AFAR - Changing Rules (Laut & Luise Records)

 

AFAR je okouzlující berlínské duo, které před devíti lety (KB) spojilo zpěvačku Elenu Gniß (Miss Gniss) s producentem a spolumajitelem CUTOFF Productions Josephem Varschenem (Hey Joe). Už od debutového alba Music From Afar (2/2019 Drossel) mísí experimentální analogovou elektroniku s psychedelií a krautrockem, čímž vytvářejí pocit propojující přírodní prostředí s industriálním. Ambientně meditativní a expanzivní zvuk, který po první desce přešel pod kolínské Laut & Luise Records, kde okamžitě zaujala dvojice EP (Rational Ecstasy - 10/2021, Tell Me More - 12/2022) a nádherné druhé album The Refuge (10/2023), doprovázené remixovou verzí.

To prozatím poslední Changing Rules vyšlo před pár dny a dle AFAR jde o romantickou vzpouru proti každodenním zvukům, které otupují a rozptylují. Návrat do reality, nabádající k porušování „zavedených“ pravidel a vstupu do nového, doposud neprobádaného prostoru. Jemná a přitom syrová cesta, vzdalující se všudypřítomnému pohodlí. Pohlcující zážitek s introspektivní a filmovou atmosférou, který považuji za jejich doposud „nejsrozumitelnější“ dualitu temnoty a světla. Naživo určitě zažít a dopochopit ústřední koncept celého alba. Na cestě z Grazu do Berlína pojedou přes Budějce i Prahu!! Tedy zatím bez koncertní zastávky. Jistě výzva podzimu!!

 

A1. Born and Die (03:20)

A2. No More Advice (04:12)

A3. Body on Body (04:15)

A4. Forming Wind (02:56)

A5. Moon Body Eyes (03:38)

B1. Something Special (03:48)

B2. Changing Rules (08:26)

B3. Embodied (06:25)

B4. Walking Meditation (01:15)

SPRINTS - All That Is Over (City Slang)

 

Rok a půl po strhujícím debutu Letter To Self (1/2024 City Slang) přicházejí dublinští SPRINTS s novým albem All That Is Over, které představí společně s amsterdamskou partičkou MARATHON 21. března v Paláci Akropolis. Ač předprodejní anotace přisuzují desce image „béčkové“ nahrávky pořízené během turné, tak jim určitě nevěřte. Protože právě neúprosná síla jejich živých vystoupení žene desku rozmanitější zvukovou krajinou a přitom stále zůstává ve své niterné podstatě, odrážející i jednu personální změnu. Zhruba tři měsíce po vydání debutu opustil kapelu kytarista Colm O’Reilly, a tak SPRINTS prostřídali řadu náhradníků, než si sedli se Zacem Stephensonem (aka lil cis) od multiinstrumentalisty Aarona Corcorana (aka Skynner).

Jejich první společný singl Feast vyšel loni v září, ale v základní sestavě tuhle skladbu na nové desce nenajdete. Tedy pokud si nepořídíte DINKED edici, kde je navíc v upravené La Frette Version na sedmipalci.

All That Is Over převyšuje debut nejen větší „přístupností“, ale především chytlavějším (melodičtějším) rozkročením nad „konzervativní“ punkovou energií opěvovaného debutu. Ač o tenhle základní (bouřlivý) charakter SPRINTS nepřijdete ani zde (hlavně B-strana = FAMÓZNÍ), kapela působí mnohem opravdověji a pevněji než dříve. Emotivní touha přežít těžké časy, která se plným právem tlačí do velkých klubů, jako je třeba pražská Akropole. Tohle VÝZVU v produkci Daniela Foxe (Gilla Band) si naživo nenechte určitě ujít!!   

