MOULD - Mould EP (Nice Swan Records)

 

MOULD (nezaměňovat za nizozemskou pětku MOULD) je bristolská odpověď na post-hardcoreové Fugazi, i když jejich eponymní EP debut zní už trošku "tlumeněji". Všichni tři členové MOULD (Joe Sherrin - zp/kyt, Kane Eagle - bas/zp, James Luxton - bicí) tvoří společně hudbu už deset let, ale až letos se jim po podpisu smlouvy s Nice Swan Records "změnil" život. Ve spolupráci s producentem Jonem Mcmullenem (The Bees, Wet Leg, The Milk, ..) vzniklo 12" MOULD EP, jehož základ tvoří jamy ze zvukových zkoušek z turné s bristolskou písničkářkou Fenne Lily k jejímu krásnému albu Breach (9/2020 Dead Oceans). 

Po těch letech si MOULD už skutečně zaslouží větší pozornost, jejichž vzrušující směs post-punku a garážového rocku neocení jen fanoušci Fontaines D.C. a jim podobných IN kapel současnosti.

Za mne 4/4.

 

A1. Cables (01:49)

A2. The Space You Take Up (03:25)

 

B1. Birdsong (02:05)

B2. Glow (04:11)

 

 

MOULD se v říjnu objeví mezi zhruba stovkou alternativních kapel na festivalu Left of the Dial v Rotterdamu

 

Fontaines D.C. - Romance (32 County Love Train / XL Recordings)

 

V těchto dnech přichází na pulty dokonce i tuzemských prodejniček v pořadí již čvrté album  londýnských Fontaines Dublin City, pro které jde o premiéru na značce XL Recordings, založené v roce naší sametové revoluce. Když teď vidím obal téhle Romance a rekapituluji těch 35 let naší země, tak si říkám, zda se tchajwanská ilustrátorka Lulu Lin neinspirovala českýma očima pro pláč. Ale dost, proto je tu krásná hudba, dávající zapomenout na všechny ty hajzly kolem nás.

Po odchodu Fontaines D.C. od Partisan Records se kapely ujal také nový producent James Ford (Depeche Mode, Shame, Arctic Monkeys, Blur, ..), kterému osobně připisuji značný žánrový posun a emocionální rozmach těchto irských rodáků, s dnes už natrženou nálepkou post-punkerů. Ač si moc nedovedu představit jejich živá vystopupení bez hitovek z "ranného období" (první tři alba), tak jisté syrovosti se možná dočkají i některé kousky z pop-rock globálně předurčené Romance. Bezpochyby jde o nejrozmanitější a nejpřístupnější nahrávku Fontaines D.C., a to jak hudebně, tak i tematicky. Barevně optimistická Romance je plná žánrově kontrastních momentů, zneklidňujících nálad, podmanivých melodií a pro mě zároveň jde o malou rozlučku, že tyhle kluky už naživo hrát asi neuvidím. Protože z velkých stadionů a hal mám silnou fobii, a tahle Romance už přerostla můj přízemní svět. Ale i tak je v mém autorádiu točím od sobotních voleb pořád dokola a v hodně moc si přeju, aby to zase rozjeli v nějakém zaplivaném klubu, kde maj lidi k sobě zkrátka blíž.  

 

A1. Romance (02:33)

A2. Starburster (03:41)

A3. Here's The Thing (02:43)

A4. Desire (03:39)

A5. In The Modern World (04:26)

A6. Bug (03:02)

 

B1. Motorcycle Boy (03:42)

B2. Sundowner (03:25)

B3. Horseness Is The Whatness (03:07)

B4. Death Kink (02:23)

B5. Favourite (04:16)

 

 

King Hannah & Pina Palau (Undergogs' Praha 21. 9. 2024)

 

V rámci probíhajícího evropského turné dorazilo včera do smíchovském klubu Underdogs’ se svou novou deskou Big Swimmer (5/2024 City Slang) liverpoolské duo King Hannah, rozšířené o baskytaristu a bubeníka. Uhrančivě klidná Hannah, jejíž jemné pasáže mluveného slova vytvářely základní kulisy celého vystoupení, zahájila svůj set snad desetiminutovou skladbou Somewhere Near El Paso a až chladně procházela vším tím nejkrásnějším, co nám doposud na svých nahrávkách představila. Přes The Mattress, This Wasn’t Intentional, New York Let’s Do Nothing, Davey Says až po přídavkovou Big Swimmer. Celkově nás tahle něžná kráska s rockou drsností provedla asi dvanácti či třinácti skladbami, vč. vůbec prvního singlu Crème Brûlée.

Úžasná hodina nebo víc (čas jsem nevnímal), které předcházelo vystoupení švýcarské písničkářky Sophie Meerwein alias Pina Palau, jejíž druhé album Get A Dog vyšlo letos v březnu opět na prestižní značce Mouthwatering Records. Ač ta obvykle vystupuje v doprovodu kapely (Vojko Guter - kyt, Naiara Balmer - bas, Konstanin Aebli - bicí), v Underdogs' její upřímné vokály dopnila jen syrová elekrická kytara, zkoušející nové skladby. Dle ohlasu publika se máme určitě nač těšit.

 

 

 

Božské Soaré - HRADBY JEDNOTY (pátek 13. září 2024)

 

Pravděpodobně vůbec poslední výlet do míst za nevšedními zážitky, který letos s JEDNOTOU poprvé pod názvem Hradby Jednoty spolupořádali HRADBY SAMOTY, proběhl o uplynulém víkendu na zámku Plumlov. I přes organizační imrovizace vynucené kalamitním stavem (povodně, silný vítr a neustálý déšť), doprovázené celodenním výpadkem elektrického proudu, proběhl dvoudenní festival více než dobře, dokonce dorazili i diváci a co bylo nejdůležitější, nikdo z vystupujících svůj koncert nezrušil. Tedy nevím jak festival uzavírající producentka IAmNøt, na kterou jsem už neměl sil.

Vedle řady "zavedených" jmen bych rád upozornil na nové ambientní elektroakustické duo s využitím klavírního křídla a syntezátorů Božské Soaré, ve kterém se sešla dvojice zástupců slovenské nezávislé scény. Konkrétně Dominik Novák alias Katov syn(th) působící v projektech Kúpel Mysle či The Blackwood Incident, a bubeník Raptor Koch Richard Grimm (aka Boh Vajec), tvořící s Evou Sajanovou art-pop psychedelické zjevení God and Eve. Božské Soaré vystoupili hned v úvodu pátečního programu a asi jsem nebyl jediný, kterého svou mystickou náladou přenesli z nejvýše umístěného zámeckého sálu ještě o "patro" výš, kde se zhmotněné fantazie potkávají s pokorou k síle přírody. A že ta nám znovu od pátku třináctého ukázala kdo je tady pánem, musel pochopit snad už každý.

Děkuji všem vystupujícím a pořadatelům akce, díky kterým jsem se minimálně v sobotu ocitl v časové smyčce a prožil jednu z nejnezapomenutelnějších festivalových událostí mého současného života. Díky! 

 

 

Božské Soaré

Experimentální Vídeňáci PLF

Abstraktní improvizace Shibuya Motors

Duch Antez

Duch PLF (Freya Edmondes aka Elvin Brandhi)