Moje vrba, nejmagičtější místo u nás ukrývá řadů snů a
přání, nastřádaných od počátku osmdesátých let. Představy o svobodě tehdy končily
u strašidelné představy z dvouleté povinné základní vojenské služby, které se
dalo vyhnout jen "modrou" či emigrací. Jak tohle všechno dopadlo ví
nejlíp moje dnes už hodně nemocná vrba, které kdysi hrály z kazeťáku i nějaké
dvě písničky od velšských Fatal Gift. Dnes už vím, že to byly So Dear So Cheap a
The Watch, které vyšly v roce 1984 u tamních Yucca Records a na mojí maxellku za
stovku z Tuzexu se dostaly už ani nevím jak. Nyní díky
"vykopávkovému" labelu Dead Wax Records vycházejí v remasterovaných
verzích na kompilačním albu So Dear So Cheap, kde je doplňují doposud
nerealizované archiválie. Sedm podobně magických skladeb, přibližujících romantismus
tehdejšího synt-kytarového popu.
Kapela Fatal Gift vznikla v červnu 1983 po rozpadu post-punkových Yensleep
a u jejího zrodu stáli kytarista John Morris a zpěvák Nick Sember (bas/piano).
S příchodem Mika Williamse se Fatal Gift posunuli k synt-popovým krajinám,
které už na prvních koncertech doprovázel poslední ze čtveřice Mark "Snappy" Jones
(bicí). V této sestavě vydrželi až do roku 1987 a vy máte jedinečnou šanci
proniknout do nesmrtelných duší těchto skvělých hudebníků, rozdávajících naději i v těch časech nejtěžších.
9/9
A1. So dear so cheap (02:51
A2. Bridge of sighs (03:04)
A3. Seemed so simple (03:02)
A4. The picture of Dorian Gray (03:58)
A5. In Arcadia (02:54)
B1. The watch (04:41)
B2. The truth (04:27)
B3. This time for real (03:08)
B4. If (03:35)
