ISOSCELES - GET YOUR HANDS OFF

Opomeneme-li rané tape nahrávky, lze považovat Art Goes Pop za mladé vydavatelství, jejímž prvním výsledkem byl v únoru 2006 sedmipalec Those Who Can't od dnes již neexistujícího tria Ruby Tombs. Od té doby se na značce urodilo několik dalších "popových" pozoruhodností, které zatím uzavírají manchesterští Kill The Young (12" We Are The Birds And The Bees).

Pod pořadovým číslem 11 najdeme v katalogu (předposlední) čtveřici Isosceles, kteří si do Leedsu zajeli o prázdninách natočit svůj debutový singl Get Your Hands Off s béčkovou I Go (500 ks - 7"). Kapela ve složení Jack Valentine (zp, kyt), William Aikman (klávesy), Jim (bas. kyt) a Waxmaster (bicí) se tak dostává na stejnou startovní čáru, jako svého času Franz Ferdinand se svým "novým a zázračným" směrem.

Obě kapely nespojuje jen inspirace v dobách minulých a Glasgow, odkud pocházejí, ale neoficiálně se mluví o výpomoci Isosceles na natáčení třetího alba velkých FF. Co je na tom pravdy sice přesně nevím, ale rovnoramenný trojúhelník o stranách 60's pop-blues-rockabily přináší pozvolný a zároveň příjemný posun od už tak trochu nudících indie kapel pohybujících se na popové scéně.

O Get Your Hands Off se v nedaléké době bude opírat nejeden hudební novinář.

RADIOHEAD - IN RAINBOWS

Jednadvacetiletí Radiohead (původně On a Friday) vstoupili do dnešního rána s něčím, co by se dalo nazvat (ne)malou revolucí v mainstreamové populární hudbě. I když toto zařazení je pro partičku z Oxfordshire odporné a nesportovní jako Pavlík Horváthů pro sport, pravdou zůstává, že od roku 1991 podepsaná smlouva s EMI na šest alb vypršela až s Hail To The Thief o dvanáct let později. Po sérii platinových a zlatých desek, vyprodaných stadionech s fanoušky, kterým není krásná a zajímavá hudba cizí, tu máme Radiohead bez (obrovského) vydavatelství a přitom se stejně úchvatnou porcí hudby, jako v dobách minulých. O téměř dva měsíce dříve, než se objeví nosiče s novým albem In Rainbows, se kapele podařil významný kousek. Na své stránky umístili k volnému (ale i za dobrovolný finanční přispěvek) stažení (160 kbps) všech deseti skladeb, které ve speciální Discbox verzi (2LP, CD, CD + 8 dalších novinek) vyjdou 3. prosince a pro naší destinaci je stanovena cena 40 liber. Uvažuje se ale i o standartním CD, které by se snad do našich obchodů mohlo dostat v průběhu ledna 2008. Ale jak , to asi nikdo neví. Disckbox si lze předobjednat pouze na stránkách Radiohead a o jiné distribuci se zatím nemluví.

(2LP + CD)
15 Steps
Bodysnatchers
Nude
Weird Fishes / Arpeggi
All I Need
Faust Arp
Reckoner
Jigsaw Falling Into Place
Videotape

(bonus CD)
MK1
Down Is The New Up
Go Slowly
MK2
Last Flowers
Up On The Ladder
Bangers And Mash
4 Minute Warning

In Rainbows se pohybuje v současně (doufám že ne už trendově) oblíbeném písničkářství propojeném elektronikou, dá vzpomenout na "X" OK Computer (Nude, Jigsaw Falling Into Place), jekot Voxe (House Of Cards), dětičky (15 Step), ale hlavně na poslední alba. Na Nobelovku to sice není, ale tah, který Radiohead předvedli všem nenažraným firmám, by stál aspoň za nominaci.

