THE CORAL - ROOTS & ECHOES

V hysterické době taneční scény, kdy bylo téměř nemožné vyjít bez kapsáčů na ulici, se parta kámošů z mokré čtvrti v Hoylake po společně vycucnutém krabicáči usmyslela, že by si mohli zkusit něco zahrát, jako to nělaj někteří vejlupci z nedalekého Liverpoolu. Dokoupili nástroje a ve složení James Skelly, Ian Skelly, Bill Ryder-Jones (odešel během turné 2005), Nick Power, Lee Southall, Paul Duffy a od roku 2003 i John Duffy hrají a nahrají pro Deltasonic, kteří mají pod svými křídli třeba The Zutons, The Dead 60s, či The Basement, pro něž The Coral byli inspirujícími zdroji v tzv. retro scéně. Dnes je retra, že by člověk ...

S prvním EP Shadows Fall se přihlásili na začátku prázdnin v létě 2001, před vánoci se objevilo EP s názvem The Oldest Path a na apríla (2002) vyšlo EP Skeleton Key. Tyhle tři skvostíčky jsou zajímavé především tím, že z celkem devíti skladeb se na prvním albu The Coral (29.7.2002) objevily jen tři skladby (Shadows Fall, Siamon Diamond a Skeleton Key). God Knows se později v novém kabátě představila na singlu Secret Kiss (2003) a Dressed Like A Cow jako Live XFM session na Goodbye v červenci. Posledním singlem z jedenáctiskladbového debutu The Coral byla Dreaming Of You (10/2002).

Druhému albu Magic & Medicine (28.7.2003) předcházel singlík Pass It On, následovaný Secret Kiss (10/2003) a Bill McCai (11/2003). Na řadě měla být deska třetí, ale místo ní vyšly "jen" šuplíkové nahrávky jako mini album s jedenácti nevhodnými, pod názvem Nightfreak & The Sons Of Becker (1/2004), no a byl to docela chaos. Očekávaná trojka The Invisible Invasion (23.5.2005) naznačovala jistý útlum celé kapely, který se snažila zamaskovat singly In The Morning (5/2005) a Something Inside Of Me (8/2005). Kapela začínala prožívat tvůrčí krizi, ze které jim občas pomohl flaškou červenýho Noel Gallagher z Oasis a vzájemná spolupráce došla tak daleko, že na přelomu roku 06/07 poskytl zdarma k nahrávání své Wheeler End Studio v Buckinghamshire.

S tímto "nafoukancem" si letos v červenci společně zahráli na T In The Park, kde představili pět novinek z připravované desky. Stejné skladby mohli zaslechnou návštěvníci i na Glastonbury a letních koncertech Arctic Monkeys, kam byli The Coral také pozváni. Kdo koho doprovázel, toť si zvolte sami. 23.7.2007 vyšel první singl Who's Gonna Find Me a myslím, že nebude určitě ani posledním. Na čtvrté desce, která dostala název Roots & Echoe (produkce Graig Silvey) a vyjde v pondělí 6. srpna, se to totiž psych-folkovými hity jenom hemží. Taková Jaqueline, In The Rain, nebo pro mě úplně nejlepší poslední jedenáctá Music At Night, jsou hitovky jako Brno (jak je velký Brno?). Roots & Echoes je za 11 let existence The Coral nejdospělejší a nejvyklidnější nahrávkou, jakou kdy natočili. Snad už je na čase se přesvědčit o kvalitách kapely, která pro mě tolik znamenala v době okupace všemožnými DJ's, jak také zní v ČR naživo. Věkově na to maj (obě strany).

LIGHTS OUT ASIA - TANKS AND RECOGNIZERS

Na základech Aurore Rien, kteří zanechali pouze půlhodinové EP Telesthesia (Sun Sea Sky) se čtyřmi kousky, vznikla bytelná a zároveň něžná postrockově ambientní kapela Lights Out Asia, mě trochu připomínající Boards Of Canada, Sigur Rós a Mogwai.

Stalo se tak v únoru 2003 v téměř dvoumilionovém americkém městě Milwaukee ve státě Wisconsin. Gradyho a Connora nahradil s kytarou Mike Rush, elektroniku nadále ovládal Mike Ystad a nad tím vším dohlížel zpěvák a kytarista Chris Schafer. Jedenáctiskladbový debut Garmonia vyšel ještě u Sun Sea Sky Productious a svého času (2004) mě doprovázel snad všude, stejně asi jako všechny, kteří jej znali. To neznamená, že se k němu nevracím. Balzám.

Týden stará dvojka Tanks And Recognizers se přestěhovala k n5MD a obsahuje devět vznášejících se opusů, které vás jen tak nepřinutí se vrátit na zem. Ledaže zatoužíte po Telefon Tel Aviv. Ale v každém případě doporučuji si vzít s sebou pro případný pád i desku předchozí, která se mi zdá hustější a trošku i víc srdeční.
Ale to nechám na vás. Tanks And Recognizers nezklame a navíc může přilákat Lights Out Asia doposud neznámé posluchače. A tahle trojice poctivců si širší pozornost rozhodně zaslouží. A pokud budete 18. srpna v blízkosti Milwaukee, zastavte se v místním The Cactus Clubu na křtu této příjemné novinky.

SMALL SAILS - SIMILAR ANNIVERSARIES

Small Sails, pohupující se loďka po křišťálovitě čisté hladině, do jejíchž plachet vane svěží větřík plný lehkých melodií v downtempovém oparu, nám přiváží ze zámoří nádherné album Similar Anniversaries s deseti "novinkami". Zakotvit u břehů Evropy by měla zítra za svítání, a to přímo v doku Resonant, kam připluje po třech měsících z daleké americké základny Other Electricities.

Před tím, než se posádka ve složení Ethan Rose (kpt.), Adam Porterfield, Gary Jimmerson a dokumentarista Ryan Jeffery vydala na svou pouť přejmenovaným plavidlem (Adelaide) na Small Sails, v domovském Portlandu natočila vlastním nákladem své první Small Sails EP (2005 - 1000 ks) a pětiskladbové mini album Hunter Gatherer (2006), z něhož čtyři věci najdete na Similar Anniversaries. Do širšího podvědomí se kapela dostala až prostřednictvím Moodgarged Records, kde skladbou Aftershocks And Afterthoughts otvírala dvacítkovou kompilaci.

Hudba Small Sails zní na Similar Anniversaries nádherně utišujícím dojmem, nutícím posluchače snít se zavřenýma očima a pokud už je otevře, tak pak snad jen pro úvodní Somnambulist, která má na CD i svou video podobu. V loňském roce odehráli asi sto koncertů a každé jejich post-elektronické vystoupení je obohaceno nezapomenutelným vizuálním záznamem dvojité projekce. Určitě si nenechte tento zážitek ujít, i když nevím, kdy k tomu dostanete (zatím) v našich končinách příležitost.

Já přeji Small Sails do budoucna aspoň tak jemný vítr, jaký jim byl přán doposud.

UNDERAGE FESTIVAL

Jak už jsem se zmiňoval o přitažlivé akcičce The 1234 Shoreditch Free Festival plánované na 5. srpna (a je opravdu zadarmo - D O P O R U Č U J I), tak následovat ji bude o pět dní později další londýnská výstřední záležitost, tentokrát v podobě UnderAge Festivalu (Victoria Gardens). Jak z názvu jest asi patrno, vstup bude pro mladší osmnácti let, takže pro většinu mojich kamarádů tato akce bude nepřístupná. Ale pozor, kapacita je 5000 a spodní hranice čtrnáct let!!! Na barech si sice oficiálně nekoupíte žádnej chlast, leda tak limonádu, ale hudba na trojici pódiích (Radio One, Converse, MySpace) bude stát určitě za návštěvu a 20 liber u vstupu.
Začíná se také v poledne, ale konec posunut o hodinu dříve než pátého, tedy na osmou večerní. Tak co vy na to, milé děti?

Jó, to kdyby se u nás takhle hrálo pro adolescenty....

MimiCof - Midori Hirano

Midori Hirano je mladá japonská (Kyoto) potvůrka, kterou hra na piano očarovala už v pěti letech a své sny dotáhla až k univerzitnímu diplomu, obor klasické piano.
Od roku 2003 začala sama komponovat hudbu na počítači a její první práce vyšla na prázdninové kompilaci UnLimitit u Three's Film Works. Do současné doby přispěla celkem na osm podobně laděných sbírek. Debutové čtyřskladbové EP Poet At The Piano vzniklo v lednu 2004 na lucenburském labelu SoundzFromWhere v nákladu 100 CD-R a pokud po něm ještě někdo touží, pak zdarma si jej může stáhnout z jejích stránek. Album LushRush (MIDI Creative / noble) vyšlo koncem loňského září a jeho propojování post-rocku s klasickou hudbou a elektronikou nějak zvlášť kladně recenzenty neoslovilo.

Snad proto a nebo taky třeba ne, počátkem roku vznikl současně druhý projekt MimiCof, za nímž opět stojí sama Midori. Zde se do popředí dostává více elektronika připomínající (ne však ke škodě) se svým "zpěvem" Sigur Rós. Tyto aktivity se nyní odehrávají na nádherném portlandském

vydavatelstvíčku Other Electricities. Zde doporučuji úplně vše, ale pokud už mám někoho upřednostňovat, pak Jatun, Dokkemand, Low Low Low La La La Love Love Love a samozdřejmě Small Sails, jejichž debutové album Similar Anniversarier vyjde teď v pondělí třicátého u Resonant v Londýně.

Na značce Other Electricities jsem zatím nenašel ani průměrnou skladbu a doufám, že MimiCof se nestane výjimkou a udrží kvalitu vydavatelství, jako tomu je doposud. Na její první album si musíme počkat sice až na konec roku, ale věřím, že se stane nádherným vánočním dárečkem pro všechny, co mají čistou duši.

