Vždycky když někde slyším nějaké ty komické mainstreamové postavičky hovořit o nepostradatelnosti jejich velké, silné a dle jejich retardovaného přesvědčení snad i všemocné vydavatelské firmy, šáhnu pro uklidnění tam, kde takové, jako uvádím pod obrázkem, zařazují mezi … I když … trošíčku se hošánci začali snažit a včera přibalili k vydání The Independent CD Sigur Rós - We Play Endlessly, které si ovšem můžete, pokud tedy vlastníte následující tituly, vyrobit doma taky.
Ba Ba Ti Ki Di Do (EP), Takk…, Hvarf-Heim, Með suð í eyrum við spilum endalaust (Hoppípolla, Inní mér syngur vitleysingur, Saeglópur, Gobbledigook, Í Gær, Fljótavík, Hafsól, Heysátan, Ti Ki)
Dáváte-li ovšem přednost „upřímnější“ a nízkonákladové tvorbě a zároveň vyžadujete nějaké to pohlazení vyklidněným „electrofolkem“, vezměte třeba net-labelem Rain Music francouzského hudebníka a autora všech jeho obalů Gabriela Hernandeze (GoGooo, Simagrée, SOL III, MIYAGOOO), kde se letos a navíc (také) zdarma stačili již prezentovat svými novinkami Terje Paulsen - Landform, Miyachan Akichan - Lucky Star a Beddoes – Bledington.
Věřím, že výrok Vladimíra Kočandrleho, ředitele české pobočky EMI bude jednou zdobit náhrobky všech podobně nenažraných a zároveň nesoudných Maxi-Super-Extra labelů:
„Vydávání alb není sranda, obsahuje mnoho otravných kroků. Firma je servisní organizace. Je iluze, že by si umělci mohli zajišťovat distribuci sami“.
neděle 1. února 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat