05. BLEED BUT NEVER DIE (02:50)

06. CRUISING TO SELF SOOTHE (02:30)

07. MOLLY (04:20)

08. OKAY NOT TO BE OKAY (02:07)

09. LEVITATE PART 1 + 2 (03:42)

10. LOOKING FOR PEOPLE TO UNFOLLOW (00:40)

11. THEN THERE'S ONE (01:16)

12. BLEACH (02:28)

13. DID A LITTLE MORE TO FORGET (00:54)

14. DO IT ANYWAY (03:02)

15. DANCE IN DEBT (00:33)

16. GHOSTS (03:21)

17. CAME HERE FOR THE LOOT (04:13)

Lime Garden – Maybe Not Tonight (So Young Records)

 

Po výborném a neprávem přehlíženém debutu One More Thing (2/2024 So Young Records) vyrazila brightonská děvčata Lime Garden do akce Maybe Not Tonight, „mapující“ průběh jednoho klubového večera, proplouvajícího od nadšení/očekávání přes chaos až po ranní dojezdy. Místo utápění se v depresích holky přetavily (resp. zpěvačka a kytaristka Chloe Howard) svá zklamání do cynických, chaotických a upřímných textů o toxickém chování a vztahových krizích, které oproti debutu protekly mnohem ostřejšími riffy a výraznou „indie-disco“ produkcí. Zastřené emoce z prožité zkušenosti, působící bezprostředně a energicky 

Lime Garden se na novince Maybe Not Tonight (So Young Records), ukryté v obalu nafoceném Sal Redpath, posouvají od pop-rocku k tanečnímu punku a drží posluchače v napětí od začátku do konce. Návštěvníky klubů pak vybízejí k opakovanému „přeleštění“ parketu, smáčeného úzkostmi a zlomenými srdíčky. A to se netýká jen dvacítek, protože producentem nahrávky je Charlie Andrew, majitel londýnských Square Leg Records.

 

01. 23 (02:48)

02. Cross My Heart (02:40)

03. Downtown Lover (02:37)

04. All Bad Parts (02:59)

05. Maybe Not Tonight (02:45)

06. Body (03:13)

07. Lifestyle (02:21)

08. Undressed (03:20)

09. Always Talking About You (03:33)

10. Do You Know What I'm Thinking (02:41)

ladylike – It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine (Heist or Hit)

 

Po sedmi sklenicích manchesterských MLEKO tu mám další znamenitou ukázku od tamní značky Heist or Hit, kterou tentokrát zastupuje čtveřice ladylake z Brightonu. Ta ve složení Georgia Butler (zp/kyt), Spencer Withey (zp/kyt/synt), Archie Sagers (bas) a James Ely (bicí) mísí jemný post-rockový nádech s intimním folkem a vytváří tak zvuk, který je zároveň komplexní i delikátní. Její křehké čarování s atmosférou a upřímně melancholickými texty sklízí v hudebních kruzích velmi pozitivní ohlasy už od prvního singlu Southbound (11/2023) a s příchodem debutového EP se mluví o jedné z nejsilnějších nahrávek současnosti. Ta dostala název It’s a Pleasure of Mine, to Know You’re Fine a vznikla pod producentským dohledem Ali Chanta (Lime Garden, King Hannah, The Murder Capital, Yard Act, ..). Navíc mimořádnost tomuto „průzkumu“ cyklů obnovy a vytrvalosti dodala Dinked „Early Doors“ Edition, zaměřená na nejlepší nové kapely. Tak co víc připojovat po takovém štemplu. Snad jen že tahle křišťálová KRÁSA čerpající poezii ze známých frází a každodenních okamžiků vyšla v omezeném nákladu 500 ks.

A1. Burning Heather – 01:01

A2. Rome (in progress) – 03:59

A3. Mountains – 03:25

A4. Burning Heather (continued) – 01.21

B1. Fresh Linen – 06:54

B2. Sour Carol, I – 05:10

MLEKO - The Feast of St. Perpetua (Heist or Hit)

 

The Feast of St. Perpetua je název debutového EP další manchesterské senzace MLEKO, za kterým stojí tamní producentská hvězda Samuel William Jones, spolutvůrce vynikajících nahrávek Maruja, jejichž vystoupení na Donaufestivalu rozdýchávám ještě dnes. Hlavně tu ránu saxofonem do hlavy.

Kapelu tvoří sedm multiinstrumentalistů, kombinujících výrazné dechové nástroje, energické kytary a texty plné politického hněvu, odcizení i absurdního humoru. Celá tahle instrumentální sestava vytváří příjemný pocit harmonie, vznášející se nad kontrasty drsného hluku dechových/kytarových „výkřiků“ a melodické soudržnosti. The Feast of St. Perpetua je zkrátka vynikající a necílí jen mladou generaci, zmítající se v chaosu a úzkosti. Jde o propojení zmiňovaných Maruja či punkovějších Black Country, New Road.

Jinak tenhle mléčně neobvyklý folk-rock-grunge podmazaný dechovou sekcí najdete na značce Heist or Hit v Manchesteru. Jo, a pokud pátráte po pachatelích tohoto „pohanského rituálu“, pak tedy Ed Whirledge (zp/kyt), Rory Baker (kyt), Tom Houston (sax), Charlotte Nuta (trubka), Myron Endean (bas), Bruno Evans (kyt/synt) a Ioan Saul (bicí).

 

Já ráno dám si rád pár sklenic mléka,

a pak je rázem pryč bolest a žal.

Mléko mně stále víc svádí a láká,

připíjím mlékem vám, mléko je král.

přiipíjím sále vám - všem,

kdo má mléko rád.

 

A1. Denouement (03:11)

A2. Lego Sex (03:59)

A3. Gub Rock (05:20)

B1. As It Goes (03:24)

B2. Tom’s Tune (07:34)

Fotbal proti rasismu #18 (Rohozná u Jihlavy, 15. a 16. května 2026)

 

Fotbal, hudba, tolerance. Tedy ne to co jsme viděli při sobotním derby v Edenu, ale to co nás čeká o nadcházejícím víkendu v Rohozné u Jihlavy, v malebné prostředí Přírodního parku Čeřínek.

Ve dnech 15. a 16. května 2026 se zde uskuteční již 18. ročník oblíbeného festivalu Fotbal proti rasismu, který propojuje sportovní nadšení s kulturním programem a diskusemi o aktuálních společenských tématech.

Program odstartuje v pátek 15. května ve 20:30 sérií koncertů a hudební produkce bude pokračovat i v sobotu od 18:30. Sobotní dopoledne nabídne sportovním fanouškům od 11:00 FOTBALOVÝ TURNAJ (Drużyna) a dalším návštěvníkům od poledne kreativní vyžití. Studio Šilo povede workshop šití textilních bannerů a kolektiv PUNX23 zajistí tradiční sítotisk. Návštěvníci si tak mohou přinést vlastní oblečení a nechat si ho potisknout originální grafikou, kterou pro letošní ročník vytvořila Barbora Krmnl. Od 12:00 bude k dispozici Zvuková herna a benefiční střelnice spolku Av Avri z.s. Milovníci dokumentů se mohou těšit od 12:00 na filmovou projekci Crass: TheSound of Free Speech na Nádvoří Stage. Odpolední blok v šapitó (Stan Stage) nabídne hlubší pohled na svět sportu a politiky:

16:15 – Fatima Rahimi: Ženský fotbal v zemi bez žen (přednáška)

17:20 – Lukáš Pulko: Fotbalové týmy Monganguá (debata)

Sportovní část festivalu vyvrcholí v 17:00 vyhlášením vítězů fotbalového turnaje ve Stanu.

Fotbal proti rasismu dlouhodobě vytváří prostor pro setkávání lidí bez ohledu na původ či přesvědčení a potvrzuje, že fotbalové hřiště i koncertní areál mohou být místem vzájemného respektu a bojem proti předsudkům. Vstupné na oba dny činí 900 Kč a pro více informací pokračujte TUDY.

 

PÁTEK 15.5.2026 (400 Kč)

STAN STAGE

20:30 Skiplife

22:00 Pivoňka

23:30 Faüst

NADVORI STAGE

21:15 Zlobivý holky

22:45 Temný Rudo (SK)

00:15 Remdik (SK)

01:00 hrrrhrrrrhrr

SOBOTA 16.5.2026 (700 Kč)

STAN STAGE

18:30 Bumbrle

20:00 Přemysl Soráč

21:30 Beritan (DE)

23:00 Pakosteň

00:30 Plastika (HR)

NADVORI STAGE

19:15 Brvdboi

20:45 Meckenzy (SK)

22:15 Zaffer 9

23:45 PΞB (DE)

01:15 RaveBoy

Jéssica Teixeira (MONGA), Laura Oyuela & Ádam Salomvári (ROCKS, I MEAN; - STARS) – Donaufestival 2026, Krems an der Donau

 

ROCKS, I MEAN; - STARS (Laura Oyuela & Ádam Salomvári)

Projekt Hope4Hope je kolektivní umělecká a výzkumná iniciativa studentů magisterského programu Cross-Disciplinary Strategies na Univerzitě užitého umění ve Vídni, zkoumající roli naděje jako nástroje pro navigaci v současných globálních krizích. Jeho skupinová výstava, využívající tzv. mezioborové strategie, patřila k jednomu z nejpozoruhodnějších bodů „doprovodného“ programu letošního Donaufestivalu. Ze třech příspěvků založených na živé akci, mě v rámci Hope4Hope nejvíce zasáhla zvuková a prostorová performance Ádáma Salomváriho a honduraské umělkyně žijící ve Vídni Laury Oyuyely ROCKS, I MEAN; – STARS, vytvořená speciálně pro galerii Forum Frohner v rakouském Kremsu. A jak už název naznačuje, šlo o znázornění napětí mezi tíhou a materiálností reality (kameny) a prchavou, zářivou povahou naděje (hvězdy). Zkoumání momentu, kdy se naše vnímání mění a kdy v "těžkých" situacích začínáme vidět "světlo" nebo možnosti. Pro oba umělce, kteří se dlouhodobě věnují tématům propojujících společenskou realitu s poetickým vyjádřením, patří tato kombinace zvukových krajin (Ádam) a mluvených slov (Laura) k jejich doposud nejvýraznější cestě ke „hvězdám“ jejich fyzického okolí.

 

MONGA – Jéssica Teixeira

„Neptám se zda se chcete dožít sta let, ptám se, zda si vůbec dokážete představit sami sebe ve sto letech,“ začíná otázkou představení MONGA, které bylo oceněno nejprestižnější brazilskou divadelní cenou Prêmio Shell 2025 (hlavní sponzor paradoxně energetická společnost) za nejlepší režii. Autorkou této silné reflexe o vnímání těla, vnucených identitách, paměti a viditelnosti, je brazilská režisérka, performerka a dramatička Jéssica Teixeira, která s nahotou v performanci pracuje už přes deset let a své vlastní tělo využívá jako základní dramaturgický materiál k narušování stereotypních pohledů na jinakost a krásu. Další pozoruhodné představení zařazené do programu letošního Donaufestivalu, inspirované tragickým příběhem Julie Pastranové, domorodé mexické umělkyně postižené hypertrichózou, kterou v polovině 19. století prodal její vlastní strýc do cirkusu a musela nuceně vystupovala v evropských freak show, kde se stala pro „dokonalý“ západní svět symbolem ošklivosti. Jéssica ve hře propojuje biografii Julie a její „hororová“ vystoupení s vlastním životem a tělesností, přičemž reflektuje diskriminaci postižených, fetišizaci a koloniální minulost. Směs radikálního performativního umění, koncertu a kabaretu, doplněná o živou hudbu a interakci s publikem, vč. společného tance a popíjení cachaçy, brazilského rumu. MONGA vybízí k představám o způsobech bytí ve světě v různých budoucnostech, kde se potkáme s menším násilím, a to nejen s tím brutálním, ale i s jemným a systematicky skrytým, bohužel „vyspělou společností“ nepochopitelně tolerovaným. „Skutečný strach není představovat si sám sebe ve sto letech. Strach je představovat si, že byste se sto let skutečně mohli dožít. Očekávejte rozpad jistoty. Protože přesně to v nás pulzuje – nejistota. Možnost představit si budoucnost, která může být nejasná, ale stále možná,“ odpovídá na úvodní otázku fantastické představení MONGA.

Heavy Axe – A Quiet Bay (Feral Child Recordings)

 

HEAVY AXE je brightonské duo, které vytváří povznášející kosmickou hudbu propojenou s vizuálními efekty, inspirovanou krautrockem, elektronikou berlínské školy, ambientními texturami a psychedelickým driftem. To a mnohem více vysvětluje obsazení tohoto výjimečného projektu, jehož kokpit ovládají už od prvního EP The Goat Is Cold (6/2024 Feral Child) všeumělec Khaled Lowe (A-Side Films, The Pic, Messenger, ...) a modulární cestovatel Neil Hale (Correlations, Proto Droids, SOUNDTRACK, ..).

Jejich teprve druhým titulem, a to hned v podobě debutového alba, je nádherně nad planetou kroužící A Quiet Bay s jedenácti paprsky (a klipy), vrstvícími atmosferické textury kytar, vintage syntezátorů a řadu exotických nástrojů. Jemné a tiše sebevědomé zjevení, jehož pozorování umožnila nejen v naší zátoce severolondýnská observatoř Feral Child Recordings.

11/11

A1. A Quiet Bay (05:50)

A2. Arp Interlude (02:16)

A3. Not Swimming (03:00)

A4. Snow Drift (02:29)

A5. Honduras (02:39)

A6. Enhancer (02:21)

B1. Hills Of Denham (03:53)

B2. Clusters (04:12)

B3. Everything (06:18)

B4. Solina (01:47)

B5. There Is Not Enough Time (01:57)

Rún na Donaufestivalu místo The New Eves (8. května)

                                                                

Včera pořadatelé Donaufestivalu přišli s překvapivou informací, že brightonská čtveřice The New Eves musela zrušit páteční vystoupení v Kremsu a jejich místo nahradí experimentální irské trio Rún. Tak nevím jestli mám plakat nebo skákat radostí, protože jejich eponymní album Rún (8/2025 Rocket Recordings) patřilo mezi jeden z nejočekávanějších irských debutů za poslední roky. A zcela oprávněně. Jeho naprosto pohlcující zážitek umocňují právě živá vystoupení, během kterých dochází dle očitých svědků k duchovní transformaci prostřednictvím rituální improvizace.

Kapela vznikla na základech dlouholeté spolupráce interdisciplinární umělkyně s hypnotickou přítomností Tary Baoth Mooney (aka The Clumsy Giantess) a legendy irského undergroundu Riana Trenche (aka Glen Of The Downs, bicí), tvůrce hudebního studia The Meadow. Po covidových děsech a běsech tento základ doplnil avantgardní multiinstrumentalista Diarmuid MacDiarmad (bas) a společně začali odkrývat význam irského slova Rún. Éteričnost Tary (zp/synt) zde proplouvá různými stavy těla (bolesti/temnoty) a umožňuje propojit nehmotné pocity a myšlenky s „neviditelným“ světem. S brilantně uchopeným zvukovým mixem (folk, drone, noise, metal, elektronika) sledujeme jak zrůdnosti současnosti (G/\ZA), tak ale třeba i formy naprosté dehumanizace, odkazující na tuamskou 796. Vnímání lidských a nelidských utrpení, ovlivňujících každého z nás jako jednotlivce či celé „sociální“ bubliny. Putování jistým stavem života, ve kterém zkreslené zvukové krajiny nutí diváky k hlubokému poslechu a přemýšlení.

Můj osobní tip na pátek 8. května!!

                                                             

MOUTH ULCERS - Silent Pictures EP (LAB Records)

 

13. května vystoupí na brightonském The Great Escape Festivalu projekt česko-slovenského „emigranta“ Davida Žbirky SUNNBRELLA, který loni vydal výbornou třetí studiovku Gutter Angel 4/2025 Music Webside), zkoumající s producentem Oliverem Torrem temnější a drsnější teritoria našich dokonalých životů. V těchto stínech současného Londýna David pokračuje, tentokrát za bicími i v novém uskupení Mouth Ulcers, které v létě založil nezávislý filmař a upír Zak Watson (zp/kyt) spolu s Josephine Rose (kyt/zp) a Jamie-Lee Culver (bas).

Ač kapela čerpá z klasického post-punkového gothic archivu (Joy Division, The Cure, Bauhaus, ..), tak zároveň vnáší svěží oživení pro novou generaci, přežívající ve vnitřním zmatku a chladně temném romantismu. A snad právě proto tento undergroundově „filmový revivalismus“  dělá z Mouth Ulcers jednu z nejdiskutovanějších kapel současnosti na britských ostrovech, vyprodávající kluby ještě před vydáním debutového EP. To by se mělo objevit už 10. července u LAB Records pod názvem Silent Pictures a jeho větší část už je dávno ropzebraná. Tak se asi něco chystá, co?!!

 

A1. Prevail (03:14)

A2. Western Horror Story (02:32)

A3. Space (03:42)

A4. Silent Pictures (03:24)

B1. Closer To You (03:12)

B2. Satisfy (03:14)

B3. A Perfect End (03:55)

Mu – Mu (The Death Of Rave)

 

Ve spolupráci značek Elhellell, Privacy Paradise a především The Death Of Rave, sublabelu manchesterských experimentátorů Boomkat, ožila zhruba rok stará nahrávka losangelského projektu s izraelskými kořeny MU. Ten vznikl z pozice moci anonymity (Lee) Bootee, spojené např. s D.N.A., Surf Gang Records či C.Z. (aka Colby Zinser). Po EP titulech Anonymity is a position of Power (12/2020), Secrets Of The Heads (9/2021), Defender of Innocence (2/2022) a Bio-Regenesis (7/2022) tak přichází debutový počin MU co do nádherného obsahu v adekvátně důstojné verzi také na vinylech (12", 45 rpm, 150 ks).

Čtveřice skladeb vyvěrajících ze skalních dutin řecké mytologie, hledajících pravdu skrze probuzení v současnosti. Návrat k dávným „evolučně“ překonaným znakům, vlastnostem a instinktům po vzdálených „DNA“ předcích. Příběhy o hledání duše, znovuzrození, svobodě, válkách a smrti, zabalené do atmosférického dance-popu ze sklonku 80. let, který ve svém studiu upravil Russell Haswell. Odkrývání zaniklých míst, kde romantickou krásu a moudrost nahradily exodus a dvojznačné pohledy/nepoučitelnost, aby společně nalezly „věčný život“.     

Navigating the fallen realm through blood memory

 

A1. Flesh (07:28)

A2. Kingdom (03:56)

B1. Sacrifice (04:26)

B2. Underworld Quanta (02:31)