Prvním pořádným a pochopitelně že nikterak záporným šokem pátečního včera se pro mnohé stala „předkapela“ The Voluptuous Horror Of Karen Black, kterou na filmových odkazech ze 70. let spoluzaložili herečka a režisérka Kembra Phahler a kytarista Samoa. Metalové devil-porno-fetish show tak ideálně kontrovalo něžnému a naprosto nevinnému vystoupení (ne)sv. Antoníčka a jeho Johnsons ve složení Julia Kent (čelo), Maxim Mostin (housle), Rob Moose (housle, a.kyt.), Doug Wieselman (e.kyt, sax, klarinet) a Parker Kindred (bicí). V mimo časový prostor pohybujícím se setu tak Hegarty „ukrytý“ za pianem prezentoval svou tvorbu od eponymního (reedice 2004) alba (Cripple And The Starfish, Hitler In My Heart) a prvního singlu I Feel In Love With A Dead Boy (reedice 2006) původně vydaných na Tibetově (2) labelu Durtro, až po aktuální a dle (nejen) mého do současné doby nejdokonalejšího počinu The Crying Light, včetně z něho pocházejícího 7“ Epilepsy Is Dancing / Where Is My Power (Rough Trade).
Po geniálně uhrančivém, ač bez jediného přídavku odvedeném vystoupení Antony And The Johnsons a úvodní výborné tanečně trpící kreaci Johanny Constantine (s Toníčkem a Psychotic Eve založili The Blacklips Performance Cult - 1992), následoval už „jen“ jakýsi „dojezd“ příšerek CocoRosie, které oproti pražské Arše před dvěma lety působily mnohem uvolněněji a přesvědčivěji.
Závěrečné dvě skladby s vokální podporou atypického Hegartyho nemohly už jinak, než za mimořádným hudebním zážitkem udělat tlustou čáru, za níž dnes již v dáli zůstává i Cohenova Arena.
Nechť žije DonauFestival 2010!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat