Vykouřená Daria Kashcheeva (Český lev 2024)

 

Jako by už úvodní slova moderátora Marka Ebena, žádajícího oceněné umělce dodržovat vytýčený čas na děkovačky naznačovala, že se něco stane. I přes upozornění na vykuřování "neposlušných", čehož využila vykuřující Simona Peková (Nejlepší herečka v hlavní roli - Přišla v noci), tak režisérka Daria Kashcheeva si to vyložila po svém. Čerstvá držitelka Ceny Magnesia za nejlepší studentský film Electra nejenže poděkovala svým kolegyním a kolegům, ale také popsala, jaké je to být ženou tvůrkyní, která musí volit mezi kariérou a mateřstvím. Navíc v momentě, kdy mluvila o nerovnosti příležitostí mužů a žen ve filmovém průmyslu, byla z režie přerušena slovy - "Dario, je to moc dlouhé. Prosím, skončete!"

Ač mě včerejší 31. předávání českých lvů mile překvapilo a několik řečníků vyslalo jasný vzkaz (signál) našim zkostnatělým politikům, vykouření a vypnutí velmi nadějné a statečné tvůrkyně považuji za nešťastné a trapné. Chápu že Daria Kashcheeva "překročila" produkcí vymezený prostor, ale svým níže uvedeným proslovem vykonala víc, než mnoho politiků placených z našich daní. S ohledem na dnes plánované protesty na podporu izraelsko-palestinského příměří před "divadlem Oscarů" (Dolby Theatre), si tak Český lev odnesl z Rudolfina Cenu za ostudu. 

 

9. března 2024 (MK)

 

Hilary Woods - Acts of Light (Sacred Bones Records)

 

Zdá se to neuvěřitelné, ale debutový singl indie-rockových JJ72 October Swimmer oslaví letos 25. narozeniny. Nevím jestli stejně starým fanouškům alternativní scény tohle dublinské trio něco říká, ale kromě zakládajících členů (Mark Greaney - zp/kyt, Fergal Matthews - bicí) v něm od roku 1999 (zlaté LP JJ72 9/2020) působila vizuální umělkyně Hilary Woods (bas), podílející se i na druhém albu In to Sky (10/2022). Po jejím odchodu v roce 2003 kapela sice ještě pokračovala s Kanaďankou Sarah Fox, ale třetí desky jsme se kvůli neshodám s nahrávající společností Lakota Records (Sony) už nedočkali a v červnu 2006 JJ72 ohlásili ukončení činnosti. 

Po studiích filmu a literatury se Hilary nakonec vrátila k hudbě, čímž vznikl i její první sólový projekt o jediném a zároveň stejnojmenném albu The River Cry (2/2013 Betrothed Records). Již zde je patrný odklon od tradičního "indie-písničkářství", přerůstající v multižánrové experimenty (folk, dark ambient, drone, metal, ..). Na vrstvení klavíru, syntezátoru, magnetofonu, terénních nahrávek, zpěvu, a smyčcových nástrojů je postaveno už její první sólové album pod občanským jménem Hilary Woods nazvané Colt (6/2018), které vzniklo po podpisu s brooklynskou společností Sacred Bones Records. Zde až na "audiodeníček" Isolation Tank (7/2020 Boomkat Edition) najdete všechny její tituly - famózní doomcorové EP Feral Hymns (12/2021), LP Birthmarks (3/2020) a "vánoční" novinku Acts of Light. Devět plíživých žalozpěvů, propojujících basové textury, drone, terénní nahrávky a sborové chorály Galway City Chamber Choir. Truchlivě "něžná" cesta divokou a temnou divočinou, kde praská duch Wolfganga Voigta (GAS). Cesta, na které tato renomovaná umělkyně nechává nahlédnou do nadějné minulosti. Úctyhodné dílo!!

 

A1. Burial Rites (02:47)

A2. Wife Mother Lover Crow (03:25)

A3. Where the Bough Has Broken (05:03)

A4. Acts of Light (03:54)

A5. Ochre (02:30) 

 

B1. Awakening (02:49)

B2. Blood Orange (04:28)

B3. The Foot of Love (02:51)

B4. Vigil (03:26)

 

 

 

 

Mica Levi - The Zone of Interest (OST)

 

Jonathan Glazer je anglický filmový režisér a autor řady hudebních videoklipů (Street Spirit, Into My Arms, ..), jehož čtvrtý celovečerní snímek The Zone of Interest přichází deset let po celosvětově úspěšném sci-fi thrilleru Under The Skin. Pokud dobře počítám, tak šlo o jeho první spolupráci s anglickou producentkou Mica Levi (aka Micachu), po které následovaly krátké filmy The Fall (2019), Strasbourg 1518 (2020) a právě na pět Oscarů nominovaná "hrůza za zdí" The Zone of Interest, čerstvá držitelka filmové akademie BAFTA (Nejlepší britský film, Nejlepší neanglicky mluvený film a Nejlepší zvuk). Vedle této a řady dalších ocenění je nutno zmínit i trojici cen (Los Angeles Film Critics Association, Cannes Film Festival, Hollywood Music in Media Awards), které získala Mica Levi za "strašidelnou AUSCHWITZ hudbu", umocňující morbidní sílu filmu. Její pokřivené sborové tóny a zneklidňující drone koláže, vycházející snad ze samotného pekla, dokreslují už takhle absurdní podívanou na idilický život velitele tábora smrti v Osvětimi Rudolfa Hösse (Christian Friedel) a jeho rodiny, ze které musím vystvihnout herecký výkon Sandry Hüller (Hedwiga Hössová).

The Zone of Interest není jen o tom, jaké to je nemít morální svědomí, ale je především o zvěrstvu a jeho postoji k němu. Vyvraždit 1,1 milionu lidí, z toho 960 000 Židů, ignorovat neustálý dým ze spalovacích komor, křik, výstřely a tvářit se jako každý z nás že jde jen do práce, je naprosto hrůzně nechutné. Vlastně existuje jeden moment, kdy psychopat Höss zaregistruje jistou realitu - v řece, kde se koupají jeho děti a on chytající ryby zachytí část lidských ostatků, vypouštěných potrubím do vody. Není to tak trochu také o naší současnosti?

Mica Levi pracovala na soundtracku zhruba rok v Glazerově londýnském studiu A24 společně s obrazovým editorem Paulem Wattsem a zvukovým designérem Johnnie Burnem (zakladatel Wave Studios), který z důvodu větší autentičnosti značnou část hudby nakonec vystříhal. Takže to co se do "oscarového zájmu" nevešlo, najdeme snad na očekávaném soundtracku. Dle příslibu prý už brzy.

 

Dreams of Delvaux - Shade Mystique (Old Bad Habits Label / Next Phase: Normal Records)

 

Jon Aldersea je kreativní filmař, producent hudby a rozhlasových pořadů, jehož společnost Goldphone Recordings/Creative Media se sídlem v anglickém Stoke-on-Trent (Staffordshire) vyniká pohyblivou grafikou a grafickým designem. Své rozsáhlé znalosti ve výtvarném umění, fotografii, filmu, hudbě a grafice (Network Records, Squirrel Records, Channel 5, BBC, ...) promítá i do surrealistického projektu Dreams of Delvaux (autor níže uvedených klipů), kde jej doplňuje multiinstrumentalistka, zpěvačka a v neposlední řadě tlumočnice britského znakového jazyka Rachel Poole.

Svou první společnou sbírku zvukových ploch snových vokálních textur a elektronických beatů vydali v říjnu 2022 pod názvem Air Without Gravity EP, na kterou v pátek 1. března navázali debutovým albem Shade Mystique. Desetiskladbovou paletou pohlížející na svět skrze nevědomí, zasněnost a fantazii, kde k překonání hranice reality opět zafungovalo famózní propojení vizuálních kompozic a syntpopových struktur, prošitých saxofonovými riffy Rachel Poole.

Prozatím digitální verze by se měla ale tentokrát už dočkat důstojné realizace, a to díky řecko-anglické spolupráci labelů Old Bad Habits Label (200 tyrkysovým 12") / Next Phase: Normal Records (CD v DVD provedení). A tak nezbývá nic jiného než doporučení, pohlídat si datum těchto deseti Shade Mystique.

 

01. Emerald Green (04:04)

02. Tell Me You Want Me (03:34)

03. Electric Ice (03:55)

04. Cascade Casino 0(4:07)

05. Porcelain Star (03:39)

06. Mask of Illusion (03:58)

07. Golden Mystery (03:36)

08. Make the Earth Move (04:37)

09. Sink into Me (03:40)

10. Amber Rays (03:49)

 

 

Whispering Sons - The Great Calm (PIAS)

 

Příští týden zahájí belgičtí post-punkeři Whispering Sons dvouměsíční turné k aktuálně vydanému albu The Great Calm, se kterým se 2. dubna zastaví v pražské stanici Café V lese (350 Kč).

V pozměněné sestavě kolem zpěvačky a textařky Fenne Kuppens (Kobe Lijnen - kyt/synt, Sander Pelsmaekers - piano/perkuse, Tuur Vandeborne - bicí) a v doprovodu "nového" člena - multiinstrumentalisty Berta Vliegena - bas/synt/sax,... Teen Creeps, Horses), spoluproducenta obou předchozích titulů (Image 10/2018, Several Others 6/2021), natočili loni v lednu dvanáct "zimních" novinek, které opět smíchal Claudius Mittendorfer.

Pod hlavičkou PIAS (kazety v self-produkci) tak Whispering Sons dále sebevědomě kráčí po své vyšlapané cestě, na které ale jejich minimalistická síla poztrácela až příliš děsivé momenty minulosti, aniž by se zbavila emoční přitažliviosti. Vítaná "změna", kterou noví posluchači možná ani nepostřehnou a ti věrní snad ocení "veselejší a klidný" způsob práce jako já. The Great Calm totiž stále zůstává neveselou nahrávkou, což dokládá i ohořelý vrak auta na obalu desky, jehož autorem je belgický fotograf Wouter Van de Voorde (Death is not here, ..)

 

 

A1. Standstill (03:17)

A2. Walking, Flying (04:42)

A3. Cold City (03:18)

A4. Dragging (03:49)

A5. Something Good (03:17)

A6. Still, Disappearing (04:42)

 

B1. The Talker (03:07)

B2. Balm (After Violence) (03:38)

B3. Poor Girl (03:47)

B4. Loose Ends (02:58)

B5. Oceanic (04:28)

B6. Try Me Again (04:19)