Preferujete spíše indie-rock (The Sticks, Manchester), či novou vlnu z konce 70. let střihlou garážovým rockem a psychedelií (The Sticks, Brighton)? Přikláníte-li se ke druhé variantě, pak o dva roky „starší“ James Tranmer (bicí, zp.) a Stuart Cartland (kyt.) připomenou rok 2005, kdy jejich první koncerty doprovázela skladba Slammer, zařazená na kompilaci Whatever tamních Wrong Music. Podobný osud čekal i následující Santa’s Fucked z vánoční kolekce australských Mistletone (2007) a Aerobick Fuck (Mash Mansum) kalifornských DNT Records, podporujících první kazety předpokládám všem dobře známých Health. Londýnské Upseth! The Rhythm (11.02.2010 U.S. Girls – Klub 007) The Sticks poprvé poctili společně s dnes již neaktivními Hands on Heads červeno-zeleným 10“ splitem a s jedenáctiskladbovým CD-R On The Roof (2009) "prosili" u Savoury Days Records, zaštiťujících Jamesovo další projekt Pheromoans. Kromě tohoto zajímavého uskupení, jehož letošní album vyjde pravděpodobně u brooklynských Convulsive Records, stojí za zmínku také Tranmerův electro-folk Bogen Erase a The Mark, založený současným baskytaristou The Sticks Iainem Paxonem (aka Prince Volume), paralelně zatíženým Hamilton Yarns a s Cartlandem v King Alfred (Man Of Leisure).
Emonymní debut The Sticks vyšel koncem ledna v plné 39‘ délce na CD a v poloviční „best-of“ (2x7“) verzi zabalené do papírového plakátu i s vizitkou. Jak říká Bohouš Kleplů v jedné trapce před kamerou: „To je moc dobrý!!!“ V případě The Sticks mu věřit můžete.
01. On The Run (A1)
02. Don't Sit on The Porch
03. Radio Song (B2)
04. On The Sea
05. Bored
06. Pongs (B1)
07. One And The Same (A2)
08. Interim
09. Earshot (A3)
10. Nothing Song
11. I'm Wrong (D1)
12. Messing Around (C3)
13. Slam Party (C2)
14. Honkey Time (C1)
15. Got Me
16. Regal Like
17. Live In A Town
18. Night Of Pleasure
19. Morning-King
20. Giant Strides (D2)
Žádné komentáře:
Okomentovat