Ingeborg Bachmann – Někdo, kým jsem kdysi byla (režie: Regina Schilling)

 

Včera byl na jubilejním 30. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v české premiéře uveden německo-rakouský biografický hybridní dokument Ingeborg Bachmann – Jemand, der einmal ich war (6/2026).

Snímkem, který vznikl ke stému výročí narození této významné autorky (25.6.2026 – 17.10.1973), nás v hlavní roli provází má současná filmová favoritka Sandra Hüller, známá z filmů Anatomie pádu nebo Zóna zájmu. Toto výjimečné uvedení na Velké scéně Horáckého divadla navíc osobně doprovodili režisérka Regina Schilling a producent snímku Johannes Rosenberger.

Životní osud Ingeborg Bachmann, jedné z nejvýznamnějších německy píšících spisovatelek, je plný zvratů. Její raketový vzestup popularity v poválečném Berlíně a zapojení do vlivné literární skupiny Gruppe 47 ji dostaly až na obálku časopisu Der Spiegel. Její život však zásadně definovaly také intenzivní, často destruktivní vztahy s muži tehdejší kultury, jako byli Paul Celan nebo Max Frisch. Celá tato „meditace“ o výjimečné ženě a jejím krušném osudu tak vytvořila umělecky výrazné dílo s obrovskou poetickou silou.

Snímek Reginy Schilling se zcela vyhýbá tradičním, suchým dokumentárním šablonám a místo nich volí formu imerzivního hybridního portrétu, ve kterém se naše „průvodkyně“ Sandra Hüller v hraných pasážích nevydává cestou klasického historického herectví. Provází nás skrze jeden fiktivní, imaginární příběh ze současnosti, přičemž režisérka schválně narušuje dobovou iluzi moderními kontrasty, takže se herečka po italské metropoli pohybuje s iPhonem nebo na elektrokoloběžce. Samotný tvůrčí proces popsali autoři jako specifickou seanci, kdy měla představitelka hlavní role texty Bachmannové během natáčení neustále puštěné ve sluchátkách a skrze fyzický pohyb v prostoru a improvizaci reagovala na rytmus a vnitřní sílu autorčina jazyka, což se plynule prolíná s unikátními, citlivě zrestaurovanými archivními materiály, dobovými rozhovory a fotografiemi.

Jedinečnou, hluboce melancholickou atmosféru celého díla umocňuje kompletně autorská instrumentální hudba, kterou pro film složila rakouská umělkyně a skladatelka Anja Plaschg, celosvětově známá svým projektem Soap&Skin. Její soundtrack stojí na minimalistických klavírních motivech provázejících osamělé bloumání římskými uličkami, které citlivě doplňuje temným ambientem, elektronickými ruchy a vrstvením vlastního hlasu bez konkrétních slov. Tento zvukový design skvěle souzní s vnitřním světem spisovatelky, přičemž propojení obou umělkyň má hlubší kořeny, jelikož si Anja Plaschg v minulosti Ingeborg Bachmann osobně zahrála v hraném snímku Die Geträumten (2016).

S využitím fragmentů básní a románů podbarvených touto podmanivou hudbou nám film obnažuje tragický osud umělkyně zkoušené, pochybující a odhodlané zemřít. V průběhu tohoto filmového putování zaznívají pasáže z kultovní básně Reklama, která sžíravým kontrastem básnického slova a reklamních sloganů tematizuje spotřební společnost a lidskou osamělost. Dalším silným momentem je text Obyvatelé předměstí, jenž hluboce reflektuje odcizení, marginalizaci lidského bytí a tíživou atmosféru městských periferií. V neposlední řadě film přináší fragmenty ze slavného psychologického románu Malina, který slouží jako temná, existenciální pitva ženské identity a destrukce, jež v kontextu spisovatelčiny pozdější tragické smrti v Římě nabývá v očích diváka až mrazivých rozměrů.

Zapojení Sandry Hüller dodalo celému projektu obrovskou diváckou přitažlivost a energii, přičemž prestižní filmový magazín Business Doc Europe vyzdvihl, že film díky svému neotřelému zpracování dokáže plně vtáhnout i lidi, kteří se s tvorbou Bachmannové setkávají vůbec poprvé. Zahraniční kritika, včetně rakouského deníku Die Presse nebo odborného portálu Filmdienst, jednohlasně oceňuje tento velmi jemný, avšak neobyčejně naléhavý portrét, který zůstává naprosto věrný autorce a je zcela zbaven zbytečného patosu či senzacechtivosti. Výsledkem je jiskřivý kinematografický kaleidoskop, který v divákovi okamžitě probudí upřímnou touhu znovu otevřít knihy Ingeborg Bachmann a začít její fascinující dílo objevovat nanovo.

 

„Todesarten“- Projekt (Způsoby smrti) je ambiciózní a nedokončený románový cyklus významné rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové, na kterém autorka intenzivně pracovala od šedesátých let až do své tragické smrti v roce 1973. Hlavní myšlenkou tohoto rozsáhlého díla je teze, že fašismus a totalitní mechanismy po druhé světové válce nezmizely, ale přesunuly se do soukromé sféry, rodinných struktur a partnerských vztahů.

Bachmannová v textech zkoumá plíživou, společensky tolerovanou psychickou destrukci žen v patriarchální společnosti, přičemž tyto formy útlaku a citového strádání označuje za moderní způsoby zabíjení. Jediným uceleným a za jejího života vydaným románem z tohoto cyklu je slavná kniha Malina, zatímco ostatní části, jako Případ Franza nebo Requiem za Fanny Goldmannovou, zůstaly v torzech a fragmentu. Celý projekt dnes patří k nejvýznamnějším a literárně nejvlivnějším feministickým počinům poválečné evropské literatury.