 

A1. Abandon (02:40)

A2. To The Bone (03:29)

A3. Descartes (03:13)

A4. Need (02:40))

A5. Beg (03:16)

A6. Rage (02:43)

B1. Something's Gonna Happen (04:21)

B2. Pieces (03:11)

B3. Better (03:09)

B4. Coming Alive (03:35)

B5. Desire (06:12 + 02:12)

bonus 7"

C1. Feast - La Frette Version (02:28)

D1. Trickle Down (02:48)

WIGU festival (Biograf Kotva České Budějovice, 10. - 12. října 2025)

 

To si takhle plánujete víkend na chalupě, když najednou zjistíte, že kousek od vás začne za hodinku nový mezinárodní festival krátkých a podivných filmů s ještě podivnějším názvem WIGU. Navíc když jeho zakladatelem je slavný spisovatel, pedagog, režisér, hudební skladatel a zvukový performer Lukáš „Pali“ Palán (1flfsoap, post-hudba, Havelka/Havel), stojící společně s Never Sol (nové album již brzy!) za scénickou hudbou inscenace Fairy Tales (Johana Pecková & Sabina Bočková). Jeho režijní debut o jedné z nejvýraznějších postav (massive cunt, něco jako Turek) 20. století The Painter (hudba Stéphane Clor) vznikl v nedaleké Křemži a do hlavních rolí obsadil Terezu Danihlíkovou a Jana Hofmana. A právě The Painter stojí za vznikem WIGU festivalu (ví o něm vůbec rezidenti EHMK?), protože podobně jako v případě Filmové renesance ve Slavonicích, tak si jeho autoři také přáli vidět svůj snímek v kině, a tak si založili festival.

První či nultý ročník objevitelského WIGU festivalu představil na 70 snímků rozdělených do několika bloků (drama, horor, experimentální film, česká sekce, mikro krátké snímky), uzavřených retrospektivou věnovanou dvojici experimentálních brazilských filmařů (Karen Akerman & Miguel Seabra Lopes). Kromě soutěžních snímků (ukrajinské, palestinské a iránské měly přihlášky zdarma) mohli diváci navštívit i doprovodný program, jehož součástí byl i lektorský talk Nicholase Hudace o jeho „lásce“ k filmovým žánrům, či českobudějovická premiéra živé filmové show publicistů Civala, Hlada a spol. MovieZone Live, kterou pravidelně sledují fanoušci filmového umění v pražském Divadle pod Palmovkou.

Ač netuším jaký snímek získal diváckou cenu, já hlasoval pro irský A Day in the Sun režiséra a šéfa We Are WaveWalker Edwina Mullana, který si z Budějovic odváží hned dvě ceny, a to v kategoriích Nejlepší herec (Lalor Roddy jako David) a Nejlepší zahraniční film. Nejlepší Dark komedii získal Hoku Uchiyama za snímek Whitch, soundtrack festivalu si připsalo společné dílo DOUBLE DANGER (Douglas Cavanna & Xavier Caux) pro film In The Shadows (režie Jérémy Barlozzo), nejlepší herecký výkon v ženské kategorii získala Pia Zessin za roli Leo Waldstein ve snímku Wurst (režie Valentina Schütz), v kategorii tuzemských snímků zabodovala Nevěsta (Lucie Nicole Canzoniero & Mackenzie Camp), nejlevněji natáčel režisér Clint Galea (Missing), mezi experimentálními snímky exceloval Dynamics (režie Teo Baehler) a poslední ocenění které si pamatuji, je kategorie Nejlepší studentský film, udělený jihokorejskému dramatu Heavy Weight (režie Sea-Hoon Jeon).

 

Kangding Ray – SIRĀT (Invada Records)

 

Ve dnech české premiéry dramatického snímku režiséra Olivera Laxe SIRĀT, sledujícího pátrání otce po zmizelé dceři v divoké krajině jižního Maroka, vyšel k filmu u Invada Records oficiální soundtrack, jehož autorem je francouzský producent žijící v Berlíně David Letellier alias Kangding Ray. Vy kdo sledujete tohoto umělce již od debutového alba Stabil (8/2006), spojeného s jeho obdobím u věhlasných Raster-Noton, tak vás asi nepřekvapí Letellierův pečlivý a neustále se rozvíjející přístup ke zvukovému designu a koncepční závažnosti, který kromě vlastních nahrávek vložil i do založení labelu ARA. Jeho prozatím poslední (v pořadí už asi desáté) zkoumání hranic zvukové estetiky doprovází rave-apokalypsu SIRĀT, i když nevím, zda to není spíš naopak. Protože hudba se zde stává průvodcem i duchem, ženoucí příběh do spalující izolace pouště a hor. Pulzující srdce „kočovnické“ rave scény, kterou zde zastupují téměř všichni učinkující. Tedy až na otce pohřešované dcery (Sergi López) a jeho syna, o kterém si dovoluji tvrdit, že je také neherec. Ač neherec, tak ale s famózním výkonem, který předvedli i všichni ostatní účastníci tohoto dvouhodinového „techno-zájezdu“. Úchvatný vizuál s fascinující fúzí elektronického minimalismu a severoafrických zvukových textur, podtrhující mizení, spojení a osvobození skrze zvuk. Sázka na skutečné ravery, kterých prý dorazilo na patnáct set, se rozhodně vyplatilo.

Za mne adept na vítěze 98. Oscarů. Tím ale nemyslím jen VYNIKAJÍCÍ soundtrack SIRĀT, který už uspěl na letošním filmovém festivalu v Cannes. Tahle tenká hranice, resp. mystický most spojující život s "druhým" břehem, stojí určitě za nemalou pozornost!!   

100% + 100%

01. Sirāt (04:18)

02. Horizon (03:04)

03. En La Noche (04:46)

04. Katharsis (06:07)

05. Desierto (04:08)

06. La Route (03:21)

07. The Fall (03:39)

08. Ritual (03:13)

09. Les Marches (09:24)

10. Surah Maryam Excerpt - Recited by Ali Keeler (01:50)

11. Blank Empire - Sirāt HU remix (04:02)

12. Amber Decay - Sirāt remix (04:22)

Twins in Colour – We’ve Been To The Future (All My Ghost)

 

Ve čtvrtek 9. října proběhne v tančírně Ilses Erika křest debutového alba lipského tria Twins in Colour, které pod názvem We’ve Been To The Future vyšlo na tamní značce All My Ghost. Tedy stejně jako předchozí EP In Event of Moon Disaster, realizované na jaře 2023. Tentokrát se ale ocitnete v časech připomínajících naše víkendové volby, během kterých vylézaly z děr a sklepů předlistopadové příšery, vyzývající opět k lepším zítřkům.

Ponořeni do melancholických nálad psychedelického indie-popu nahlédnete do spravedlivé budoucnosti, věnované solidaritě se všemi živými bytostmi. Přesun v čase naplněný emociální hloubkou a prostorem kolem, který v nás neviditelně žije a oživuje ty, co nás již opustili. 

Pokud se chystáte do Ilses Erika, tak vedle skvělých Twins in Colour tam potkáte i producentku XKat, vystupující též jako DJ mellon collic.  

 

A1. Weather Station (04:41)

A2. The Perks Of Being A Warflower (06:45)

A3. Shit Advice (05:02)

A4. Crown Of Dust (04:14)

A5. Free Candy At The Cemetery (03:34)

B1. Ghosts Haunting (04:37)

B2. Hospital Pt. 96 (05:36)

B3. Teenage Retirement Home (03:07)

B4. The Living Walk Among Us (05:53)

B5 . We´ve Been To The Future (02:00)

L.A. WITCH & NOIX (Bike Jesus Praha 2. 10. 2025)

 

Ve čtvrtek se do Prahy vrátilo kalifornské „dívčí“ trio L.A. WITCH, známé svým „filmovým“ psych-garage zvukem, podmazaným temně hypnotickými melodiemi. Do Bike Jesus přivezlo své třetí studiové album DOGDOG (4/2025), které střídalo se skladbami z předchozích titulů Play With Fire (8/2020) a L.A. WITCH (9/2017), realizovaných taktéž u Suicide Squeeze Records. Pro aktuální britsko-evropské turné si L.A. WITCH (Sade Sanchez - zp/kyt, Irity Pai - bas, Ellie English - bicí) pozvaly francouzskou kamarádku Taru Clamart (kyt/kl), kterou můžete znát ze spolupráce s legendárními The Telescopes či coby lídryni post-punkových YAR. Snad i proto její účast v Bike Jesus přidávala především do skladeb z doposud nejlepší desky DOGDOG další atmosférickou hloubku, přinášející v syrovém napětí euforické uvolnění.

Této temně vzrušující náladě předcházelo vystoupení pro mě neznámé a o to víc překvapující pražské čtveřice NOIX, kterou vede uhrančivá multiinstrumentalistka a zpěvačka Alisa Safo. Pokud tohle jméno někde zachytíte, určitě neváhejte zajít na klubový koncert, protože ten čtvrteční mi v mnohém připomínal nesmrtelnou tetu Siouxie. Debutové a stejně krásné album najdete pod názvem Fragile Skies (4/2025).