"Oscarový snímek" Dvě slova jako klíč režiséra
Dana Svátka "pokračuje" tam, kde se stejná parta "smutných mužů" zastavila před pěti lety. Scénář tedy opět vychází z knižní předlohy
úspěšného spisovatele Josefa Formánka, která ale vznikla poprvé bez dlouholeté
spolupráce s démonem alkoholu. Snímek je koncipován jako soubor několika
příběhů (samostatných cest) propojených skrz své postavy, které přenášejí na
plátno silné emoce a dechberoucí obrazy Země (ex-Formánkův cestovatelský
magazín Koktejl) ve spojení s niternými okamžiky hrdinů, stojících před volbou
a zásadní změnou ve svém životě. Na zdejší poměry naprosto výjimečné dílo o hledání
smyslu života, vlastních kořenů a duchovní identity. "Dvě slova" (pokora
a osud) v jednom velkém a fascinujícím příběhu o vině, svědomí a smíření s
těmi, kteří by nám měli být v životě nejblíže.
Stejně jako Úsměvy, tak i děj filmu Dvě slova jako klíč
se částečně odehrává ve spisovatelově rodném kraji na Ústecku, kde jej tentokrát
neztvárňuje herec David Švehlík (zde "pouze" průvodce celého
příběhu), ale abstinující výtvarník Tomáš v podání Ivana Fraňka, kterého můžete
znát nejen z několika Svátkových filmů, ale např. i z oscarové Velké nádhery
Paola Sorrentina. Kromě Česka štáb natáčel také ve Francii (Piere Richard v New
Yorku), Dánsku (dublujícím Polsko - Daniel Olbrychski), Indii, Himalájích, New Yorku,
Japonsku či v Indonésii na ostrově Siberut, který před mnoha lety zásadně
změnil "duchovní život" Josefa Formánka. Především pak lidé kultury
Mentawai, žijící v souladu s přírodou a rituály svých předků, kteří ještě v
nedávné minulosti byli nemilosrdnými lovci lebek.
Tajemnem opředený snímek Dvě slova jako klíč jsem měl
možnost zhlédnou na šesté a zároveň předposlední předpremiéře v českobudějovickém
Biografu Kotva (28. června), doprovázené besedou s tvůrci snímku (Dan Svátek,
Josef Formánek a filmový architekt Ivo Návrat). Tedy měsíc před oficiální
premiérou (27. července), kdy ještě chyběly závěrečné titulky, ve kterých má
být zmíněn i nedávno zesnulý mentawaiský šaman a Formánkův přítel, bez jehož
pomoci by tento "oscarový nominant" nikdy nevznikl. Netuším kolik z neznámých
sil má "Ve dvou slovech" svoje prsty, ale TOHLE naše kinematografie
ještě asi nezažila. Aspoň kam mě má paměť nechává nahlédnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat