Uplynulý víkend patřil v jihočeském Písku již 17. ročníku
festivalu Cool v plotě. Tento unikátní mezinárodní multižánrový festival dává
prostor výhradně sólovým umělcům z celého světa. Mezi mnohými vzácnými hosty,
kteří vystoupili v historickém centru města, zářila také zpěvačka, skladatelka,
violoncellistka a ilustrátorka Natálie Rotterová. Její koncert ve
zrekonstruovaném prostoru Městské knihovny se tak stal jedním z vrcholů celého
víkendu.
Nádvoří písecké knihovny, které v roce 2019 prošlo
úchvatnou modernizací podle návrhu architekta Jana Svobody, vytvořilo pro
večerní vystoupení dokonalou kulisu. Prostor založený na harmonickém kontrastu
historického dědictví a moderní architektury jako by předznamenal to, co se
dělo na pódiu. A právě zde v sobotu večer představila svou show Natálie
Rotterová, známá na alternativní scéně pod pseudonymem Taliraw, odkazujícím na
domácké jméno Tali a anglické slovo RAW, vyjadřující syrovost a přirozenost.
Natáliiny hudební kořeny sahají do rodného Jeseníku, kde
s violoncellem začínala. Přes studentskou Olomouc pak vedly až k pětiletému
pobytu na britské nezávislé scéně, jejíž klubové prostředí dalo její tvorbě
světový rozměr. Po návratu do Česka našla svůj nový domov ve Znojmě, kde
kombinuje hudební dráhu se svou druhou velkou vášní – autorskou ilustrací. Tato
multidisciplinarita se naplno promítá i do jejího hudebního projektu. Taliraw
totiž není jen o zvuku, je to komplexní vizuální a emocionální zážitek definující
její hudební přístup.
Doménou Taliraw bylo vždy vrstvení zvuku violoncella a
vokálů přímo na pódiu bez jakýchkoliv sterilních příprav. S příchodem jejího červencového
minialba Metamorphosis však přichází radikální zlom, který odlamuje akustické
písničkářství. Zde se autorka „kuklí“ do syrové klubové elektroniky a světu
servíruje nahrávku, která je sice stopáží krátká, ale svým výsledkem obrovská.
Ústředním motivem celé desky je proměna – proces
odhazování starých, nefunkčních vzorců chování, překonávání vnitřního chaosu a
hledání vlastní autentické podstaty. Celá nahrávka trvá pouhých jedenáct minut,
ale na této minimalistické ploše dokáže chronologicky odvyprávět silný psychologický
příběh o transformaci z pomyslné housenky v motýla. Hlavní poselství, které
chce Taliraw nahrávkou předat světu, je jasné a osvobozující. Sama říká, že se
chce vlnit do rytmu i přesto, že zrovna prochází těžkým obdobím. Ukazuje tím,
že o hlubokých krizích se nemusí zpívat jen v plačtivých baladách, ale že
největší katarze často přichází skrze tanec, rytmus a pohyb.
Příběh minialba otevírá úvodní skladba Caterpillar
(02:22), která zachycuje první fázi proměny, tedy housenku. Je to moment, kdy
si uvědomíte, že je stará schránka příliš těsná. Jakožto hlavní singl desky
okamžitě definuje nový, energický a taneční směr, kde violoncello ustupuje do
pozice rytmického pulsu a hlavní slovo přebírá elektronika. Následuje píseň V
oku hurikánu (02:12), která přináší vítané zpomalení a hlubokou introspekci.
Text v češtině a bohatě vrstvené vokální textury zde vytvářejí pocit
absolutního bezpečí a ticha, které člověk nachází uprostřed té největší životní
bouře.
Třetím trackem je Jakoby (01:58), což je minimalistická a
útržkovitá skladba o pochybnostech a společenských maskách. Reflektuje moment,
kdy se navenek snažíme tvářit, že je vše v naprostém pořádku, zatímco uvnitř
nás probíhá zásadní zlom. Experimentálním vrcholem celé nahrávky je píseň Weird
Energy (02:47). Zde se naplno projevilo umění maďarské producentky Csilly, se
kterou Taliraw na EP úzce spolupracovala. Zvuk je záměrně syrový, lehce
disharmonický a kombinuje temnou elektroniku s modulovanými dechovými samply.
Exotickou atmosféru navíc umocňuje fakt, že vedle angličtiny v ní zaznívá také
maďarština.
Finální katarzi pak přináší závěrečná skladba Nechci to
jinak (02:28). Motýl v ní definitivně opouští svou kuklu. Sebevědomý český
text, výrazný rytmický náboj a hybné bicí přinášejí optimismus a smíření s
minulostí. Z písně se tak stává jasná deklarace nezávislosti, která vás
spolehlivě donutí k nastavení funkce Repeat All.
Koncert na festivalu Cool v plotě jasně dokázal, že nová,
elektronická tvář Taliraw funguje naživo naprosto fantasticky. Spojení syrových
beatů, podmanivého hlasu a hlubokých tónů violoncella vytvořilo na nádvoří
písecké knihovny magickou, téměř rituální atmosféru. Pokud jste vystoupení
nestihli, nenechte si toto výjimečné EP ujít alespoň na streamovacích
platformách. Metamorphosis je totiž důkazem, že ta nejtemnější životní období
mohou dát vzniknout té nejkrásnější a nejenergičtější hudbě. Ruku v ruce s odvážným
vykročením do neznámých krajin tak vzniklo jedinečné dílo, které zní naprosto
světově, a přesto si zachovává syrovou neučesanost a upřímnost české
alternativy. Taliraw dokazuje, že vnitřní transformace sice může bolet, ale dá
se skrze ni úspěšně protančit k naprosté tvůrčí i osobní svobodě.
Pokud chcete
slyšet, jak tato metamorfóza zní naživo, nenechte si ujít některý z jejích
dalších koncertů, kde kompletní Metamorphosis připojuje ke své předchozí
tvorbě.
Žádné komentáře:
Okomentovat