CUT CITY - EXIT DECADES

Kromě pátku 2.3., kdy se stane Palác Akropolis hostitelem úvodního koncertu hudební série Music Infinity 2007 (vystoupí zde z chicagského labelu Hefty - Telefon Tel Aviv, kteří remixovali třeba Nine Inch Nails, nebo Radiohead), vás chci upozornit na datum 12.3., kdy na strahovské sedmičce vystoupí švédská kapela Cut City.

Trio z Gothenburgu ve složení bicí, basa, kytara a zpěv hrají pět let a až předloni se jim podařilo vydat 7" Statues / The Postcard na značce Gold Standard Laboratories (GSL). O tři měsíce později (9.5.2005) vychází EP, kde kromě sedmipalce najdete ještě Blank Calls a This Exile Reads Me (GSL). Před týdnem konečně vyšlo debutové album Exit Decades (GSL) s devíti novinkami. Vinylová verze s odlišným obalem vychází u Deleted Art.

Tak pokud máte rádi kapely vycházející z osmdesátek jako Interpol, či Bloc Party, pak Cut City mají svou "opravdovostí" k Joy Division asi nejblíž a vyrazíte taky. A moje rada na závěr - než víkend ve městě, tak raději Cut City v pondělí.

ARCADE FIRE

Příští týden v pondělí vychází pro mě hodně moc očekávané album Neon Bible kanadských Arcade Fire. Použijete-li legální cestu k dnes již dostupnému poslechu celého alba, pak na internetových stránkách týdeníku NME si můžete nalatit player a na oficiální adrese kapely dohledat nádherné texty. Během dvou měsíců na mém blogu sice otravuji s AF potřetí, ale tahle deska si rozhodně zaslouží pozornost. Neřekl bych že je mnohem lepší než debut, ale není v žádném případě horší. Je krásná a dokonalost získáte, pokud si seženete deluxe verzi. Z vydavatelství Merge Records nahrávku posílají na Slovensko, Ukrajinu, do Angoly i Albanie, ale tu naši zemi tam nenajdete. Ale určitě to není cesta jediná, i když cenu 15 US dolarů za zmiňovanou kolekci asi jen tak nikde neseženete. Jsem zvědav, kolik bude aspoň standartní CD stát u nás. Můj optimistický odhad 439, - kč (země zlodějská).

Přeji krásný hudební zážitek a pokud vyrazíte na koncert, který z vlastní zkušenosti doporučuji, tak to bude ještě o 100 procent lepší než na nosiči, věřte, nevěřte.

SPERM 2007

Pomineme-li dnešní konferenci v Českém centru, pak včera vyvrcholil druhý ročník Sperm Festivalu v pražském Abatonu akcí Sperm Show.

Týdenní festival (19.2.- 25.2. 2007) zaměřený především na nezávislou elektronickou hudbu pořádalo za podpory z různých evropských zemí Fórum kulturní diverzity mladých.

Oproti loňskému Spermu se sice vylepšila časová orientace vystupujících a kapacita návštěvníků, ale na druhé straně mi připadalo podivné chování pořadatelů a ochranky u vstupu, kdy v předprodejích zakoupené vstupenky vyměňovali za obyčejné "šatnové" lístky. Snad si chtěli "trošku" přilepšit. Ale to je jen můj nepotvrzený názor.

Hudebně se mi nejvíce líbili Vert a Mouse On Mars, zato mě lehce zklamal Clark, jehož skvělé loňské album Body Riddl proměnil v dnes již nezáživný warpovský marast. Zhlédl jsem i český projekt Matka, který svým audiovizuálním hardcorovým terorem napadal ten náš podělanej globální svět ve kterém asi nežijí, poněvadž jejich notebooky značky Apple, mobilní telefony a internet nejsou z této planety. Takže si mohl návštěvník domů odnést i popletený úsměv. Nebo jsem to špatně pochopil? No, bylo už ke čtvrté ranní ...

Ale stejně na konec vítězí dobro, protože za cenu tří stovek vidět na čtyřech pódiích za 9 hodin kolem třiceti, poněkud odlišně se rozhlížejících interpretů, je vlastně vítězství na plné čáře. Těším se na příští rok, pokud Sperm vydrží. A já věřím, že vydrží.

ERGO PHIZMIZ - NOSE POINTS IN DIFFERENT DIRECTIONS

Představte si šíleného von Kratzmara, který místo květiny před 30ti lety učí zpívat věci neživé. A než ty věci chytnou tu správnou barvu, potají je pět let nahrává, aby je pak mohl hodit do smradlavého hrnce, na dřevem vytápěné plotně uvařit a dle chuti dosladit hluky, šumy, ruchy, ale i klasikou a krásným hláskem. Toť výsledek podivně nasamplovaného elektroživota kolem nás v podání hudebního badatele jménem Ergo Phizmiz.

Tento podivínek žije ve Ventnoru, nejjižnějším cípku ostrova Wight pod jižní Anglií. V dobách von Kratzmara město obývalo 800 lidí, dnes je to sedminásobek.

