Českobudějovický festival Literatura žije! patří už 14
let mezi výrazné literární akce v ČR a i letos propojil literaturu s hudbou,
divadlem a komunitním životem. Jeho multižánrový koncept nelákal jen na „nejviditelnější
a nejoblíbenější“ stan na náměstí Přemysla Otakara II., kam lidé mohli přinést
knihy které už nechtějí a jiné si naopak odnést, ale tradičně i na řadu „neviditelných“
míst.
Hlavní novinkou byl přesun BookFestu do bývalého dominikánského kláštera, kde probíhaly autorská čtení, besedy a hudební vystoupení (Rajská
zahrada, Čítárna, Klubovna, Křížová chodba, Zahrada). Za mnohé připomenu polskou
performerku a básnířku mluveného slova Weroniku M. Lewandowskou, pracující s
novými médii a imerzivními zážitky, která dokáže předpovídat „počasí
budoucnosti“ (Hey Siri, do you have a body?). Hudební novinář Miloš Hroch
představil v doprovodu Jana Kašpara (Obelisk of Light, Sítě) skorovítěze výročních
knižních cen Magnesia Litera (ČRo Plus Litera za publicistiku) knihu Šeptej nahlas s podtitulem „Český shoegaze mezi Východem a Západem“, která dostane
všechny pamětníky „klubové scény“ z přelomu let, kdy znovunabytá svoboda pohřbila
aspoň naoko bolševický režim. Díky za nejednu slzu.
Ale za naprosto výjimečnou událost považuji vystoupení slovenských
mistrů Božské Soaré v kostele Svaté Rodiny, kde se propojily dva hudební
světy (Richard Grimm, Dominik Novák) a vytvořily organický celek, ve kterém ústřední roli hrály
klavír a modulární syntezátor. Taková budějcká Machina Bristronica, která v této "nekulturní" KUBAdestinaci snad ještě nikdy neožila. Naprostá senzace, vycházející
v těchto dnech coby debutové album Božské Soaré na vinylech u společnosti Slnko Records. Uťatý Vilagosh pak nemohli být lepší tečkou za tímto budějckým zjevením.
Žádné komentáře:
Okomentovat