Řekne dneska ještě někomu něco post-punkové trio Elephant Factory? Tak v téhle portlandské kapele z druhé poloviny devadesátek hrál na
kytaru jistý Dewey Mahood, jehož No Man vznikli přibližně ve stejné době, jako strahovští
Visáči. Na rozdíl od nich ale Dewey vývojově nezamrzl na LP debutu a vedle
několika dalších hudebních skupin (Rose City Band, Eternal Tapestry, ...) stojí
už téměř čtvrt století za sólovým projektem Plankton Wat, pojmenovaným dle jeho
hudebních vzorů (kraftwerkovský producent Conny Plank a
"minutková" legenda Mike Watt).
Svým experimentálně improvizačním
přístupem k psychedelickému rocku prošel řadou labelů (Shuffle Boil, Debacle Records, Sky Lantern Records, ...), které asi nejvíce zastínila legendární
značka Thrill Jockey Records, kde coby debut vyšel první titul (Spirits 5/2012) s hostujícím Dustinem Dybvigem (aka Brass Clouds).
Od té doby, a to nejen pro zmíněný label (Drifter's Temple 9/2013, Future Times
2/2021), společně rozšiřují Plankton Wat o ekologicky smýšlející geopolitiku a
sociální témata, což "promítá" i do sebe uzavřenější novinka plná
abstraktních kytarových instrumentálek Corridors. V pořadí snad už čtrnácté album Plankton Wat naleznete na londýnské
značce Feral Child Records a vedle producenta Ryana Oxforda roztáčí i temně zasněné
vzpomínky (vrstvy kytar, baskytary, syntezátorů, piana a bicích automatů) na
anglickou nezávislou scénu z přelomu 70. a 80. let minulého století. A kdo jí
miluje, nepustí nadpozemské Corridors (154 ks) z ruky.
A1. Arcadia (03:15)
A2. Forgotten Dream (03:48)
A3. Glacial Corridor (04:43)
A4. Natural Bridges (05:12)
B1. Solar Storm (03:21)
B2. Unspoken Promise (02:59)
B3. Deserted Lands (03:54)
B4. Svalbard (03:28)
B5. Pacific Drift (05:12)
Žádné komentáře:
Okomentovat