Women – Women (Flemish Eye Records / Jagjaguwar)

Tyhle Women (ne Woman) nejsou žádný krásný ženský, ale čtveřice noise-„popových“ panáčků z jedné kanadské prérijní provincie. Michael Wallace (bicí) a Christopher Reimer (kyt.,zp.) začínali k ambientu směřujících Azeda Booth, jejichž In Flesh Tones vyšlo vloni na značce Absolutely Kosher Records a sourozeneckou dvojici Matthewa (basa,zp.) s Patrickem (kyt.,zp.) Flegelovic jste možná někdo potkali ve společnosti písničkáře a animátora Chad VanGaalena. A právě doma u této, pro Calgary neodmyslitelné hudební postavičky, natočili Women začátkem minulého roku eponymní debutové album, které ze starého kazeťáku doputovalo až k tamním Flemish Eye Records, odkud pochází i 12“ Heaven, u nás 2. května koncertujících Health.
Nenásilně plynoucí rockově-experimentální půlhodinka, zvýrazňující siluety Velvet Underground, Liars, No Age a Panda Bear vyšla v Kanadě začátkem července, o tři měsíce později pronikla prostřednictvím Jagjaguwar do USA, odkud odletěla na stejné značce minulý týden do Británie. Přestože se jedná o kapelu, která teprve nedávno oslavila své první narozeniny, na propagaci si příliš (možná záměrně) nezakládá a koncertně podpořila snad „jen“ Dungen s The King Khan & BBQ Show, její úspěch stále strmě stoupá.
Chcete-li se sami přesvědčit, sežeňte si tuhle desetiskladbovou vychytávku s fotografií "komunistického šmíráka“ Felixe Greeneho, nebo případně vyražte na některou z jejich evropských (únor/březen) zastávek. Od nás to budete mít nejblíže 27.2. do Lipska, či o den dříve do Berlína.




Díky za info, týkající se pražského vystoupení, které se bude krýt s letošním Planet Festivalem. Ale za to udávám odkaz na stáhnutí koncertu ze 14.3.2009 (Brooklyn,The Music Hall)
01 Black Rice
02 Shaking Hand
03 Lawncare
04 Flashlights
05 (new song)
06 (new song)
07 Woodbine
08 (new song)

Kajagoogoo 2009 / Depeche Mode 2009

Christophera Hamilla, známějšího spíše pod přezdívkou Limahl, znají díky titulní skladbě pohádkové fantazie Wolfganga Peterssona Nekonečný příběh (The NeverEnding Story) snad úplně všichni. Téměř před třiceti lety zareagoval na inzerát otištěný ve velice významném hudebním týdeníku Melody Marker (nyní již 8 let spojen s ještě „významnějším“ NME) a přijal místo v instrumentálních Art Nouveau, z nichž zakrátko povili dětinské novovlnné popátko Kajagoogoo. Na tehdejší syntíkovou módu výborný debut White Feathers (1983, reedice 2004) z produkce Nicka Rhodese (Duran Duran), obsahující singly Too Shy, Ooh to Be Ah a Hang on Now však již nedokázalo navázat ani jedno z následujících alb, což předznamenávalo neodvratný konec Kaja (1986). Veliký podíl na neúspěchu měl samozdřejmě odchod nejlépe ostříhaného Limahla v roce 1983 na ne příliš závratnou sólovou dráhu, odstartovanou právě hitem The NeverEnding Story, do čestiny soudruhy a soudružkami legalizovaný prostřednicvím některé z našich pěveckých zrůd.

Vloni v květnu po prapodivném „návratu“ vydala trojice Nick Becks, Steve Askew a Stuart Croxford Neale opět pod hlavičkou Kajagoogoo čtvrté album Gone To The Moon (Spectra Records), které je do února volně přístupné na jejich oficiálních stránkách (27.5.2008). Zde se také dočtete, že po více jak čtvrt století se kapela znovu představí v původní sestavě 8. května ve Varšavě (50 – 200 PLN), tedy týden po tamním vystoupení Antonyho and the Johnsons. My ale nemusíme litovat, u nás zase budou strašit Lordi a Nazareth.





-----------------------------------


Jo, a fešáci depešáci už zveřejnili skladby z chystané dvanácté studiovky
Sounds Of The Universe (20.4.2009 Mute – produkce Ben Hillier)

1. In Chains
2. Hole To Feed
3. Wrong
4. Fragile Tension
5. Little Soul
6. In Sympathy
7. Peace
8. Come Back
9. Spacewalker
10. Perfect
11. Miles Away / The Truth Is
12. Jezebel
13. Corrupt

Franz Ferdinand - Tonight: Franz Ferdinand (Domino Recordings)

Taky jste už slyšeli o revitalizaci praještěrů Orbital, vyhrožujících svou účastí na letošním Planet Festivalu? A neví někdo náhodou, zda budou umístěni do hlavního, či „dance“ terária? Většina o generaci mladší populace, potenciální „ hlavní náplň“ obdobných akcí, považuje tuto scénu již za naprosto směšnou a asi bych se moc divil, kdyby ještě někoho z této vrstvy zajímali. Ale to je věc samotných PF, nakonec milého překvapení se třeba i dočkáme, ale jak dokládá např. včera po čtyřiceti měsících vydaná novinka Franz Ferdinand - Tonight: Franz Ferdinand, dnešní svět „jede“ jaksi v jiném tempu.
Tanečně-rockové dvanáctiskladbové album pokračuje volně a velice nenásilně tam, kde končilo předchozí You Could Have It So Much Better, tedy u mě nejoblíbenější třináckou Outsiders. Pro kapelu tolik charakteristické trhavé hitovky a vokál Alexe Kapranose zde téměř v plné délce doplňují syntíky a všemožně lovené zvuky (lidské kosti, atd.), posunující nahrávku dle mého názoru na samý vrchol jejich tvorby. Na kolik si právě Franz Ferdinand troufají, lze po právu vydedukovat z titulní blesk-fotografie pořízené před glasgowským Barrasem (Søren Solkær Starbird) a šestice 7“ singlů, ukrytých v „bytelné“ 20x20x5 cm kabici. Tato naprosto dokonalá Deluxe Edition dále obsahuje nádhernou 28 stránkovou prošívanou publikaci, Tonight 7“ redukci, 40 minutové DVD Between Summertown & Merryland zachycující natáčení alba ve viktoriánské Govan Town Hall, CD a bonusové CD Blood s dub verzemi Mr. Dana, jejichž názvy jsou vytrženy z textů jednotlivých skladeb.
1. Feel the Pressure (What She Came For)
2. Die on the Floor (Can't Stop Feeling)
3. The Vaguest of Feeling (Live Alone)
4. If I Can't Have You Then Nobody Can (Turn It On)
5. Katherine Hit Me (Katherine Kiss Me / No You Girls)
6. Backwards on My Face (Twilight Omens)
7. Feeling Kind of Anxious (Ulysses)
8. Feel the Evy (Send Him Away)

Původně osloveného a pracemi na březnové desítce Yes (nepříliš chladných Pet Shop Boys) zaneprázdněného producenta Briana Higginse nakonec nahradil Dan Carey alias Mr. Dan (Hot Chip, CSS, Fatboy Slim), jehož polorozpadlé studio v Glasgow zdobí nad vchodem pro toto dílo příznačné logo Nothing witout work. První skladba Lucid Dreams, ovšem v jiné verzi než jak je zaznamenána na Tonight: Franz Ferdinand, se objevila v srpnu prostřednictvím iTunes a počítačové hry Madden NFL 09, k Vánocům nadělili fanouškům živou verzi What She Came For, začátkem ledna opět iTunes „kosternatou“ No You Girls a minulý týden vyšel první oficiální singl Ulysses, zkompletovaný v Austrálii vydaným EP (101 Distribution)
1. Ulysses (album version)
2. New Kind Of Thrill (non-album)
3. Anyone In Love (non-album)
4. You Never Go Out Anymore (album version)
5. Ulysses (Beyond The Wizard's Sleeve Re-Animation)

Asi není na místě děkovat Muhamadu Mehmedbašići a celé Mladé Bosně, ale nebýt této historické události, neměli bychom asi ani tuto doposud nejucelenější třetí desku Franz Ferdinand s ve skladbě What She Came For hostující někdejší spolupracovnicí Gorillaz (DARE) Rosie Wilson, a případné NEJVĚTŠÍ tahouny některého z domácích letních festivalů. Ale Orbital?

Svarte Greiner, Elegi, Metrom, Toluen (NoD Praha 24.1.2009 – live)

V lehce streetartovými barvami nasmrádlém a rekonstruovaném prostoru pražského NoD, přivítala na sobotní akci Letmo Production návštěvníky volně přístupná projekce starožitných fotografií mladého grafického designéra Nenada Brankoviče, působícího již několik let v Bratislavě pod pseudonymem Toluen. Tento mladý srbský umělec, mj. autor obalů desek Varde (Elegi) a na březen připravované novinky Elegies For The End norského projektu Svartsinn (Jan Roger Pettersen), chystajícího se 20. března do pražského Chateau Rouge, kde o den později vystoupí také John Twells alias Xela(!!!), tvoří společně s Michalem Tornyaiem slovenskou dvojici Metrom, která také otevírala včerejší „placenou“ (250 kč) experimentálně-ambientní párty v přednáškovém sálu.
Skládací židličky, promítací plátno, dlouhý „pracovní“ pult. Levá část Metrom, pravá Elegi, podlaha Svarte Greiner. První zmiňovaní se dvěma laptopy, gramofonkem, nezáživnou projekcí a občas nepříjemně pískajícím „electro-intrem“ mě neopili ani po padesáti minutách.
Zato Tommy Jansen aka Elegi, představitel žánru, o kterém se mluví jako o soundtracku k neexistujícím filmům, si přivezl jako (už někteří před ním) doplněk černobílý němý snímek Jeana Epsteina z roku 1928 La Chute de la maison Usher, čímž jaksi „nakousl“ jednu z hudebních škatulek. Na Skodvinově labelu Miasmah právě vydávané aktuální album Varde zaznělo sice z poloviny, ale oproti předchozímu duu se alespoň jednalo, ač bez konkrétního konce, o hudební „příběh“.

Druhá a především hlavní norská hvězda Svarte Greiner (Erik K. Skodvin) obsadil židličku před pultem v půl desáté a pomocí smyčce začal z el. kytary a hromady krabiček vyluzovat první tóny, resp. zvuky Last Light z očekávaného únorového alba Kappe (Type Records), ze kterého pocházela i následující a zároveň i závěrečná Candle Light Dinner Actress. Pro někoho málo, pro jiného (nic) moc, popřejme všem policajtům, hodně dobrou noc.

Metrom – 50‘ (60%)
Elegi – 25‘ (90%)
SG – 25‘ (80%)

Bombay Bicycle Club (Jim Abbiss)

Původně docela (ne)nápadně uhrovatí The Canals si oblékli své nové školní oblečky značky Bombay Bicycle Club ještě těsně před letníma prázdninama ‘06, o kterých je čekalo prostřednictvím úspěchu na Channel 4 (Road to V) a sbírky jedenácti demonahrávek vystoupení na oblíbeném V Festivalu, původně začínajícím jako V96. V následujícím roce si na vlastní značce Mmm... Records vydali pod producentským dohledem Jima Abbisse, stojícího mj. za debutovými alby Sneaker Pimps, Editors, Kasabian, a Arctic Monkeys čtyřskladbová EP The Boy I Used to Be (CD, 10“) a How We Are (CD, 7“, mp3) a bylo vymalováno.
Jack Steadman (zp.,kyt.), Jamie MacColl (kyt.), Ed Nash (bas.,klávesy) a Suren de Saram (bicí) natáčejí první singl pro Young And Lost Club pojmenovaný Evening/Morning, na b-stranu zařazují You Already Know s hostující Kathryn Williams, nominovanou na Mercury Prize 2000 za své druhé album Little Black Numbers (Caw Records), odehráli Reading / Leeds, T in the Park, The Edge Festival, Underage a přelom října a listopadu pa(t)řil londýnskému Konk Studiu. Zde kromě novinek vznikly také nové verze několika starších skladeb, které by se měly objevit „už“ v červnu na prozatím bezejmenném debutovém LP (výše obal?), jehož pilotní singl Always Like This je ohlášen na konec února.
Zda sklidí Jim Abbiss úspěch i s Bombay Bicycle Club nevím, kytarovkami unavený čas hovoří spíše v jeho neprospěch, ale příznivci Pavement a Stone Roses si mohou alespoň s těmito třemi doposud vydanými nosiči mile zavzpomínat. No jo, ale vždyť já si z tý doby už vůbec nic nepamatuju …

Evening/Morning

Micron Sixty Three - Death is Colder than Love / Anatomy of No Escape (DiscError Recordings)

Anonymně se tvářící trojici MC-RM-EM alias Micron 63, založili vloni na jaře zpěvák a baskytarista post-punkových New Black Light Machine Russell McNally a „industriální“ programátor Matthew. Již v květnu se objevili vedle Ulterior a S.I.N.S. na CD sampleru začínajícího labelu DiscError Recordings, předskakovali kvartetu Project:KOMAKINO a velice kladného přijetí se jim dostalo po srpnovém vystoupení na Offset Festivalu. Těsně před vánoci vydali debutový 7“ Death is Colder than Love / Anatomy of No Escape, k jehož digitální reedici z minulého týdne navíc zařadili čtyři remixy. Kromě Killit a REbm zde nalezneme kamarády z DiscError Recordings Ulterior a jejich holandského producenta Zlaya Hadzicha a hýčkané ovečky labelu One Of One Records (založeného baskytaristou Electricity In Our Homes) Factory Floor, kteří hodně dobře zabodovali s 12“ EP Planing Application.
V současné době (ne)zastihnete kapelu dle možností ve tří až čtyřčlenné sestavě a pokud někde název Micron 63 zahlédnete, vnořte se do jejich tanečně-undergroundového (80’s) electro-industriálu v duchu Joy Division střemhlav. Možná tam někde v tom klubku zvuků a hluků objevíte tu svou nitku, odvádějící vaší pozornost od současně trendujících hudebních „specialit“. A pokud ne, pak tedy pátrejte po důvodu, proč si pro obal singlu zvolili jeden z tisíce snímků mimo společnost stojícího a u nás nedoceněného malíře a fotografa Miroslava Tichého z moravského Kyjova. Tohle je androš, kravaťáci! A já se MT klaním.

VideoDeath is colder Produced and Directed by Triggerset

TV tip: Nimród Antal – Kontroll (2003)

Chcete-li si televizně prodloužit tento víkend, pak nedoporučuji zítra po několika „málo“ pusinkách odchod na kutě, ale vydržet do půl jedenácté, kdy na ČT2 začne maďarský „underground“ amerického režiséra Nimróda Antala Revizoři (Kontroll), který jako svůj celovečerní debut natočil v roce 2003. O hudební doprovod se postaralo electro-popové trio Neo z Budapešti a všechny případné diváky mohu stoprocentně ujistit, že do půlnoci, a ani po ní, litovat nebudou (!!!).