Za 43 minut dávám 9.5 z 10

BABYSHAMBLES - Shotters Nation

Kdyby se asi Carl Barat neznal s Péťovo starší ségrou Amy-Jo, asi by nikdy nevznikli The Libertines, docela slušné skandálky, píchání (či šňupání) s Kate Moss (i když jejich předci si cesty zkřížili již dříve díky britské armádě) a v neposlední řadě i Babyshambles. Bez měsíce dva roky se čakalo, zda se Peter Doherty dožije druhého alba Shotters Nation (Parlophone), které vyšlo minulý týden. Pohybovat se mezi fetem, soudem a policejní stanicí a během "osobního" volna napsat knihu (The Books Of Albion), "starat" se o svého synka Astileho, kterého má se zpěvačkou Lisou Moorish z Kill City a k tomu všemu ještě nahrát vynikající album, to se musí pánové a dámy prostě smeknout. Včera se sice objevily zprávy, že na další odvykačce se předávkoval asi za vidinou nesmrtelného života tam někde jinde, ale vše zůstalo při (na) z(Z)emi.

Oproti debutové desce Down In Albion (Rough Trade), kterou produkoval Mick Jones z The Clash, si novinku nechal pro sebe Stephen Street (The Smiths, Blur, Kaiser Chiefs), autorsky se na celkem dvanácti skladbách kromě Babyshambles podíleli i Kate Moss a Ian Brown a užijete si skutečně svižných a záživnějších 44 minut. Prvotina se mi sice líbila také, ale 16 kousků na ploše delší než jedna hodina, působila v tomto srovnání zcela nekompaktně. Společnou jednu maličkost ovšem mají. Před dvěma lety odešel bubeník Gemma Clarke, kterého nahradil Adam Ficek a na novince vystřídal Patricka Waldena kytarista Michael Whitnall. Jinak znali jste The White Sport? No tak v téhle partičce Adam a Patrick hráli a v roce 2004 vydali výborné album Songs The Postman Can Whistle (Highsociety Records).

Tentokrát je album věnováno tragicky zesnulému Jay McConnellimu, jehož brácha Drew hraje v kapele na baskytaru a pokud si seženete rozšířenou verzi o DVD, tak se můžete těšit na 40 minutový rozhovor o natáčení alba (kde poznáte, co udělá chlast a ostatní sračky i s geniálním mozkem), zpestřený o ukázky z The Boogaloo, videoklip prvního singlu Delivery (17.9.2007) a pět live songů ze zmiňovaného klubu. Jinak na originálním CD1 si po zaregistrování můžete stáhnout dalších šest. Jako druhý singlík tipuji French Dog Blues, nebo tu další? Oni jsou všechny dobrý! Ne, výborný!
Mimochodem, Pete Doherty připravuje i své debutové album, ke kterému už nějakou tu písníčku připravenu má.

Na závěr ještě pro všechny, kteří rádi The Libertines. Po dvou skvělých albech Up The Bracket (2002) a The Libertines (2004) vyjde opět na Rough Trade koncem měsíce třinácti skladbové Time For Heroes (The Best Of The Libertines), kde se objeví i zatím nevydané věcičky.

Přežije Peter Doherty aspoň letošního Silvestra? Beze slov .....

Adam Gnade & Youthmovies - Honey Slides

Tento týden se na oxfordské značce Try Harder Records, která mě zaujala již svým prvním 7" Like.Gentr.Men od Tired Irie (kterým mimochodem asi za týden vyjde druhé EP), objevilo jedno velice příjemné překvapení v podobě pětiskladbového EP Hohey Slides. Má ho na svědomí novo-folkař Adam Gnade působící v Portlandu, kam se dostal ze San Diega a pětičlenná post-harcorově progresivní partička Youthmovies (Andrew Mears - Foals) z ostrovů. Tam se během společného turné natočilo 21 minutové dílko, které spojuje americkou a britskou současnou hudební kulturu. Zatímco Youthmovies mají kromě společného hraní s 65daysofstatic, iForward Russia! i 2 mini LP, 2 singly a 3 live CD-R a před sebou čekání na prní album (01/2008), Adam Gnade své první EP Goodbye Drunken Ghost na kazetu natočil už v roce 2000, následované o něco mladším Shiv Shiv Shake. U californských Loud + Clear Records podepsal slouvu v roce 2005, kdy také vyšlo debutové album Run Hide Retreat Surrender a živák We Are Bones And Ghosts Down Stone Walled Wells.

Po "objevení" VB přechází k Drowned In Sound, kde se pouze v digitální podobě objevuje pětiskladbové EP Shout The Rafters Down a ve stejném čase, ale u Native Kin splitové LP s Ohioan v nákladu 100 ks. Na Honey Slides se od titulní první skladby, kde zaslechneme i trubku, přetočíme od kytarově znějící nahrávky až k experimentální elektronice, závánějící tak trošku i ambientním zvukem. Nádherně ucelená deska plná tajemných a napínavých melodiích, ve kterých vyniká odříkavající až oznamovací rozechvělý rebelující hlas AG. Nahrávka dokazující lahodnou soudržnost rozdílných hudebních směrů.

V listopadu by se měla do obchodů dostal i Adamova první kniha Hymn California a snad v lednu 2x12" EP Adam Gnade and The Confederate Yankees nazvané Palaces / Whidbey Island (Bad Drone Media). V současné době jsou prý koncerty na pokračujícím britském turné obrovským zážitkem. Tak pokud budete někde blízko, rozhodně neváhejte.

HEALTH - HEALTH

Možná, jste někdy byli v Los Angeles. Možná, jste tam někdy navštívili nějaký ten klub a možná to byl právě undergroundový The Smell. Možná, jste tam narazili na No Age, Abe Vigoda, Mika Miko, Barr a možná i na Health. Pak se ti klucka určitě jmenovali Benjamin Jared Miler, Jake Duzsik, John Famiglietti, Jupiter Keyes a původně si chtěli říkat Medicine.

Jo Jo Jo - Health Health Health jsou prostě bomba zabalená v cukrovinkovém celofánu. Health teprve vloni odehráli ve zmiňovaném klubu svůj první koncert (zadarmo jako každý další), Health tam také natočili nulté Live album (100 modrých a 100 červených kazet pro DNT Records) a na stejném místě dali dohromady také debutové album Health, které se minulé pondělí objevilo na newyorské značce Lovepump United (200 kazet opět DNT).

Deska, která od první až do poslední devětadvacáté minuty vás pohltí, jak by odborník řekl - experimentálním noise rockem, připomínající rané Liars, či máčalky z Ex-Models (007!!!). Ne Ne Ne, Health jsou ještě o kousíček lepší! To, že se jedná o tvořivou partičku, dokládají i letošní splitové singly s Crystal Castles z Toronta Crimewave (13.8.2007) a zářijový Crimewave,Glitter Pills / Mothers Knows Best, Trash Hologram (Trouble Records), americké a UK cd z turné a spolupráce s Elphaba na Crime Wave Records. No a snad v nejbližších dnech se ukáže i společné dílko v LP podobě s manchesterskými Eye Hai (Golden Lab).

Co si víc přát a dopřát, než Health potkat za pár pětek (nebo taky zadarmo) třeba na Sedmičce. Jako dárek k vánocům ideální. Ideální do kapsy ...

PS - Lovepump United zasílají s digipackem A3 plakát, samolepku 23x6.5 cm Health a 7x7 cm s "nemravným" logem LPU.

ELECTRICITY IN OUR HOMES - The Shareholders Meeting EP

V TV se občas mihne nějaké to setkání většinou už bývalých a rozzuřených akcionářů, jejichž naděje a jisté zisky rozprášili uhlazení šmejdi, kterých není zrovna kolem málo. Nechápal jsem důvěřivost a naivitu věřitelů, než se cosi podobného stalo i mě.