Štěpán Mareš - Kresby (Galerie Knížecí Dvůr / Hluboká n. Vlt.)

Včera odpoledne poctil naše nadhodnocené městečko svou návštěvou kreslíř původem z malebného městyse Okříšky (dříve Okrzischko, Klein Wartenberk) u Třebíče Štěpán Mareš. Stalo se tak na pozvání majitele Galerie Knížecí Dvůr ing. Pavla Frelicha a galeristky Marie Hanušové u příležitosti vernisáže výstavy, nazvané prostě Kresby.
Nádherné prostory dříve starého "úředňáku" schwanzenberského knížecího dvora, dnes patřící místní mafii, najdete přímo na náměstí, kde po pravé straně při vstupu do objektu vás vítá neorestaurace s příšernou grafikou U Švejka. Kdo znáte budějckou Krajinskou 27, víte o čem je řeč.

Štěpána Mareše doprovodili dnes již bývalí spolupracovníci z televizního plkshow Dementi PhDr. Ivo Šmoldas a trošku trapňoučký Josef Alois Náhlovský. Je to neuvěřitelné, ale téměř osmnáct let po "listopadu" se v televizi zakazují pořady z politických důvodů, stejně jako před ním. Podobně je to i s, pro mě stále ještě málo ostrými, kresbami ŠM, jemuž jsou některá dílka zakazována publikovat. Jen pro zajímavost, do Reflexu nejčastěji volajícím nespokojencem za Zeleného Raula je (dle slov ŠM) neodolatelný svůdník a lamač dívčích srdcí Jirka Paroubek. Jeden originál i s věnováním (prý by byla vhodnější princezna, než nestvůra) získaly mé dcerky. No a abych neprudil málo, tak ještě přidám tu o ministerstvem kultury dotované Mladé frontě Dnes, kde Jaromír Hasoň (dříve Jakub Bielickí) zakázal ŠM kreslit pana Paroubka, čímž byla (plus neplacením honorářů) ukončena vzájemná spolupráce.

Štěpán Mareš měří asi 185 cm, je štastně svobodný, avšak neodmítá žádné ženy ani dívky a na nepožádání rozdává své telefonní číslo. Do povědomí se dostal již na základce díky vítězství ve výtvarné soutěži Děti pozor červená (také jsem se jí zúčastnil), na gymplu vyhrál závod v hodu granátem (75 m) a své komicsy publikuje od počátku devadesátých let (Kometa, Pivní kurýr, Stadion). Po osudovém setkání v roce 1994 s pány Hrubým, Tesařem a Baldýnským začal vznikat Zelený Raul, který najdete v Reflexu od ledna 1995 a poklud jej nezakážou, bude vycházet snad i dál. Jeho tvorby využila i hudební (ještě?) skupina Tři Sestry. Ať žijou Visáči!!!!!

Výstava potrvá do 21.8.2007

RADIOHEAD / OKX - A TRIBUTE TO OK COMPUTER

Minulý týden, kdy uběhlo deset let od vydání třetího alba OK Computer, tehdy 11 let fungující anglické pětice z Oxfordshire Radiohead (původně On A Friday, pak Shindig), se díky partičce tvořivých hudebníků a "pochopení" Stereogum, objevila na síti sítí (nemám na mysli EON) remixová podoba všech dvanácti skladeb, plus bonus v podání Northern State. Deset let je dlouhá doba, za kterou se změnila spousta věcí, životů a třeba i hudby. I tak se dá dívat na kolekci celkem příjemných úprav, dnes již klasických songů, oslovujících tehdy "odlišnou" populaci, která pokud si chtěla zachovat svou tvář, utekla někam, kde se snad bude zase cítit, než ji globál dostihne, trochu svobodně.

Nevím s čím Thom a jeho parta ještě přijdou, ale žádný zázrak tak nějak neočekávám. Snad je to odkládáním sedmého alba, snad jejich ochrankami či mediální pozorností, ale ani jednotlivé projekty členů kapely nedosahovaly kvalit a překvapení, jako tomu bylo právě s OK Computer. Rád bych se mýlil, protože od Creep jsem jim ležel oddaně u nohou.

Vše nejlepší k narozeninám přejí:

Doveman - Airbag
Slaraffenland - Paranoid Android
Mobius Band - Subterranean Homesick Alien
Vampire Weekemd - Evit Music (For A Film)
David Bazan's Black Cloud - Let Down
John Vanderslice - Karma Police
Samson Dalonoga feat. The Found Sound Orchestra - 7 Fitter Happier
Cold War Kids - Electioneering
The Twilight Sad - Climbing Up The Walls
Marissa Nadler feat. Black Hole Infinity - No Surprises
My Brightest Diamond - Lucky
Flash Hawk Parlor Ensemble - The Tourist
Northern State - No Surprises