Ale zpět k albu Nose Points In Different Directions (2001 - 2006), které vyšlo na začátku ledna na Womb Records (kam patří veliký dík, především Sarah Nelson, která mimochdem tvoří také zajímavou hudbu pod názvem Listen With Sarah) obsahuje 14 skladeb (world music, ambient, hip hop, taneční, ale i východoevropská hudba, ...) a pokud jste měli štěstí, pak se můžete navíc radovat z bonusového cd Ergo Phizmiz And His Orchestra (12 skladeb - 100 ks - a zadarmo).

V současné době lze mistra zastihnout ve vysílání ňujorského rádia WFMU v pořadu The Phuj Phactory a koncem dubna na značce Soleilmoon Records má vyjít nové album People Like Us & Ergo Phizmiz - Perpetuum Mobile.

DONAUFESTIVAL 2007

Pokud všechno dopadne dle představ pořadatelů rakouského Donaufestivalu, můžeme se těšit na porci tak kvalitní hudby, kvůli které se těch pár kilometrů za naše hranice určitě vyplatí do Kremsu vyrazit. 20.-21. dubna by se tak měli představit Current 93, Nurse With Wound, Bonnie Prince Billy, Cyclobe, Matmos feat. Jay Lasser, Marc Almond, Baby Dee, Om, Pantaleimon, Simon Finn, Julia Kent, Little Annie & Paul Wallfish, Fovea Hex, Larsem feat. Johann Johannsson, Six Organs Of Admittance, Hush Arbors, ....

Vstupenky s podrobným programem by se měly objevit 2. března na nových stránkách festivalu. Tak nikdo neváhejte, protože tohle bude totiž bomba.

Jinak se dnes také už potvrdila první velká hvězda Frequency festivalu, který se konná v srpnu asi 15 kilometrů před Salzburgem - The Good, The Bad & The Queen!!!!!!!

MOIMIR PAPALESCU AND THE NIHILISTS

V Budějcích naproti neposlouchatelnému Rádiu Faktor leží na břehu Mlýnské stoky hudební klub Velbloud, kam v sobotu večer zavítali poprvé Moimir Papalescu & The Nihilists za podpory nepříliš zábavných Take Death. Ono celkově ten začátek stál za prd, protože oproti deváté díky zvukařům začla předkapela až ve 22.15. Více než amatérský elekropunk v podání Take Death mě více zaujal kytarista, kterého potkávám snad na každém pražském koncertu a snad se mihne i ve videoklipu Sunshine kapely The Prostitutes. God Save The King je dobrá, ale někde jsem to už slyšel...

Ale kdo si počká, .... se tentokrát opravdu dočkal a to s velkou odměnou, kterou bylo dokonalé představení MPATN. Poprvé jsem je viděl před třemi lety na strahovský sedmičce, kde jim předskakovali Sunshine (kdo je lepší?) a bylo to stejně strhující jako včera. Po intříčku spustili Fast Car, Manipulation, 22:07 a nedali snad nikomu vydechnout přes Summer Wine, Mickey Bar až do úplného závěru, kdy sice pódium neopustili, ale třikrát přidávali se songy Fireheart, Summer Deviation a Motor Psycho.

Prostě La Pettite Sonja je ještě hezčí než dřív, zpívá jí to parádně (na basu umí taky) a to všechno platí stejně i o zbytku kapely ( Papalescu, Machiny, Krbetz, Placheta), jen tenkrát na 007 opouštěli pódium skladbou berlínských IDEAL (říká dneska vůbec někomu ještě něco Neue Deutche Welle?). To by byla dokonalá tečka i pro Velblouda. Škoda. Ale nevadí.

Do celkových cca 90ti minut (ztrácel jsem pojem o čase) zazněly ještě Boys And Girls, Devil In My Go-Go Room, Lewis Neptune Shake, Hotroad Hank, 80's Bar, Honey It's Country, Suzanne Calibre No.45, Baby, Chaingang a Perfect Boy.

Za čtrnáct dní budou v Arkádě a kromě Take Death tam přilítne taky Warren Suicide. Sice to bude mela nevídaná, ale nemusím být všude. Dávám přednost Sperm festivalu příští sobotu v Abatonu. Clark, Mouse On Mars, Deadelus a Vert (plus ještě hodně dalších) hovoří za vše. Věřím, že letošní druhý ročník bude lepší, než loňské přecpané prostory stejného klubu.

BRACKEN - WE KNOW ABOUT THE NEED

Asi před týdnem jsem tu psal o vynikající desce Iron Henry (Gareth S. Brown) a máme tu dalšího člena post-rockových Hood, tentokrát Chrise Adamse, ukrytého pod názvem Bracken.

V pondělí mu vychází debutové album We Know About The Need, kterému předcházel čtyřskladbový singl Heathens (12"), na skoro deset let starém americkém labelu Anticon (a hodně dobrém).

Tato úzkostlivě ostrá digitálně folková porce jedenácti skladeb tu drží pohromadě jako banán v hořké čokoládě, do kterého se Esťa bojí kousnout. Ale jestli se vám líbí Tomkovo The Eraser, tak tohle berte všema ... (záleží, kolik vám jich ještě zbývá).