Tradiční podzimní zastaveníčko si ani tentokrát v Budějcích neodpustilo na naší hudební scéně stále ještě vyjímečně skvěle fungující uskupení Psí vojáci (P.V.O.), jejichž tří křížků se i s novinkami dočkáme možná v roce následujícím.
Ač kapela okolo skladatele a pianisty Filipa Topola vydala prozatím své poslední album Těžko říct (Indies Records) před pěti lety, dokázala nacpanému velbloudímu břichu prostřednictvím magicky silných kompozic nahlédnout až ke kořenům své bohaté tvůrčí historie. Mezi polovinou odehraných skladeb, pocházejících z kompilace Národ Psích vojáků (*) – The Best Of (1996), zazněly i zásadní níže „přiložené“ Žiletky, které vynesly stejnojmennému filmovému snímku Zdeňka Tyce v sekci Nejlepší hudba nominaci na Českého lva 1994. „Předpremiérově“ se mj. ozvala mezi řadou zaručených evergreenů brutálně (Houpačka, Kruhy) víno usrkávající (Bílá a studená) sestra (Cestou), o jejíž jiných příbězích (Krasobruslař, Představy) může kdokoli a cokoli těžko říct (Napsal jsem píseň) i dnes. Trojice Topol / Horký / Skála nás sice během devadesátiminutového vystoupení provázela kouzelnou až nostalgickou minulostí, s textem neznámého německého autora v překladu od Ivana Wernische (Žiji) se dostala až do 12. století, ale o kroku vpřed nepadl ve čtvrtek večer ani jediný verš, což v případě Psích vojáků je asi také jediným receptem na jejich dlouhověkost.
Napsal jsem píseň
Houpačka
Protínání
Krasobruslař
Představy
Cestou
Bílá a studená
Chce se mi spát
Černý sedlo
Hospoda
Nebe je zatažený
Kruhy
Sbohem a řetěz
-
Žiletky
Žiju
I’m lucky
(*) Druhé rozšířené knižní vydání Národ Psích vojáků (MAŤA) vyšlo k 25. výročí kapely v roce 2004.
Žádné komentáře:
Okomentovat