A Farewell To Hexes – Rendlesham Expanded (Tectona Grandis)

 

Site-specific FM rádio THE DARK OUTSIDE vydalo v srpnu 2021 soundtrack Rendlesham (80 kazet), kterým multiinstrumentalista Adam Leonard alias A Farewell To Hexes, frontman artrockových Invaderband, připomněl asi nejznámější setkání Britů s UFO, ke kterému dle očitých svědků došlo v noci 27. prosince 1980 na základně RAF Woodbridge. Tehdy se v nejtemnějším Suffolku objevil zhruba dvou až třímetrový trojúhelníkový objekt s pulzující červenou signalizací, osvětlující les bílým světlem. Ráno ve stejné lokalitě byly nalezeny tři prohlubně a zaznamenány zvýšené hodnoty beta/gama záření. Následující noc zde poletovaly tři hvězdicové objekty, které se zhruba ve stometrové výšce proměnily v plné kruhy a na obloze setrvaly kolem hodiny. Tolik z oficiální zprávy vydané 13. ledna 1981, kterou sepsal zástupce velitele základny Charlese I. Halta (USAF), jehož fotografii a vzorek jehličí z Rendleshamského lesa přináší CD reedice Rendlesham Expanded. 

Po vinylové edici Rendlesham (7/2022) realizované famózním labelem Polytechnic Youth, se limitovaná (50 ks) nahrávka s douskladbovým bonusem pohybuje v kruhovém objektu na vlnách Tectona Grandis. Strašidelná radiofonika evokující undergroundovou britskou elektroniku, do které A Farewell To Hexes připojil záznam podplukovníka Halta (Halt Tape) v čase pozorování neznámého objektu a projev právníka Patricka Frascogny z líčení tohoto případu v roce 2011 (Aftermath).

Senzační svědectví, jehož unikátnost si můžete rozšířit o charitativní projekt (Hope & Play) podporující život dětí v G/\ZE Echoes for Palestine (Cities and Memory), na kterém Adam Leonard připomíná skladbou The Ghosts of Lifta palestinský exodus v roce 1948, resp. evakuaci jediné arabské vesnice v dnešní západní části Jeruzaléma.

 

01. Lights Over Woodbridge (02:23)

02. East Gate Expedition (03:15)

03. What Is That? (02:09)

04. Circling The Mechanical Object (03:26)

05. In Receipt Of Zeros And Ones (04:18)

06. Orford Ness At Dawn (03:39)

07. The Halt Tape In Colour (18:48)

08. Aftermath (04:21)

Bonus CD

09. Ipswich (04:15)

10. Halt Testimony (02:02)

HAAi – Humanise (Mute Records)

 

Album o kterém se nemluví, ale brzy pronikne mezi nejpřekvapivější tituly tohoto roku. Jmenuje se HUMANISE, vyšlo na legendární značce MUTE a jeho autorkou je někdejší frontman/ka shoegaze tria Dark Bells Teneil Throssell alias HAAi. V londýně usazená australská producentka a DJ, která se nové role ujala zhruba před deseti lety a svá první EP vydala na vlastní značce Coconut Beats (Bee Good / DaDaDa - 9/2017, Motorik Voodoo Bush Doof Musik 7/2018). Širšího zájmu se jí dostalo ale až s EP Systems Up, Windows Down (11/2019), po kterém přišla smlouva s Mute Records a vytlačení nahrávky do vinylu, stejně jako v případě následujícího Put Your Head Above The Parakeets (9/2020).

Debutové album Baby, We’re Ascending vyšlo v květnu 2022 a mezi hosty vynikli producent Jon Hopkins (Coldplay, Brian Eno, ..), Alexis Taylor z Hot Chip či zpěvačka a multiinstrumentalistka Obi Franky, které najdete i na aktuální „techno-popové“ poctě lidstvu HUMANISE. Na cestě z transcendentní a euforické zvukové krajiny do zkoumání napětí mezi digitálním odstupem a lidským spojením, ve kterém HAAi nachází krásu ve střetu syntetických textur a osobního vyjádření. V tom jí opět nemálo vypomohla řada hostů, a to nejen z trans a queer rodiny, ze kterých bych vyzdvihl queer básníka Kaidena Forda a zástupce London Contemporary Voices – londýnskou umělkyni pracující na průsečíku kvantové počítačové hudby, umělé inteligence a lidského hlasu ILĀ a „její“ TRANS VOICES, propojující meditativní zvukové krajiny se sborovou tradicí a experimentálními vokály. Nádherný souzvuk emotivní elektroniky a „lidského“ hlasu s jedinečnou identitou, který je zde oproti debutu posunut do popředí. Úžasně dokonalý „kancl“ zážitek, dobíjející lidskou energii nejen transformací „obsahu“ generovaného umělou inteligencí.

100% = HUMANISE

01. Satellite feat. Jon Hopkins, Obi Franky, ILĀ & TRANS VOICES (06:39)

02. All That Falls Apart / Comes Together feat. James Massiah (06:18)

03. Stitches (04:23)

04. Can't Stand To Lose (04:52)

05. Shapeshift feat. KAM-BU (04:50)

06. Voices (05:38)

07. Go feat. Kaiden Ford (04:51)

08. HUMANiSE (03:47)

09. Hey! (04:09)

10. Rushing feat. ILĀ & TRANS VOICES (04:20)

11. New Euphoria feat. Alexis Taylor, ILĀ & TRANS VOICES (05:19)

12. HQ feat. Kaiden Ford (03:13)

pôt-pot – Warshaw 480 km (felte records)

Byla nebyla irská kapela The Sunshine Factory, ve které bubnoval zakladatel Sunshine Cult Records Mark Waldron-Hyden, jedna z nejvýraznějších postav undergroundové scény v Corku. Před čtyřmi lety absolvoval uměleckou rezidenci nedaleko Lisabonu, kde na něho narazili Mykle „Ollie“ Oliver Smith (kat/zp) a Joe Armitage (bas). Po několika společných jamech vznikl název pôt-pot, debutové EP Ode To A (5/2023) a nápad pozvat Markovu irskou kamarádku Elaine Malone (zp/harmonium), se kterou nahráli EP Going Insine (4/2024 Socorro / Blowtorch Records). Kritikou velice kladně přijatý titul, po kterém následovala šňůra vyprodaných koncertů (Irsko, Británie, Portugalsko) a letos v létě podpis s brooklynským labelem usazeným v Los Angeles FELTE. Pro ten si pôt-pot připravili kolekci vycházející z Markových demonahrávek, odrážejících jeho cestování a nepříliš šťastné období. S nahrávkou pojmenovanou dle silniční směrovky z německo-polského pohraničí Warshaw 480 km, přijíždí do lisabonského studia i druhá Cork-členka souboru Sara Leslie (zp/tamburína/kyt), se kterou „tradiční“ psychedelický krautrock prochází od hluboké bolesti do nádherně zasněných krajin, kde ztráty začnete přijímat s lehkostí a pochopením vlastní (i autorovy) přirozenosti.

 

A1. 132 Spring St. (00:31)

A2. 22° Halo (04:45)

A3. Sextape (04:32)

A4. WRSW (06:27)

A5. Fake Eyes (02:47)

B1. I AM! (06:00)

B2. Can't Handle It (03:30)

B3. The Lights Are On (03:58)

B4. Hot Scene (05:35)

B5. Change Your Life (01:50)

Good Health Good Wealth - This Time Next Year We’ll Be Millionaires

 

Po včerejší performanci pražských RAFANŮ (Gril Flame - Signal Festival) proběhl kousek vedle v Café V lese koncert vynikajících BIG SPECIAL z Birminghamu, který považuji za jeden z vůbec nejlepších, které jsem letos navštívil. Coby jejich support vystoupila londýnská dvojice producentů Good Health Good Wealth, která už dávno není vzorem jen tamních dvacátníků, protože letos ohromila uznávané festivaly, jako Glastonbury, Reading, Leeds či oxfordshirský Truck.

Kapelu tvoří zpěvák Bruce Breakey a kytarista s litevskými kořeny Simon Kuzmickas, jehož nejranější hudební vzpomínky pocházejí z poznávání postsovětského undregroundu. Původní punkové základy Good Health Good Wealth zásadně proměnil lockdown, což se odrazilo jak v hledání nových inspirací (Duft Punk, The Streets, ..), tak i v názvu odrážejícího ztrátu blízkého přítele kvůli zdravotním problémům z nezdravého životního stylu. 

Po digitálním LP HappyValley (1/2022) a EP Everyone Feels Like This (6/2023) přišla řada singlů, které 17. listopadu posbírá 12“ kompilace This Time Next Year We’ll Be Millionaires, zahrnující i včerejší hřeb večera – nejnovější singl Beautiful Boy, napsaný již v době Brucovo lockdownového pochlastávání a odkazující na Groeningenův stejnojmenný snímek Krásný kluk (2018). Oficiálně tak půjde o debutové album doplněné hlasovými poznámkami GHGW a jejich přátel, kde vedle aktuálního singlu Beautiful Boy najdete i titulní a doposud nevydanou skladbu This Time Next Year We’ll Be Millionaires. V tomto případě nesmíme zapomenout na titulu "ukrytého" londýnského skladatele a producenta Josepha Wandera, který začínal jako zvukař u Miloco Studios a pracoval např. s The 1975, Kasabian či Måneskin. Takže všechny palce nahoru, jako včera s BIG SPECIAL v Krymské 12.

 

01. Full Circle (03:17) - 10/2024

02. The Cafe (03:06) - 01/2025

03. You Don’t Know Me feat. Fredwave (03:16) - 04/2025

04. White Men (03:18) - 07/2025

05. I Forgot (04:12) - 08/2025

06. Beautiful Boy (05:42) - 09/2025

07. This Time Next Year We’ll Millionaires (03:38)

A čerstvé překvápko pro všechny BIG SPECIAL fanoušky!!!!!!!!!!

AFAR - Changing Rules (Laut & Luise Records)

 

AFAR je okouzlující berlínské duo, které před devíti lety (KB) spojilo zpěvačku Elenu Gniß (Miss Gniss) s producentem a spolumajitelem CUTOFF Productions Josephem Varschenem (Hey Joe). Už od debutového alba Music From Afar (2/2019 Drossel) mísí experimentální analogovou elektroniku s psychedelií a krautrockem, čímž vytvářejí pocit propojující přírodní prostředí s industriálním. Ambientně meditativní a expanzivní zvuk, který po první desce přešel pod kolínské Laut & Luise Records, kde okamžitě zaujala dvojice EP (Rational Ecstasy - 10/2021, Tell Me More - 12/2022) a nádherné druhé album The Refuge (10/2023), doprovázené remixovou verzí.

To prozatím poslední Changing Rules vyšlo před pár dny a dle AFAR jde o romantickou vzpouru proti každodenním zvukům, které otupují a rozptylují. Návrat do reality, nabádající k porušování „zavedených“ pravidel a vstupu do nového, doposud neprobádaného prostoru. Jemná a přitom syrová cesta, vzdalující se všudypřítomnému pohodlí. Pohlcující zážitek s introspektivní a filmovou atmosférou, který považuji za jejich doposud „nejsrozumitelnější“ dualitu temnoty a světla. Naživo určitě zažít a dopochopit ústřední koncept celého alba. Na cestě z Grazu do Berlína pojedou přes Budějce i Prahu!! Tedy zatím bez koncertní zastávky. Jistě výzva podzimu!!

 

A1. Born and Die (03:20)

A2. No More Advice (04:12)

A3. Body on Body (04:15)

A4. Forming Wind (02:56)

A5. Moon Body Eyes (03:38)

B1. Something Special (03:48)

B2. Changing Rules (08:26)

B3. Embodied (06:25)

B4. Walking Meditation (01:15)

SPRINTS - All That Is Over (City Slang)

 

Rok a půl po strhujícím debutu Letter To Self (1/2024 City Slang) přicházejí dublinští SPRINTS s novým albem All That Is Over, které představí společně s amsterdamskou partičkou MARATHON 21. března v Paláci Akropolis. Ač předprodejní anotace přisuzují desce image „béčkové“ nahrávky pořízené během turné, tak jim určitě nevěřte. Protože právě neúprosná síla jejich živých vystoupení žene desku rozmanitější zvukovou krajinou a přitom stále zůstává ve své niterné podstatě, odrážející i jednu personální změnu. Zhruba tři měsíce po vydání debutu opustil kapelu kytarista Colm O’Reilly, a tak SPRINTS prostřídali řadu náhradníků, než si sedli se Zacem Stephensonem (aka lil cis) od multiinstrumentalisty Aarona Corcorana (aka Skynner).

Jejich první společný singl Feast vyšel loni v září, ale v základní sestavě tuhle skladbu na nové desce nenajdete. Tedy pokud si nepořídíte DINKED edici, kde je navíc v upravené La Frette Version na sedmipalci.

All That Is Over převyšuje debut nejen větší „přístupností“, ale především chytlavějším (melodičtějším) rozkročením nad „konzervativní“ punkovou energií opěvovaného debutu. Ač o tenhle základní (bouřlivý) charakter SPRINTS nepřijdete ani zde (hlavně B-strana = FAMÓZNÍ), kapela působí mnohem opravdověji a pevněji než dříve. Emotivní touha přežít těžké časy, která se plným právem tlačí do velkých klubů, jako je třeba pražská Akropole. Tohle VÝZVU v produkci Daniela Foxe (Gilla Band) si naživo nenechte určitě ujít!!   

 

A1. Abandon (02:40)

A2. To The Bone (03:29)

A3. Descartes (03:13)

A4. Need (02:40))

A5. Beg (03:16)

A6. Rage (02:43)

B1. Something's Gonna Happen (04:21)

B2. Pieces (03:11)

B3. Better (03:09)

B4. Coming Alive (03:35)

B5. Desire (06:12 + 02:12)

bonus 7"

C1. Feast - La Frette Version (02:28)

D1. Trickle Down (02:48)

WIGU festival (Biograf Kotva České Budějovice, 10. - 12. října 2025)

 

To si takhle plánujete víkend na chalupě, když najednou zjistíte, že kousek od vás začne za hodinku nový mezinárodní festival krátkých a podivných filmů s ještě podivnějším názvem WIGU. Navíc když jeho zakladatelem je slavný spisovatel, pedagog, režisér, hudební skladatel a zvukový performer Lukáš „Pali“ Palán (1flfsoap, post-hudba, Havelka/Havel), stojící společně s Never Sol (nové album již brzy!) za scénickou hudbou inscenace Fairy Tales (Johana Pecková & Sabina Bočková). Jeho režijní debut o jedné z nejvýraznějších postav (massive cunt, něco jako Turek) 20. století The Painter (hudba Stéphane Clor) vznikl v nedaleké Křemži a do hlavních rolí obsadil Terezu Danihlíkovou a Jana Hofmana. A právě The Painter stojí za vznikem WIGU festivalu (ví o něm vůbec rezidenti EHMK?), protože podobně jako v případě Filmové renesance ve Slavonicích, tak si jeho autoři také přáli vidět svůj snímek v kině, a tak si založili festival.

První či nultý ročník objevitelského WIGU festivalu představil na 70 snímků rozdělených do několika bloků (drama, horor, experimentální film, česká sekce, mikro krátké snímky), uzavřených retrospektivou věnovanou dvojici experimentálních brazilských filmařů (Karen Akerman & Miguel Seabra Lopes). Kromě soutěžních snímků (ukrajinské, palestinské a iránské měly přihlášky zdarma) mohli diváci navštívit i doprovodný program, jehož součástí byl i lektorský talk Nicholase Hudace o jeho „lásce“ k filmovým žánrům, či českobudějovická premiéra živé filmové show publicistů Civala, Hlada a spol. MovieZone Live, kterou pravidelně sledují fanoušci filmového umění v pražském Divadle pod Palmovkou.

Ač netuším jaký snímek získal diváckou cenu, já hlasoval pro irský A Day in the Sun režiséra a šéfa We Are WaveWalker Edwina Mullana, který si z Budějovic odváží hned dvě ceny, a to v kategoriích Nejlepší herec (Lalor Roddy jako David) a Nejlepší zahraniční film. Nejlepší Dark komedii získal Hoku Uchiyama za snímek Whitch, soundtrack festivalu si připsalo společné dílo DOUBLE DANGER (Douglas Cavanna & Xavier Caux) pro film In The Shadows (režie Jérémy Barlozzo), nejlepší herecký výkon v ženské kategorii získala Pia Zessin za roli Leo Waldstein ve snímku Wurst (režie Valentina Schütz), v kategorii tuzemských snímků zabodovala Nevěsta (Lucie Nicole Canzoniero & Mackenzie Camp), nejlevněji natáčel režisér Clint Galea (Missing), mezi experimentálními snímky exceloval Dynamics (režie Teo Baehler) a poslední ocenění které si pamatuji, je kategorie Nejlepší studentský film, udělený jihokorejskému dramatu Heavy Weight (režie Sea-Hoon Jeon).

 

Kangding Ray – SIRĀT (Invada Records)

 

Ve dnech české premiéry dramatického snímku režiséra Olivera Laxe SIRĀT, sledujícího pátrání otce po zmizelé dceři v divoké krajině jižního Maroka, vyšel k filmu u Invada Records oficiální soundtrack, jehož autorem je francouzský producent žijící v Berlíně David Letellier alias Kangding Ray. Vy kdo sledujete tohoto umělce již od debutového alba Stabil (8/2006), spojeného s jeho obdobím u věhlasných Raster-Noton, tak vás asi nepřekvapí Letellierův pečlivý a neustále se rozvíjející přístup ke zvukovému designu a koncepční závažnosti, který kromě vlastních nahrávek vložil i do založení labelu ARA. Jeho prozatím poslední (v pořadí už asi desáté) zkoumání hranic zvukové estetiky doprovází rave-apokalypsu SIRĀT, i když nevím, zda to není spíš naopak. Protože hudba se zde stává průvodcem i duchem, ženoucí příběh do spalující izolace pouště a hor. Pulzující srdce „kočovnické“ rave scény, kterou zde zastupují téměř všichni učinkující. Tedy až na otce pohřešované dcery (Sergi López) a jeho syna, o kterém si dovoluji tvrdit, že je také neherec. Ač neherec, tak ale s famózním výkonem, který předvedli i všichni ostatní účastníci tohoto dvouhodinového „techno-zájezdu“. Úchvatný vizuál s fascinující fúzí elektronického minimalismu a severoafrických zvukových textur, podtrhující mizení, spojení a osvobození skrze zvuk. Sázka na skutečné ravery, kterých prý dorazilo na patnáct set, se rozhodně vyplatilo.

Za mne adept na vítěze 98. Oscarů. Tím ale nemyslím jen VYNIKAJÍCÍ soundtrack SIRĀT, který už uspěl na letošním filmovém festivalu v Cannes. Tahle tenká hranice, resp. mystický most spojující život s "druhým" břehem, stojí určitě za nemalou pozornost!!   

