PORT-ROYAL Vienna

Kromě vajíček a pomlázek se dá na velikonoce zažít spousta jiných a příjemných věcí, jako třeba návštěva ojedinělých koncertů, ke kterým určitě patří i ten včerejší ve vídeňském modern baru RHIZ. Maličký klub s ještě menším pódiem nám nabídl velikou podívanou, kterou sledovalo cca 80 diváků, převážně znamých domácí jazzové (před)kapely Tupolev. Trojici ve složení basa, bicí a piano doplňoval mrňavoučký človíček s jablíčkovým počítačem a dlouhou, zvuky vydávající, hadicí.

Po 40ti minutách poskytli prostor pro janovské, zde trio, Port-Royal, kteří tímto koncertem zahájili evropské turné propagující dnes vydávané druhé album Afraid To Dance (Resonant). Na úvod zazněly Karola Bloch a Zobionete pt.2 z předloňské desky Flares (Resonant) a dále už následovaly jen skladby premiérové. Pauline Bokour, na dvojce mnou nenalezená Eva Green, sexuální Putin vs. Valery, roztančená Deca-Dance a závěrečná Leitmotiv / Glasnost. Klucí několikrát poděkovali, podepsali nám digipacky a klub se začal pomalu vyprazdňovat. Ale protože jejich hudba a dokonalá projekce vytvořila tento večer v klubu neuvěřitelně krásné a pevné pouto, bez sebemenšího přemlouvání se zhaslo a pro zbytek držáků Port-Royal nabídli na rozloučenou upravené Jeka a Spetsnaz / Paul Leni z debutu.

Co napsat závěrem?

1. Nezapomenutelných 75 minut s Port-Royal
2. Veliká škoda, že naše země přišla (zatím) o vyjímečný gig, ač se o jejich vystoupení v ČR uvažovalo
3. Vstupné bylo nula EUR, nebo-li eintritt frei
4. Bezproblémová produkce až do první hodiny ranní

Děkujeme, přijeďte!

P.S. Dnes mě čekají Triosk v Akropoli a zítra Sunshine v Č.B. Uf...

FIELDS - EVERYTHING LAST WINTER

Jmenovitě můžete Fields zaměnit s americkými jazzovějšími The Fields, ale Fields, které mám na mysli já, se pohybují na londýnské scéně, i když andělská Thorunn Antonia, dcera uznávaného hudebního skladatele, pochází z Islandu. Učitel Nick Peill, Henry Spenner, holič Matty Derham, Jamie Putnam a Thorunn se dali dohromady na začátku roku 2006 a založili si vlastní Black Lab Record, kde vyšly jejich první dva singly.

Pří poslechu 7" Songs For The Fields z března 2006 jsem si myslel, že mám na gramci The Soundtrack Of Our Lives (trošku mi to teď připomnělo aktuální tah některých hlupců proti "vykradačům" Sunshine), ale další dvě věci směřují už zcela jiným směrem. Po této zlaté rybce v tisíci nákladovém množství, se tentokrát ale už ve větším počtu a hlavně druhu nosičů, objevuje v červenci 4 From The Village EP, Japonsko dostává rozšířenou verzi o další 4 kousky. Kromě albové verze Songs For The Fields se žádná z doposud vydaných skladeb na debutu neobjeví. Říjen připomíná přestup k Atlantic Records, singl If You Fail We All Fail a následující EP Feathers je dostupné jen na iTunes.

Ke konci letošního března přichází Charming The Flames s předělávkou My Bloody Valentine na b straně a tím předznamenává album z tohoto týdne Everything Last Winter (Atlantic). Pokud budete mít štěstí na prodejce jako já, dostanete k deseti skladbám ještě bonusové cd se třemi skladbami v odlišných verzích a jednu remixovanou věc. Producentem se stal Michael Beinhorn známý ze spolupráce se Soundgarden a Marilyn Manson.
Fields, tj. krásná uvolněná kytarová hudba prošněrovaná zvonečky, klávesami a převážně úžasným andělským a učitelským vokálem. Fields vám mohou připomínat TSOOL, MBV, Ash, nebo Magic Numbers, ale koho to dnes kromě šťouralů zajímá?

Fate fragile in our hands ...

ANTELOPE - REFLECTOR

Washington DC měl mimo to všechno co tam najdete také kapely Vertebrates, kde hráli Bee Elvy a Mike Andre a o trošku více známější El Guapo, kde hrával zase Justin Moyer. Ta první se rozpadla po prvním singlu, druhá natočila nějaké to album, zabalila to taky, aby pod novým názvem Supersystem, kde stále Justin hrál, "vydělávala" u Touch And Go Records. Hrál? Ano. Tihle to rozpustili snad v listopadu 2006.

Výše zmíněné kapely mě nějak zvlášť neoslňovali, za to z jejich zákládů vzrostlí Antelope (Mike, Bee, Justin) mě se svým uklidňujícím, až léčivým punkem 80. let, dneska totálně rozsekali. První šestiskladbové EP z roku 2003 produkoval Phil Manley (Trans Am) a vyšlo na jejich vlastním labelu Bug a Dischord Records.
Následovaly první koncerty s u nás známějšími Q And Not U a Black Eyes , za pomoci Iana Mackaye a Dona Zientara vzniká druhé EP Crowns / The Flock, které se objevuje v únoru 2004 a vlastně od této doby začíná práce na debutovém albu.

Nevím jak moc se hoši flákali, nebo ne, ale deset skladeb, které na desce zabírá 25 minut, není hodně. V tomto případě rozhodně platí, že méně znamená více a Ian MacKaye věděl, jak Reflector (opět Dischort Records), který vyšel tento týden, udělat na jedničku. V Americe se prej hvězdičky nedávaj, ale za tenhle bič by se klidně vešly tři.

Na jaře Antelope čeká americké turné, které prožijí ve společnosti Joe Lally a Soccer Team. Prosím, prosím, pozvěte je někdo do Čech!!!

65daysofstatic

Po sedmipalci Radio protector / Asphalt & Trouble z února 2006 odehrála kapela 65daysofstatic už jen pár koncertů, ale především začala pracovat na následovníku vynikajícího alba One Time For All Time (říjen 2005), kterého nám teď v pondělí částečně představí promo singl Don't Go Down To Sorrow s dalšími dvěma novinkami.

Dvanáct skladeb The Destruction Of Small Ideals vyjde 30. dubna opět na značce Monotreme Records a o týden dříve v Japonsku na Zankyo Records. Koncertně se nám sice vyhnou, ale komu se bude chtít do Lipska (2.6.), nebo Mnichova (5.6.), určitě litovat nebude.

Nebo jako náhradu z Monotreme Records přijměte tip na koncert instrumentálně drsného tria z Philadelphie Stinking Lizaveta 28.4. v Linci (Stadtwerkstatt), kde je doprovodí The Hidden Hand. Ale tam to bude asi dost hustý.

Raději si počkám na The Destruction Of Small Ideals.

FEEDLE - LEAVE NOW FOR ADVENTURE

Pukud mě něco pořádně probralo z jarní únavy, pak rachot v úvodní Songs For Dogs z alba Leave Now For Adventure jednočlenného projektu Feedle, které sice vyšlo před rokem na SVC Records, ale v mp3 podobě. Před čtrnácti dny se deska objevila s navíc dvěma kousky v remasterované verzi na značce Illicit Recordings.

Dvanáct skladeb vás zavede do maniodepresivního dobrodružství, ve kterém psychedelické zvuky extrémně střídají nádherné elektronické zklidňující nálady. Zmiňovaná Songs For Dogs se stala prvním singlem a na béčku 12" najdete Her Brain Goes Global.

Další z mnou doporučovaných jmen je tedy Feedle, jinak taky Graham Clarke, původem ze Středomoří, nyní žijící v Sheffieldu. Takhle nějak mohl znít Moby, kdyby ho nepohltily USD. Ale ono kdyby ...

Raději se zeptám: " Máte už papouška?" Napište!

JOHNNY FLINN & THE SUSSEX WIT

Shekespearovský herec Johnny Flinn se hudbou začal zabývat už ve svých šesti letech, kdy ho posílali na hodiny violy a dokonce to dotáhl až do pěveckého sboru. Asi někdy v této době se u něho začala objevovat skutečná záliba k hudbě, koupil si kytárku a pomalu začal skládat první písničky. Dostával se dál a dál, začal hrát už i pro kamarády ve škole až zakotvil u anti-folkové mládeže.

S klidným svědomím jej můžeme nyní zařadit do společnosti mladých hudebníků, jakými jsou třeba Patrick Wolf, Jeremy Warmsley, nebo Larrikin Love. V polovině března debutoval u vydavatelství Young & Lost Club se svým sedmipalcem The Epic Tale Of Tom And Sue, kde najdeme skladby Tickle Me Pink a Cold Bread. Jejich nádherná, snivá, ale trošku "jinak" folková podoba, ve které vyniká foukací harmonika, kytara a předevší krásný hlas, nám spojí minulost se současností. Zaslechneme tu i mandolínu a na varhany již zmiňovaného Jeremyho.

Doprovodná kapela The Sussex Wit dala dohromady umělcovu sestru, zde vokalistku Lillie, bubeníka Matta Edmondse, na čelo hraje Joe Zeitlin a to vše uzavírá basista Adam Beach, který singl také produkoval. Hodně chutí si na Johnny Flynn And The Sussex Wit dělají Transgressive Records, kteří se k nám dostávají přes Warner Music, tak třeba někdy ... Jo a obal od Beatrice Minns s vloženým příběhem je taky skvělý!

Už se těším na další divadelní představení. Tohle bylo za plný počet +++++

YELLOW6 - PAINTED SKY

Od punku přes experimentování s kytarou až k elektronické hudbě se klikatěla od počátku osmdesátých let cesta Jona Attwooda, známého spíše pod značkou Yellow6.

Debutový singl mu vyšel už v roce 1998 na Enraptured Records a o dva roky později první album. Zde se jeho tvorba začala přibližovat současnému zvuku, i když k dokonalosti to ještě bylo daleko. Od té doby vydal spoustu nahrávek, na které však nemám sílu všechny spočítat, ale ze známých remixoval třeba Port-Royal, nebo Maps & Diagrams.

Zítra bude oficiálně na pultech (no, u nás asi ne...) jeho poslední, snad šesté album Painted Sky, ale jak už to u labelu Resonant bývá zvykem, desku si pouštím už dva týdny. Yellow6 je vlastně vůbec prvním anglickým projektem u tohoto londýnského vydavatelství. Album vznikalo téměř tři roky a může být srovnáváno s tvorbou Cocteau Twins, Labradford, či Slowdive. Dle mého je asi tím nejlepším, co Attwood zatím udělal a s jeho ambientně post-rockovou náladou se nechávám hladit skoro každý den.