DITZ - Never Exhale (DITZ)

 

Jestli jste už někdy potkali brightonské DITZ a případně se zamilovali do jejich debutu The Great Agression (9/2022 Alcopop! Records), pak nástupci Never Exhale podlehnete ještě rychleji. Jeho opět znepokojivě hlučný obsah vznikl během loňského turné, které kapelu přivedlo i do jatečního SaSaZu (13. listopadu přijedou Kælan Mikla), kde otvírala neúnavné "podnikatele" IDLES. A právě v tom tkví krása a autentičnost desky Never Exhale, která se rodila po celé Evropě ve vypůjčených zkušebnách a zachycuje náladu/podivnosti současné společnosti v tomto nespravedlivém světě. Najdete zde deset skladeb navazujících na více než povedenou prvotinu, kde zavedený noise post-punkový "rukopis" pozvedly prvky ambientního post-rocku či experimentálního popu. Žánrově rozmanitá dávka naštvanosti, která naživo dává dvakrát tolik. Přesvědčit se o tom můžete už 18. února v Café V lese, kam DITZ dorazí v rámci evropského turné, startujícího 5. února v Lisabonu (Musicbox Lisboa). Na jejich facebookových stránkách můžete už nyní zapracovat na setlistu a pokud dobře počítám, tak by jej měli odehrát v následující sestavě - 

C. A. Francis (zp/kyt), Caleb Remnant (bas), Sam Evans (bicí), Anton Mocock (kyt) a Jack Looker (kyt) od Lambrini Girls (3. března Bike Jesus).

 

A1. V70 (02:15)

A2. Taxi Man (04:15)

A3. Space/Smile (01:48)

A4. Senor Siniestro (04:23)

A5. Four (03:00)

A6. God on a Speed Dial (02:25)

 

B1. Smells Like Something Died in Here (03:47)

B2. 18 Wheeler (04:00)

B3. The Body As A Structure (04:54)

B4. Britney (07:27)

 

 

 

Callum Francis v SaSaZu

 

Elektrokohle - Kalt wie du bist (Oráculo Records)

 

Ne vždy přichází dlouhoočekávaný LP debut s těmi nejpříjemnějšími zprávami. Krátce před realizací Kalt wie du bist došlo 15. listopadu ke smrtelné nehodě, při které zemřela baskytariska berlínských Elektrokohle Suzan Flag, které bude za dva týdny věnován večer v 8MM baru. Vedle prázdného místa dojde ale i na veselejší část vzpomínkového setkání, a to na první živou prezentaci nádherného alba Kalt wie du bist, aktuálně vydaného na španělské značce Oráculo Records. Mistrovský kousek míchající naštvaný post-punk s coldwave a poeticko vícejazyčnými texty, zakořeněný v hlubokém undergroundovém podzemí nesmrtelného Berlína.

Jestli se vám chce řvát jako mně, šáhněte i po "úvodním" 7" I Wanna Cry / Abstand (4/2024 Dushtu Records) a vyražte 13. února do Prenzlauer Bergu, popř. 23. března na release party do Neue Zukunft, kde Elektrokohle doprovodí francouzské Frustration v rámci jejich Our Decisions Tour.

 

A1. Introspective (02:55)

A2. Träume und Albträume (02:53)

A3. Angst (02:35)

A4. Il Passato (03:10)

A5. Nato Fottuto (02:50)

 

B1. Disillusion (03:34)

B2. Insect (03:17)

B3. Junkie House (02:06)

B4. Kalt Wie Du Bist (02:34)

B5. I Wanna Cry (02:06)

 

Jagged Baptist Club - Physical Surveillance (Nice Swan Records)

 

K americkým "rockerům" Jagged Baptist Club jsem se dostal přes společná vystoupení s dublinskými SPRINTS, prezentujících loni svůj skvělý debut Letter To Self (City Slang). Kapela vznikla na sklonku roku 2018 v Los Angeles a v nezměněné sestavě (Blake Stokes - zp/kyt, Josh Boyd - kl, CJ Ramsey - bas, Morgan Ponder -bicí), kterou poslední dobou rozšiřuje saxofonista James Eason, natočila už tři studiová alba a cassette sampler (1/2022) pro irské Blowtorch Records.

Po domácích značkách Chain Letter Collective (LP Reptile Super Show 6/2019) a Gauzy Records (LP Temptation Death House 11/2021) kapela vsadila na londýnské Nice Swan Records, kde na konci roku vyšlo třetí studiové album Physical Surveillance, které produkoval Alex Newport (Bloc Party, Mars Volta, ..), mj. také skladatel filmové hudby (The Dresden Sun). Oproti předchozím titulům zde Jagged Baptist Club posouvají svůj elektronický alt-rock nacpaný zběsilou energií k přitažlivější vrstvě tanečního post-punku a vedle LA vznikla prý část nahrávky také uprostřed pouště Joshua Tree. Proto mi deska zní tak trochu "manchestersky"? Každopádně Physical Surveillance je bezpochyby doposud nejsilnější album, jaké kdy Jagged Baptist Club natočili. Bez úbytku energie, kterou v síti posilují "strašidelná" témata o smrti, znovuzrození a vystřízlivění z velkých očekávání, která v kontextu s blížícím se koncem trumpovského světa snad nakonec dobře dopadnou.

 

 

A1. Hot Brains (02:54)

A2. Blow Dry Nation (02:44)

A3. You Are A Dog (03:02)

A4. Physical Surveillance (03:17)

A5. Michael's Hands (03:49)

A6. Slid Out in the Sunroom (04:05)

 

B1. Blue Fields (03:02)

B2. Bull on a Chain (01:44)

B3. Wired to the Floor (02:43)

B4. The in Between (03:48)

B5. Skeletons Around my Neck (02:48)

 

 

Nikdo mě nemá rád (režie: Petr Kazda a Tomáš Weinreb, hudba: kamanių šilelis / Beta Solaris)

 

Nikdo mě nemá rád je název druhého celovečerního filmu scenáristicko-režijní dvojice Petr Kazda a Tomáš Weinreb, jejichž předchozí snímek Já, Olga Hepnarová (2016) posbíral řadu významných ocenění (Ceny české filmové kritiky, Český lev, ..). 

I tentokrát autoři "vsadili" na ženskou hrdinku (Sára - Rebeka Poláková) s problematickým vnímáním "jiného" světa, ve kterém se zamiluje do tajemného "outsidera" (Martin - Mantas Zemleckas). Tím za dlouhých expozic a víceméně bezeslov dochází ke střetu "majority s minoritou", reflektujícího současnou společnost, která už nedokáže vzájemně komunikovat a především přijímat jinakost. Příběh s tajemstvím o hledání tolerance a lásky, který už "zabodoval" u většiny (negativních) recencí a odporných komentářů na sociálních sítích, čímž naplnil dle mého záměr snímku, že život je o naprosté svobodě, kterou ničí nenávist a nepochopení "většinové" společnosti.

Příběh Martina vyprávěný přes hlavní ženskou postavu přináší řadu nečekaných překvapení, mezi které počítám i hudební doprovod, jehož autorem je právě představitel hlavní role Mantas Zemleckas. Litevský herec a polovina elektrofolkových kamanių šilelis, kteří pro film napsali skladbu I Found You, zremixovanou plzeňským projektem Beta Solaris (Michal Brožík), původně fungujícího jako duo (Lukas Midub).

Z mého pohledu jde o výborný a debut překračující artový snímek (16mm) s důrazem na minimalismus, ve kterém mj. vidím atmosféru francouzských snímků ze 70. let, poctu trojici padlých vojáků v Afghánistánu a především důvod, proč by vizuálně nádherné a odvážné dílo mělo brzy skončit v legendárním trezoru. Tedy minimálně v Americe, které se s hajlujícím Muskem a xenofobním Trumpem ujali za potlesku českých politiků lidé, usilující o rozvrácení světa a vyhubení jinakosti.

 

 

 

eat-girls - Area Silenzio (Bureau B)

 

eat-girls tvoří synt-postpunkové divnokrásky Elisa Artero Flores (zp/kyt) a Amélie Guillon (kl/bicí automat), které využily unuděné covid-uzávěry k natočení eponymního EP eat-girls (5/2020), po jehož nečekaně kladném přijetí se k nim připojil baskytarista a producent následujících nahrávek Maxence Mesnier. Vzniklo "přepracované" EP Windowsill / Eggs (6/2021), vymetání snad všech klubů po Lyonu a přišlo i několik společných koncertů s o něco málo známějšími hvězdami The Young Gods a Billy Nomates.

Na aktuálně vydaném debutovém albu Area Silenzio omotávají své post-punkové a coldwave vlivy krautrockovou smyčkou, podpořenou vokální snahou všech tří zúčastněných eat-girls. Tím posluchače dostávají do nelibozvučného experimentálního diska, které nemohlo minout ani hamburské Bueau B, kde tahle skvělá deska právě vyšla. A pokud si jí budete chtít nechat někde podepsat, pak si na eat-girls počíhejte během jejich cold-turné, které začíná už zítra v německém Kuselu (KINETT). Bohužel, Česko "těsně" mine, i když 2. února se prej budou zase asi hodně nudit.    

 

A1. On a Crooked Swing (03:47)

A2. Unison (04:34)

A3. Canine (02:39)

A4. A kin (05:05)

A5. everything goes in diagonal (01:12)

 

B1. Saints’ Discards (03:01)

B2. earthcore (04:00)

B3. Para los Pies Cansados (03:54)

B4. 3 Omens (03:50)

B5. Trauschaft (05:28)

 

 

V Jeně vypomůže nici!