My máme Kabát, Poláci Mládka, Nový Zéland Die! Die! Die!. Od vydání jejich eponymního debutu (Steve Albini) v Británii uteklo sotva pár měsíců a tihle tři pankáčci si na tamní indie scéně pojistili svou pozici další perličkou, tentokrát čtyřicetiminutovkou Promises Promises (Tardus Music). Ač deska vyšla již v říjnu, na americký trh se dostala začátkem února prostřednictvím SAF Records, odkud díky laskavosti a lásky slečny Báry v jednom z kufrů doputovala až ke mně domů. Oproti prvotince si na dvanáct dní půjčili domácího producenta, zpěváka a kytaristu rockových Dimmer (dříve Double Happys, The Strait Jachet Fits) Sheyna Cartera, Kevin McMahoon a Howie Wieberg (Masterdisk) v NY doladili všech třináct věciček, z nichž na poslední Blue Skies se autorky podílel i bývalý baskytarista Henry Oliver, v současné době nahrazený neúnavným Lachlanem Andersonem.
Komu se předchozí nahrávka zdála příliš drsná, na Promises Promises si „jemností“ docela užije a takové Whitehorses, či Maybe: Definitely by si mohly zařádit i na našich frekvencích. Ale tady se asi zůstane jen u toho podmiňovacího způsobu. Co? Hm. Škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat