UNMARRY ME - Spanner In The Hurt / Clean Fight (Happy Soul Records)

 

UNMARRY ME je brightonské trio, které letos v květnu založili někdejší členové Huggy Bear Jon Slade (bas, Snoozers, Small Things) a Christopher Rowley (zp, Adulkt Life, The Element Of Crime) s post-punkovou riot grrrl Lise Frances (zp/kl, Daskinsey4, Help She Can't Swim). Po 7“ splitu s dalšími veterány britské punkové scény Lung Leg, realizovaném skrz glasgowský label Errol's Hot Wax (10/2025), vydali nyní svůj oficiální EP debut Spanner In The Hurt / Clean Fight. Ten se v rámci boření zavedených pravidel objevil na londýnské značce Happy Soul Records, pro kterou jde o teprve druhý titul v její dlouhé historii (Alasdair Roberts & Ivor Kallin / Jesus Christ, 10/2013).

Dvouskladbový 7“ UMM reflektuje odlišný přístup od minulosti všech tří tvůrců UNMARRY ME, který vás vtáhne a překvapené přinutí k opakovanému poslechu „poezie“, pátrající v „našeptávajících“ lo-fi beatových smyčkách a tajemných syntezátorech po přitomnosti této jiné, a přitom stále skvělé punkové sebranky, dopisující si s neonem osvětlenými temnými věky. Romantická demontáž zabijáckého soundtracku, postaveného mimo časový prostor.

100%

A1. Spanner In The Hurt (03:11)

B1. Clean Fight (02:39)

 

The Sha Sha Shanimals - Best Dressed Chicken in Town / Dumb Contortion (Agent Anonyme Recordings)

 

Siân Pattenden je spisovatelka, ilustrátorka a polovina dnes již neexistujících 100% Ponies. Svá umělecká díla vystavuje po celém světě, v Londýně provozovala obchod Grrrr! a vedle online obchodu Raw Art ji nyní můžete potkat i v noise-popové kapele The Sha Sha Shanimals, jejíž debutový 7“ Best Dressed Chicken in Town / Dumb Contortion právě vyšel na Daphnině labelu AgentAnonyme Recordings (OUIJA, Sleaze, Daphne Guinness).

Coby zpěvačku a kytaristku ji v TSSS doprovázejí ne méně známá jména britské indie scény kytarista Louis Jones (Warm Jets, The Fontaines, TV Eye), baskytarista Dan Farrow (Oslo) a argentinská divoška Camilade la Viga (bicí). Svůj první společný koncert odehráli teprve letos v květnu a třeba minulý týden doprovázeli na turné Mozart Estate (Lawrence Hayward). Včera uzavřeli své miniturné „doma“ v londýnském Betsey Trotwood a jak tvrdí někteří účastníci této sedmipalcové oslavy, tak další vystoupení The Sha Sha Shanimals si určitě nenechají ujít. Po poslechu AA singlu Best Dressed Chicken In Town / Dumb Contortion se ani nedivím.

A. Best Dressed Chicken In Town (03:41)

AA. Dumb Contortion (02:30)

Vincent Munier - Šepot lesa (Warren Ellis, Alice Baldwin, Hildur Guðnadóttir, …)

 

WHISPERS IN THE WOODS, Le Chant des forêts nebo také Šepot lesa. Po Sněžném levhartovi přichází francouzský fotograf a dokumentarista Vincent Munier s novým filmem o přírodě, který je ještě více dechberoucí a plný naděje. I když některé výroky jako „Obdivujme krásu, dokud to jde“ či „Jsme součástí zániku“ příliš povzbudivě nevypadají, tak tuhle výpravu do zimní divočiny považuji za jeho doposud nejkrásnější a určitě nejosobnějším filmové dílo.

Tentokrát Vincent zůstává mnohem blíže domovu v lesích Vosges, kam poprvé přišel už jako teenager se svým otcem přírodovědcem, který strávil celý život pozorováním divoké zvěře. Tuhle realitu v Šepotu lesa převedl na svého syna Simona a umožnil divákům poznat tři generace rodiny Munierů, přespávajících v rozlehlých lesích. Lovit beze zbraní, naslouchat Michelovým moudrům a společně prožít jedinečné okamžiky, ve kterých dovolíme přírodě, aby nás zaplavila svými jazyky, texturami, vůněmi a zvuky.

Uchvacující podívaná s neuvěřitelně silnými a působivými emocemi, ve které Vincent Munier opět vsadil na hudební vkus Warrena Ellise, kterého doplňují skladby od Sandy Denny, Zaho de Sagazan, Alice Baldwin, Hildur Guðnadóttir a Dom La Nena & Rosemary Standley.

Po tuzemské předpremiéře, která proběhla v rámci Festivalu francouzských filmů (20. - 26. 11. 2025), můžete na Šepot lesa vyrazit od 17. prosince do Francie, nebo musíte vydržet až do 9. dubna 2026, kdy snímek vstoupí do českých kin. Do té doby si můžete tuhle krásu užívat prostřednictvím nádherné publikace Le chant des forêts z Munierova nakladatelství Kobalann.

 

01. Sandy Denny / Dom La Nena et Rosemary Standley - Who Knows Where The Time Goes (2020)

02. Zaho de Sagazan - La Symphonie des Éclairs (2023)

03. Alice Baldwin - Was am Ende (2015)

04. Hildur Guðnadóttir - Folk Fær Andlit (2020)

05. Warren Ellis - Forest Fog (2021)

06. Warren Ellis - Pheasant (2021)

07. Warren Ellis - Deer (2021)

08. Warren Ellis - Lynx (2021)

09. Warren Ellis - Photo Pheasant (2021)

10. Warren Ellis - Fog Blanket (2021)

11. Warren Ellis - Birds, Lynx at Night (2021)

12. Dom La Nena & Rosemary Standley - Transit Umbra (2020)

13. Dom La Nena & Rosemary Standley - Cabane d'Oiseau (2014)

HANK – Twist Grip / Spiralic (Dalliance Recordings)

 

Když jsem poprvé zahlédl název HANK is a band, tak se mi vybavil pražskej démon z Kill The Dandies! či Thee Lazy Eyes. Dnes už vím, že tenhle další HANK patří k nejlepším DIY objevům současného Londýna a na svých nahrávkách se pohybuje podobně jako třeba My Bloody Valentine mezi noisem a melodií, intimitou a disonancí, a díky svým andělským vokálům poletuje v blízkosti Cocteau Twins.

Již od svých nedávných počátků HANK neustále střídá hudebníky, z nichž tu nejpevnější část tvoří Lauren „Pearl2“ Stephen (zp/kyt), Charlie Read-Clarke (zp/kyt), Maddy O'Keefe (bas) a Ashley Cooper (bicí). Z těch „hostujících“ bych pak připomněl aspoň část skvělých SORRY (Asha Lorenz, Marco Pini), kytaristu Pip Indigo Russona, zpěváka Warmduscher (Ben Romans Hopcraft) a především producenta Jamie Nevilleho, který stojí za dvojicí EP Twist Grip (9/2024) a Spiralic (6/2025). Obě tyto prozatím jediné nahrávky podpořené Dalliance Recordings nyní vycházejí na společném vinylu, a to díky DINKED EDITIONS a jejich sérii exkluzivních edic EARLY DOORS, zaměřených na nejlepší nové kapely.

Chcete-li být u TOHO, tak HANK určitě nepřehlédněte / nepřeslechněte, stejně jako chystanou EP kompilaci dublinských electro-punkerů YARD.

TWIST GRIP EP (9/2024)

A1. Angel Says (03:55)

A2. Pull It Off (02:32)

A3. DYLM (03:54)

A4. RanThruBlue (04:03)

SPIRALIC EP (6/2025)

B1. Stand On Yr Star (03:00)

B2. Temp Fix (04:35)

B3. Trusted (04:44)

B4. Dogstar (05:39)

B5. Spiralic (04:15)

 

EMMON – ICON (Icons Creating Evil Art)

 

Před čtvrt stoletím vznikla ve Stockholmu indie popová čtveřice Paris, ve které účinkovala zpěvačka a klávesistka Emmy Nylén, paralelně vystupující jako EMMON. Od svých sólových začátků (EP Global - 10/2001, EP CasioN - 1/2002, …) přes založení vlastního studia ProDUCKtion, LP debut The Art and the Evil (2/2007 Wonderland Records) až po současnost, se vyznačuje chytlavými melodiemi, pulzujícími beaty a nostalgickými syntezátorovými zvuky, připomínajícími v novém nádechu elektronickou hudební scénu 80. let minulého století. Záměrně uvádím „minulého století“, protože tahle hudební nadčasovost zní slále víc než aktuálně.

V současné době EMMON produkuje veškerou hudbu společně se svým manželem Jimmym Monellem (Shooting Star, The April Tears), o čemž svědčí „návratové“ a dost možná až přelomové páté studiové album RECON (10/2022), prodloužené o vydařenou remixovou verzi RECONMIXED (10/2023), které vyšlo stejně jako aktuální hit ICON u ikonických Icons Creating Evil Art. Za mě ještě o level lepší a „tvrdší“ než tři roky staré „album roku“, působící velmi vzdušně a sebevědomě. Jeho temnota promítnutá do taneční radosti mě opět vrací do víkendových vzpomínek, kdy jsem zde připomínal Stellu Rose a nezapomenutelnou událost českých osmdesátek - Depeche Mode v Praze. Úchvatná nahrávka, na které se kromě třeba zpěváka Agent Side Grinder Emanuela Åströma autorsky spolupodílel i Conny Fornbäck alias Majestoluxe (B2).  

 

A1. Neon Brown (04:30)

A2. Decisions (04:47)

A3. Shades Of Blue feat. Annika Thorell (03:59)

A4. Cold Within (04:10)

A5. No Mans Land (04:48)

B1. Speak To Me feat. Jonas Thorell & Annika Thorell (3:52)

B2. Blood On The Ceiling (03:33)

B3. Relics feat. Emanuel Åström (03:44)

B4. DARK (04:16)

B5. Slow Running (03:22)

Stella Rose Gahanová v Bike Jesus (3. února 2026)

 

Když už jsem u těch depešáckých vzpomínek (PRAHA 1988), tak proč se trošku nepodívat do budoucna. Třeba na úterý 3. února, kdy do pražského klubu Bike Jesus přijede v rámci evropského headline turné dcerka Davida Gahana Stella Rose. V New Yorku usazená zpěvačka, básnířka a hudebnice, která ve spolupráci se spolumajitelem KRO Records Yvesem Rothmanem (Courtney Love, Warpaint, ..) natočila debutové album Eyes Of Glass (5/2023) a s následujícím EP Hollybaby (10/2024) vystoupila v doprovodu post-punkových A Place To Bury Strangers loni v Brně. Její temně podmanivý pop s neogotickými prvky a momentkami legendárních hvězd (PJ Harvey, Patti Smith), řadí „malou“ Stellu mezi nejzajímavější soušasná jména newyorské undergroundové scény, kterou dobarvuje intenzivní kreativitou, posouvající každou novou nahrávku do dalších směrů.

V Bike Jesus můžete Stellu Rose chytit v 1. vlně už za krásné TŘI stovky.

Filip Macháček - Depeche Mode Praha 1988 (Slovart)

 

Jedním slovem NÁDHERNÁ, a to nejen vzpomínka na nejzásadnější koncert před Listopadem 1989. Toť novinka z nakladatelství Slovart DEPECHE MODE PRAHA 1988, která s podtitulem 21 hodin za železnou oponou "setlistově" mapuje jeden jediný výjimečný den – 11. březen 1988. Autorem této třísetstránkové publikace je táborský rodák Filip Macháček, který během tří let nashromáždil stovky dodnes nepublikovaných fotografií, desítky rozhovorů a kompletní tiskový archiv z přelomového koncertu uprostřed železné opony, konaného v rámci The Music For The Masses Tour.

Pro mě osobně tohle bravurně zmapované nostalgické dílo začalo už před 37 lety v brzkých ranních hodinách jednoho mrazivého dne, kdy jsme si s „depešákama“ vystáli „nekonečnou“ frontu v pasáži na Václavském náměstí, ze které každý z nás s dvojicí šťastně ulovených lístků (max. počet pro jednoho) spěchal pro další dva do předprodeje Sparty.

Na tu dobu naprosto neuvěřitelná událost, kterou nemohla minout ani policejní buzerace přímo před holešovickou Sportovní halou. Tehdejší tisk šířil „zábavné“ rozhovory s organizátory koncertu, např. se zástupkyní ředitele Sportovní haly Danou Hálovou, která mluvila o extrémně mimořádných bezpečnostních opatřeních. Přímo od pořádkových sil Veřejné bezpečnosti (VB) vycházely katastrofické scénáře (dnes se tomu říká dezinformace), ve kterých fanoušky Depeche Mode označovaly za alkoholiky a drogově závislé idioty s divnými účesy, které připomínaly nepracující kapitalistické pankáče ze Západu. I tohle byla historie naší země, jejíž děravá paměť národa dokáže ještě dnes uctívat převlečené bolševiky, shlížející na prostý lid z Hradu či Poslanecké sněmovny.

DMP1988 vychází oficiálně 24. listopadu. Tak neváhejte!!

Behind the Wheel, Strangelove, Sacred, Something to Do, Blasphemous Rumours, Stripped, Pipeline, The Things You Said, Black Celebration, Shake the Disease, Nothing, Pleasure, Little Treasure, People Are People, A Question of Time, Never Let Me Down Again

A Question of Lust

Master and Servant

Everything Counts  

Moje dva nejlepší koncerty před Listopadem 1989