Nikdo mě nemá rád je název druhého celovečerního filmu scenáristicko-režijní
dvojice Petr Kazda a Tomáš Weinreb, jejichž předchozí snímek Já, Olga Hepnarová
(2016) posbíral řadu významných ocenění (Ceny české filmové kritiky, Český lev, ..).
I tentokrát autoři "vsadili" na ženskou hrdinku (Sára - Rebeka Poláková) s problematickým vnímáním "jiného" světa, ve kterém se
zamiluje do tajemného "outsidera" (Martin - Mantas Zemleckas). Tím za
dlouhých expozic a víceméně bezeslov dochází ke střetu "majority s
minoritou", reflektujícího současnou společnost, která už nedokáže
vzájemně komunikovat a především přijímat jinakost. Příběh s tajemstvím o
hledání tolerance a lásky, který už "zabodoval" u většiny (negativních)
recencí a odporných komentářů na sociálních sítích, čímž naplnil dle mého záměr
snímku, že život je o naprosté svobodě, kterou ničí nenávist a nepochopení "většinové"
společnosti.
Příběh Martina vyprávěný přes hlavní ženskou postavu
přináší řadu nečekaných překvapení, mezi které počítám i hudební doprovod,
jehož autorem je právě hlavní hrdina Mantas Zemleckas. Litevský herec a
polovina elektrofolkových kamanių šilelis, kteří pro film napsali skladbu I
Found You, zremixovanou plzeňským projektem Beta Solaris (Michal Brožík),
původně fungujícího jako duo (Lukas Midub).
Z mého pohledu jde o výborný a debut překračující artový
snímek (16mm) s důrazem na minimalismus, ve kterém mj. vidím atmosféru francouzských
snímků ze 70. let, poctu trojici padlých vojáků v Afghánistánu a především
důvod, proč by vizuálně nádherné a odvážné dílo mělo brzy skončit v legendárním
trezoru. Tedy minimálně v Americe, které se s hajlujícím Muskem a xenofobním
Trumpem ujali za potlesku českých politiků lidé, usilující o rozvrácení světa a vyhubení jinakosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat