Houpací koně poosmé, tentokrát coby pocta Jacku
Kerouacovi. Houpací koně stále stejní, aby dokázáli opět překvapit. Houpací
koně osmkrát vynikající, takže zamiřte k Yannick South Records, dokud ještě
jsou. Ty dvanáctipalce. Tenhle životopis o samotě, očistě a útěcích je sakra pravdivej
(a nádhernej) - Desolation Peak.
Beautify Junkyards je lisabonský sextet, vycházející z psychedelického
folku a politicko-hudebního hnutí Tropicália, který v šedesátých letech minulého
století kombinoval populární kulturu s avantgardou. Vedle hudby, divadla a
poezie tak Beautify Junkyards neskrývají obdiv ani k filmovým snímkům tzv.
československé nové vlny. A snad i proto za pět let existence souboru (João
Branco Kyron - zp/kl, Rita Vian - zp, João Moreira - kyt, Sergue Ra - bas,
Antonio Watts - bicí) došlo k jedinému personálnímu přesunu, kdy před vznikem
loni v březnu realizovaného alba The Invisible World of Beautify Junkyards nahradila
JP Daniela švédsko-americká umělkyně Helena Espval (kyt, citera, cello).
Součást psychedelického orchestru The Valerie Project, který oživil Jirešův erotický
horor Valerie a týden divů (1970) - viz. obal od Juliana House.
Nahrávka vložená do podivně okouzlujícího tajemství s pocity
naivní nevinnosti (jako třeba Stereolab) nabízí třináct, na CD
nosiči a downloadu patnáct skladeb, které oproti minulosti zahřejí
nejintenzivněji. Eponymní debut Beautify Junkyards byl totiž "jen"
sbírkou coververzí (9/2013 Metrónomo) a The Beast shouted Love (9/2015 Mega
Dodo) "přípravkou" pro vstup do první ligy. Tu těmhle Portugalcům už
od singlů Aquarius (1/2018) a Constant Flux / Pirâmide (6/2016) jistí pánové z
věhlasných GHOST BOX!!
Barcelonští archeologové z Dead Wax Records nedávno
vykopali poklad, který v době kdy nám tady komouši pouštěli "Okres na
severu" a "Ženu za pultem" zakopali kultovní Days of Sorrow. Post-punková
kapela z Dortmundu, kterou před osmadvaceti lety založili William Lennox (zp,
kl) a André Schreiber (bas). Nestálou sestavu Days of Sorrow poprvé doplnili Wolfram
Hubert (bas/kyt) a Nicolai Sabotka (bicí, synt), účastníci debutového EP Remembering
the Days (1984 Tollhaus Records), po jehož realizaci zmizel poslední z jmenovaných.
Toho pro vznik následujícího a prozatím posledního EP A Thousand Faces (1986 Rough
Trade Germany) nahradili Claudio Stöber (kl) s Kurtem Voigtem (bicí). Ač v té
době měla kapela připravený materiál k natočení celého alba, Silvestra už nedožila.
Whatever Happens tak kompletuje oba dvanáctipalce, z
nichž ten mladší na b-straně rozšířily skladby Break My Silence a It's About
Time. A nejen to. "Zapomenuté" perličky najdete i v downloadovém
balíčku, který s titulním snímkem od americké fotografky Imogen Cunningham (The
Unmade Bed 1957) dodávají "debutovému" albu Days of Sorrow pocit
výjimečného nálezu. Mimochodem, Lennox se Schreiberem hodlají opět vyrazit do
nahrávajícího studia!! A to prý už hodně brzy.
