Ještě týden máte na PODPORU vzniku druhého alba pražské
písničkářky Magdaleny Fendrychové, která po předchozích projektech White Russian Milkshake a May The Way vystupuje zhruba tři roky pod pseudonymem KVIETAH,
odkazujícího na dvojjazyčnost jejích textů. Novinku Díky, včely vytváří ve
spolupráci s Nikolou Šolajou (Matějovo děvče, Paint Me Red) a bude obsahovat
jedenáct skladeb, reflektujících témata naší společnosti v uplynulých dvou letech.
Tedy období po debutovém albu Hejno černejch koček, které vyšlo loni v únoru na
značce Divnosti.
Kdo zná pozadí tajemného projektu Läuten der Seele, jehož
eponymní debut vyšel loni v únoru u Hands In The Dark a nejnovější titul Ertrunken Im Seichtesten Gewässer (7/2023) na značce World of Echo, pak je tu dost
možná správně. Jasně, würzburgský hudebník, malíř a majitel lipského labelu QuirlschlängleChristian Schoppik, jehož surrealistické koláže temného ambientu a folku nemálo
ovlivnil archiv československého filmu. "Vedlejší" psych-experimentální
duo postindustriálních romantiků Brannten Schnüre, kde mu asistuje
našeptávající recitátorka Katie Rich, iniciovalo společně s projektem BaldruinJohannese
Scheblera (všechny tři najdete v kapele Freudliche Kreisel a Johannese s Katie v
uskupení Diamantener Oberhof) strašidelně znějící kompilaci Gespensterland, která
právě vyšla u hamburských Bureau B.
Prostřednictvím patnácti podivně zvukových textur kompilace
spřátelených umělců, z nichž "nejasní" Kirschstein (Albert, Martin) a
Balint Brösel (Sally, Albert) už neexistují, máte možnost nahlédnout do
"jiného" vnímání reality, resp. hlubšího snímku o stavu světa, prezentujícího tvorbu poslední dekády. V podstatě jde o odkaz na britského hudebního
kritika a teoretika Marka Fishera, který koncept "své" hauntologie
zaměřoval především na její dopad v kultuře. Paleta pocitů a vzpomínek
promlouvajících "strašidel", účelově vyvolávající pocity tajemné
nostalgie a naivního kýče.
Věřím, že Gespensterland se jednou zařadí mezi
nejžádanější kultovní počiny, jaké kdy vznikly na pomezí folk-experimentální elektroniky
a "neviditelného" světa.
A1. Freundliche Kreisel - Gespensterland (02:01)
A2. Kirschstein - Komet über Sch(r)attenberg feat. Sema
(02:15)
A3. Baldruin - Reich der Illusionen (02:09)
A4. Kirschstein - Ach, Du große Nachtmusik (03:07)
Netuším na koho se letos zaměří možné i nemožné hudební
asociace v případě udělování výročních cen, ale mezi objevy roku by dle mého
neměla určitě chybět Tereza Hrabini. Talentovaná muzikantka z Brna, jejíž
debutové album Přerod vyšlo v pátek 1. září u renomovaných Indies Scope. Po
jejím projektu Ether Eal, tvořeného s Jiřím Sedlákem, začala ve své tvorbě více
experimentovat s ambientní elektronikou a vytvářet psychospirituální prožitky,
podtržené uhrančivým vokálem. Textově se na "pokojíčkovém" Přerodu o
životních proměnách, nostalgii a nenaplněných snech, spolupodílela básnířka Eva Černá ( LP Mozaika pocitů, 2015) a v úvodní Kai kai kai rituální obřad
Moondance. Dalším z hostů na "kytarově" zasněném skvostu Přerod je
polský percussionista Maciej"Mustafa"Giżejewski (Skalpel) a coby producent zde
zanechal zvůj nemalý otisk majitel labelu Divnosti Tomáš Tkáč, jehož něco něco
chystají už TŘETÍ album. Snad ještě v září.
Veškerý
výtěžek z případného prodeje (download - volitelná částka, trička v říjnu) bude tentokrát věnován na psychologickou
podporu ukrajinských vojáků a občanů trpících posttraumatickou stresovou
poruchou.
I když se hochům z Opus Kink stále tak nějak nedaří vydat
regulérní album (a má dnes vůbec smysl držet se "tradicí"?), jedno je
jisté. Jejich nejnovější titul My Eyes, Brother! (Nice Swan Records) jasně dokazuje,
že máme tu čest s vynikající kapelou, která má potenciál stát se další velkou
událostí, a to nejen na britské hudební scéně. Po ustálení sestavy (Angus
Rogers - zp/kyt/texty, Fin Abbo - bicí/zp, Jack Banjo Courney - trubka, Jazz
Pope - kl/zp, Jed Morgans - sax, Sam Abbo - bas/zp) na předchozím EP Til The Stream Runs Dry (10/2022), pokračuje tahle "školní" parta z Brightonu
ve vrstvení "svého" žalostně ponurého post-punku (folk/jazz/indie) a
za asistence dalšího Milese, tentokrát devonského producenta Petera Milese,
natočili v jeho Middle Farm Studios svou doposud drsně nejzábavnější desku - My Eyes, Brother!
