A je to tady!!! Nejlepší retro disco roku 2019 v podání sheffielského
tria International Teachers of Pop, složeného z postaviček úspěšných
Eccentronic Research Council, The Moonlandingz a The Soundcarriers. Depešáci,
Bronski Beat a třeba ještě acid Blondie s Madonnou v synth-analogovém
„fetišismu“ třpytivých osmdesátek, který tahle kapela, naživo posílená o
vokalistku Katie Mason (Purlpuri V, Vinyl Exchange), stříká silou anti-depresivní.
Třeba coby lék na blížící se Brexit a podobné jaro-léto-podzim-zima chujoviny, záměrně
vymáchané v naivním ITOP popíku u Desolate Spools.
Letos 5. května tomu bude neuvěřitelných 30 let, kdy
vyšlo v Británii třikrát platinové album The Stone Roses (Silvertone Records).
Jedna z nejzásadnějším nahrávek na poli nezávislé hudby, produkovaná
spoluzakladatelem Joy DivisionPeterem Hookem (New Order). Ač na druhý počin Second
Coming (12/1994 Geffen Records) nechala kapela své fanoušky čekat více
jak pět let, kvalit debutového klenotu o sedmi singlech se zdaleka nedočkali.
To se pozvolna začalo odrážet i na personálních změnách (odchody: Reni 3/1995, John
Squire 4/1996), které vyvrcholily v říjnu 1996, kdy Mani s Brownem kapelu
rozpustili. Comeback všech výše uvedených v roce 2011 přinesl ovoce až v květnu
2016 s digitálním singlem All For One a o měsíc mladším 12" BeautifulThing (Virgin EMI). Od té doby kromě asi čtyř okamžitě vyprodaných koncertů nastalo
další ticho. Tedy až na frontmana Iana Browna a jeho sólovou kariéru, kterou
odstartovalo album Unfinished Monkey Business (2/1998). To stejně jako další
zlaté tituly Golden Greats (8/1999), Music of the Spheres (10/2001) a Solarized
(9/2004) vyšly u Polydor Records, zatímco "pouhé" stříbrňáky The
World Is Yours (10/2007) a My Way (9/2009) přikryly Fiction Records.
Minulý týden přišlo v podobě titulu Ripples (Polydor
Records) pokračování, navazující na pravěk manchesterských The Stone Roses.
Pochopitelně nelze tuhle nádhernou desku považovat za třetí album této kultovní
formace, ale z Brownovy sólové diskografie považuji Ripples za jeho doposud
nejlepší práci, a to i přesto, že obsahuje dvojici coververzí. Podobně jako náš
Miro Žbirka si zde coby self-producent užil Abbey Road Studios, dokonce i
liverpoolské Parr Street Sdudios a ve mně vyvolal naději, že čtyřicátiny budou
The Stone Roses slavit snad už s novou, v pořadí třetí dlouhohrající deskou.
Říká vám něco jméno Christiane Vera Felscherinow? A Christiane
F.? Tak do třetice: Wir Kinder vom Bahnhof Zoo? BINGO! Autorka a zároveň hlavní
hrdinka autobiografického bestseleru a později i celovečerního filmu, která na
fantastickém dvojalbu Kreaturen Der Nacht (Srut / !K7) připomíná společně s dalšími patnácti
zapomenutými "hvězdami" pojem Neue Deutsche Welle. Ale podotýkám, že tu
nekomerční post-punkovou, protože jinak bychom tu asi neměli legendárního (Pure
in Edinburgh) skotského producenta Keith McIvora (aka JD Twitch), tvůrce labelu
Autonomous Africa a polovinu kouzelných Optimo Music (Factory Floor). Vedle
této vinylové sestavičky nám tímto JD Twitch předkládá také své první číslo
"dalšího poslouchání" K.D.N. ZINE, kterým přibližuje skladby na kompilaci nezařazených
kapel Einstürzende Neubauten, X Mal Deutschland, Geile Tiere a Sentimentale
Jugend, postavené tehdejší partnerskou dvojicí Alexander Hacke & Christiane
F.
Dříve než Vetřelec (1979 Ridley Scott),
dříve než Solaris (1972 Andrej Tarkovskij) a dříve než 2001: Vesmírná Odyssea
(1968 Stanley Kubrick). Dříve než uvedená díla hvězdných režisérů dobyla vesmír
naše Ikarie XB 1, kterou coby náš první sci-fi snímek, navíc bez
politicko-ideologických záměrů, natočil už v roce 1963 Jindřich Polák, a to
podle románu K mrakům Magellanovým polského spisovatele Stanisława Lema.
Příběh situovaný do roku 2163, kdy posádka čtyřiceti
vědců (Štěpánek, Smolík, Lukavský, Lackovič, Mareš, Deyl, Medřická, Adamovič, ...)
směřuje v kostýmech od jedinečných návrhářů (Ester Krumbachová, Jan Skalický, Vladimír
Synek) na palubě architekta Jana Zázvorky objevovat mimozemské formy života do oblasti
trojhvězdy Alfa Centauri, doprovází na svou dobu stejně výjimečná hudba ZdeňkaLišky (nahrál Filmový symfonický orchestr řízený šéfdirigentem Františkem
Belfínem). Tu příští týden vydá londýnsko-manchesterské vydavatelství Finders Keepers Records, které tím tak "trochu" doplňuje před třemi lety
obnovenou premiéru digitálně restaurovaná verze tohoto našeho doposud nejlepšího
sci-fi snímku, uvedeného v sekci Classics na MFF v Cannes 2016.
"Šli jsme do vesmíru objevit život a on objevil
nás." Objevte zapomenuté klenoty naší tvorby.
12. dubna vyjde debutové album Dogrel dublinských indie-punkerů
Fontaines D.C., které dnes uvedl Grianův jedenáctiletý soused klipem Big ("My
childhood was small, but I’m gonna be big"). Víceméně se jedná o sbírku
všech doposud realizovaných sedmipalců, z nichž první tři v nákladu 500 ks vyšly na jejich DIY
značce Trigger Party Records.
Loni kapela (Grian Chatten - zp, Conor Deegan III - bas,
Carlos O'Connell - kyt, Conor Curley - kyt, Tom Coll - bicí) podepsala smlouvu
s brooklynskými Partisan Records (7" Too Real / The Cuckoo Is A-Callin',
11/2018), odehrála mj. výtečný set na The Great Escape Festivalu, kam se letos
opět vrátí a vedle jarního amerického turné s IDLES vám doporučuji jejich
společnost na End of the Road Festivalu. Nevím jak ostatním, ale ve mně Fontaines
D.C. evokují současnou IDLES / SHAME vlnku, popoháněnou jedinečnou historií,
zastoupenou jmény jako The Libertines, The Fall a Ian Curtis (Joy Division).
Takže tím nejlepším, co této pětce může zaručit pořadí mezi nejlepšími alby
tohoto roku.
