Dělí je téměř třicet let a i když si naše domácí hudební
scéna brala tehdy, tedy v dobách totality (nejen před r. 1989) inspirace ze
„západu“, srovnávat českobudějovické Oceán (nezaměňovat za Oceaán z Manchesteru) se žhavými a velmi ceněnými
novinkami ze světa nemístné není. Navíc, když tuzemští zástupci znějí
občas „originálněji“. Samozdřejme v dnes již nenavrátivší se původní sestavě bez
Jitky z Dubného.
Když v roce 1988 získali na Rockfestu (komunistický Palác kultury v obležení pankáčů!) zvláštní ocenění a vstoupili mezi laureáty
festivalu, vydali prostřednictvím Supraphonu (a Větrníku vysílaného stanicí
Vltava) debutový sedmipalec s
„hebrejskou“ Ráchel - tedy na poměry v
ČSSR naprosto nevídané, neslýchané. Díky prvnímu demu dostali nabídku od Vince
Clarkea na britské turné s Erasure a jen díky soudruhům, ukrytých dnes převážně
v SPOZ, jim další koncerty (Japonsko, Sevearní a Jižní Amerika) umožněny
nebyly.
Poslechněte si jejich obě alba - Dávná zem (Opus 1990,
reedice Sony Music/Bonton 2001) a Pyramida snů (Opus 1991, reedice Sony
Music/Bonton 2001) a srovnávejte. Třeba s velmi nadějnými a do Prahy 11. října
mířícími Kelluar (Zoè Zanias, Sid Lamar) z Berlína, nebo dnes už „klasikou“
Light Asylum. Možná že dojdete ke stejnému názoru jako já, že Oceán jsou
zkrátka lepší. O třídu lepší - bohužel.
Oceán – Ráchel /
Dávná zem (Supraphon 1984)
Keluar – Ennoea EP (Desire Records 2013)
A1. Ennoea
A2. Cleo
A3. Detritus
B1. Fractures
B2. Fusion
B3. Rivers
Žádné komentáře:
Okomentovat