I když se u nás už tahle mezinárodní partička se svým
měsíc starým eponymním debutem nedávno (10. září) zastavila, desku jsem si konečně
rozbalil až tento týden. Ne že bych se na ní netěšil, ale děcka mi jí zastlala
do peřiňáku, kde prý její klaustrofobický obsah vyzní nejlépe. A tak od světa
oddělen jedenácti průduchovými otvory, se mi
v těsném příšeří rozeznívá stejný počet skladeb, jejichž autorkou, stejně jako
obalu, je Annika Henderson, přezdívaná ANIKA. Post-punková improvizace, kterou
loni se svým Exploded View bandem (Hugo Quezada, Amon Melgarejo, Martin Thulin) nahrála v
Mexico City naživo. A protože můj vydýchaný a stísněmý prostor ve mně začíná pomalinku
vyvolávat podivně nádherné psychedelické stavy, kdy na mě začínají rozmlouvat utrhané
ksychty odejivších hvězd (Nico, Bowie, Curtis), otevírám raději víko a sestupuji do
reality. Ale až teď si konečně uvědomuji, že nedostatek vzduchu a úskostlivým "vesmírem"
to určitě nebylo - Exploded View!
01. Lost Illusions (03:36)
02. One Too Many (05:01)
03. Orlando (03:44)
04. Call on the Gods (03:23)
05. Disco Glove (03:29)
06. Stand Your Ground (03:54)
07. No More Parties in the Attic (02:57)
08. Lark Descending (02:31)
09. Gimme Something (04:09)
10. Beige (01:00)
11. Killjoy (05:47)
1 komentář:
Ta ať dojede taky, V.
Okomentovat