 |
| Dlouhá Noc v Budějcích |
V prostorách AJG ve Wortnerově domě v Českých
Budějovicích byla včera zahájena výstava všestranného sochaře, malíře,
designéra a hudebníka Michala Cimaly s názvem ACHÁT F1. Autor, který se loni
zapsal do povědomí místního publika sochou PERSONA na festivalu Umění ve městě
a hudebním doprovodem vernisáže trojvýstavy Bartuszová–David–Polách (kde
vystoupil se svým industriálně rapovým projektem ROXORM3N), se tak vrací na jih
Čech s komplexním autorským projektem pod kurátorským vedením Petra Vaňouse.
Výstavní projekt představuje Cimalovu aktuální tvorbu,
jejíž základní půdorys tvoří citlivost a smysl pro rozporné jevy napříč
současnou kolektivní i osobní realitou. Návštěvníkům nabízí jedinečný vhled do
umělcova uvažování o střetu lidské existence s technologickým zrychlením
moderního světa. Jádrem celé expozice je přitom dialog mezi pomalým geologickým
časem minerálů a zrychleným tempem moderní civilizace, zhmotněný v kontrastu
surových skleněných plastik a světelných pláten.
Cimalova sochařská tvorba je hluboce založena na
neustálém experimentování s materiály, kdy se po sérii vlastnoručně vyráběných
hudebních nástrojů začal věnovat figurálnímu sochařství a v malém měřítku
přetvářel lidské charaktery. Tak vznikl cyklus komorních soch, který pro umělce
odstartoval nové možnosti tvorby. K samotnému sklu došel během pobytů ve
sklářském kraji Českého ráje, kde v době covidové izolace v roce 2020 nalezl v
modelaci z místní hlíny pro následné tavení hlav ideální měřítko výrazně podživotní
velikosti. Práce s hlínou pro něj tehdy byla formou psychoterapie a
znovunalezením kořenů, které v letech 2021 a 2022 přenesl do tamních sklářských
hutí na Turnovsku a Železnobrodsku. Na lidském charakteru – hlavě – jej
dlouhodobě zajímá, jak při zjednodušení a geometrizaci forem podat „zprávu“ o
lidském bytí, přičemž každá z bust vychází z předlohy, ze světa komiksu, sci-fi
či konkrétní osoby, a odráží její charakteristické znaky.
Tato zkušenost s křehkostí lidské existence se na
současné výstavě propojuje do širšího celku, kde se vedle skleněných hlav objevují
také koláže, koberce a světelná plátna. Nadšení a opojení z rychlosti
technických změn, posouvajících lidské vědomí do nových zážitkových dimenzí,
střídají únava, skepse a úzkost volající po zastavení. Lidská bytost se v
Cimalově pojetí ztrácí v konfiguracích vlastního odcizení a v pádu do černé
díry vymykající se příčinnosti. Stále zřetelněji si uvědomujeme, že právě
vesmír a anorganická příroda nás konfrontují s naší fyzickou křehkostí a
psychickou zranitelností. Lidské vědomí sice vstupuje do labyrintu zrychlení s
nadějí, že tudy vede cesta někam dál, z dlouhodobé perspektivy však člověk
nemůže konkurovat vlastním vynálezům založeným na mechanických principech
akcelerace, přičemž vztah k času se tu projevuje jako formotvorná i
destruktivní síla.
Původní práce s čirým sklem z Českého ráje se v rámci
tohoto konceptu vyvinula k technologicky náročnějším barevným taveninám, a to využitím
uranového skla. Tyto zářící futuristické objekty pod UV světlem varovně pulzují
a ztělesňují téma technologické mutace i hrozbu posthistorické epochy, která
nebere dějiny vážně a ztrácí kontrolu sama nad sebou. Hlavy, které původně
reflektovaly krizovou izolaci a nosily ochranné masky či helmy, tak v
budějovické expozici získávají zcela nový, neonově radioaktivní rozměr.
Samotný název výstavy Achát F1 pak dokonale zastřešuje
dialog mezi sochařskými objekty a plochou obrazů či koláží. Odkazuje na
strukturu rozříznutého kamene, který mezi pláštěm a jádrem vykresluje zmnožený
okruh linií připomínajících závodní dráhu Formule 1. Tento minerál jako vyňatá,
do sebe uzavřená geologická situace provokuje jak svou krásou, tak přítomností
jiné dimenze času, než je ta lidská. V kontextu Cimalových svítících pláten a
uranových plastik se achát stává metaforou odlišné zkušenosti, která se před
námi otevírá v době, kdy lidská stopa mizí v rychlosti vlastní sebedestrukce.
Žádné komentáře:
Okomentovat