100% + 100%

01. Sirāt (04:18)

02. Horizon (03:04)

03. En La Noche (04:46)

04. Katharsis (06:07)

05. Desierto (04:08)

06. La Route (03:21)

07. The Fall (03:39)

08. Ritual (03:13)

09. Les Marches (09:24)

10. Surah Maryam Excerpt - Recited by Ali Keeler (01:50)

11. Blank Empire - Sirāt HU remix (04:02)

12. Amber Decay - Sirāt remix (04:22)

Twins in Colour – We’ve Been To The Future (All My Ghost)

 

Ve čtvrtek 9. října proběhne v tančírně Ilses Erika křest debutového alba lipského tria Twins in Colour, které pod názvem We’ve Been To The Future vyšlo na tamní značce All My Ghost. Tedy stejně jako předchozí EP In Event of Moon Disaster, realizované na jaře 2023. Tentokrát se ale ocitnete v časech připomínajících naše víkendové volby, během kterých vylézaly z děr a sklepů předlistopadové příšery, vyzývající opět k lepším zítřkům.

Ponořeni do melancholických nálad psychedelického indie-popu nahlédnete do spravedlivé budoucnosti, věnované solidaritě se všemi živými bytostmi. Přesun v čase naplněný emociální hloubkou a prostorem kolem, který v nás neviditelně žije a oživuje ty, co nás již opustili. 

Pokud se chystáte do Ilses Erika, tak vedle skvělých Twins in Colour tam potkáte i producentku XKat, vystupující též jako DJ mellon collic.  

 

A1. Weather Station (04:41)

A2. The Perks Of Being A Warflower (06:45)

A3. Shit Advice (05:02)

A4. Crown Of Dust (04:14)

A5. Free Candy At The Cemetery (03:34)

B1. Ghosts Haunting (04:37)

B2. Hospital Pt. 96 (05:36)

B3. Teenage Retirement Home (03:07)

B4. The Living Walk Among Us (05:53)

B5 . We´ve Been To The Future (02:00)

L.A. WITCH & NOIX (Bike Jesus Praha 2. 10. 2025)

 

Ve čtvrtek se do Prahy vrátilo kalifornské „dívčí“ trio L.A. WITCH, známé svým „filmovým“ psych-garage zvukem, podmazaným temně hypnotickými melodiemi. Do Bike Jesus přivezlo své třetí studiové album DOGDOG (4/2025), které střídalo se skladbami z předchozích titulů Play With Fire (8/2020) a L.A. WITCH (9/2017), realizovaných taktéž u Suicide Squeeze Records. Pro aktuální britsko-evropské turné si L.A. WITCH (Sade Sanchez - zp/kyt, Irity Pai - bas, Ellie English - bicí) pozvaly francouzskou kamarádku Taru Clamart (kyt/kl), kterou můžete znát ze spolupráce s legendárními The Telescopes či coby lídryni post-punkových YAR. Snad i proto její účast v Bike Jesus přidávala především do skladeb z doposud nejlepší desky DOGDOG další atmosférickou hloubku, přinášející v syrovém napětí euforické uvolnění.

Této temně vzrušující náladě předcházelo vystoupení pro mě neznámé a o to víc překvapující pražské čtveřice NOIX, kterou vede uhrančivá multiinstrumentalistka a zpěvačka Alisa Safo. Pokud tohle jméno někde zachytíte, určitě neváhejte zajít na klubový koncert, protože ten čtvrteční mi v mnohém připomínal nesmrtelnou tetu Siouxie. Debutové a stejně krásné album najdete pod názvem Fragile Skies (4/2025).   

Maruja – Pain to Power (Music For Nations)

 

Maruja je manchesterská kapela kombinující prvky post-punku, jazzu, psych-noise rocku a rapu, jejíž název si Harry Wilkinson přivezl před deseti lety z dovolené ze Španělska. Po několika personálních změnách a zřeknutí se starších skladeb, vznikla dodnes ustálená sestava, ve které základní duo (Harry Wilkinson - zp/kyt, Matthew Buonaccorsi - bas/zp) doplnili saxofonista Joe Carroll a bubeník Jacob Hayes. Jejich první společné EP, celkově ale už čtvrté, dostalo název Knocknarea (3/2023) a stejně jako následující Connla's Well (4/2024) vyvolalo mezi hudebními fajnšmekry nemalý zájem. Této příležitosti se jako první chytily Music For Nations (Sony Music) a přesně před rokem vydaly singl Break The Tension.

V reakci na změnu autorského zákona, umožňujícího společnostem zabývajícím se umělou inteligencí vytvářet své produkty s využitím autorsky chráněných děl jiných lidí, kapela podpořila protivládní album Is This What We  Want? (2/2025 Virgin Music), a tím se zařadila na „blacklist“ 1000 UK Artists. Ve stejné době Maruja představili 12“ EP Tír na nÓg, na které v těchto dnech „dává zapomenou“ fantastický debut Pain to Power, produkovaný opět Samuelem W. Jonesem. Emociálně nabitá a politicky uvědomělá nahrávka, zrozená z místa spirituality a protestu. Léčivě bojující Pain to Power, dělící Born To Die na obě strany 12“ a přitahující i velmi vydařeným artworkem (Mikey Thomas).

 

A1. Bloodsport (03:42)

A2. Look Down On Us (09:58)

A3. Saoirse (05:14)

A4. Born To Die (06:36)

B1. Born To Die (03:28)

B2. Break The Tension (03:45)

B3. Trenches (03:32)

B4. Zaytoun (04:19)

B5. Reconcile (09:40)

Christina Mantis – Waves Vienna

 

Od 1. do 4. října proběhne ve Vídni již 15. ročník festivalu Waves Vienna, na kterém každoročně vystupují nejrůznější národní i mezinárodní umělci, a to převážně z oblasti alternativní a nezávislé hudby. Jako showcase festival nabízí kapelám a hudebníkům s malým či regionálním povědomím příležitost oslovit širší publikum a získat uznání daleko za svými „lokálními“ hranicemi. Souběžně s koncerty probíhají ale i přednášky, diskuse a workshopy, umožňující navazování nových kontaktů „pod jednou střechou“. Klíčovým zaměřením koncertního i konferenčního programu pod mottem „Východ se setkává se Západem“, je pozvání i východoevropských hudebníků, kam z pohledu na vývoj volebních preferencí před sněmovními volbami (3. a 4. října) bezpochyby a právem stále patříme.

Ač v minulosti Česko mělo na Waves Vienna řadu dnes již „profláklých“ zástupců (Jiný Metro, Toyota Vangelis, Manon Meurt, Cold Cold Nights, Lazer Viking, Aiko, …), tak letos „nás“ budou reprezentovat v Londýně usazený projekt sunnbrella v čele s hudebníkem Davidem Žbirkou a vynikající slovenská písničkářka Kristýna Čopová alias Christina Mantis, která loni vydala dva klipy, v únoru prostřednictvím S.ISLAND eponymní debutové EP a na prozatím posledním 17. ročníku Radio_Head Awards získala cenu v kategorii Objev roku. Dnes tahle bývalá baskytaristka The Sages pracuje také jako středoškolská psycholožka, a přestože tuto profesi považuje za součást své osobnosti, více doma se cítí v kreativním odvětví. Snad i proto při práci absolvovala kurz arteterapie, aby mohla nadále využívat tvořivost, která vede některé hudební kritiky ke srovnávání s PJ Harvey či Patti Smith.

Tak pokud v pátek 3. října vyrazíte do největšího z měst na Dunaji, můžete kromě jiných skvělých zážitků poznat i velmi nadějnou osůbku, kterou na Waves Vienna doplní kytarista Andrej Šefčík, baskytarista Rastislav Seňo a bubeník Lukáš Lacko. O den dřív pak doporučuji brightonskou čtveřici Ġenn, která loni doprovodila do Bike Jesus výtečné Deadletter, nebo sobotní vystoupení berlínského dua AFAR, jehož famózním LP Changing & Rules vyšlo v pátek 26. září u Laut & Luise.

 

Christina Mantis EP (2/2025 S.ISLAND)

A1. Homeless (03:29)

A2. Dance With That Boy (02:29)

A3. Set Me Free (03:16)

B1. Stargazer (04:39)

B2. Silly Opinion (02:35)

B3. He Doesn't Mind (02:44)

Malý Chmel - Dům v domě (House of Art České Budějovice)

 

Včera zahájená výstava Dům v domě uzavírá osmadvacetiletou práci kurátora Michala Škody pro českobudějovický Dům umění a zároveň jde o poslední výstavu Galerie současného umění a architektury, která díky svému mezinárodnímu programu zaujímá nepřehlédnutelné místo i na mezinárodní scéně. Její silná specializace na architekturu ji řadí mezi nejprestižnější instituce, které tak důsledně prolínají výstavy současného umění a architektury. Do 30. listopadu 2025 tak máte poslední šanci stát se součástí projektu s výrazným mezinárodním přesahem, jehož finále patří architektonickému ateliéru Malý Chmel, vítězi soutěže na rekonstrukci Domu umění. Ač návrh vytvořený ve spolupráci s berlínským studiem AFF Architekten má již stavební povolení i prováděcí dokumentaci, tak současné ódeesácké vedení města (Kuba, Maroš, Škodová Parmová, ..) realizaci odložilo až po roce 2028. Evropské hlavní město ostudy 2028 se tak loučí s věhlasným umělcem, který zde za 28 let uspořádal 234 výstav, z toho 42 architektonických. Ta úplně poslední má dvojznačný název Dům v domě a prezentuje jak vítězný návrh na přestavbu (2021) a dalších pět projektů (velkoformátové modely objektů), tak i druhou vrstvu dům v domě, vkládající do známého prostoru galerie úplně nový prostor. Z pěti všem dobře známých místností autoři vytvořili šest nových jinak pospojovaných, čímž chtěli návštěvníkům představit svůj přístup k tvorbě, hledání prostoru. Vytvořit zážitek/prožitek z prostoru a vnímat galerii úplně novýma očima.

Uvidíme s jakýma očima přijde příští týden do Domu umění nová kurátorka Kristýna Hájková (ex-3Kurátorky), která ve výběrovém řízení porazila kurátora a historika umění Jiřího Ptáčka. Dle prosáklých informací půjde o „lehkou změnu“, která každý rok bude věnována nějakému konkrétnímu tématu, a tudíž výstavy budou součástí širšího cyklu. „Už“ od prvního projektu na jaře 2026 půjde o veřejný prostor, následující rok bude patřit paměti a slavná osmadvacítka má navazovat na hodně očekávané hlavní město kultury. „Kristýna Hájková bude zaměstnankyní našich kulturních a sportovních zařízení. Paralelně s Michalem Škodou budou působit do konce aktuálního roku. A připraví fungování galerie na další období," prozradila nedočkavcům primátorka Českých Budějovic Dagmar Škodová Parmová, která se včera pro velký zájem veřejnosti do Domu umění už nedostala. Stejnou smůlu měli i hejtman Martin Kuba a jeho podržtaška Petr Maroš. ŠKODA kluci, bylo to parádní a všichni na vás mysleli.

Dům umění

Dům v sadu

Gymnázium Černošice

Škola Nezamyslice

Dům o sedmi podlažích

Čtyři dvory

Most Things – Bigtime (So Young Records)

 

Most Things je původně sólový projekt londýnského rodáka Toma Phillipse (zp/bas), který se „zapůjčeným“ bubeníkem Malachy O'Neillem (xmal, Mitsubishi Suicide) vytvořili sentimentální sbírku snů/básní o naději a všedním realismu. Jde o vůbec první Tomovy skladby napsané s baskytarou, mapující jeho tvorbu od roku 2021 po současnost.

Nahrávku najdete pod názvem Bigtime u stále překvapujících So Young Records, které od realizace tohoto „LP“ debutu neodradila ani „jednoduchost“ zvukového obsahu, postaveného jen na baskytaře, bicích a „unaveném“ vokálu Toma Phillipse. Jeho intenzivní a někdy až obsedantní povědomí o „každodenním“ okolí zde vytvořilo únikovou cestu, odrážející paprsky ambientně melancholického post-punku. Nevšední, ale magicky krásnou. A proto Bigtime!!

 

A1. Roundabout (02:05)

A2. Shops! (02:00)

A3. Lucky (02:02)

A4. The Horse (02:53)

A5. Challenger (02:48)

B1. Deal (01:47)

B2. Head & Shoulder (01:50)

B3. Cuts (02:25)

B4. Somers Town (03:09)

B5. The Rotor (03:20)

Prolapse - I Wonder When They’re Going To Destroy Your Face (Tapete Records)

 

I Wonder When They're Going To Destroy Your Face je páté studiové album anglické kapely Prolapse, kterou od jejího založení na počátku 90. let charakterizuje směsice punku, krautrocku a shoegazingu, proložená střídáním kontrastních vokálů Lindy Steelyard a Micka Derricka (Cha Cha 2000), tak trochu ovlivněného La! NEU?, resp. Neu!

Deska vychází po dlouhých 26 letech od realizace předchozího titulu Ghosts of Dead Aeroplanes (5/1999 Cooking Vinyl Records), po kterém se kapela rozpadla. Profesor umění David Jeffreys (kyt) učil na Savannah College of Art and Design, Pat Marsden (kyt, Cha Cha 2000) se odstěhoval do Dánska, Tim Pattison (bicí) začal vystupovat s MJ Hibbett & The Validators, Mick Harrison (bas, National Screen Service) dělal v Norsku archeologa a producent Donald Ross Skinner (kyt, Salad, Freight Train) pokračoval ve spolupráci s legendárním Julianem Copem, někdejším frontmanem post-punkových neo-psychedeliků The Teardrop Explodes.

Zpět na pódia se Prolapse dokopali před deseti lety a někdy před třemi začali pracovat na nových skladbách. Těch devět nejlepších (plus 7“ bonus) vzniklo z větší části v jejich rodném Leicesteru a celá deska byla nahrána ve welském Foel Studiu. 

Jiné, ale přesto stejně impozantní Prolapse nyní najdete na německé značce Tapete Records a pokud sledujete hromady denně vycházejících titulů, pak strhující I Wonder When They’re Going To Destroy Your Face rozhodně nemůžete přehlédnout. Třeba už jenom kvůli FAUST-remixu skladby Ectoplasm United, za kterým stojí Hans-Jochim Irmler z dunajského Faust Studia.  

 

A1. The Fall Of Cashline (05:44)

A2. Cha Cha Cha 2000 (02:59)

A3. Err On The Side Of Dead (06:35)

A4. Ghost In The Chair (07:05)

B1. On The Quarter Days (06:55)

B2. Cacophany No. C (03:47)

B3. Jackdaw (02:56)

B4. Ectoplasm United (05:26))

B5. A Forever (03:10)

bonus 7“

C1. Swearing For Decoration (03:41)

D1. Ectoplasm Untied (A Faust Remix) (03:48)

The Devil & The Universe – Occult Pleasures (Swiss Dark Nights)

 

V polovině března příštího roku proběhne v Kabinetu MÚZ první ročník třídenní dark-party Gothic Festival Brno, na které se podílí i vídeňský rituální soubor temných písní a tanců The Devil & The Universe. I v Česku známý to uhrančivý pár Ashley Dayour & David Pfister, který od dnes vycházející sedmé studiovky Occult Pleasures rozšiřuje bubeník Ezechiel, spoluzakladatel nejstaršího gotického webzinu v České republice Sanctuary CZ, stojící za skvělým Prague Gothic Treffen.

Jejich pohanskou fúzi darkwave, industrialu a ceremoniální hudby tentokrát podpořil švýcarský label Swiss Dark Night a mezi hostujícími hvězdami temnot potkáte jména jako Alex Svenson (Then Comes Silence), Çağla Güleray (Ductape), Gözde Düzer (Aux Animaux) či Judit Vincze (Zsüd), která spolupracovala např. s tuzemským projektem Purpl Boi. Tohle vzácné propojení temné elektroniky a magických rytmů s přitažlivými vokály z různých koutů této scény, vytváří z Occult Pleasures pro mne doposud nejpřitažlivější nahrávku, která kdy pod názvem The Devil & The Universe vznikla.

Netuším zda trio plánuje nějakou výpravu do našich krajů dřív než za půl roku, ale jeho vystoupení na moravském GFB si určitě nenechte ujít.

 

A1. Primordial Temples (04:28)

A2. Occult Pleasures feat. Alex Svenson (03:18)

A3. Pleasures Of The Mind And The Flesh (04:02)

A4. Shadow Projection feat. Çağla Güleray (03:10)

A5. Ephemeral Insights (03:16)

B1. Beelzebub Unchained feat. Aux Animaux (03:28)

B2. Sonic Gnostics (04:16)

B3. Something Wicked feat. Zsüd (03:32)

B4. Hadal Ritual feat. Zsüd (08:16)

Jehnny Beth – You Heartbreaker, You (Fiction Records)

 

Když se řekne Camille Berthomier a Nicolas Congé, možná se někomu vybaví John & Jehn. Ale když zmíníme přezdívku Jehnny Beth, která aktuálně září coby generální tajemnice prezidentské kanceláře v netflixové sérii Pod tlakem (Hostage), tak se mnohým vybaví i postpunková kapela Savages či její sólová deska To Love Is to Live (6/2020 Caroline Records / 20L07 Music), na které se objevili např. herec Cillian Murphy, Romy (The XX) či Joe Talbot (Idles).

Po následujícím společném albu se zpěvákem Primal Scream Bobby Gillespiem Utopian Ashes (7/2021 Silvertone Records) nyní Camilla s Nicolasem (aka Johnny Hostile - kyt/bas/bicí) vydali druhé, mnohem tvrdší a syrovější album You Heartbreaker, You (Fiction Records), ovlivněné prvky punku, metalu, art popu a electro-industrialu. To by mělo celé zaznít v pátek 24. října na „druhé koleji“ smíchovského nádraží Subzero, kde jej možná doplní i „jedničková“ How Could You či předělávka Army of Me od Björk.

Tady není příliš času otálet s nákupem vstupenek, protože tahle nádherně drsná katarzní nahrávka, natočená v jejich francouzském studiu 20L07, odráží doposud nejambicióznější tvář Jehnny Beth, bojující s láskou, ztrátou i vlastním rozčarováním. A jestli ještě můžete, dýchejte svobodně. Protože právě vám je You Heartbreaker, You věnována.

 

A1. Broken Rib (03:16)

A2. No Good For People (02:32)

A3. Obsession (03:21)

A4. Out Of My Reach (03:31)

A5. I Still Believe (03:20)

B1. Reality (02:39)

B2. Stop Me Now (02:39)

B3. High Resolution Sadness (02:47)

B4. I See Your Pain (03:26)