Kam se pohnu, tam je taky. Paranoidní stín Ve stínu. Pátý
celevečerní snímek režiséra Davida Ondříčka (Šeptej, Samotáři), o kterém bylo během
dvou týdnů od premiéry (a značně také před ní) řečeno a napsáno snad vše. Takže
velmi krátce.
Z mého pohledu jde o nejsilnější a za Oscarem právem
vyslanou tuzemskou práci letošního roku, a to nejen v důsledku stále klesající
kvality českého komerčního filmu. Děj nastiňuje situaci kolem měnové reformy a
vykonstruovaných politických procesů (zde protižidovské tažení) v padesátých
letech minulého století, kdy banální krádež klenot odstartuje sérii násilí a
brutálních vražd. Vyšetřování sice spadá pod noir-kapitána Hakla (VYNIKAJÍCÍ
Ivan Trojan), ale situaci přejímá StB a její zahraniční výpomoc - bývalý
эсэсовец major Zenke (Sebastian Koch).
Jak tento jemným humorem obdařený mix Philipa Marlowa s detektivní
trilogií (plus Diagnoza smrti) majora Kalaše (režie Petr Schullhoff) dopadne neprozradím,
protože na snad sedmnáctou verzi scénáristy Marka Epsteina (a ze stínu vycházející, navíc své první EP
nahrávající Sáru Vondráškovou alias Never Sol) si do kina zkrátka MUSÍTE zajít.
Dokonalé herecké výkony, znamenitá hudba (Jan P. Muchow, Michal Novinski), Slavíčkem (Ve Veltruském parku, 1896) vytlačená slza pro americkou porotu, ...
Žádné komentáře:
Okomentovat