Mabe Fratti + Military Genius (15. 11. 2024 NoD Praha)

 

Po třech letech se včera vrátila do Prahy v Mexiku žijící guatemalská cellistka a experimentální skladatelka Mabe Fratti, aby zde kromě starších nahrávek představila i své nejnovější album Sentir que no sabes, překračující "zavedené" formy popu a experimentu. Jde o její čtvrté sólové album v rozmezí pouhých pěti let od vydání debutu Pies sobre la tierra (5/2019 Hole Records), které se o rok později objevilo na anglické značce Unheard of Hope. Ta společně s Meat Machine patří do kolektivu labelů “vedených” Tin Angel Records Riche Guye (Tin Angel Productions), kteří se včera díky promotérské partičce jednota.space (HRADBY JEDNOTY) prezentovaly v experimentálním prostoru NoD. 

V úvodu večera tak vystoupil člen kanadského art-kolektivu Crack Cloud Bryce Cloghesy alias Military Genius, jehož druhé album Scarred for Life (Unheard of Hope) vyšlo na začátku listopadu a nemalý odkaz šel i za duem Titanic, které tvoří Mabe Fratti a její venezuelský producent a kytarista Héctor Tosta (alias I La Católica), podílející se např. na aktuální sedmé desce Efterklang - Things We Have In Common. Vedle Héctora doprovodil Mabe Fratti včera v Praze také její dlouholetý spoluhráč na bicí Gibrán Androide.

Pokud chcete zažít podobně neopakovatelný hudební zážitek, pak si určitě zapište datum 29. dubna, kdy jednota.space doveze do koncertního sálu Pražské konzervatoře anglickou hudebnici Keeley Forsyth, která kromě svého podmanivého vokálního stylu s minimalistickými aranžemi ztvárnila i několik nezáviděníhodných rolí pro britské seriály.

 

 

the CURE - Songs Of A Lost World (Fiction Records)

 

Songs Of A Lost World je krásné a především do minulosti mě přenášející album plné nostalgie, kterou zachycuje i obal s částí sochy Bagatelle, vytvořené v roce 1975 slovinským umělcem Janezem Pirnatem. V koprodukci s Paulem Corkettem vznikla dle mého "dvojka" geniálního alba Disintergration (5/1989 Fiction Records), které mě v květnu 1989 vzalo do Budapešti na Kissstadion a málem na tamní fízlárnu za nocování na vlakovém nádraží (asi Ketetiho) a neuposlechnutí policejních psovodů. Ač propast mezi těmito alby tvoří více než 35 let, tak všech pět alb realizovaných v tomto období mě už víceméně míjelo. Dalším útěkem do skutečného světa the CURE je tedy až aktuální klenot Songs Of A Lost World (Fiction Records), kterému ve svém skromném žebříčku uděluji cenu za Nejleší album roku 2024, a to napříč žánry.

100/100  

 

A1. Alone (06:48)

A2. And Nothing Is Forever (06:53)

A3. A Fragile Thing (04:43)

A4. Warsong (04:17)

 

B1. Drone:Nodrone (04:45)

B2. I Can Never Say Goodbye (06:03)

B3. All I Ever Am (05:21)

B4. Endsong (10:23)

 

 

Ibukun Sunday - Harmony / Balance (Phantom Limb)

 

Ibukun Oladipupo Sunday je vystudovaný violista z negerijského Lagosu, kterého zhruba před deseti lety osvítil Bůh experimentální elektroniky a dnes patří mezi nejvýraznější dark-ambientní improvizátory na západoafrické scéně. Jeho introspektivní tvorba vychází z principů svobody a demokracie, umožňující rozvíjet svou vlastní kulturu bez obav z únosu či etnicko-náboženské nenávisti. Po několika singlech a EP "debutoval" u brightonských Phantom Limb s digitálním EP The Last Wave (10/2021), po kterém následovalo EP Mantra (2/2023) a skrz vlastní bandcamp stránky uvolněné EP Divine (8/2023) a EP Lamentation (5/2024). Svůbec vůbec první fyzický nosič a zároveň LP pojmenoval Harmony / Balance, na kterém vychází z jedné z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu Píseň Vznešeného, ve které pokora, sebeovládání a oddanost jednoho stojí proti aroganci, závisti a honbě za mocí toho druhého. Prostřednictvím desetiti meditativních kusů propojujících lidské pocity, Ibukun Sunday mísí "terénní nahrávky" pořízené v jeho rodné Nigérii se starověkými filozofiemi, posvátnými texty a kontrastem mezi temnotou a barevným optimismem. Fascinující rovnováha, lákající nejen fanoušky Williama Basinskiho či Fennesze.

 

A1. Half-Brothers (02:53)

A2. His Order (06:35)

A3. Arrayed on the Battlefield (03:49)

A4. Enemy of my Enemy (05:25)

A5. My Life for Yours (01:42)

 

B1. Of The Armies (03:10)

B2. The Chariot (03:54)

B3. To Fight With (04:37)

B4. Brothers (06:51)

B5. O Infallible One (03:08)

 

 

Havelka / Havel - Vanishing Mountain (Stoned To Death)

 

Už několik týdnů jsem se moc těšil na úterý 5. listopadu, kdy v českobudějovickém Biografu Kotva měl proběhnout koncert manželského hudebního dua The Havels (Irena & Vojtěch Havlovi) spojený s projekcí filmu Cesta pustým lesem (1997, režie Ivan Vojnár), ke kterému složili hudební doprovod. Zhruba dva týdny před touto událostí ale dorazil posel špatných zpráv, že více než čtyřicetiletou spolupráci manželů Havlových, odstartovanou experimentální formací Capella Antiqua e Moderna, přerušilo náhlé úmrtí Vojtěcha Havla.

Letos v květnu The Havels přišli po dlouhých 14 letech od posledního alba Smyčcem/Viola da gamba (1/2010 GALÉN) s novým repertoárem klavírních duetů Four Hands (Animal Music) a u příležitosti oslavy dvacátých narozenin Knihovny Václava Havla vznikla v polovině června v Královské zahradě Pražského hradu nahrávka Vanishing Mountain. Na tomto "živém" albu si Vojtěch Havel (violoncello) zahrál se svým nedávným průvodcem po Faerských ostrovech Václavem Havelkou (kyt.) a jeho synem Šimonem Havelkou (elektronika, perkuse). Prostřednictvím pardubického labelu Stoned To Death (MC 65 ks) se pak můžete ponořit do "post-dušičkové" nálady, procházející neprobádanými územími přírody a její spiritualitou. Vanishing Mountain je esoterická drone-meditace, varující před sebedestrukcí současného světa a připomínající jednu z největších ztrát pro českou alernativu, mistra Vojtěcha Havla.

R.I.P.

A/B - Vanishing Mountain (28:56)

 

 

 

CROWS - Reason Enought (Bad Vibrations Records)

 

Londýnští CROWS lze vecpat do "nové vlny" kapel typu IDLES, jejichž temný a niterný post-punk vyniká především během hlučných živých vystoupení. Ještě pod původním názvem Jim Crow & The Murders ji založili na sklonku roku 2010 textař a zpěvák James Cox s kytaristou Stevem Goddardem, aby už coby CROWS debutovali s prvním singlem King / Korea (5/2011) na svém blogerském labelu Howl Club Records. Debutové album Silver Tongues (3/2019) vydali v dodnes nezměněné sestavě (Jith Amarasinghe - bas, Sam Lister - bicí) na značce Joe IDLES Talbota Balley Records, po kterém přišla odpověď na brexitové a covidové šílenství Beware Believers (4/2022), podpořená promotérským kolektivem z Londýna Bad Vibrations. Zde právě vyšlo i třetí album CROWS nazvané Reason Enought, které mělo vzniknout uprostřed zimy v kryptě bývalého katolického kostela ve Stroudu (civilní farnost v Gloucestershire) a do role producenta obsadili věhlasného indie-kouzelníka Andyho Savourse (Sigur Rós, The Horrors, My Bloody Valentine, Black Country New Road, ..). A udělali více než dobře. Reason Enough je totiž jejich prozatím nejkoncentrovanější nahrávka, opouštějící páteř předchozích titulů. Možná je smutnější a neklidněší, ale za to "nejhitovější". Pevně povznášející a přitom obklopena temnotou, která vás přinutí přežít. A to nejen jeden z jejich nejdivočejších koncertů.

 

01. Reason Enough (04:39)

02. Bored (02:19)

03. Is It Better? (03:54)

04. Vision Of Me (04:07)

05. Land Of The Rose (03:24)

06. Every Day Of Every Year (02:57)

07. Lie To Me (03:18)

08. Living On My Knees (03:05)

09. Silhouettes (03:35)

10. D-Gent (03:34)