Probíhající výstava Malevič - Rodčenko - Kandinskij a ruská avantgarda, kterou můžete v Zámecké jízdárně AJG v Hluboké n. Vlt.
navštívit už jen do 1. srpna, uvedla včera jevištní performaci Der gelbe Ton (1909)
abstraktního "synestezika" Vasilije Kandinského. Její aktéři, básník
a prozaik Jaromír Typlt a experimentální hudebník přes pletací stroje Ivan Palacký (Výkřiky břich, Tílko, Pátí na světě, Koberce záclony, Sledě živé sledě,
...), se tak pokusili prolomit hradbu mezi
hudbou a malbou, a izolovat čistou emoci, kterou kvůli lepšímu pojmenování
nazýváme uměleckou emocí. Coby základ zhruba hodinového vystoupení zde stál Typltem
čtený text, který původně vyšel v almanachu německé expresionistické skupiny Der
Blaue Reiter a pro přílohu Literálních novin (5/1996) přeložil Radek Tejkal.
Kandinskij, podobně jako dnes třeba "nežádanější synestezistka"
Billie Eilish, slyšel barvy a viděl zvuky (noty/tóny). Na svém cítění založil celou
teorii vnímání barev a zvuků, pomocí které jako profesor výmarského a později desavského
Bauhausu rozvíjel kompoziční schopnosti svých žáků. Scénickou kompozicí Žlutý zvuk, složenou ze šesti krátkých obrazů
a předehry, dokázala dvojice Typlt - Palacký navodit myšlenkovou "resustitaci"
linií a barev Vasilije Kandinského, jehož odkaz patří v současné kolabující
společnosti k těm nejvýznamnějším.
Jako bonus tohodo jedinečného zážitku zafungoval naprosto skvěle návrat přes
hlavní sál Umění, splín a smích tváří v tvář absurditě kolem fotky Jana Ságla s land-artem Zorky Ságlové (Magor Jirous,
který v 60. letech nastoupil do časopisu Výtvarné práce v čase, kdy Jiří Padrta
pracoval na objevných textech právě o ruské avantgardě)
na komentovanou
prohlídku výstavy Lubomíra Typlta (WWW) Tančící pentagon, kterou vedl jeho starší bratr Jaromír Typlt.
Všechny výše uvedené výstavy "3 v jednom" vřele DOPORUČUJI!!!
 |
| Improvizace č. 217 (Kandinskij) |
 |
| Suprematismus (Malevič) |
 |
| Zastávka u Magora |
 |
| Lubomír Typlt |
 |
| Jaromír Typlt |
