pátek 17. srpna 2012

Divadlo Continuo (Antoine de Saint-Exupéry) – Citadela (Cihelna u Vodňan, 15.08. 2012)


Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, teda kromě Otrhance. Ale protože se rybníky nepočítají, navíc ty sousedící s malovickým zázemím DivadlaContinuo, dostál režisér Pavel Šťourač opět „svých“ slov. Dostál? Respektive dostal. Dostal text, ne svůj, ale citáty Antoina de Saint- Exupéryho do nového projektu Citadela, odvozeného právě od tohoto francouzského spisovatele a pilota, údajně sestřeleného během 2. sv. války. Společně s týmem třiadvaceti performerů, tanečníků, hudebníků a výtvarníků z několika evropských zemí (FR, PL, RU, SK, SP, DE, HU, IT, TUR) nastudovali další divadelní pouť o sočasném stavu společnosti, kterou až do úterý 22. srpna odehrávají v prostorách bývalé Stožické cihelny na okraji Vodňan.  
Oproti předchozím s přírodou a geniem loci magicky propojenými lokalitami však tentokrát na návštěvníky čeká nevábné nádvoří sběrného dvora Městského hospodářství, popelářské vozy, slisované PET lahve a smutný pohled na víceméně demoliční než industriální objekt, kde místo nápisu KASA (vstup) má spíše viset cedule ZÁKAZ VSTUPU. První otazník střídá další, a to v podobě fasovaných respirátorů. Po vstupu do objektu se naopak nabízí otázka ohledně chybějící půjčovny ochranných přileb a školení BOZP.
Zahájení samotného představení připomíná úvod z Krajinyna znamení, kdy se pseudodiváci také postupně proměňovali v herce. Z foajé „divadla“ vzniklo jakési náměstí plné dynamických osobností s příjemnou hudební kulisou ženského kvinteta, kterou drsně narušily pískové deště, padající z okapů na provizorní paletový bar - první řádná dávka pro osoby nesnášející prašné prostředí. Druhá přišla hned v následující hale s po písčitých dunách se povalujícími démoniskými dívkami a do písku hlavu strkajícím „průvodcem“, metajícím po havranech co jiného, než písek. Čerstvý nádech přišel během přesunu dlouhou temnou chodbou, lemovanou různými lampičkami a doprovázený lidovými písněmi v jazyce spřátelených zemí. Závěrečná a zároveň nejdelší část sedmdesátiminutového představení se odehrála v hlavním sále pískovny, pardon, cihelny, kde živá hudba hrála z „patra“ a taneční exhibice (vč. odhalených ženských ňader a rekvizit jako popelnice, elektrický vařič, drátěné křeslo, cyklistické sedlo, plechová vana, ...) s citovanými texty bez českých titulků „dusila“ slabou stovku návštěvníků v přízemí. I zde, snad po úspěšného zásahu kamínkem do hlavy, se mi opět vybavila další podobnost, tentokrát se snímkem Petra Zelenky Карамазови. Na ten ovšem „pevnost“ Divadla Continuo z daleka nedosáhla.  












Žádné komentáře: