Říká se, že kdo si počká, ten se dočká, a v případě
brightonské kapely Opus Kink to platí dvojnásob. Ačkoliv od jejich nejstarší tvorby
u vydavatelství Nice Swan Records – prvního 7“ singlu Wild Bill / This Train
(8/2021) a následujících EP 'Til The Stream Runs Dry (10/2022) a My Eyes, Brother! (5/2023) – už uplynula dlouhá doba, jejich téměř „neočekávané“
debutové album The Sweet Goodbye aktuálně vychází pod hlavičkou labelu So Recordings.
Desetiskladbová nahrávka, kterou produkoval věhlasný
Craig Silvey (Beth Orton, The Charlatans, The Horrors, Arcade Fire atd.),
naprosto skvěle vystihuje hudební posun kapely, která se od „své“ post-punkové
generace odlišuje výrazně teatrálním jazz-punkem, špinavým funkem a divokým
zapojením dechových nástrojů, které jsou „odjakživa“ vůdčím prvkem jejich
tvorby. Usměrněný živelný chaos starších nahrávek přetavili do promyšlenějších
struktur s překvapivě silnými melodickými momenty, kterým frontman Angus Rogers
dodává pevnou tvář svým charismatickým projevem, v němž kombinuje pouliční
poezii s groteskní „kazatelskou“ až morbidní estetikou. Hudebně nahrávka nabízí
bohatě neklidný zvuk, uchvacující punkovou syrovostí s prvky etiopského jazzu,
country, latinskoamerických rytmů, sborového zpěvu a „tradičního kabaretu“. Kapele
Opus Kink se tak podařilo přenést divokou energii a dravost svých
nepředvídatelných koncertů do plnějšího, rozsáhlejšího studiového formátu. Na
něm se ve skladbě The Head Tree podílelo i výtečné experimentální folkové
uskupení The New Eves, které v písni připomíná poslední ženu odsouzenou v
Anglii k trestu smrti za čarodějnictví. Alici Molland poslal soud na oprátku v
březnu roku 1685 na hradě Exeter za to, že údajně očarovala tři své sousedy. To
je jeden z mnoha momentů, které ještě před poslechem alba prozradí posluchačům
jeho obal. Ten svým tematickým zobrazením lidské neřesti, podsvětí a
groteskního chaosu připomíná tvorbu renesančního malíře Hieronyma Bosche. Jeho
odkaz zde do morálního neklidu současného „středověku“ transformovala
brightonská ilustrátorka a keramička Miranda Vincent. Výsledné dílo tak přesně
doplňuje texty plné hříchu, kabaretní dekadence a temného humoru, kterými je
kapela známá.
Ač jsem hledal, jak jsem hledal, tak jsem na albu nenašel
slabé místo, které by mi „zkazilo“ dlouholeté čekání na regulérní LP debut.
Dokonce i typičtější kousky jako titulní skladba nebo Will It Come For You? obsahují
dostatek „apokalyptických“ zvratů, aby nezapadly. The Sweet Goodbye je proto
skutečně vzácným úkazem: debutovým albem personálně stále věrné sestavy, které
dokázalo překonat moje veškerá očekávání a přináší naprosto úžasný zážitek.
P.S.
Album je věnované produkčnímu manažerovi Jamesi Borrerovi
z vydavatelství So Recordings, který počátkem roku podlehl zamr**né rakovině a
zanechal po sobě manželku Caroline a dvě malé dcery. V polovině července
proběhl na jeho počest koncert ve velkém londýnském klubu Indigo at The O2.
Tuto akci zorganizovalo vydavatelství So Recordings ve spolupráci s labely
Silva Screen Records a Fierce Panda. Mimořádnou odezvu na britské indie scéně
podpořili svými vystoupeními Public Service Broadcasting, BIG SPECIAL, Demob
Happy či China Bears.
A1. Come Over, Do Me Wrong (04:30)
A2. Will It Come For You? (04:17)
A3. I’m A Pretty Showboy (04:38)
A4. The Sweet Goodbye (04:14)
A5. Peckham Nocturne (03:54)
B1. I Have To Shine My Sunday Shoes (04:25)
B2. The Head Tree feat. The New Eves (04:28)
B3. 448C (The Colour of Love) (04:31
B4. Crucify! (06:28)
B5. Oh, Irony (05:10)
 |
| Nepodceňujte tuhle hydru. Prevencí dosáhnete mnohého. Vzpomínka na Jamese podpořila i Bowel Cancer UK. |
Žádné komentáře:
Okomentovat