 |
|
Světlonoc nedávno získala cenu "Zlatého leoparda" na prestižním filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu, a to v sekci Cineasti del presente, věnované prvním a druhým filmům nadějných filmařů. |
Po nedávném úspěchu na pátém ročníku televizního festivalu
Serial Killer, odkud si režisérka a scénáristka Tereza Nvotová odvezla s minisérií o mladých Ukrajincích
zasažených současnou válkou Suck My Dick Putin cenu za nejlepší projekt
ve vývoji, vstoupil včera do českých kin její druhý celovečerní snímek
Světlonoc (Forum Film). Pět let od debutu Špína (4/2017 Falcon), pojednávajícím
o stále tak nějak tabulizovaném tématu znásilnění, jde i tentokrát o dráždivě
"netradiční" syrovou špínu.
Snímek vypráví příběh Šarloty, která se po dvaceti letech
vrací do rodné vesnice ve slovenských horách, kde se snaží odhalit pravdu o
svém dětství. Její "zmrtvýchvstání" ale v místních vzbuzuje podezření,
že svým příchodem probudí čarodějnici Otylu, která podle legend straší v
okolních lesích. Ve "skutečnosti" se mělo jednat o osamělou ženu,
odmítající život v "zavedené" společnosti. Zde se tak s využitím
motivu honu na čarodějnice rozkrývá řada vážných "infekcí" současného
světa, jako je strach z jinakosti, svobodné myšlení, chorobná nenávist k ženám
a násilí ve všech různých podobách. Vedle sexuálního či psychického jde ale také
o hledání viníka zodpovědného za vlastní neštěstí, které se v závěru snímku
stává "podpalovačem" davové agrese.
Světlonoc je vynikající a ještě jednou vynikající. Vizuálně,
technicky i hudebně. Všechny hlavní představitelky, režisérka, scenáristky i
kameraman (Federico Cesta) si bezpochyby zaslouží některou z výročních cen. To samé platí i o hudebním
doprovodu. Ten složili a interpretovali spoluzakladatel pařížského studia Hippocampus
Robin Coudert alias Rob a post-beatový producent z mikrokolektivu Mäss Jonatán Pastirčák (Pjoni,
Isama Zing), který pro tuto příležitost zremixoval lidovku Mám já hrušku od
Kollárovců, zastoupených ve snímku ještě "šlágrem" Dedinôčka. A pokud
půjdete po úžasném hlasu, tak ten patří mladé slovenské sopranistce Evě Šuškové.
DOKONALÉ!!
Příště se zase třeba podíváme na vesničku Piargy, kde mladá, krásná ale chudá Juliša zaplatí krutou daň za touhu po lepším životě (režie Ivo Trajkov).
Žádné komentáře:
Okomentovat