Pokud si chcete představit, jak vypadalo v polovině
minulého století programování prvních počítačů, tak tenhle zapomenutý pravěk
vám přiblíží obal inspirovaný právě děrnými štítky, ve kterém najdete debutové
album britského tria Formal Sppeedwear. To vyšlo pod názvem Punch Card minulý
týden a jeho vizuálním posláním je mechanická přesnost a technologická
nostalgie, což v kontextu celého alba funguje jako metafora pro lopotný, ale
fascinující proces lidského programování a tvoření.
Kapela tvořená multiinstrumentalisty Beckem Clewlowem (zp/bas/kyt),
Charliem Ballem (kyt/synt) a Connorem Wellsem (bicí/kyt/synt) přichází z
průmyslového města Stoke-on-Trent, kde se dali dohromady během pandemických
uzávěr. Jejich excentrický zvuk propojuje post-punk, new wave, art rock a
synth-pop, přičemž největší hudební vzory nacházejí v kapelách jako LCD
Soundsystem, Devo a především v rané tvorbě Talking Heads z let 1977 až 1979.
Jejich eponymní debutové EP Formal Speedwear (12“, 5/2024) už vyšlo pod
hlavičkou Melodic Records a obsahovalo úspěšné singly jako Bunto a A Dismount,
což triu otevřelo společná pódia s Fat Dog či Warmduscher.
Při poslechu Punch Card můžete mít pocit, že si pouštíte
desku z osmdesátek, ale pod nánosem podivínského elánu a provokativní ironie se
skrývá nahrávka, která sice křísí staré známé a osvědčené postupy, ale dělá to
s geniálním citem pro fascinující drzost a svůdnost. K tomu přispívá i
hostování hned několika talentovaných hudebníků, kteří do mechanického a
robotického art-punku kapely vnesli výrazné organické prvky.
Příkladem je všestranný doprovodný vokalista několika
skladeb Matt Jones (aka Zurich Jones), úzce propojený s manchesterským
uměleckým projektem Dilettante. Jeho tváří je další z hostů,
multiinstrumentalistka Francesca Pidgeon, která pro skladbu Aardvark x2 nahrála
saxofonové party, jež této písni dodávají divokou, energickou a rytmicky
spletitou strukturu. Význačným hostem závěrečné dvanácté skladby alba nazvané Friedrich
Backs Up Nothing je pak britsko-německá experimentální hudebnice Lili Holland-Fricke. Ta pro tuto píseň nahrála violoncellové party a doprovodné
vokály, přičemž stopu jejího klasického nástroje trio následně ve studiu
digitálně modifikovalo a deformovalo. Píseň tím získala svou specifickou
přízračnou, filmovou a zneklidňující náladu, která celou desku uzavírá.
Celkově vzato je Punch Card mimořádně vydařenou
prvotinou, která skvěle balancuje na hraně mezi chladným kalkulem digitálního
věku a živelnou lidskou energií. Formal Sppeedwear dokázali, že i s nostalgickým
pohledem upřeným do minulosti lze nahrát desku, která zní naprosto současně,
svěže a naléhavě. Není to jen retro vzpomínka na éru děrných štítků – je to
ambiciózní program pro budoucnost britské nezávislé scény, který rozhodně stojí
za pozornost.
A1. Hit 'n' Run (03:00)
A2. Who Needs Spain Ball (03:17)
A3. Indecent (03:20)
A4. Knutmo 1-5 (03:26)
A5. Aardvark x2 (02:30)
A6. A Concise History (02:45)
A7. Fleas (03:50)
B1. Wait (Hatchet Gets A New Hide) (04:33)
B2. The Ballad Of DCB (03:26)
B3. New Brother (03:31)
B4. Appointment (03:41)
B5. Friedrich Backs Up Nothing (05:55)
Žádné komentáře:
Okomentovat