Začalo to ke konci letních prázdnin, kdy se zveřejnilo vydání debutového singlu londýnského kvarteta Electricity In Our Homes na značce Modern Pop Records. Brandon Jacobs se asi hodně divil, když se třetí titul z jeho vydavatelství v nákladu 200 kusů vyprodal během několika málo dnů a to ještě před oficiálním datumem, stanoveným na 17.9.2007.

Charles Repres (kyt.), Paul Reverse (bicí), Thomas Valium (zpěv) a Bonnie K (basa)

dali s producentem Johnem Lingerem dohromady v duchu psychedelického post-punku skladby More Minimal, Some Marvels, Are They Doing Something Nasty?, We Don't Need Honesty a to celé pod názvem The Shareholders Meeting EP nám nabídli s 5% podílnictvím ke skousnutí. To, že se jedná o výborný debut, netřeba dále, ale že se jedná i o zcela čistou hru, dokládá následující výpis z akcionářského certifikátu:

nahrávání 35.00
lisování 202.00
papír 4.50
svíčky 4.90
obaly 17.00
sáčky 4.57

celkem 267.97 GBP

BEN FROST - Festival Islandské Kultury Praha

Ve dnech 3.-8.10.2007 se Praze a vlastně i širší veřejnosti v naší zemi představí zlomek aktuálního islandského "nezávislého" umění, prostřednictvím výstav, filmů a hudby. Dnes, když už se za alternativu berou Fixy, Billové i Anetka, nemám námitek proti zařazení hudební části festivalu do "vybraného" sektoru, jenž se uskuteční v prostorách pražského Abatonu 6. října.

Takže, když proti hlavnímu proudu, tak tedy i proti času. Snad v půl dvanácté zahraje elektropopová čtveřice Sometime, po desáté ve stejném tempu i obsazení 3:1 v neprospěch něžnějšího pohlaví Worm Is Gree, kde asi nebude chybět ani Love Will Tear Us Apart od Joy Division a o lehkou změnu se postará o deváté někdejší člen Gus GusDaníel Águst s komorním orchestrem.
No a jak to většinou bývá, na začátek to nejlepší - Australan Ben Frost, který před dvěma lety během svého hudebního hledání zakotvil až na Islandu. V rodné zemi zanechal kamarády z rockové kapely Something For Kate, EP Music For Sad Children (2001 Independent AU) a úspěšné debutové album Steel Wound na značce ROOM40 z února 2004. Po vylodění v Kouřové zátoce začal spolupracovat s Björk a rozjel dramaticky znějící elekronický projekt School Of Emotional Engineering, kerého využil třeba Steven Allan Spielberg ve filmu Mnichov.
Následovalo společné vystoupení na Royal Festivalu s Vincentem Gallem a "tajná" spolupráce se stejně starým producentem Valgeirem Sigurdssonem (27), který složil hudbu pro Tanec v temnotách režiséra Larse Von Triera a věcičky pro CocoRosie, Maps, Múm (podepsané LP Finally We Are No One), Sigur Rós (pamatujete Akropolis 2001?) a asi 4 desky Björk. Jinak je navíc ještě majitelem parádního labelu Bedroom Community, kde jako třetí titul vyšlo v září jeho debutové dílko Ekvílibríum, kde na oplátku hostuje Bonnie 'Prince' Billy.
No a začátkem května na této značce vyšla i pětiskladbová deska Theory Of Machines mého "hrdiny" sobotního festivalu - Bena Frosta. Zvukově zaplulo do typické křišťálovitě ledové islandské elektroniky, klouzající mezi Christianem Fenneszem a Sigur Rós.

Už jenom kvůli BF by určitě stálo za to si uškudlit na víkend čtyři stovky a do Abatonu vyrazit. Ta jeho Theory Of Machines je prostě úžasná.