Dan Le Sac Vs Scroobius Pip - Letter From God To Man (Sunday Best Recordings)

Tento týden v pondělí přišel londýnský Sunday Best Recordings se dvěma pozoruhodnými nahrávkami. Tou první je debutové album sourozeneckého tria Kitty, Daisy & Lewis a skvělý, už čtvrtý singl z vynikajícího květnového alba Angels, podivné dvojky Dan Le Sac Vs Scroobius Pip z Essenu, které mi lehce posunulo hranici snesitelnosti Hip Hopu, prozatím drženou „kytarovou“ Panic Prevention (Jamie T). Aktuální Letter From God To Man s nasamlovanou Planet Telex (The Bends) od Radiohead najdete na 7“ a CD s remixy (Fake Blood, Zane Love, DJ Yoda) a demo verzí First Time We Met Music ze třetího singlu Look For The Woman.

Téměř dvouletá spolupráce Dan Le Sac Vs Scroobius Pip, spojující ve své tvorbě Hip Hop (David Meads) s elektroniku (Dan Stephens), se poprvé prezentovala skladbami The Beat Than My Heary Skipped a Thou Shalt Always Kill na Warp financovaném labelu Lex Records. Za celosvětový úspěch mohou poděkovat právě „novince“ Letter From God To Man umístěné zdarma o Vánocích na internet a částečně i jejich tajnému kamarádovi, který pod pseudonymem Yila natočil s Davidem na začátku roku 7“ Astronaut (Sunday Best Recordings).

Pokud si chcete tuto povedenou partičku řádně vychutnat a věřím že si užijete, pořiďte si Angels jako 2LP s plnou CD bonusovou verzí a plakátem, či pátrejte po jejich doma uháčkovaném Tour 7“, kde najdete Unspoken Word Poetry a „béčkovou“ First Time We Met Music.

LETTER FROM GOD TO MAN

The Remote Viewer - I Can't Believe It's Not Better (Mobeer)

V době od šestého alba Let Your Heart Draw A Line, vydaném před třemi lety na německém labelu City Centre Office, stačila manchesterská dvojice Andrew Johnson / Graig Tattersall kromě řady remixů založit pod vlasním Moteer Records sublabel Mobeer , kde po The Declining Winter a Then Dof právě vyšla aktuální (srdeční) novinka I Can’t Believe It’s Not Better. Album rozdělené dvěma 3“ CD-R po pěti bezejmenných skladbách na strany a/b nabízí ve čtyřiceti vyklidněných ambientních minutách nenásilné elektroakustické rozjímání, doprovázené jemnými perkusními podklady, klavírem, různými zvuky, šumy, cinkáním a dokonce i banjem. Stejně jako v případě předchozích nahrávek zde nalezneme už téměř „zdomácnělý“ vokál Nicol Hodgkinson, které poprvé v historii The Remote Viewer konkuruje sám Andrew Johnson.

Oba CD-R jsou připevněné jak již bývá zvykem na pivním tácku a uložené v papírovém, ručně orazítkovaném a tužkou očíslovaném recyklovatelném obalu. Ač se téměř všech 375 exeplářů vyprodalo během několika hodin, posledních padesát se schovávalo u japonských Linus Records, kam směřuje můj veliký dík. Konkrétně Osamu (San)!

Brassica - Microvictories (Tartaruga Records)

Za další velice zajímavý krok v oblasti distribuce hudby a hledání legálních cest k posluchačům, považuji myšlenku londýnského vydavatelství Tartaruga Records, které u příležitosti vydání teprve svého druhého titulu Microvictories přichází se zavedením vlastní půjčovny. Celé kouzlo tohoto jednoduchého postupu, založeném na vzájemné důvěře spočívá v tom, že po zaregistrování vám bude zásláno CD (pokud ještě bude skladem), které po poslechu předáte dalšímu zájemci. Pokud tedy nechcete platit plnou cenu, zajímává vás originální design, případně si hodláte novinku „uložit“, přijdete maximálně o poštovné.

Takže po březnovém albu Bleeding Heart Narrative nám tento týden Tartaruga Records nábídli vynikající debut Brassica, ukrývající jméno Michael Anthony Wright, spojované též s dalším projektem Queen of Swords a skvělým duem Achrid (plus Tadanae Fujimura), jejichž eponymní CD-R vyšel v únoru 2006 na labelu Benbecula. Po remixech pro vydavatelství Higapoint Lowlife, kde se v červu zrodilo i mp3 EP Fisk Industrie (Blood), se v případě Microvictories jedná o znovunalezenou sbírku dříve pořízených nahrávek, improvizací, experimentů, myšlenek a reakcí na různá časová období a místa. Brassica tak sestavil za využití akustických nástrojů, elektroniky a všemožných půvabných zvuků, hlasů a šumů křehce abstraktní obraz, s dezorientačně poutavou cestou.

Čtyřicetiminutový klenot (200 ks) v nádherném, oranžovou nití sešívaném recyklovaném obalu, kde každou z deseti skladeb doprovází příslušná umělecká kartička rozličných autorů, přináší posluchači během opětovného poslechu nové a ostřejší vrstevnaté detaily, plné barvitých rozkoší, nad kterými dohlíží roztomilá papírová želvička.

Amazing Baby - Infinite Fucking Cross EP (AB)

Od aktuálního alba Primal Scream jsem sice moc neočekával, ale oproti svým „krajanům“ se vším všudy Happy Mondays, jsou jejich představy o nádherné budoucnosti téměř u konce. Z mnou předpokládané pop-hippie nahrávky se vyklubala nuda typu Evropa 2, kterou převálcuje kdejaká začínající partička. Jednu takovou „(ne)očekávanou“ založili na sklonku minulého roku zpěvák Will Roan a neherec Simon O’Connor v Brooklynu a společně se zatím neurčitým počtem (možná) hudebně vzdělaných kamarádů (naposledy 2 krásky plus 4 fešáci) fungují pod názvem Amazing Baby. První demo nahrávku The Nawhal vypustili do světa na konci února, na RCRD LBL přidali před měsícem navíc Head Dress a Pump Yr Brakem a všechny tyto tři věcičky s novinkou Supreme Being právě nabídli coby Infinite Fucking Gross EP volně na svých stránkách. Zajímavý elekro-pop pro (ne)náročnější, okořeněný sex-psychedelií. Přesně takový, jaký jsem si přál od Bobíka, Maniho a zbytku Primal Scream.

Ach jo, kde jsou ty doby, kdy nám hráli na státní hranici Č. Velenice – Gmünd ….1994? Nebo tři?
Každopádně máte možnost si je "vychutnat" 3. října v Roxy.

CON_CETTA - MICRO (MOTTER)

Prvním domácím interpretem na italském volně hudbu nabízejícím labelu Zymogen, založeném před třemi lety Filippo Aldovinim (Modena), se stal letos v březnu Giuseppe Cordaro, vystupující pod přezdívkou CON_CETTA. Debutové album Sclerosis (zym # 19), jehož natáčení se zúčastnil i kytarista Go Down Moses Nicola Ferloni (digimag), dostalo tohoto sicilského rodáka, dnes působícího v Miláně k manchesterskému vydavatelství Moteer, kde na konci června dozrálo fantastické experimentálně-elektronické desetiskladbové Micro, plné nádherných, vášnivě ambientních „digi-utrpení“. Komu by však padesátiminutové snění připadalo s tímto umělcem stále málo, tak o téměř stejnou délku si může prodloužit náladu bonusovým CD-R (100 ks), obsahujícím remixy z okruhu Moteer Records. Zde se o skladby Mosca, Megamix, Incoinate Mansi, Susa, Inattention Opiate podělili Brael, Part Timer, Yuri Lugovskoy, The Boats, The Remote Viewer, Fjorde, Then Dof, The Hunble Bee a Dunkerque.

2 x 100%

Girl Talk - Feed The Animals (Illegal Art)

23. září vyjde na značce Illegal Art (vinyl Wham City), založené před deseti lety P. T. Farnsworthem, čtvrté album Feed The Animals amerického DJ a producenta Gregga Gillise, užívajícího pseudonym Girl Talk. Po předchozích Secret Diary (2002), Unstoppable (2006) a Night Riper (2006) se však jedná o první nahrávku, nabízenou tímto sedmadvacetiletým hudebníkem již v těchto dnech volně ke stažení. Podobně jako tomu bylo v případě In Rainbows od Radiohead si tak konečnou „spotřebitelskou“ cenu určuje posluchač sám, ale kdo by i tak chtěl přispět (za bonus), možnost si najde.

Aktuální nahrávka obsahuje čtrnáct zremixovaných (pop)skladeb, složených z 278 samplů, mezi kterými najdete např.

Air – Sexy Boy
Aphex Twin – Girl / Boy Song
Beck – E_Pro
Blur – Song 2
Daft Punk – Face To Face, Harder …
David Bowie – Rebel Rebel
Deee_Litte – Groove Is In The Heart
Dexys Midnight Runners – Come On Eileen
Kraftwerk – Numbers, Tour de France
NIN – Down in It, Wish
Of Montreal – Gronlandic Edit
Radiohead – 15 Step, Paranoid Android
Siouxsie & The Banshees – Kiss Them For Me
The Cure – Close To Me, In Between Days
The Police – Every Little Thing She Does Is Magic
The Prodigy - Firestarter
The Velvet Underground – Sunday Morning
Underworld – Born Slippy (nuxx)
Yo La Tengo – Autumn Sweater

Colours of Ostrava - Happy Mondays, The Dandy Warhols, Please The Trees (11.-12.7.2008 live)

Kdo neznal kapelu Happy Mondays před jejich letošní návštěvou sedmého ročníku Colours of Ostrava a ani si nevybavuje letištní zcénu z filmu Nonstop párty (24 Hour Party People), kdy slízávají z podlahy rozsypané drogy, musel prožívat během sedmdesátiminutového vystoupení lehká rozčarování. Hned v úvodu po jinglu a ohlášení „právě“ přicházejících hvězd se čekalo asi pět minut, než se partička vyfetovanejch alkoholiků vypotácela na pódium - lehce dezorientovaný a oteklý Shaun Ryder s kratičkým čírem a Y-3, koncert pěvecky zachraňující bramborová z The X Factor (2004) Rowetta Satchel, bubeník Gary Whelan, tančící opička² Mark Bez Berry, kytarista Kav Sadhu, Johny Dunn (klávesy) a baskytarista Mikey Shine. Svůj tanečně-sjetej cirkus odstarovali dvojicí Kinky Afro a Gods Cops ze třetího alba Pills’n’Thrills And Bellyaches (1990), následovanou Angels And Whores a Disfuctional Uncle z loňského návratu Uncle Dysfunktional, vydaném oproti předchozím (Factory) na značce Sequel / Sanctuary, po které putovala jedna z litrovek Jacka Danielse mezi diváky. Kromě zmiňovaných alb se dostalo ještě na první singl vedlejšího a dnes již neexistujícího projektu Black Grape nazvaný Reverend Black Grape, Manchester Rave on EP (1989) připomněla Halleujah a před přídavkem, na který se však už Happy Mondays z naprostého „vyčerpání“ nedostavili, zazněla Wrote For Luck z výborné dvojky Bummed (1988). Kapelu jsem měl rád před dvaceti lety, mám je rád i dnes, ale díky hlavní postavě (SR) tohoto projektu (kdysi zpěváka), který se během koncertu dnes už jen drží stojanu, kouří a chlastá, pochopíte, co znamená pro váš mozek kombinace nelegálních a legálních drog . Tento (komický) zápor strhlh 20% z (mého) maximálního ohodnocení.

O něco lepší a na festivalu asi nejlepší vystoupení předvedli na Spektru následující The Dandy Warhols z Portlandu. Domácí publikum chytili už první Mohammed (13 Tales From Urban Bohemia) a přes řadu hitů, mezi nimiž nechyběly Bohemian Like You, Get Off, či novinky Mission Control a Welcome To Me Third World z květnového alba Earth To The Dandy Warhols, se ve dvě ráno rozloučili za bouřlivého potlesku skladbou Country Leaver.

Na čtyřdenním festivalu, konajícím se na Černé louce a přilehlém okolí Slezskoostravského hradu, mě během pátku a soboty na kolena nedostal nikdo. Zajímavá vystoupení ale např.
předvedli Longital, Priessnitz, Aim, Sinéad O’Connor, Lou Rhodes, Goldfrapp, Hawkwind, Koop a především nejlepší současná česká kapela Please The Trees, po jejichž vystoupení jsem se za doprovodu totálně nachcaný padesátky romských spoluobčanů odebral s hrůzou na tramvaj č.1 (směr Hl. nádraží), srovnatelnou snad jen se stále trapnějším Lubomírem Tichým (Xavier Baumaxa) a ex-poslanecem FS panem Kocábem a jeho Pražským Výběrem II.

Colours of Ostrava sice pomalinku šplhá za maďarským Sziget Festivalem, ale pokud by se chtěl přiblížit alespoň na šířku Dunaje, musí jeho dramaturgie trošku (víc) přidat na odvaze a nepohybovat se ve stále osvědčených a předem úspěch zaručujících vodách Ostravice. Jinak až na jednoho retardovaného člena ochranky, který z bar-stanu určeném vystupujícím vykázal zpět pod „sprchu“ zhruba desítku návštěvníků bez patřičné pásky na ruce, nelze pořadatelům nic vytknout. Děcka to prostě zmákla dokonale. CHEERS!

White Denim - Workout Holiday (Full Time Hobby)

Austinské (Texas) garážově znějící blues-rockové trio White Denim dali dohromady před dvěma lety někdejší členové místních kapel Parque Touch a Peach Train James Petrali (kyt., zp.), Joshua Block (bicí) a Steve Terebecki (bas. kyt.). Počátkem roku 2007 si sami natočili pětiskladbový 7“ debut Let’s Talk About It, který se v jedné nejmenované anketě umístil před Burial, Radiohead a Arcade Fire těsně za vítězným Noah Lenoxem (Panda Bear – Person Pitch). Druhé EP Workout Holiday s devíti položkami, prodávané (a vyprodané) pouze na koncertech, podpořilo na síti volně hudbu nabízející vydavatelství RCRD LTD, díky kterému se možná mohou těšit z březnové ceny za Nejlepší novou kapelu (Austin Music Awards 2007-2008).

Těchto úspěchů si všimli londýnští Full Time Hobby (Tunng, The Accidental), v květnu jim vydali 7“ Let’s Talk About It / Darksided Computer Mouth a o měsíc později dvanáctiskladbový albový debut Workout Holiday, zahrnující částečně předchozí dvě EP a několik novinek. Že se jedná o skvělou kolekci nemusím snad ani zdůrazňovat.

V současné době chystají White Denim (opět vlastními silami) na konec léta také dlouhohrající desku pro Ameriku, a to s jedenácti novinkami, kterou pod názvem Exposion najdete pouze na vinylu a internetu. CD podobu prý považují za zbytečnost, i když CD-R s celým obsahem se dal sehnat už na jejich jarním turné pod titulkem 11 Songs.

Radiohead / Modeselektor - Berlin 8.7.2008 (Kindl-Bühne Wuhlheide)

Zatímco se včera „v suchu“ pod stropy Černínského paláce podepisovala smlouva o umístění US radaru v brdských lesích, berlínská obloha od samotného rána nevěštila příliš růžové – modré – vyhlídky, mnou lehce, co se týče oblečení, podceněné. Ač pro město typicky fešácký medvěd úspěšně zdobil mou hruď (BARR), večer mě v bývalém pionýrském (FDJ) areálu, dnes se ukrývajícím pod názvem Kindl-Bühne Wuhlheide (Treptow-Köpenick), příliš nezahřál.

Tamní amfiteátr s kapacitou zhruba pro 17 tisíc návštěvníků včera znovu po sedmi letech přivítal ve svém útulném prostředí, za asistence naprosto bezproblémovým pořadatelů, anglickou kapelu Radiohead, která tímto vystoupením uzavřela své letošní evropské turné, zahájené 6. června v Dublinu.

Krátce před devátou večerní, po jedné z mnoha dešťových přeháněk, nastoupil kvintet z Oxfordshire s prvním kouskem 15 Step ze zatím poslední desky In Rainbows (2007), po kterém se „jelo“ do historie s Airbag (OK Computer 1997) a o něco mladší There There (Hail To The Thief 2003) s využitím trojice bicích. Střídáním starších skladeb a novinek z aktuálního alba, které zaznělo „v základní verzi“ až na Faust Arp celé, včetně bonusové (CD2) Bangers And Mash, se dostalo kromě debutu Pablo Honey na všechny řadovky Radiohead. Plus, plus, plus sólovku Thoma Yorka The Eraser (XL 2006), zastoupenou v první přídavkové Cymbal Rush, zahájenou po dvou neúspěšných úvodech až čelem (TY) do kláves. Po dvouhodinovém vynikajícím vystoupení, doprovázeném skvělým vizuálním snímáním členů a jejich promítáním na zadní část pódia, se kapela rozloučila po druhém přídavkovém bloku bombastickou Street Spirit (Fade Out), po které mi bylo úplně jedno, že jsem promočeném až … a na horních ochozech amfiteátru fouká odporně ledovej vichr. Dnes ležím v posteli, je mi blbě, ale tenhle zážitek bych dal okamžitě znova. Kdyby jenom bylo kde….

Role předkapely se ujalo místní electro duo Modeselektor, známé jak z letošního třetího ročníku Sperm Festivalu, tak i ze spolupráce právě s Thomem Yorkem, či Björk, jejíž The Dull Flame of Desire, nazpívaná společně s Antonym (and the Johnsons) Hegartym (album Volta 2007) a závěrečné rozhazování vlastních CD, patřilo k tomu nejlepšímu, co v hodinovém setu mohli nabídnout.

_RAD IOH E AD /EU R OPE /J UNE_JU LY /2008

15 Step, Airbag, There There, All I Need, Where I End And You Begin, Nude, Weird Fishes, The Gloaming, Videotape, No Surprises, Jigsaw Falling Into Place, My Iron Lung, A Wolf At The Door, Reckoner, Everything In Its Right Place, Bangers And Mash, Bodysnatchers

Cembal Rush, You And Whose Army?, Paranoid Androit, Dollars and Cents, Idioteque

House Of Cards, The National Anthem, Street Spirit (Fade Out)

Hlen a Markétka dobyli Glastonbury

Vychutnej si klip desetiletí.

Kitty, Daisy & Lewis (Sunday Best Recordings)

Když se počátkem osmdesátých let připojila tehdy ještě bezdětná Ingrid Weiss k post-punkové partičce The Raincoats, nikoho by tenkrát asi nenapadlo, že se bude moci tahle mladá slečínka o čtvrt století později (zaslouženě) pyšnit svými třemi ratolestmi, stojícími za projektem Kitty, Daisy & Lewis. Ač nejstarší Daisy je teprve osmnáct, první singl Honolulu Rock-a Roll-a / Aloha Oe (oof! Records) vydali již před třemi lety a debut na značce Sunday Best, patřící Robertu Gothamovi (Rob da Bank) z BBC Radia 1, Mean Son Of A Gun (Johnny Horton) / Ooo Eee / Ride přišel o rok později. Téměř sedmiletou tvorbu tohoto sourozeneckého Durhan tria, doplňovaného na koncertech o maminku a tatínka (Grame Durhan), kterému patří domácí The Exchange Mastering studio v severním Londýně (Kentish Town), shrne 28. července eponymní desetiskladbové album s aktuálním singlem Gong Up The Country (b/Say You’ll Be Mine - 7.7.2008).

Kitty (15), Lewis (17) a Daisy přibližují svým výhradně analogovým postupem (kytary, bicí, basa, piano, banjo, ukulele, harmonika) tvorbu 40. až 60. let minulého století, kdy tanečním parketům vládl swing, blues, country a rock’n’roll, stojí mj. také za 2CD kompilací A to Z – Kitty, Daisy & Lewis – The Roots Of Rock’n’Roll (Sunday Best). Nepřehlédnutelnou zajímavostí pondělního singlu Going Up The Country je kromě CD, a 7“ verzí také 10“ v retro papírovém obalu s otáčkami 78rpm a původ (ne)vlastní skladby (Henry Thomas / Beverly White).

1. Goin' Up The Country
2. Buggin' Blues
3. Polly Put The Kettle On
4. Honolulu Rock-a Roll-a
5. I Got My Mojo Working
6. Mean Son Of A Gun
7. Hillbilly Music
8. Mohair Sam
9. Ooo Wee
10. Swinging Hawaii

UNiFiED FESTiFAL 2008

Kromě řady toho nejlepšího z naší domácí hudební scény přijedou letošní, teprve první ročník UNiFiED FESTiVAL 2008 podpořit následující zahraniční hvězdy:

1. den
Kaiser Chiefs
Sinéad O’Connor
The Dandy Warhols
Gossip
Editors
Joan Baez
Koop
Gogol Bordelo
The Subways
Gocoo
The Tigerpicks

2. den
The Streets
The Offspring
Roni Size
Sex Pistols
The Young Gods
Donots
Helmet
Paradise Lost
Cypress Hill
Black Mountain
Holy Fuck

3. den
UNKLE
Massive Attack
Goldfrapp
Happy Mondays
Fatboy Slim
Audio Bullys
Camouflage
Matthew Herbert
Mr. Oizo
Lou Rhodes
I Am X
Transglobal Underground

Tak nějak mohla vypadat letošní nabídka, kdyby se spojilo několik (Bažant Pohoda, Hodokvas, Rock for People, Colours of Ostrava, SázavaFest) hudebních festivalů v jeden pořádný (silný), zahraničním scénám konkurující. Takhle lze z jídelního lístku doporučit stejně jako vloni pouze Bažanta. Škoda.